pátek 30. září 2016

Babí léto...

... miluje snad každý z nás. A máme-li to kousek do pěkné přírody a nebo máme to štěstí a bydlíme v domku se zahradou, je babí léto skvělou příležitostí vyrazit na procházku a kochat se krásnou podzimní přírodou. Na někoho padá splín, že už je léto pryč, já mám ale podzim ráda hodně. 

Někdy se potkáte s člověkem a stačí chvíle na to, abyste se jím nechali "omámit". Ten dojem, který na vás ten člověk udělá, se často spojuje se souslovím "ten má charisma". Mám pocit, že i podzimní příroda má své "charisma", dá-li se to tak vůbec říci :-) Alespoň na mne to tak působí.

Snad jej kousek budete vnímat i vy při procházce naší časně podzimní kvetoucí zahradou. Vítejte! .-)

Dnes začneme u bezprostředního okolí domu, které se snažím zútulnit rostlinami v nádobách - vanička je již osázena vřesy a chryzantémami, nocenky pomalu dokvétají a udělají místo ještě dalším rostlinám, nad výběrem ještě váhám. Dřevěné (zevnitř zateplené) květináče od manžela mám osázeny javorem dlanitolistým, skalníky, nyní obsypanými červenými bobulemi a několika zakrslými jehličnany a dřišťálem. Mezi nimi tu a tam vykukují keramické postavičky "ptakošů" od Zuzky Morkusovic .-)


V podobném duchu se nese i okolí nedalekého kotce (který nyní přechodně neslouží svému účelu, ale pejska si chceme opět pořídit, snad tedy příští rok .-)). Na malých obrázcích vlevo dole a vpravo nahoře jsou vidět i mé "hypertufí" květináče. Návod, jak na ně, jsem zde již zveřejňovala. Líbí se mi, že už na nich trochu zapracoval zub času a začínají obrůstat mechem. Ale i to se dá jednoduše urychlit - stačí, když vyrobené hypertufy potřete jogurtem a vystavíte na místo, kde alespoň občas zasvítí sluníčko. Živá kultura udělá své .-)



Šípky patří mezi mé oblíbený dekorační materiál. A podařilo se mi proto nějaké "propašovat" i na naší zahradu :-) Tyto patří růži sivé. Na malých obrázcích vlevo nahoře a vpravo dole pěkný výhled k plotu (on vlastně není vidět), celý ho opletlo rdesno ovíjivé či opletka Aubertova. Nyní je mimořádně krásná - připomíná mi zdálky bílou pěnu vznášející se nad hranicí plotu mezi námi a našimi sousedy. Ostatně i oni si ji velmi oblíbili a vysadili si ji k plotu s dalšími jejich sousedy .-)



A na "divokou" opletku se podíváme ještě jednou, pěkně zblízka. Abyste viděli, že nekecám .-) Ona je to totiž opravdu kráska, i když tedy divoká, je jí třeba trochu držet na uzdě.



A teď můj miláček. Ano, už je to tak, nechtěla jsem to dlouho přiznat, ale jdu s pravdou ven. Trnovník akát "Frisia" (to je ten žlutozeleně zbarvený krasavec vepředu zahrady) je strom, který si mě získal na první pohled a to zalíbení v něm trvá a mám dokonce pocit, že rok od roku narůstá :-) Spolu s ním i pěkné výhledy do přední části zahrady - na obrázku vpravo nahoře začínají v políčku s levandulí (která už se pomalu připravuje na zimní spánek) nakvétat bílé a modrofialové hvězdnice (astry). Na spodní obrázek vpravo se mi připletly maliny - jsme totiž již v ovocné části zahrady, vpravo od nich směrem dopředu vykukují letničky vysazené do "závlahové mísy" pod ovocným stromem. O těch už jsem se už také dříve zmiňovala.



A teď další můj oblíbenec. Na zahradách jej běžně nevídám, ale líbí se mi. Jmenuje se hloh tečkovaný. Je typický krásnými bílými květy, které však smrdí, není proto příliš vhodný třeba do blízkosti teras a posezení v zahradě. Z květů postupně vyrostou pěkné drobné plody tvarem podobné jablíčkům (ty už docela pěkně voní a jsou i jedlé a vhodné třeba na výrobu džemu). Nyní jsou ještě zelené, ale počkejte chvíli, krásně zežloutnou a v podzimní zahradě udělají tu pravou parádu .-)


Ale dost bylo hlohu. Už jsme u mého "levandulového" políčka. Levandule tady ale nežije sama, kromě nízkých keříků ořechoplodce a vysoké komule Davidovy zde najdete například právě modrofialově a bíle kvetoucí astry (ta bílá nebyla původně v plánu, nějak se mi v zahradnictví připletla mezi ostatní rostliny a já už jsem si na ni v tomto místě zvykla).



Teď ještě pohled zpátky... k akátu s kulovitým tvarem koruny (Robinia pseudoacacia "Umbraculifera"). Za ním tmavě vínový list ruje vlasaté "Royal Purple". A na obrázku vpravo dole další plod naší zahrádky, schválně jestli poznáte, o který jde. Někteří poznají bezpečně ihned, jiným napovím, že velmi pěkně voní a rovněž se dá konzumovat a zpracovávat třeba na džemy či kompoty .-)



Procházku této části zahrady zakončíme u zahradního oblouku na pnoucí růže. V jeho blízkosti rostou a nyní krásně kvetou rozchodníkovce nachové (na velkém obrázku "Matrona", na malém vlevo dole "Herbstfreude"), ale také svatolina, perovskie či svíčkovec Lindheimerův (obrázek vpravo nahoře) či již odkvetlá krásnoočka přeslenitá (obrázek vlevo dole). 


Ještě výhled přes levandulové políčko směrem k výsadbě u plotu a krásné opletce (keř vpravo je kalina obecná "Roseum", brzy jí listy krásně zčervenají), žlutozeleně zbarvené keříky dole pak ořechoplodce.


A vzhůru na druhou stranu .-) Nejprve pohled do vřesoviště. Ano, kromě vřesů a vřesovců tady žije hodně dalších obyvatel - výborně se zde daří kručince lydijské a kručince barvířské, také se mi podél krajů záhonů pěkně rozrůstá třezalka kalíškatá (tu budu muset začít krotit, začíná mi vrůstat i mezi vřesy .-)) a samozřejmě jde najdeme i rododendrony, azalku či 2 keříky borůvky chocholičnaté (že jste o ní nikdy neslyšeli? A co zahradní borůvky, máte? Tak to si pochutnáváme na stejné dobrotě .-)) Dost bylo borůvek (něco z letošní bohaté úrody máme i v mražáku na horší časy), jde se dál! Vidíte ten strom s vínově zbarvenými listy? Tak k němu teď zamíříme. Jmenuje se myrobalán třešňový "Nigra". Zahradu zdobí celoročně a navíc je na jaře, těsně před olistěním obsypán do drobných růžových kvítků.




Pod červenolistým myrobalánem roste řada rostlin - mj. i krásná záhonová růže neznámého jména... vážně už si nevzpomenu .-) Zato bezpečně vím, že kousek od ní rostou mé oblíbené rozchodníkovce nachové "Herbstfreude" (malý obrázek vlevo nahoře).




Kousek dál jako rudé plameny svítí zdaleka okrasná travina lalang válcovitý "Red Baron". Nesmí chybět ani výhled z jedné i druhé strany skrz druhý zahradní oblouk na pnoucí růži - zde Kordesova Westerland, vzala jsem si ji kdysi jako z nouze cnost (už ani nevím proč a kterou růži, která nebyla skladem, vlastně nahradila), ale nedám na ni dopustit. Zdravá, silná, krásná. Na obrázku vlevo dole spolu dokvétající třezalkou "Hidcote" další krásný keř, který není na našich zahradách ještě stále tolik vidět - dřín japonský (Cornus kousa var.chinensis "CHINA GIRL") s nezaměnitelnými "nepravými" květy v červnu. A konečně i výhled do dáli na můj milovaný záhon a spolu s ním i dalšího z rodiny akátů - zde "Twisty Baby" s pokroucenými větvičkami.





Teď jako na přechodu pro chodce - koukneme vlevo, koukneme vpravo a vyrazíme vpřed. Směr "lesní kout" .-) Na velké fotky již zmiňovaná hvězdnice alias podzimní astra. Na její krásu si člověk musí trpělivě počkat celou sezónu, ale pak to stojí za to .-) Na malých obrázcích výhled směrem k terase (po opoře se pne aktinidie s minikiwi, což mi připomíná, že je nejvyšší čas obhlídnout letošní úrodu .-)) a také směrem k záhonům, kde zabrousíme za chvíli.





Oč víc mne toto místo potrápilo ze začátku při jeho budování, o to větší radost mi teď dělá :-) V popředí rozchodníkovec nachový "Herbstfreude" (velký obrázek a malý vpravo nahoře), na malých obrázcích vlevo pak výhled do smíšeného záhonu - tam např. odkvétající žlutokvěté rudbeckie, bělokvětý svíčkovec Lindheimerův a za nimi na podzim dočervena zbarvené listy svídy bílé. Na obrázku vpravo dole výhled k terase a před ní modrokvětá hvězdnice (astra) s kultivarem moruše bílé s převislými větvemi (Morus alba "Pendula").





A u těch výhledů k terase ještě zůstaneme :-) Na velkém obrázku v květináčích kany indické (dosny), kdyby mohly, rostou až do nebes. Na menších obrázcích odkvetlá květenství mé milované kypreje vrbice. Své už předvedla, ale i nyní má své kouzlo.







Několik romantických výhledů do ranního slunečného oparu :-)





Věděli jste, jak krásný je v tomto období "obyčejný" přísavník pětilistý? Na malých obrázcích spolu s nakvétajícími novoanglickými astrami "štětky" dochanu psárkovitého.




Výhledy ke skalce a od skalky. Na velkém obrázku vepředu odkvetlé třapatky nachové spolu se záplevákem podzimním. Další trvalky, jejichž květy mají své kouzlo i pozdě na podzim a během zimy .-)






Skalka s výhledem na terasu a okolí. Na obrázku vpravo nahoře další vlna kvetení Kordesovy růže "Rosarium Uetersen" roubované na kmínek.





Okolí terasy - výhled k třetímu zahradnímu "oblouku" a jabloni za ním (opět s podsadbou letniček v "závlahové míse"). Na obrázku vlevo dole "štětky" dochanu psárkovitého.




Z okolí terasy ještě jednou - do záhonů i směrem k severu - a ano, opět nám za humny kvete řepka. Letos již podruhé...




Skalka u terasy a zahradní domeček se skluzavkou a houpačkou pro děti.





A ještě do lesa vás vezmu... Na severní straně pozemku - podél plotu - budujeme živý plot ze smrků.


A to je vše, přátelé. Díky, že jste vydrželi a doufám, že jste nabrali trochu inspirace i do vašich zahrádek.

Krásné podzimní dny

A.

čtvrtek 29. září 2016

Evergreen...

... v podobě podzimního háčkovaného ponča pro mého malého indiána se mi podařil dotáhnout právě včas. Původně byl v plánu už loni spolu s Viktorčiným podzimním pončem, ale nestihla jsem jej rozháčkovat včas a později už nebyla ta správná motivace, protože se na jeho nošení příliš ochladilo, letos na jaře jsem s pončem začala, ale také nedotáhla. Odteď už ale budu vypravovat ráno do školy a školky indiánky dva :-)


Pončo jsem háčkovala z příjemné příze Elian Nicky, kterou ráda používám i na čepice. Při háčkování jsem použila vzorek na granny square, odkaz na návod najdete třeba zde. U Jiříčkova ponča jsem pouze přiháčkovala pomocí předních a zadních reliéfních sloupků "rolák" kolem krku. Mám radost z barevné kombinace, která se, myslím, celkem povedla - podzimní tóny v "mužském" provedení.

Stejně jako Viki dostala ke svému ponču loni do setu baretek, i Jiříčkovi (doufám včas) přibude k ponču podzimní pokrývka hlavy, i když v trochu jiném duchu .-) Pod pončem budou nosit děti silnější svetr nebo rolák.

Na zpracování čeká také hromádka šípkových větviček z poslední toulky okolní přírodou - stále ještě nemám hotov letošní podzimní věnec. Ale i to přijde, člověk nemůže mít všechno hned :-)

Krásné podzimní dny

A.

sobota 24. září 2016

Když člověk opravdu hodně chce...

... dokáže (téměř) cokoliv. Není to zadarmo, není to bez námahy, ale jde to. Potvrzují mi to nejen mé osobní zkušenosti, ale i zkušenosti mých přátel i dalších lidí. 

A snažím se tomu učit i své děti. Aby věci nevzdávaly po prvním nezdaru, aby se nebály zkoušet dál. Tolikrát, kolikrát bude třeba, než se věci začnou dařit. A je jedno, zda jde o "malé" věci, nad kterými by jiný mávl rukou, nebo stavbu pyramidy či výlet na Měsíc :-) I cesta k cíli člověka posune dál, posílí, obohatí... 

Pravda, někdy jim tím trochu lezu na nervy (hlavně Viki tedy), když trvám na tom, aby se snažily samy a nepřispěchám pokaždé, když se nedaří, hned na pomoc, ale o to větší radost mám, když pak za mnou Viktorka přijde a dá mi za pravdu, když řekne: "Maminko, opravdu to chtělo jenom zkoušet a nevzdávat a nakonec se to povedlo... a šlo to docela rychle, viď?", jako tomu bylo třeba při vázání tkaniček. Teď nad tím dokonalým výsledkem kroutím hlavou i já :-)

Dnes tedy nejlepší obrázky z paralympijských her 2016 o těch, kteří to přes všechny překážky dokázali, protože opravdu hodně chtěli. Snímky, které mě vzaly hodně za srdce, jsou motivací a nadějí pro každého, kdo se vzdal či pomalu vzdává svých snů. 


Nevzdávejte se při prvním nezdaru, sněte dál a opravdu hodně chtějte a jděte za svými sny! .-)

Krásné podzimní dny

A.

PS: opravdu hodně chci doháčkovat Jirkovi loni rozpracované podzimní pončo... Tak snad brzy .-) Práce je hodně (a to je dobře), ale nejen prací je člověk živ. Dnešní den jsem tak po dlouhé době "práci", za kterou mi platí jiní, zcela vypustila a dala si od ní pohov. Kromě pravidelného týdenního úklidu jsem díky tomu navíc zvládla sklidit z oken truhlíky s balkónovkami a v horním patře domu umýt okna. Také jsem očesala naše první jablka mladých jablůněk ze stromů, uháčkovala pár dalších sloupků výše zmiňovaného Jirkova ponča, postavila s Jiříčkem několik pískových hradů, zavolala tetě, abych jí poděkovala za nový svetr pro Viki a objednala si nový pro sebe, prošla se zahradou a udělala nové fotky... A dostala za svůj nepracovní den pochvalu od své rodiny a to bylo asi to úplně nejlepší z dnešního dne i týdne :-)))

sobota 17. září 2016

Když nestíhám...

... nebo neumím, neváhám oslovit osvědčené odborníky, i když si libuji v tom, když si mohu maximum věcí zajistit sama. Neplatí to pro všechno, ale pokud jde konkrétně o pletení (ve kterém jsem se od loňského roku stále neposunula dále než k pletení čepic a šálů), pak se moc ráda obracím na svou šikovnou tetu. Ta se musela s jehlicemi určitě narodit :-)) Zatím pokaždé, cokoliv jsem po ní chtěla, upletla. U dětí a zejména u Viki pokaždé musí přizpůsobovat návod nestandardním mírám a pokaždé to vyjde. I s anglickými návody si poradila. A pokaždé ji zbudou nějaká klubíčka, zatímco jiní pletaři dokupují :-))) Zkrátka je to můj pletařský guru, ke kterému vzhlížím.

Tentokrát mi upletla pro Viktorku krásný červený svetřík. Možná si vzpomínáte, je to už celkem dlouho, jak jsem zvažovala, který vzor a střih pro Viki vybrat... A teta se s tím poprala na výbornou. Poslala jsem ji několik kandidátů a nechala to nakonec na ní. Na svetrech mám nejraději jednoduchost zpestřenou o nějaký pěkný detail - zde zakomponovaný lístečkový vzor. Je pletený z velmi příjemné vlny od Dropsu (Baby Merino), nakoupila jsem si bohaté zásoby při loňské slevové akci začátkem podzimu.


Původně měl být svetřík nakombinovaný ze tří barev - červené a doplňkově světlounce modré a bílé. Ale teta rozhodla, že nejlépe vzor i střih vynikne v jedné barvě. Vůbec se nezlobím, svetřík je totiž kouzelný a Viki neskutečně sluší. Přiznám se, že ji trochu závidím, kdybych byla menší... tajně bych si jej od ní půjčovala .-)

Na svetřík jsem došila své oblíbené perleťové knoflíky (taky co jiného k takové kráse, že?), na jednoduchém podkladu vyniknou víc než u náročného a komplikovaného vzoru .-)

Po krásném modrotyrkysovém svetru pro mě, zeleném svetříku s asymetrickým zapínáním pro Jirku a miminkovské soupravičce pro Jiříčka, ze které už dávno vyrostl další krásný kousek... No vypadá to na další zakázku, teto. Už mám dlouhou dobu rozpleteno několik řad nového svetru a nějak se nemohu rozjet dál... .-)

Mějte se krásně

A.

pondělí 12. září 2016

V první dekádě září II...

... od nás .-) Posledně z bezprostředního okolí domu, dnes ze záhonů .-)



 


















  


A s komentáři již brzy v nejnovějším příspěvku na mé Kvetoucí zahradě .-)

Krásné dny

A.