Dětská upřímnost...

... mě asi nepřestane fascinovat nikdy :-) 

Když manžel minulou sobotu natáčel video z mého vyhlídkového letu nad Beskydami, natočil při tom nečekaný rozhovor s dětmi o tom, co by se stalo, kdybych s letadlem spadla dolů.

Zatímco Jiříček nechápal, Viki měla naprosto jasno a neváhala ani minutu. To, co řekla, (a já později viděla na videozáznamu) mě dostalo, jak se říká, do kolen. Že prý budou mít novou mamku a ožení se s Marťou (to je moje mladší sestra). Že je už taky vdaná, ji vůbec nevadilo :-)

Nejhorší je, když v takovém případě člověk začne ve vyřčených slovech hledat nějakou symboliku. Jako jestli jsem dostatečně dobrou matkou, že se s mým potenciálním odchodem srovnala při rozhovoru tak rychle. Jestli jí nějak neupozaďuji oproti Jirkovi, protože je starší. Jestli na ni nejsem moc přísná...

Jak jsem byla hloupá! 

Jak jsem jen mohla pochybovat o síle pouta, které mezi námi je! 

Ať už nás potká v životě cokoliv, musíme jít dál. Naše cesty jdou dál. A zdá se, že někdy ta pro nás dostatečně "nezralá" dětská duše dokáže věci vidět mnohem jasněji, nezakaleněji a s větším nadhledem než ta naše dospělá, protřelá životem.

Když jsem si tak dneska četla poslední příspěvek poloMámy, docvaklo mi to. Přišel jeden velký "AHA" moment spojený se slovy jejího synka Vikiho.

Že v sobě malé děti nesou velkou upřímnost a bezelstnost, o tom asi nepochybuje nikdo. Někdy se nám může zdát jejich do ničeho nezaobalená pravda v určitých situacích nevhodná či dokonce nepřípustná. Posuzováno měřítkem nás dospělých.

Nikdy jsem však neuvažovala tak, že tahle dětská nefalšovaná upřímnost může mít i zcela odlišný a veskrze pozitivní význam pro nás dospělé. 

Když vám tutéž nepříjemnou "pravdu" řekne dospělý, budete ho považovat za necitu a nezdvořáka. Řekne-li totéž malé dítě, zpravidla budeme ve svém soudu mírnější a začneme o smyslu toho, co říká, více přemýšlet.

Upřímný pohled z opačné strany (byť ještě malé a nedospělé) může člověka vytrhnout ze zažitého myšlenkového stereotypu spojeného s tím,
jak svět kolem sebe vnímá on sám. 

Nezřídka jsme zapleteni do nejrůznějších domněnek vycházejících z našich zkušeností (dobrých i špatných), které nám brání vidět realitu čistě. 

Jako kdybychom se na svět dívali skrze umazané brýle.

Dětský "pragmatismus" pak nemusí být úplně špatná terapie. Pomáhá nám vidět svět z jiného úhlu pohledu a díky tomu vidět i ty zaprášené cesty, kterými se dál vydat a které bychom jinak minuli bez povšimnutí.

Díky za něj i za ně (děti)! :-)

A.

PS: dnes ta moje cácorka slaví už osmé narozeniny, jsem zvědavá, co řekne na všechny ty dárečky, co jsme pro ni s Jiříčkem a mužem připravili :-)

Jak jsem vzlétla k oblakům

Krásný den. 

Ještě plná dojmů (stále tomu nemůžu uvěřit, že to vyšlo :-)) ze sobotního podvečerního vyhlídkového letu nad Beskydami sdílím pár fotek z neuvěřitelně krásného zážitku, který bych si ráda určitě ještě někdy zopakovala.

Trochu nečekaný závěr dne mi připravil jeden pan letec z malenovického letiště, když nám zavolal kolem půl šesté odpoledne, že by to dneska jako šlo... :-)

Asi před rokem a půl jsem vyhrála na plese vocher na vyhlídkový let nad Beskydami a já měla pořád čas a vzpomněla si až loni v září...

Jenže na podzim to nějak pořád nevycházelo s počasím. Už jsem se pomalu připravovala na to, že vocher propadne... Ale dnes... dnes to konečně vyšlo! :-)

Prý jako malé škvrně jsem neměla pud sebezáchovy. Posadili mě nahoru na skříň a já se nadšeně vrhala dolů, i když ještě nebyla připravena žádná náruč, která by mě v letu zachytila...

Tak že by restart starých vzpomínek z dětství? :-)

Když má přijít něco, z čeho je žaludek "na vodě" (a je úplně jedno, jestli je to státnice nebo let), preferuji raději moment překvapení, kdy se nestačím vystresovat.

Na zkoušky jsem se vrhala jako jedna z prvních a do kokpitu zasedla s úsměvem a čekala, až konečně vyrazíme. Co se má stát, ať se stane.

PS: a taky věřím v pozitivní konce :-)

Z původních 20 minut jsem se nakonec rozšoupla na třičtvrtě hodinku, takže jsem si ještě pořádně připlatila, ale stálo to vážně za to!

Frýdek-Místek, přehrada Olešná, výhled na Havířov, ale i Dětmarovice, Karvinou nebo Třinec, Těrlická a Žermanická přehrada, přehrada v Bašce, Morávce, přehrada Šance a pak ty naše krásné Beskydy - Lysá hora, Pustevny, Radhošť... ale taky Kopřivnice a Štramberská Trúba, Palkovické a Kozlovické hůrky...

Pohled z ptačí perspektivy je úžasný a zážitek z letu ve sportovním letadle ještě mnohem intenzivnější než v klasickém velkém.

A další hranice komfortní zóny posunuta dál :-)

Krásné dny

A.

Zase zpět? :-)

Moc Vás všechny zase po delší době zdravím. Událo se toho tolik, že by to bylo na mnoho příspěvků, ale od ledna jsem se pořádně nezastavila... Zeleň už mi snad roste i z hlavy :-)

Dnes ale jedna nejčerstvější novinka z jiné kategorie toho, co dělám ráda, se kterou se chci pochlubit .-)

Zkusila jsem zase šití z bavlněného úpletu a vylezly z toho tyhle jednoduché šatičky pro naší Viktorku.

Na poslední chvíli (Viki slaví 8. let tento čtvrtek), ale maminčin hand-made dárek k narozeninám nakonec i letos bude! :-)

Dovětek: Ta několikaměsíční nucená šicí abstinence ve spojení s nedělním šitím měla za příčinu pozdně večerní mega objednávku dalšího materiálu (mě ten bavlněný úplet docela chytl) na letní šití pro Viki i Jiříčka... no i pro mě něco bude :-) A moc jsem utrácela. Asi tak, jako když si jdete hladoví nakoupit zásoby potravin domů... vykoupíte půlku obchodu :-) To teď budu muset zase šít, až se ze mě bude kouřit :-)))