Matika je hrozně důležitá, když jí rozumíte, když máte matematické myšlení, zlepší vám to život...

... mj. i to padlo v rozhovoru s Markem Valáškem, mj. i zakladatelem webů Mathematicator a Learntube, který mě oslovil.

Zdroj obrázku: https://www.youtube.com/watch?v=hkP3PyFpiCw

Víc než hlavní titulek mě v samotném rozhovoru ale zaujala jiná věc. Jeden "AHA moment", který jsem si uvědomila, když se pan Valášek zastavil u jednoho příkladu z přijímaček nebo maturity a který má podle mě přesah i do jiných oblastí vzdělávání v našem školství (a asi nejen v něm).

Učíme se často věci, jen proto, abychom obstáli v nějaké formální zkoušce - ať už jde o maturitu, přijímačky na škole, známku na vysvědčení nebo nějaký jiný znalost/dovednost dokladující papír. I když nám to v životě samo o sobě bude k ničemu.

Mechanicky a polovičatě se učí "správné" postupy, bez návaznosti na praktické použití a další souvislosti. Člověk tak získá nějakou znalost, kterou pak ale neumí v praktickém životě aplikovat, když je třeba. A to je z mého pohledu asi jeden z největších problémů - vzdělávání tak ztrácí svůj hlavní smysl a význam, o efektivitě takto zbytečně ztraceného času nemluvě...

Rozhovor tak určitě stojí za shlédnutí, stejně tak zmiňované weby za návštěvu .-)

Hezký den

A.

Když přijde Velikonoční pondělí...

... většinou "prchneme" někam pryč. K Velikonocům mám už od dětství trochu rozpačitý vztah a asi v tom nebudu sama. 

Letos jsme udělali krátkou návštěvu u babičky a pak zakotvili u mé nejmladší sestry, které se začátkem března narodilo miminko Jonášek. A protože tou dobou měla i narozeniny, přijeli jsme je "oslavit" dodatečně až dnes. 

Strávili jsme spolu příjemných pár hodin a protože sestra stále žije v našem rodném městě, udělali jsme si i procházku a trochu vzpomínali na staré časy. Ale navzdory tomu, že jsme v Orlové prožili téměř třicet hezkých let svého života, jsme šťastni, že jsme našli nové útočiště pod Beskydami... 

Připomínka sestřiných narozenin i Jonášková narození byla pro mě skvělou příležitostí odtrhnout se aspoň na chvíli od práce na zahradních projektech a sednout si opět za šicí stroj a něco šít. 

Za pět minut dvanáct tak vznikla patchworková deka a oblíbená velryba pro Jonáška a pro krásnou maminku na letní procházky oboustranný klobouček :-)

Pár dnů předtím jsme byli pro změnu slavit taťkovy narozeniny - a ani on nebyl ošizen o můj malý hand-made dáreček, který velmi padl do oka i mojí babičce... :-)

Snad jste i vy strávili Velikonoce podle svých představ.

Krásné dny

A.

Škodí nám sociální sítě?

Co myslíte? Ano nebo ne? 

Jak se s nimi ne/perete vy sami?

Tenhle moc hezký příspěvek Michelle Losekoot na jedné z konferencí TEDx na to téma mě velmi zaujal svým vtipem, obsahem i závěrem vyzývajícím k větší "opravdovosti".

Mějte hezký den

A.

Když potřebuju vyčistit v tomhle období hlavu...

... jdu rýt nebo kopkat 👩‍🌾

Funguje to skvěle a mám k tomu navíc hezky tvarované paže 💪 Dnes to ale bylo i s pomocníkem. Protože silné chlapské paže jsou prostě k nezaplacení :-)

Můj "rohlíkový" záhon potřetí - stržené drny jsme trochu očistili a odvezli, oddrnovanou plochu muž zryl a já pak rozmělnila najemno kopačkou a uhrabala. Máme připraveno.

Tak že by příští nebo přespříští víkend přišly na řadu už i ty rostlinky? .-)

Kandidáti jsou už vybraní... .-)



Přestávka vyplněná kocháním se prvními jarními květy :-) Bílé květy patří třešni dřípené (Prunus incisa 'Kojou-no-mai'). Původně jsem chtěla fotit jen je, ale pak se mi do záběru připletla Sandy a krásná včelka :-) Kdybych se o to snažila, seděla bych tam hodinu :-))



A jako odměna za dobře odvedenou práci vyčištění záhonu u červeného plůtku. Dřívější bylinkoviště už jsem přesunula až na několik výjimek (libeček, meduňka, máta) do rozšířeného záhonu u terasy. Dnes jsem celou uvolněnou plochu ještě zryla a nakypřila kopačkou. Je připravena na doplnění o jostu, červenoplodé angrešty a zimolezy kamčatské. Všechno tohle bobulovité ovoce máme moc rádi, zobáme ve velkém :-)



Byl to krásný den a stačila jsem u toho posunout i zahradní projekty, které už nestíhám dělat během pracovního týdne. A vůbec to nebolelo .-)

Mějte hezký zbytek soboty a parádní neděli.

A.

Pokud někdy začnete fňukat...

... nebo si stěžovat, jak je ten život nespravedlivý a že s tím, co vám bylo "ne/naděleno" nebo rodiči/blízkými ne/předáno, nebo s tím, co vás potkalo, zažili jste, se nikam v životě nedostanete, ničeho nedosáhnete... vzpomeňte si, že 

jste tím, kým myslíte, že jste nebo také
na co myslíte, tím se stáváte. Bez ohledu na všechno výše uvedené .-)

Co se stalo, nemáme sílu změnit. 

To, jak se k tomu, co se nám děje, postavíme, ale ano.

Nejen o tom jeden moc hezký rozhovor s Jankou Chudlíkovou, který stojí za shlédnutí.

Zdroj obrázku

Pro mě je pozitivním shrnutím hned několika vlastních poznání, ke kterým jsem časem dospěla.

Mějte hezký večer

A.

Dnes už cvičit nemusím :-)

Dneska u nás mělo pršet... 🌧 Jenže neprší. A předpověď počasí se navíc mění doslova z hodiny na hodinu 🌧🌦☁️🌥⛅️🌤☀️ ... na úterní noc dokonce hlásí i "pršosníh" ☔️

Kdyby dneska pršelo, měla bych dostatečný důvod v neděli nedělat.😴

Jenže když neprší, je jaro, slunce svítí a já v hlavě nosím už nějakou chvíli svůj "rohlíkový" 🥐 zahradní projekt... říkám "NE" 🙅‍♀️ a v ne-děli prostě dělám 👩‍🌾

Sama nevím jak, ale 2. fáze mého letošního zahradního projektu tak byla započata :-)

Tentokrát jsem kvůli velké ploše změnila strategii - nejdřív ručně rýčem strhnout travní drn (rýč musí být při rytí hodně zešikma, téměř vodorovně se zemí) a až drny odvezu, zryju půdu a pak už jen rozmělním, uhrabu... a pokud to nevydržím, začnu rovnou sázet. 🌳🌸🌺🌼

Jinak zhruba 2 týdny počkám, jestli se neproberou nějaká semínka nechtěných rostlin, vypleju a pak sadím .-)

Hezký zbytek neděle

A.

Když sobota, tak robota...

... jak já se na ni těšila :-) Jeden z nejlepších způsobů, jak si vyčistím hlavu, je vyrazit do zahrady a začít něco dělat.

Dnes první etapa letošních plánovaných zahradních úprav - osázené už jsem neměla sílu nafotit, tak jindy .-)

 
Rozšířila jsem záhon přiléhající k dlažbě pod jižním prosklením a přesunula do něj většinu bylinek z dosavadního místa v záhonu s ovocnými dřevinami. Tam totiž přibudou další keře (červenoplodých) angreštů, josty a zimolezů kamčatských.

Nejdřív jsem plochu zryla, pak rozmělnila a vybrala travní drny, pak odvozila drny, uhrabala a nakonec sázela :-) Bylinky mám kromě máty, meduňky a libečku přesunuté. Ty kvůli své "roztahovačnosti" nebo velikosti asi zůstanou, kde jsou nebo mátu a meduňku vezmu (ráda) na milost, ale jen do květináče... Zbývá ještě menší neosázená plocha - zvažuji zda doplním ještě bylinky a nebo doplním trvalkami a polokeři. To jsou ale příjemné starosti :-)

Druhá etapa na sebe (doufám) dlouho nenechá čekat, jen co se mi zase zkrátí vytahané ruce :-) Plochu trávníku rozčlení nová osázená plocha ve tvaru obřího croissantu (viz roztažená hadice na trávníku) a naváže na stávající ostrůvek s převislou moruší. Základ budou tvořit vyšší keře, případně i nějaký strom, doplněné o trvalkovou podsadbu. Zvažuju nejlepší kandidáty... .-)

Snad jste i vy během dneška zase dobili své baterky a záříte jako sluníčka :-)

Krásný sobotní večer

A.

PS: Sandy mě hlídala, jestli se moc neflákám... zvuk opylujících včel mezi krokusy ji uklidňuje...:-) Poslední krokusové kolo, ostatní před pár dny odkvetly.

Přiletí i letos?

Při letošním jarním stříhání keřů jsem objevila několik nových hnízd, které si u nás vyrobili ptačí návštěvníci v loňském roce.

Některá si umístili na pro mě trochu nečekaných místech - např. na vrchní hraně drátěného plotu, mezi výhony trubače u plotu, na konstrukci kotce pro psa... Na druhou stranu, asi se tam cítí opravdu bezpečně. 

Několik dalších hnízd si pak ptáci vytvořili i na trámech pod střechou nad terasou nebo v korunách stromů.

Letos jsme jim navíc vyrobili 2 nové ptačí budky a jedna už je, zdá se, úspěšně zabydlována .-)

Bez ptačího zpěvu by to prostě nebylo "ono".

A co vy a vaše ptačí příbytky. Jsou? .-)

Krásný den

A.

Le temps mort...

... tak o něm mluví v jednom ze svých videí Johan, můj oblíbený francouzský učitel francouzštiny, kterého sleduji na Youtube a přes mobilní aplikaci na poslech francouzských podcastů Français Authentique. 

I když jsem byla přesvědčena o tom, že na tomto poli (le temps mort) nemám příliš velký prostor pro zlepšení, mýlila jsem se a díky tomu se v některých oblastech svého zájmu posunula zase o kousek dál.

Vlastní zkušenosti, které jsem během posledních pár měsíců získala, jsou velmi pozitivní. Ráda bych jim proto věnovala tento příspěvek, třeba pomohou i někomu dalšímu.

Možná si někteří z vás, kteří můj blog čtete pravidelně a dlouhodobě, všimli, že jsem si pro svůj loňský rok vyhlásila osobní výzvu zaměřenou na překonávání komfortních zón. Jedna z mých komfortních zón se týkala i cizích jazyků. 

Když jsem se po škole vrhla naplno do pracovního procesu, jazyky šly bohužel stranou. 

"Neměla jsem na ně čas".

A tento stav pak trval (s malými záchvěvy) velmi dlouho. I během první mateřské, i během druhé mateřské... Až loni přišel čas to změnit. 

Rozhodla jsem se začít bořit komfortní zóny v oblastech, na kterých mi hodně záleželo. 

Tam, kde si to mé "vnitřní dítě" nejvíc přálo, ale já to v sobě časem zadupala tak hluboko, jak jen to šlo.

Bylo to běhání, byly to cizí jazyky, bylo to čtení knih, bylo to tvoření (ke kterému jsem si ale našla cestu už o pár let dřív na přelomu první a druhé mateřské - a díky tomu vlastně čtete i tento blog :-))...

Jak s tím vším souvisí "le temps mort" alias "ztracený nebo mrtvý čas"?

Jeho objevování a následné efektivní využívání mi totiž 

výrazně pomáhá v tom své komfortní zóny úspěšně bořit.

Třeba pro mou angličtinu a francouzštinu se mi díky důslednému využívání mrtvého času už druhý měsíc daří každodenně získat minimálně 30 - 60 minut na každou z nich. Nevěříte?

Objevení vlastních zdrojů mrtvého času je takový malý zázrak i u velmi vytížených lidí. Představuje totiž všechny ty hodiny, půlhodiny, čtvrthodiny, deseti nebo pětiminutovky i minuty, které máte v podstatě volné, ale přesto nemůžete dělat úplně všechno, co se vám zamane.

Pro lepší představu uvádím namátkou alespoň několik nejtypičtějších příkladů - cesta do práce nebo ke klientovi a obecně cestování (veřejnými hromadnými prostředky i vlastním vozem), domácí práce (vysávání, vytírání, utírání prachu, věšení prádla, skládání prádla a žehlení... umývání nádobí), ranní líčení, cvičení, čekání na dítě během doby, kdy je na kroužku, pokud jej vozíte/doprovázíte... čekání v dopravní zácpě, na železničním přejezdu... A našlo by se toho mnohem víc .-)

Všechen tenhle čas se dá využít k tomu, na co "nemáte čas". 

Mohou to být často jen několikaminutové úseky využitelného času, pokud jich ale objevíte (a věřím, že ano) ve svém dni více, stávají se z nich půlhodinky a často i hodiny a s tím už se dá dobře pracovat .-)

Já jsem třeba včera ještě předtím, než jsem dorazila před obědem od obou navštívených klientů domů, zvládla během cesty tam a zpět a čekání mezi 1. a 2. schůzkou všechny plánované poslechy angličtiny a francouzštiny a jako bonus si poznačit v bodech myšlenky projektu pro 3. klienta .-) A než jsem ráno na cestu vyrazila, měla jsem zopakovaná i všechna anglická a francouzská slovíčka a fráze pro včerejší den. 

Angličtinu a francouzštinu se učím poslechem i během ranního líčení, sprchy po ranním běhu (se sluchátky ale neběhám - jednak kvůli bezpečnosti a jednak kvůli tomu, že se nechci ošidit o ten ranní ptačí orchestr a vůbec vědomé si užívání probouzení nového dne v přírodě). 

Poslouchám ale při cestě ze školy/školky domů poté, co doprovodím děti nebo naopak při cestě do školy/školy, pokud děti odpoledne vyzvedávám) nebo při odpoledním cvičení pilates doma (spojuji tak obě záliby dohromady a šetřím čas)... S angličtinou nebo francouzštinou dokonce stříhám keře v zahradě nebo hrabu trávník :-)

S jazyky se snažím spojovat i čtení - místo českého vydání dvou knížek jednoho francouzského psychologa jsem si tak pořídila u jedné francouzský originál a u druhé anglické vydání. Čtení jde samozřejmě výrazně pomaleji, než kdybych knihy četla v češtině, ale jde to a opět zabiju dvě mouchy jednou ranou :-)

Běhání si zase mohu dovolit díky tomu, že si každé ráno trochu přivstanu. Během dne nic neošidím a navíc si tak dobře nastartuju den.

Čtu (mj.), i když cestuji nebo čekám na Viki, když je na gymnastice. 
Háčkování nebo vyšívání s sebou beru často do čekárny k lékaři, zubaři nebo dříve ke kadeřníkovi... a nebo taky do vlaku :-)

Zkrátka stačí popustit uzdu své fantazii, kdo hledá, najde!

Třeba tohle malé zamyšlení pomůže i někomu z vás a inspiruje k malým krůčkům směrem vpřed k něčemu hodně dlouho odkládanému, ale milovanému .-)

Jistě, není to univerzální recept na všechny vaše v důsledku nedostatku času nerealizované záliby a činnosti. Ale u řady z nich se uplatnit rozhodně dá, jen se na chvíli zastavit a popřemýšlet nad celým svým dnem nebo týdnem a vytipovat si všechen mrtvý čas, který by se dal efektivně využít, připravit se předem na podobné situace a pak už je jen začít náležitě využívat .-)

Mějte krásný den

A.

Legionářský vlak...

... resp. expozici replik legionářských vagonů z let 1918 - 1920 jsme si byli s dětmi prohlédnout minulou neděli ve Frýdlantu nad Ostravicí.

Nádraží ve Frýdlantu nad Ostravicí je první zastávkou legionářského vlaku při jeho letošním putování po okresních a dalších městech České republiky. 

Legiovlak se skládá ze 14 zrekonstruovaných vagonů, které představují vojenský ešalon (= vojenská vlaková souprava, vojenský transport).

Prohlédli jsme si vagony polní pošty, těplušky, zdravotní, velitelský, štábní, obrněný, ... i krejčovský a kovářský. Ve vozech byly jak rekonstrukce a repliky vybavení, dobové stejnokroje legionářů, tak originální exponáty a několik stovek fotografií na panelech mapujících historii čs. legií. 

Těmito vlaky se desetitisíce československých legionářů přepravily v letech 1918–1920 napříč Ruskem po Transsibiřské magistrále a průjezd si často musely vynutit bojem s bolševiky.

Legiovlak je součástí projektu Legie 100 spojeného se 100. výročím vzniku Československých legií. Pokud vás legiovlak zaujal, můžete se o něm i projektu více dozvědět zde.

Hezký den

A.

Moje trenérka...

Je na mě tvrdá jako pes :-)

Vybíháme spolu 4krát týdně těsně před půl šestou. Dneska jsme se ale trochu zaběhly. Špatně jsem odhadla moment, kdy se otočit a běžet zpátky. Místo plánovaných 8, tak příjemných 9,5 km.

Po mnohaleté odmlce pravidelně zase běhám už téměř rok. Jsem ranní ptáče, které si po ránu rádo zaběhne teď už třeba i tu dvanáctku, třináctku a je pak "happy" celý den :-))) 

Dneska jsem běžela za jemného mrholení, ale ptáci cvrlikali ostošest. Hotový orchestr. Byl to nádherný začátek dne. Takový by nebyl, kdybych se v pět ráno z postele nepřinutila vstát a vyběhnout. Nevěřili byste, jak mi to pak myslí a co je pak ten okysličený mozek schopen ze sebe vyšplouchnout :-))) Prostě pro mě ideální aktivita s ideálním načasováním .-) 

Neměla jsem s tím na vysoké přestávat... Ale nikdy není pozdě (znovu) začít... a to platí nejen o běhu a sportu obecně .-)

Mějte krásné dny

A.

Dcera napsala panu prezidentovi, aby zrušil domácí úkoly...

... napsal ve svém příspěvku Petr Chvojka, vysokoškolský učitel i autor článků z oblasti umění i vzdělávání.

Zdroj obrázku

Jak to máte vy? Jste pro to, aby domácí úkoly byly zachovány nebo ne? Protože vím, že tento blog čtou i čtenářky s profesí učitelky, zajímal by mě pohled i z druhé (tedy učitelské) strany.

Pokud jde o nás, tak Viktorčina paní učitelka domácími úkoly velmi šetří (a i přesto se mi občas stane, že ve Vikině sešitech najdu vynechávku s "chybí domácí úkol") :-))

Ale vím, že je v tomto ohledu naše paní učitelka spíše výjimkou. S velkou řadou argumentů uvedených v článku souhlasím. A osobně jsem proto spíše proti domácím úkolům, i když vnímám i pozitiva, která mohou domácí úkoly zadané v rozumné míře (a ta bohužel často chybí) mít.

Stále si však myslím, že by posouzení toho, zda dítě potřebuje doma ještě něco procvičit nebo znovu vysvětlit, mělo být spíš na rodičích než na škole. A starám se tak sama, pokud něco takového nastane.

Díky za Váš pohled.

Hezký pátek


A.

Tak pro velký úspěch...

... ještě jedna. Zrecyklovali jsme při ní starou dřevěnou poličku .-)

Ta první, kterou jsme pověsili koncem února, už je zabydlována opeřeným obyvatelem :-)

Zavěsili jsme ji do "lesního" koutku na akát (Robinia pseudoacacia 'Twisty Baby') se zajímavě pokroucenými větvemi.

Čekám, kdy můj muž konečně sekne se svou GISáckou prací a začneme spolu tvořit krásné kvetoucí zahrady plné parádních dřevěných vyvýšených záhonů, zahradních oblouků obvěšených růžemi nebo plaménky, ptačích budek a krmítek... a já ještě něco vymyslím :-)))

Je toho tolik, co bych chtěla přes blog vyslat do světa, ale jaro je skoro tu a má práce kolem projekce zahrad je v plném proudu. Ale snad brzy napíšu zase trochu víc.

Do té doby snad alespoň jedna moc milá novinka - 3.3. se mé nejmladší sestře narodil krásný zdravý prvorozený chlapeček Jonášek :-)

Mějte krásné dny

A.

Víkendová rychlovka...

... a díky ní i splněný kreativní projekt za měsíc březen už v prvním týdnu :-) 

O černobílé "novinové" letní kloboučky je stále největší zájem. Začátkem března jsem ale, myslím, ještě žádný nešila. Oboustranný, různě upravitelný podle gusta každé majitelky.

Doufám, že ale v tomto měsíci dojde i na další mé soukromé tvořivé projekty... minimálně jarní věnec ke vstupním dveřím, nové povlaky polštářky a prostírky v obýváku... nová nákupní taška? .-)

Nechám se překvapit, kdy se ten tvořivý vnitřní hlásek ve mně zase ozve a já budu zase šít, až se i hory budou zelenat :-))

Mějte krásnou neděli

A.

Tak jo, taky už na mě leze...

... jaro, i když jsem se zimy dosud držela zuby nehty :-) 

Letošní zima mi utekla neskutečně rychle. Možná i díky tomu, že byl sníh a my si mohli více užívat i venku. Navzdory určitým omezením spojeným s Viktorčiným prodělaným zánětem ledvin. 

A taky díky zaneprázdnění svými "osobními" projekty, které jsem buď nově rozjela (nestěžovací výzva, "zpomalování"...), nebo udržuji a prohlubuji nebo rozšiřuji z předchozích let (angličtina a francouzština se mi staly momentálně velkou vášní, která mě dočista pohlcuje a určitě se u nich ještě někdy více zastavím, protože ovlivňují můj život i v původně nečekaných oblastech, čtení knih, ranní běžecké tréninky,...).

Přelom února a března ale pro mě téměř každoročně představuje pomalý, ale jistý nástup nové zahradnické sezóny a patří k mým nejoblíbenějším obdobím z celého roku (stále se nemůžu rozhodnout, zda mám raději jaro nebo podzim :-)). Je pro mě znamením života a probouzení se se vším, co k tomu patří. 

Letošní přelom zimy a léta navíc zpestří očekávaný rodinný přírůstek u mé nejmladší sestry. Je to na spadnutí a my čekáme každý den radostnou zprávu o příchodu nového človíčka na svět. Možná ale trpělivě čeká na sestřiny narozeniny 1. března :-))

Každý citlivější pozorovatel už vnímá změnu ve vzduchu. Prodlužující se dny, více světla, švitořící ptáky... A i když nás ještě může počasí překvapit mrazíky, možná i přechodnou sněhovou pokrývkou, já věřím, že jaro přijde už brzy.

Včera mi to tak krásné počasí nedalo a odpoledne jsem na hodinku a půl vyrazila do zahrady a začala trochu pracovat na jarním úklidu. Zatím stříhám jen odumřelé natě trvalek, abych uvolnila prostor novým lístkům, které už začínají s jarními cibulovinami pomalu rašit. Vzhledem k velikosti zahrady mě to na pár dnů určitě zabaví :-) 

A pak... rodí se mi celou zimu v hlavě plán na pár zahradních úprav... než jsem včera usnula, promítl se mi v hlavě celkem přesný obraz toho, co se doposud jen v nejasných obrazech rýsovalo... dneska odpoledne to musím ověřit v terénu, ale něco mi říká, že to bude "ono" :-)

Jak prožíváte tohle období vy?

Krásný slunečný den

A.

Na dvakrát...

... ale jsou! :-)

Slibované nové povlečení pro děti jsem začala šít minulou sobotu.

Stejně jako u všech svých předchozích, jsem i v tomto případě šila na každou postel povlečení ze dvou různých látek, aby se pak dalo různě kombinovat - z jedné strany má Viki i Jirka krásnou zahraniční designovou látku s medvídkem mývalem a z té druhé Viki bílé puntíky na meruňkovém podkladu a Jirka bílé a petrolejové proužky.

Ale převléká se až dnes... důvod je jednoduchý, při tom nekonečném rozhodování, z jakých látek šít a při objednávce látek ze dvou různých e-shopů, jsem nakonec objednala jedné látky jen na jednu postel a dva polštáře :-) Navíc šlo o tu zahraniční látku, na kterou jsem si při první objednávce musela počkat 3 týdny... Naštěstí jí díky mé objednávce naskladnili o něco víc a tu doplňující objednávku jsem pak měla vyřízenu a zaslánu domů během 4 dnů a to v tom byly i 2 víkendové dny :-)

A radost veliká.

Hezký den

A.

PS: A pomyslná fajfka za můj únorový tvořivý projekt :-)

Jako v továrně...

... sice nejsou. Ale i tak mám z téhle ikeácké sady stínidel obrovskou radost - já po něčem takovém pokukuju už hodně dlouho... ale když jsem na něco hezkého narazila na internetovém bazaru, vždycky měl muž nějakou výhradu, proč tenhle nebo onen kousek zrovna ne :-)

Cesta k ikeácké sadě začala stojací lampou k Halabalově křesílku z druhé ruky. V zimě jsem přemluvila muže k tomu, abychom stejnou nahradili i dosavadní u sedačky... A pak už chyběl jen malý krůček (a hodně přemlouvání) k tomu, abychom vyměnili za "tovární" i stínidla stropních světel v obýváku :-)

Díky jejich konstrukci jsem sice přišla o možnost zavěsit pod ně věnečky, jak jsem to měla doteď, ale nic není zadarmo... a kdo ví, třeba přijdu na způsob, jak to udělat jinak .-)

S novými svítidly přišel nápad na nové povlaky na polštářky a prostírky, možná i přehoz... recyklaci a novou barevnou kombinaci... Tak už se jen naklonovat a vzhůru do toho, přátelé :-)))

Co dnes udělalo radost vám?

A.

Měl tvořivou...

... tak jsem přišla, ani nevím jak, k ptačí budce na zahradu, kterou už jsem dávno chtěla.

Mé osobní zásluhy si zde dají počítat jen na "podrž něco, přines něco, najdi něco a pak to natři", zbytek je jeho :-)

Miluju tyhle neplánované tvořivé akce! :-)

Zelená lazura je jen zvenku, aby to ptáčkům vevnitř nesmrdělo. A ladí s hmyzím domečkem vyrobeným před dvěma lety.

Domeček jsme připevnili na náš červenolistý myrobalán.

Někde jsem četla, že k "zabydlení" budky potřebují ptáčci čas, nezřídka se nastěhují až ob jednu sezónu. Tak budeme sledovat .-)

Krásné dny 

A.

Připadala jsem si u toho sice jako Xena bojovnice...

... ale letošní jarní řez našich jabloní a hrušní mám úspěšně za sebou :-)

Nevím, jak vy, ale my jsme v posledních dnech trávili hodně času na zahradě. Ještě před pár dny jsme se radovali ze sněhu, nyní si už ale užíváme sluníčka a jarních teplot.

Polemizovat, jestli je to v půlce února dobře nebo špatně, asi nemá smysl. Čas ukáže, zda nás ještě počasí během jara něčím překvapí a jak.

Na jarní úklid v zahradě odvahu ještě nemám, ale poslední dny přinesly ideální podmínky na řez některých ovocných stromů - jádrovin - i ovocných keřů (u nás jsme zvládli rybízy a angrešty).

Mlaďounké sazenice stromů jsem si stříhala sama, když ale více narostly, stříhala jsem jen spodní část a můj muž pak vrch... Letos jsem se do práce pustila sama a vzala si na to poprvé i vysoký žebřík, abych dosáhla i na ty nejvyšší větve.

Při stříhání vrchních větví jsem zjistila, že si to můj muž předchozích letech dělal tak trochu po svém :-) Vyřezávala jsem tak poměrně dost a v létě budu muset ještě znovu, abych trochu přibrzdila růst a síla šla víc do plodnosti.

Ale ten pocit, když bylo dílo nakonec hotovo! .-)

Hezký den

A.

PS: veškerý odpad z řezu už máme i pěkně zpracovaný na štěpku v duchu hesla "co zahrada vyprodukuje, to se jí zase hezky vrátí postupně zpátky". 

Manžel dlouho nechtěl o zpracování větví v drtičce ani slyšet, i když jsme jednu zdědili po jeho tatínkovi a nečinně stála v garáži. Když ale loni viděl, jak se nám podařilo krásně zpracovat velkou hromadu větví z ostříhané vrby, letos už bez remcání vyrazil po mé zahradní akci s drtičkou dobrovolně z garáže ven a začal pracovat :-) 

Vrbu stříháme vždycky velmi silně, tzv. na babku, kdy zůstane fakticky jen kmen a z něj pár krátkých "věšáčků", vrba pak velmi rychle bohatě naroste, drží si kompaktnější tvar a starší větve se pak tolik nelámou.

Drť/štěpka pak najde uplatnění nejen co by mulčovací materiál v záhonech (ideální je nechat jí pár měsíců odležet, čerstvá štěpka při rozkladu odebírá z půdy dusík, který je pak třeba dodat hnojením, aby rostlinám nescházel), ale taky jako součást kompostu, ve kterém trochu vyváží odpad s větším množstvím dusíku (hlavně veškerý zelený odpad z kuchyně a čerstvá tráva).

Když jsem šila tu první...

... vůbec jsem netušila, jak velký úspěch u mého muže sklidí. A když si ji teď na pár dnů od něj na spaní vypůjčil Jiříček kvůli menšímu nachlazení, přišlo další milé překvapení. Sice si ji musel na hlavě kvůli větší velikosti trochu narolovat, ale i tak mu neskutečně slušela, ale hlavně pomohla .-) Prosil mě tak o svou vlastní... a že u toho byla i Viki, musela jsem slíbit spací čepičku i pro ni :-)

Včera se muž těsně před večeří připomněl, že jsem něco dětem slíbila a že prý mám do půlnoci ještě pár hodin, abych ten slib dodržela... :-) Do večeře byly obě ušité a do osmé večer měly obě i bambulky, Jiříčkova výšivku s autíčkem a Viktorčina červené srdce malované barvou na textil .-)

A tak já to někdy mám. Než dlouhé přípravy a plánování a dlouhé rozbory, jestli tak nebo onak, jestli ano nebo ne... raději kuji železo, dokud je žhavé. A když se to dobře potká s přicházející "kreativní vlnou", na které se pak svezu, to pak jde všechno rychlostí blesku :-)

Krásný den

A.

PS: Jirkova čepička vznikla ze staršího manželova trička, na Viktorčinu jsem použila nové zásoby proužkovaného bavlněného úpletu.
PPS: za únor mám, pokud jde o kreativní projekty, neplánovaně splněno... včera mi ale dorazil balíček s krásným materiálem až ze Slovenska... mj. i krásný potisk na nová povlečení dětem do pokojíčku... tak třeba se ještě hecnu .-)

Osedlali jsme...

... "po" zimě kola a zahájili naši letošní cyklistickou sezónu :-) Pár dnů po polovině února jsem na kole ještě nikdy nevyjížděla. Ale momentální počasí v našich končinách v nás evokovalo větší chuť šlápnout do pedálů, než brousit svahy našich nejbližších hor na umělém sněhu .-) 

Nehledě na to, že bychom si letos lyže museli ještě půjčit. Děti stály na lyžích letos poprvé na lyžáku (do té doby znaly jen běžky) a protože se jim to moc líbilo (v což jsem doufala), máme v plánu v tomto roce pořídit výbavu celé rodině a od příštího roku vyjíždět jako rodina nejen na běžky, ale i společné lyžování.

Dnešní prázdninový výjezd byl skvělý, slunečný a hlavně pohodový, jak to má ostatně na začátku každé sezóny být .-) Předpověď slibuje i na další 3 - 4 týdny docela teplé počasí (i když přeci jen o něco chladnější, než v posledních dnech). Na další cyklotoulku si tak asi ještě chvíli počkáme. Ale těšíme se moc.

Mějte hezké dny

A.

Už nechci "páchat" dobro...

... raději budu pracovat na sobě a doufat, že tím inspiruji i někoho dalšího :-)

Před dvěma dny na mě vykouklo na Facebooku jedno zajímavé video, které tady bohužel nemohu sdílet (kvůli tomu, že je vytvořené přímo přes Facebook a ne Youtube). Ale oslovilo mě natolik, že jsem jej slovo od slova přepsala do textu níže. Věřím totiž, že myšlenky v něm mohou přinést zamyšlení, "AHA" momenty, užitečnou inspiraci a v konečném důsledku i velkou úlevu i mnohým dalším.

Na své fanpage je zveřejnila Miluška Matoušová - autorka videa i projektu "Akademie celostního zdraví", o kterém píše na svém webu tady.

"Dneska o tom, co je to páchat dobro. Kdysi, když jsem se seznámila s tím, jak s námi manipulují lékaři, výrobci potravin, farmacie, jak nás ovládají. A když jsem viděla většinu lidí, jak jako ovce dělají všechno, jen aby měli klid, tak jsem byla z toho taková docela rozlícená. A měla jsem potřebu to vykřičet do světa. Každým člověkem pořádně potřást, aby se probral. Chtěla jsem zachránit svět a bojovat. Jenže za čas mi došlo, že bojem se stejně nic nezmění. Že boj přináší jenom protiútok nebo silnější obranný val. Jediný způsob, jak zlikvidovat cokoli, co se mi nelíbí, je nepotřebovat to. Prostě to ignorovat. Nepodporovat to já sám. Protože jenom tím, že to nebude nikdo potřebovat, tak to vyhnije samo. A taky mi došlo, že nemůžu změnit život nikoho jiného než ten svůj. Že spousta lidí vůbec žádnou změnu nechce. Že se nemůžu zlobit na to, že já už pochopila něco víc než ti druzí. Přitom včera jsem na tom byla úplně stejně. Že jediné, o koho se musím postarat, jsem já sama. Tohle poznání pro mě bylo osvobozující. Protože od té chvíle respektuju každého, co si vybere. Ivana, děti, klienty. Je na každém, co si vybere, protože on nejlépe ví, proč potřebuje tu zkušenost. Nebo třeba jeho duše to ví. Proč potřebuje jíst hnusy, aby byl nemocný. A tak to zkuste opravdu brát tak, že není žádné špatně a žádné dobře. Protože jsme každý jinde a každý potřebujeme něco jiného. Někdo potřebuje špatnou zkušenost a potom je z naší strany "páchání dobra", pokud ho chceme před tou zkušeností zachránit. V konečné fázi to ani nejde. Starejte se o sebe. A jen doufejte, že tím inspirujete druhé. A že se to bude dít, to si pište. Jste úžasní, tak to zkuste."

Ta myšlenka pro mě není nová. V různých obměnách se mi dostávala pod nos už delší dobu. Anabáze k tomuto vnitřnímu rozpoložení u mě ale chvíli trvala... 

Krásně výše uvedené podle mě shrnuje ve třech větách citát níže:

"Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil," 

na který jsem narazila v jedné z knih (Den, kdy jsem se naučil žít) francouzského psychologa Laurenta Gounnella, o kterém už jsem psala dříve.

A platí to podle mě obecně, nejen na oblast zdraví, ale i ekologii, politiku ad. (doplňte si sami).

Jak to máte vy? Snažíte se "páchat" dobro nebo dobrem spíše "inspirujete"? Případně máte jinou svou cestu, jak se vypořádat s "velkými věcmi", které vám dokážou hodně hnout žlučí?

Hezký večer

A.

Funguje to...

... na 200 % (minimálně)! Setkání se spřízněnou duší :-) Už jsem na to téma psala dříve. Letos jsem si začátkem roku mj. přála více času a prostoru pro své spřízněné duše. 

Takové, se kterými jsme na jedné vlně, i když se nemusíme ve všem 100% shodnout. Takové, které do mého života přinášejí radost, smích a spoustu chvil s úsměvem od ucha k uchu. Ale taky taky jiný pohled, inspiraci, nadhled... prostě samé dobré věci :-) 

Přála jsem si to tolik (a o to víc, že jsem ta setkání dříve trochu zanedbávala třeba kvůli práce, dětem ad.), že jsem si to písemně "uložila" jako "úkol" do svého notesu :-)) 

Malá vsuvka mimo téma: Na ten notes fakt nedám dopustit, pomáhá mi mj. udržovat tolik důležitých návyků, že už si to bez něj ani nedovedu představit. Je pro mě zdrojem inspirativních myšlenek, momentálních nápadů podnikatelských,tvořivých i soukromě zahradních, plánů na jejich realizaci a harmonogramů, které se k nim vážou, ale slouží i jako zápisník každodenních hezkých věcí, které mě potkaly, jazykovým "deníčkem" pro mé každodenní posuny v angličtině i francouzštině...  

Alespoň jednou za tři týdny setkání s některou ze spřízněných duší. Je to málo nebo moc? Myslím, že to v tuto chvíli není tak podstatné. 

Důležité je, že se tak donutím najít si čas pro správnou věc a pro lidi, kteří jsou pro mě kromě nejbližší rodiny hodně důležití :-)

Dnes to bylo mé druhé letošní setkání (vím, jsem v lehkém skluzu, už je třeba chystat další :-)) A na obě budu hezky vzpomínat.

Tentokrát se spřízněnou duší přímo z naší obce. Když jsme se domlouvaly, navrhovala jsem původně setkání v naší místní hospůdce... Nezklamala - navrhla, že vyrazíme na procházku se psy. Pod rouškou tmy, jako dvě světlušky s čelovkami na čele, jsme spolu strávily úžasné dvě hodinky a pusu nezavřely ani na minutu :-)) 

A já jsem "dobitá" a budu svítit ještě minimálně týden :-) Snad to bude platit i opačně .-)

Jak se daří vyšetřit si čas na osoby, které jsou pro vás blízké, vám? .-)

Krásný večer

A.

PS: teď jsem zjistila, že nás ta večerní procházka vyšla na krásných 13,4 km! :-) Další bonus, který se počítá .-)

Stěžujete si?

Tipuju, že teď si každý druhý z vás v duchu odpoví záporně. Jasně, že ne. Vždyť jsme v jádru optimisté... .-) A mě by taková odpověď vůbec nepřekvapila. Já si totiž na ni odpověděla úplně stejně.

Jsem vděčná za to, co mám - za dvě zdravé děti, muže, střechu nad hlavou, zahradu, práci, kterou miluju, zdravé tělo, oba rodiče a obě mladší sestry, babičku, spřízněné duše, které v životě potkávám... přírodu na dosah... Je toho hodně, co mě těší, že "mám".

A přesto mi vyšší moc poslala do cesty "Svět bez stížností". Znáte ho taky?

Zdroj: www.svetbezstiznosti.cz

Pokud ne, pak vám jej moc ráda představím :-)

Když jsem si objednávala v knihkupectví svou další várku knih, zabloudila jsem úplnou "náhodou" i ke knížce se stejným názvem. Napsal jí Will Bowen - bývalý pastor v Misouri, který přednášel o tématech jako je vděčnost nebo hojnost. Rozhovor s ním najdete tady.

Tento muž je současně zakladatelem stejnojmenného hnutí, jehož vizí je pozitivně proměnit postoj jednoho procenta všech lidí na světě (což bylo v době vydání knihy zhruba 60 milionů lidí!) a docílit, aby se pak změní myšlení šířila dál a dál.

Průměrný člověk si údajně stěžuje 15 - 30krát za den. 

Tj. prý jen v ČR asi 6 miliard stížností měsíčně. 

Jsme přímo posedlí tím, co všechno je špatně. Soustředíme se na problémy. Býváme negativní...

Co je to vlastně stížnost? Will Bowen ji vnímá jako jeden z typických projevů vyjádření hněvu a představuje podle něj jakékoliv energické vyjádření, které se zaměřuje na daný problém a nikoliv jeho řešení. 

Pochopila jsem, že tedy může nabývat celé řady i zdánlivě "nevinných" podob - od VYSLOVENÝCH výčitek a nadávek věnovaných jiným lidem, přesouvání odpovědnosti za vlastní nezdary a nedostatky na jiné, omlouvání vlastní neaktivity "vnějšími" okolnostmi až po "fňukálkovství" nebo pomlouvání nebo sarkasmy.

Mnohé stížnosti jsou ve své podstatě pokusy vyvolat v druhých určitou osobní reakci - např. sympatie, soucit (potřebujeme politovat) nebo souhlas (potřebujeme se utvrdit o své pravdě).

"Lidé ochotně počítají svá trápení, ale radosti nezapočítávají. Kdyby je počítali, viděli by, že v každém osudu je dostatek šťastných chvil."                                             Fjodor DOSTOJEVSKIJ

Proč si nestěžovat?
Při stěžování se zaměřujeme na své momentální problémy víc než na hledání jejich řešení. Škodí to pak nejen našemu zdraví, ale i vztahům k druhým lidem a obecně šťastnému životu.

Mezi hlavní motta knihy/hnutí patří:
"Když se ti něco nelíbí, tak to změň."
"Když nemůžeš změnit to, co se ti nelíbí, změň svůj postoj."
"Nestěžuj si."

"Na vrchol se nikdy nikdo nedostal stěžováním."                                                   Frank PERDUE

Součástí knihy je proto "nestěžovací náramek" na ruku, který nosíte alespoň 21 dnů, během nichž se snažíte si ani jednou během dne nestěžovat. K tomu účelu ale dobře poslouží i jakýkoliv jiný náramek .-)

Číslo není náhodné, existují studie, které říkají, že abyste si vytvořili nějaký návyk, potřebujete danou věc praktikovat alespoň 21 (já četla i 30) dní v kuse, než se vám dostane pod kůži. 

Pokaždé, když si stěžujete, musíte náramek přendat z jednoho zápěstí na druhé a to tak dlouho, dokud se vám nepodaří prožít 21 dnů za sebou bez stížností, kritizování a pomlouvání nebo sarkasmů. 

Při každém přehazování náramku na druhé zápěstí si tak uvědomujete, kdy, jak a proč si stěžujete. (já už vím :-)) Tzn. pokud vypustíte z úst i jedenkrát za den stížnost, začínáte zase úplně od začátku od prvního dne.

Náramek přendáváte až tehdy, když svou stížnost vyslovíte.

Je skvělé, pokud se do 21denní výzvy zapojí i vaše nejbližší okolí (např. rodina, partner). Ráda bych k tomu vyzvala i své děti a muže. V takovém případě ale autor zrazuje před tím, abychom byli pro ostatní náramkovou "policií" - to by znamenalo, že si máme přehodit náramek taky .-) 

Nestěžovat si ale neznamená, že nemůžeme upozornit na chyby nebo nedostatky, které si přejeme napravit! 

Neznamená to tedy, že se odteď musíme spokojit se špatnou kvalitou nebo špatným chováním. 

Musíme se však držet faktů, které jsou neutrální. 

Cílem je 2. stranu informovat, nikoliv jí nadávat nebo něco vyčítat. Stížnost představuje ve srovnání s předchozím útok, nese s sebou negativní energii.

Autor v knize popisuje 4 fáze, kterými si lidé, kteří se do výzvy pustí, obvykle prochází: 

1. Nevědomá neschopnost - to je situace, kterou jsem popsala na začátku. Nikdo si o sobě nemyslí, že je negativista :-) Sami na sobě to zkrátka nevnímáme. 
2. Vědomá neschopnost - začneme si všímat, jak je většina lidí ve svých postojích a komentářích negativní a to vč. nás samotných .-)
3. Vědomá schopnost - začínáme "ovládat" umění nestěžovat si, ale musíme se na to stále dost soustředit.
4. Nevědomá schopnost - nestěžujeme si, aniž bychom na tento stav vynakládali nějaké zvláštní úsilí, jednáme tak už podvědomě.

Na tomto místě stojí za to doplnit údaj o průměrné době, za kterou se lidem, kteří se rozhodnout pokořit 21denní nestěžovací výzvu, tento úkol podaří splnit. Mě už to nepřekvapuje, protože náramek nosím 6. den a jsem stále u 1. dne výzvy... :-) Ale vás možná ano - je to neuvěřitelných 4 - 8 měsíců!

Snad vás ale povzbudí fakt, že ohlasy účastníků jsou navzdory tomu neuvěřitelně pozitivní. I když se lidem podaří splnit výzvu třeba až po mnoha měsících úsilí, potvrzuje se staré známé "i cesta je cíl" - protože už během té cesty k proměně v pozitivněji naladěného člověka lidé vnímají pozitivní sílu svého počínání. A to stojí za zkoušku .-) V knize se mj. dozvíte i tipy na to, jak dobře zvládat "stěžovatele" ve svém okolí.

V době posledního vydání knihy bylo rozdáno už více než 10 milionů náramků ve 106 zemích světa.

"To, co chceme druhé učit, to musíme žít."                                                           GÁNDHÍ

Tak mi držte palce .-)

A.