čtvrtek 22. března 2018

Z francouzského venkova...

... na který jsme s Viki na týden zavítaly před několika dny za mou mladší sestrou, vás srdečně všechny srdečně zdravím :-)

V malé vesničce v západní části Francie (oblast Pays de la Loire) nás přivítal sestřin dům s obrovskou zahradou přes 7000 metrů čtverečních. V zahradě je i docela velký rybníček a vlastní cesta lemovaná řadou starých dubů.... A na kliku dveří na terasu si chodí několikrát denně sednout a zaklepat zobáčkem na okýnko sýkorka, které říkají Pepík. Zkrátka sen každého milovníka starých zahrad :-)

Počasí je tady o kousínek dál než u nás (pokud se jara týče). Takže si tu už užíváme rozkvetlých okrasných cibulovin a rašících lístků dřevin i trvalek. Když jsme včera doprovázely se sestrou mého mladšího synovce do školy, využily jsme příležitosti a udělaly si i ranní procházku po okolí - kolem místního rybníka je to i v tuto dobu kouzelné.


Akorát při pohledu na výsadby v předzahrádkách mé srdce pláče, když mezi rostlinami vidím natažené lesklé fólie proti prorůstání plevele, které rostlinám, ani živočichům v půdě vůbec nesvědčí... a ani s výběrem druhů si tady hlavu nikdo příliš neláme... :-( 

V sestřině zahradě, kterou chce postupně zvelebit k obrazu svému se ale snažím o osvětu a zatím to funguje... děláme takovou malou velkou francouzskou zahradní revoluci :-)

Děkuji moc za ohlasy u předchozího příspěvku a přeji krásný den

A.

neděle 11. března 2018

Neděle

Před týdnem a kousek mínus dvacet, dnes o pětatřicet stupňů víc. 

Tohle počasí člověka nenechá chladným... To se ví, že jsem dnes vystřelila ven už v osm ráno. Navzdory neděli. 

Bylo to silnější než já :-)

Má zahradní dobíječka baterek funguje na 200 % (snad se zítra postavím...) 

A víc než 3/4 jarního zahradního úklidu jsou hotovy .-)



Vedle práce také užívání si sluníčka, prvních kvítků krokusů v trávníku i dvou nových keramických přírůstků od Renči na přání :-)

Krásné dny

A.

čtvrtek 1. března 2018

Kostka ledu...

... ze mě ještě není. Ale když jsem se dneska ráno vracela domů ze školy a školky poté, co jsem odprovodila děti, vážně jsem o změně svého skupenství uvažovala :-)) Dneska u nás totiž bylo mínus dvacet. I když se to se zubatým sluníčkem za okny vůbec nezdá...




Člověk v takových mrazech vypadá jako omalovánka, aniž by k tomu potřeboval tvářenku :-))

A abych ten ledový nádech v příspěvku udržela, musím se vám s něčím pochlubit. Už téměř dva měsíce (s výjimkou cca 1,5týdenního období s virózou) se pravidelně dvakrát denně otužuju studenou až ledovou sprchou. 

Když jsem bývala mladší, neměla jsem s otužováním žádný problém. Ale postupem času jsem zpohodlněla. Obzvláště v některých (hlavně zimních) obdobích jsem na sebe byla schopna nechat ve sprše téct téměř vroucí vodu a hezky "se vyhřát". Bylo to pak u nás doslova jako v sauně :-) Myslím, že to řada žen dobře zná... .-)

Rozhodla jsem se však vrátit se k dobrým zvykům z dřívějška a začít se více otužovat. Jednak jsem celkem výrazně ubrala na teplotě vody už během umývání. A po něm vždy navíc otočím páčkou, kterou reguluji teplotu vody, hodně doprava a celá se sprchuji pár minut úplně studenou až ledovou vodou.

Protože jsem si pro začátek nevybrala úplně nejvhodnější období (léto nebo pozdní jaro by bylo vhodnější), začala jsem postupně. V prvních dnech jsem ledovou sprchou počastovala pouze své nohy do úrovně kolen. A postupně jsem v dalších dnech přidávala další části, až jsem skončila i se sprchováním kolem krku, na hrudníku a horní části zad, kde bývá člověk nejcitlivější. Celé tělo jsem začala otužovat asi po necelých 2 týdnech každodenního postupného otužování. Stejně tak jsem postupně ubírala teplotu vody.

V chladnějších obdobích hodně trpívám (a pokud vím, má to podobně hodně žen) na studené konečky prstů na rukou i nohou. S otužováním ale přišla úžasná změna. Tělo se donutilo vytvořit si samo dostatek tepla, aby se vyhřálo i na "perifériích" :-) Pocit, kdy vylezete z ledové sprchy a cítíte, jak se vám teplo začne rychlostí blesku rozlévat do celého těla, je k nezaplacení. A je to velmi návykové! Dalším zajímavým bonusem lepšího prokrvení je i pevnější a hladší pokožka. Jen tak sama od sebe, bez jakýchkoliv zázraků kosmetického průmyslu .-)

Také pozoruji, že společně s ranním cvičením (po kterém sprcha s otužováním následuje), přichází do mého dne mnohem více energie a pozitivní nálady. Prostě se vstává líp a vůbec celé dny jsou tak nějak lepší. O pozitivní vliv dlouhodobého otužování na imunitu se asi není třeba dvakrát rozepisovat .-)

Před časem jsem někde četla, že aby si člověk vytvořil dobrý návyk na rozvoj svých jazykových dovedností, potřebuje se jim každý den po dobu alespoň 30 dní věnovat 20 minut. Myslím, že to docela platí. Nejen v této, ale i jiných oblastech lidského rozvoje. 

Pravidelně se každý den po dobu 30 dnů chvíli věnovat tomu, co je pro nás důležité. Všechny vědomé i nevědomé překážky, které nám brání pustit se do něčeho (staro)nového, po čem už dlouho toužíme, oč usilujeme, pak často vymizí jako mávnutím kouzelného proutku .-) A my děláme, co potřebujeme s naprostou samozřejmostí tak, jako si každý den čistíme ráno a večer zuby.

Když jsem se začátkem letošního roku rozhodla pro další vlnu vykračování ze své komfortní zóny, vnímala jsem snahu dodržet výše uvedené jako jednu ze základních podmínek úspěchu. Pokud zůstaneme u příkladu otužování, jednoznačně se mi potvrzuje, že to funguje! Tak proč by to tak nemělo být i v jiných oblastech a u jiných lidí, viďte? .-)

Přeji krásné dny plné hezkých návyků, které vám budou přinášet do života radost.

A.