středa 26. února 2014

Nová deka

... pro manžela. S láskou šitá. Z měkkoučkého oboustranného smetanově bílého fleesu. Metr šířky 160 cm za 139 Kč. Vzala jsem dva metry. Nežiju přece s trpaslíkem. 


Lemovala jsem světle béžovou bavlněnou látkou. Postup jsem předem důkladně studovala hned u několika zdrojů. Je to přeci jen má první deka. Při snaze zarovnat plyš do těch správných (rozuměj pravých) úhlů jsem dost bojovala s nůžkami. Příště víc naostřit. 

Finální rozměr deky zhruba 160 x 200 cm. A možná ještě někdy v budoucnu vyrobím další. Přestože je víc než polovina lemu šita v ruce "neviditelným" stehem, docela mne to bavilo :-)

No tedy až na to finále, to bylo trápení. Musela jsem lem nadstavovat. Nevěřili byste, že 720 cm v obvodu deky spotřebuje 820 cm dlouhý lem... Ony ty záložky v rozích a napojování jednotlivých pruhů lemů přeci jen něco "spapají" :-)

Mějte krásný den

Anička

PS: při pohledu z okna ven už mě svrbí zahradnické prsty... Tak už abychom byli konečně všichni zdraví, abych do té naší "zeleně" mohla pěkně zčerstva vpadnout... .-))

pondělí 24. února 2014

Nápady se kupí, jen ta realizace...

... trochu pokulhává. Ale takový je život. Muž už je zase v pořádku, já ještě stále kašlu. Přes den to ještě jde, ale ty noci... Když je dobře, prokašlu jen půlku, když je špatně, tak i celou noc. A přidala se i Viki. Tak aspoň Jiříček se drží. Nejmladší, měl by mít nejmenší imunitu a koukněte na něj, na chlapáka! :-) Jen ty zuby, co se teď rozhodly růst najednou po třech... Ale to je taková perspektivní záležitost, takže si nebudeme stěžovat :-))

Zkrátka na tvoření teď není moc času a energie. Chuť by byla... jak jinak si totiž vysvětlit to, že mne během těch mých prokašlaných nocí napadá tolik akcí, do kterých bych se ráda pustila?... :-) No až já budu zase zdravá, to to asi bude kolem zase lítat!

Tak teď aspoň pomalu, pomalouuuučku. Třeba jedna malá "recyklačka". Přešívka maminčiných velmi oblíbených pyžamových kalhot na Viktorčiny velmi oblíbené pyžamové kalhoty. Asi si říkáte, proč dávám takhle všanc své oblíbené pyžamové kalhoty. 


Přísahám, že to není tím, že by mi rostl zadek (popravdě je to k velké nelibosti mého muže v posledních měsících spíš naopak). Flanel se mi ale začal kolem zadního středového švu "rozvolňovat", prostě rozpadat. A nejsou to první pyžamové kalhoty, u kterých se mi to tak stalo. Flanel je skvělý měkoučký materiál, ale moc toho zkrátka nevydrží. 

Viki kalhoty ale ještě dobře poslouží. Složila jsem je na půl a střihla nový střih kalhot "od vnějšího kraje", zadní středovou část jsem dala pryč. Pak už jen sešít vnitřní stranu nohavic a přední a zadní středový šev (vršky, kudy prochází tunýlky na gumičku jsem šila ručně). No a provléct novou gumičku tunýlkem a zahnout délku nohavic :-) Žádné velké složitosti, ale mám radost. Někdy vážně stačí málo :-)

A ještě jednu věc jsem si rozdělala. Ale to je na delší dobu, velká část se šije v ruce. Je to má prvotina. Víc zase příště, až trochu víc pokročím.

Mějte se krásně

Anička

pondělí 17. února 2014

Bryndáčky

Dobrý den,

takhle vyřízení už jsme nebyli s mužem hodně dlouho. Kde se vzala, tu se vzala, nikdo neví odkud, angína. Děti jsou naštěstí zdravé. Ale víkend s hyperaktivní Viki, co se nudila se dvěmi marody doma, kteří jí pořád peskovali za "skvělé" hry, které vymyslela pro sebe a svého 9,5měsíčního bratříčka, byl hodně náročný. Musím říct, že když jsem jí dneska zavedla do školky, hodně jsme si oddychli. Antibiotika snad brzy zaberou a bude zase lépe.

Ještě v sobotu dopoledne  jsem si rozešila několik bryndáčků, na které jsem měla už delší dobu spadeno. Vyhlídla jsem si je u Hanky. Než jsem definitivně uznala, že jsem opravdu nemocná a že nejlepší bude, když budu dělat jen to nejnutnější, abychom ve zdraví přežili do pondělí, stačila jsem ušít aspoň tři kousky. 

Mám radost, že se mi podařilo zrecyklovat pár dalších kostlivců ve skříni (no ne úplně zcela, ještě na pár bryndáků zbylo :-)) - na spodní část bryndáčku jsem použila starší froté osušku, na vrchní díl pak silnější bavlněnou látku, ze které jsme jako děti měly se sestrami ušito povlečení a závěsy... no a taky zbytky látek seříznutých do pruhů na patchworkový díl. Zapínání je na druky. 


A v plánu jsou ještě další, opět recyklační :-) S ryze  "chlapským" designem :-)

Mějte se krásně

Anička

čtvrtek 13. února 2014

Provlékací šálka a rukavičky k hnědé melírované sadě

Tak ještě jednou, s mou oblíbenou melírovanou přízí Elian Creativ. Tentokrát ve vyloženě "chlapském" odstínu č. 85800. Ačkoliv šálku i rukavičky řadím pracovně mezi tzv. "rychlovky", pletla jsem šálku postupně během tří dnů. Ale snad už bude Jiříčkovi zase líp a já se zase přeřadím z party osobáků k té rychlíkové... Ale ruku na srdce, i já jsem si potřebovala od toho všetečného tvoření trochu odpočinout a nabrat dech :-)

Tak už jen pár technických poznámek - šálka je pletená podle již dříve zveřejněného návodu. Rukavičky jsem háčkovala, návod jsem taky už dřív zveřejnila tady. Čepici vč. háčkované aplikace už znáte.

A tady celá sada pěkně pohromadě :-)


Krásný den (po včerejší vánici je u nás dnes opět krásně slunečno a ty hromady sněhu pomalu, ale jistě tají a tají...)

Anička

pondělí 10. února 2014

Háčkované "gumáky" pro miminko

Krásné dopoledne,

dnešní noc (i pár předešlých) byla sice náročná (Jiříček se minulý týden nachladil a do toho se mu začaly zase tlačit zuby - tentokrát se i jeden probojoval ven, tak ještě zbývajících 19 kousků a máme kompletní mléčný chrup... :-)), ale pohled ven mi pomalu, ale jistě dobíjí baterky. Krásná, vymetená obloha, sluníčko, co víc si přát.

Za sebou máme i víkendové karnevalové řádění, letos nám přišlo nejvíce dětí za dobu, co jsem "u toho". Bylo to náročné, ale bylo to krásné. Jen mluvit teď asi chvíli moc nebudu, abych trochu zregenerovala hlasivky. Letos jsme akci poprvé pořádali v tělocvičně školy a přišly nové zkušenosti. V dalších letech se budu určitě poohlížet po nějakém mikrofonu. Přemluvit bez něj plnou tělocvičnu dětí a dospělých, to je vážně nadlidský výkon.

No ale zpátky k tvoření. Mám pro Vás jednu rychlovku. Rychlovku háčkovačku. Už jednou jsem to zkoušela, ale velikost nevyšla taková, jak jsem potřebovala. Nyní znovu, s mou oblíbenou melírovanou přízí. Jako součást setu k čepičce, rukavičkám a provlékací šálce. Háčkované "gumáčky". Podle pěkného návodu jedné zahraniční blogerky. Padnou jako ulité :-) A naučila jsem se na nich sháčkovat dva krátké sloupky "neviditelně". Do minulého týdne jsem tento způsob sháčkovávání neznala. A minulým týdnem počínaje už nebudu sháčkovávat krátké sloupky jinak. Jednoduché a opravdu téměř "neviditelné" :-)


Krásný start do nového únorového týdne

Anička

neděle 9. února 2014

Netradiční věšák na klíče...

... je posledním odhalením proměny naší předsíně

Starší obrazové rámy jsem "vyaukrovala" za pár stovek. Poté stačil nátěr červeným balakrylem, připevnění háčků zezadu a zavěšení na zeď. 

Obrazový rám vlevo doplním časem o nějakou veselou rodinnou fotografii v černobílém provedení. 

Obrazový rám vpravo slouží jako věšák na klíče. Nejdřív jsem podbarvila zeď uvnitř obrazového rámu černou tónovací malířskou barvou (Hetcolor). Pak přišly na řadu veselé háčky v červené barvě zakoupené v IKEi a instalace černo-červeného košíčku na poštu (přivrtáno).

Košíček jsem háčkovala ze silné černé příze (myslím, že YETTI), vnitřní část je látková (recyklace starého plátěného prostěradla), mezi háčkovanou a látkovou část jsem vložila pro celkové zpevnění karton (ze staré krabice). Čelní část jsem ozdobila látkovým štítkem s výšivkou.

Nad obrazovými rámy visí nové hodiny (IKEA), abychom ráno s Viki věděly, jak na tom jsme s časem při odchodu do školky. Mám pocit, že nejvíc času nám zabere právě oblékání a obouvání...


No a to je konec proměny jedné předsíně.

Tak ještě jeden souhrnný obrázek na závěr.


Mějte se krásně

Anička

sobota 8. února 2014

Patchworkový sedák na lavici v předsíni...

... šitý z ručně tištěných látek a starých džínů. Mé předposlední odhalení proměny naší předsíně. Opět jsem se potrápila s přesností při šití. Utěšuji se tím, že to snad každý patchworkový začátečník :-) Ale i přesto mám radost obrovskou. Není to tak dlouho, kdy bych se do takového projektu ani za mák nepustila. Jsem odvážná holka! :-)

Tady je. Viki o ni říká, že je příjemná na prdelku a že se jí líbí :-) Pokaždé, když na ni sedá, vzpomene si, jak jsme spolu na látky tiskly a chce zas. Tak musím vymyslet zase něco dalšího, i mne to totiž bavilo. A teď, když jsme si to "ošahaly"... to půjde jako po másle.


Krásný den

Anička

pátek 7. února 2014

Ještě jednou "black" .... tentokrát v magnetické podobě

Dobré dopoledne,

přicházím s jednou z posledních částí proměny naše předsíně. Část zdi vedle zabudované elektroskříně jsem natřela magnetickou barvou a získala tak plochu, kterou lze používat jako magnetickou tabuli. 

Natřete-li zeď alespoň 3 vrstvami (barvou lze ale natírat i další materiály, např. dřevo, karton...), můžete na ni po vyschnutí připevnit magnetkami třeba výtvory dětí, tak jako jsem to udělala já. Určitě doporučuji ale minimálně 3 vrstvy, já dala v některých místech až 5 nátěrů. 

Konkrétně jsem pořídila tuto značku, vystačila jsem si s lahvičkou o 250 ml i při těch 5 nátěrech. Plocha ale nebyla příliš velká, samotnou elektroskříň jsem v rámci úspory poměrně drahého materiálu natřela obyčejnou černou barvou (ETERNAL). Nač natírat kovový povrch magnetickou barvou, že? :-)

Možná by někoho napadlo magnetickou "tabuli" použít i jako klasickou tabuli a psát po ni křídou. Nezkoušela jsem, ale spíš bych doporučila použít speciální tabulovou barvu, myslím si, že by se nátěr mohl opakovaným stíráním popsaných ploch znehodnotit.

Ještě jedna praktická zkušenost - jde o akrylovou barvu, použité nářadí lze jednoduše omýt pod teplou vodou a zase znovu používat.


No a předsíň je zase o něco veselejší a útulnější :-)

Mějte krásný den

Anička

čtvrtek 6. února 2014

Další odhalení, tentokrát v "black"

Máte rádi černou? Že ne? U mě se řadila černá v těsném závěsu s bílou barvou vždycky na konci řady barevného spektra. Tedy hlavně, co se oblékání týče. Vždy když jsem si na sebe oblékla něco černého, měla jsem pocit, že to ze mě vytáhlo 50 % energie. S bílou to bylo o trochu lepší - energii neubírala, ale ani nepřidávala. Tyto dvě barvy jsem brala na milost jen proto, že se dobře kombinují s ostatními... A ani náš domov po dlouhá léta těmito dvěma barvami příliš nehýřil. Ale co naplat, jedno jim nelze upřít. Tvoří dobrý neutrální základ, na který se dá dobře "nabalovat". 

A tak i u nás doma postupně přibývá bílých a černých prvků. Naše kuchyň je založena na velmi efektní kombinaci červené a černé, doplněné nábytkem ve světlém dřevě a neutrální bílou na stěnách. Náš obývací pokoj s výraznými dominantami v tmavě oranžové a cihlově červené zase zklidňují doplňky v bílé barvě a částečně i výmalba v bílé. V chodbě visí černobílé fotografie na plátnech. Celá naše ložnice je laděna do bílé v duchu provence stylu...

A nyní naše předsíň... Už to musí být jasné i vám - nově zde zvítězila kombinace black-red-white. Hlavně z té černé jsem měla docela obavu, ale jak zpívá Nohavica v jedné ze svých písní: "šla jsem do rizika" :-) Zatím mám ale z černo-červeno-bílé kombinace v naší předsíni radost.

Toto je další odhalení mé vysněné proměny - černá zeď za lavicí. A po předchozích zkušenostech s bílou "za zády" musím říci, že je velmi praktická.



A ještě jednu černou "libůstku" vám představím. Snad už brzy :-)

Krásný den

Anička

středa 5. února 2014

Z říše květin

Po letním "venčení" šla domů jako poslední. Hodně dlouho po té předposlední. Někdy v listopadu. S holými stonky sestřiženými jen na 26 cm. Asi měsíc to trvalo, než se vzpamatovala a začala pouštět listové pupeny. A pak to přišlo, s pravidelnou zálivkou se nám rozkvetla do takové krásy.

Naše krásná neznámá. Stále neznám její jméno. Zkouším to znovu, nevíte někdo, jak se jmenuje?



Krásný den

Anička

úterý 4. února 2014

Mé první setkání s tiskem na látku, další patchworkování...

... a taky další odhalení mé "velké" proměny předsíně. Tři v jednom.

Odolávala jsem dlouho (tedy ne, že bych chtěla, ale dřív jsem se k tomu prostě nedostala), ale o víkendu padly poslední překážky a já se do toho i s Viki pustila. Naše první seznámení s tiskem na látku. Tiskátka byla bramborová (velký puntík, hvězdička), papírová (rulička od toaletního papíru na kroužky) i tužková (chtěla jsem tužku s gumou na konci, ale úplně se nám vypařily z domácnosti...). K tomu barvy na textil. Po vytištění jsem nechala dobře zaschnout a pak přežehlila, abych barvu zafixovala. Techniku tisku ještě musím vypilovat, ale na druhou stranu mi není úplně proti srsti ta lehká, jakoby dětská nedokonalost :-)

Mezitím jsem vytvořila jednoduchý plánek na můj další patchwork. Předsíň totiž mimo jiného dostane i sedák na lavici, jehož vrchní část bude tvořena patchworkem. Ta spodní pak bude z černého plátna a výplň z tenčího molitanu. K výrobě vrchní části jsem kromě o víkendu natištěných látek s puntíky a kroužky použila staré džíny rozstříhané na delší pruhy, které prochází kostkovanou částí patchworku. Zvažuji ještě ozdobné prostehování džínových dílů bavlnkou (na 99,9 % to bude překvapivě červená :-)). 

Tak tady sedák v rozpracované podobě.

Mějte krásný den (u nás je opět nádherně)

Anička

PS: málem bych zapomněla, i když se snažím průběžně reagovat na vaše milé komentáře, i přesto ještě jednou velké díky za ně, jsou pro mě hnacím motorem dokončit rozdělané věci a taky jsou takovým malým pohlazením po duši (a taky po egu, co si budeme povídat, v tomhle jsem stejná jako většina chlapů :-))

pondělí 3. února 2014

Black and white... a taky trochu red

Křišťálová váza v bílém hávu. Bývalá dóza na čaj jako zásobník piškotů v černé. A první dvě z několika dalších částí mé plánované proměny předsíně (a během tohoto týdne přijdou i další - pokud se mi je tedy bude dařit realizovat tak rychle, jak bych si přála :-)).

O své natěračské vášni už jsem psala posledně. Tak dnes jen pár dalších obrázků bez zbytečného povídání.

Asi si přece jen neodpustím pár slov... Staré obrazové rámy jsem "vyaukrovala" za slušné peníze. Černý podklad u jednoho z nich je malba černým primalexem (tónovací barva bez ředění). Rám vlevo ještě čeká na svůj obsah. Měla by to být nějaká vtipná rodinná fotografie v černobílé verzi. Rám vpravo bude mít praktičtější využití... Ale to ještě přijde... 

Rámečky menších obrázků byly původně žluté. Měla jsem v plánu zakoupit v IKEi identické, jen v černé barvě... No ale když už jsem měla ten štětec v ruce... :-)



Mějte krásný den, u nás je nádherně

Anička

neděle 2. února 2014

Už zase natírám, nač přijdu...

... bývalá dóza na čaj, co nám už delší dobu slouží jako zásobník na oblíbené dětské piškoty, kulatá ošatka a obdélníkový košík na pečivo, křišťálová váza po manželově babičce, rám mého nejoblíbenějšího obrazu malovaného manželovým dědečkem...

Co mají tyto věci společného? Žádná z nich (ano, ani ta křišťálová váza po manželově babičce...) neunikla mým natěračským choutkám. Já vůbec ráda natírám. Cokoliv, už od dětství. Nevím, co mě na té činnosti tak fascinuje. Možná, že si u ní mohu vždycky trochu nerušeně zapřemýšlet, zasnít se, plánovat... A nebo to, že i tu nejobyčejnější věc mohu změnit v něco krásného (opačnou variantu neuvádím, jsem optimista), že i stará, už nepotřebná, nepoužívaná, odhozená věc může získat nový život... A nebo to, že se s plechovkou barvy a štětcem dají dělat rychlé změny a změny já ráda...

No ať tak či onak, slibuji už teď, že to nebyla nadlouho poslední taková akce.

Tak aspoň malé nakouknutí na to, co zatím stačil zachytit fotoaparát :-)




Krásný zbytek neděle

Anička

sobota 1. února 2014

Štítky zase trochu jinak

Krásnou sobotu,

přijde mi to jako celou věčnost, co jsem tu nebyla. A přitom je to jen pár dnů, co jsem tu vložila poslední příspěvek. Stalo se u nás hodně věcí. Vedle toho, že intenzivně pracuji na realizaci svého snu, řešili jsme doma opravy. 

Ve středu v podvečer jsme zjistili, že ložisko u pračky, se kterou spokojeně pereme už 11. rokem, dosloužilo. Máme ještě jednu záložní pračku, kterou jsme podědili, takže žádná katastrofa... Přesto jsme řešili, co dál, zda koupit ještě novou, nebo opravit tu stávající odborníkem. 

No a jak to někdy chodí, nakonec přijde na řadu varianta C. Manžel se rozhodl, že si ji opraví sám. Tady by možná mělo zaznít, že manžel není vyučený opravář praček. Je vystudovaný informatik. Ale je to velký kutil a stále si před sebe v této oblasti staví nové a nové výzvy (teď musím odbočit - slyšeli jste už někdy, že si ženy vybírají manžely podle svých otců? No u nás to platí na 100 %... když tak pozoruji svého muže, musím přiznat, že je v mnohém velmi podobný mému taťkovi...). 

A toto byla výzva! (taková, že si teď možná řada z vás klepe na čelo...). Ještě ve středu prostudoval na internetu české i zahraniční diskuse o naší značce, pak rozebral pračku, aby se podíval, zda problém je JEN v ložisku. Zjistil, že je jinak pračka jako nová. Objednal ložisko přes internet (nestálo ani pět stovek, oprava odborníkem by se počítala v pár tisících, koupě nové pračky by se vyhoupla ještě více). Ložisko dorazilo poštou včera dopoledne. A dnes během dopoledne pračku opravil. Odpoledne peru, tak držte palce. Zkušební provoz bez prádla ale proběhl úspěšně :-)

No a aby se můj muž během té opravy pračky příliš nenudil, zařídil nám osud ještě jeden naschvál. Když chtěl muž ve čtvrtek večer rozšířit paměť u mého notebooku, počítač zkolaboval. 

Večer mi sdělil, že přes veškeré úsilí nezachrání data ani na jednom z disků. Málem mě z toho trefil šlak. Vzpomínala jsem, kdy jsem si naposledy zálohovala svá pracovní i osobní data. No takových pár týdnů až měsíc to byl.. A že jich tam bylo, těch mých dat! 

Manžel vzal disk druhý den do práce, aby na něj koukl ještě jeden kolega. Naštěstí domů přišel kromě nového disku i s dobrými zprávami - hlavní disk, na kterém jsem měla uložena prakticky všechna data, zachránili. Uff, to se mi ulevilo. Znamenalo to ale 8 hodin instalace softwaru a přetahování dat ze starého disku.

No a tak se teď bavíme :-)

Ale teď zpátky do světa tvoření. Abych uklidnila své nervy, pustila jsem se do dalšího štítkování. Recyklované plechovky už jste u mě viděli. Nyní na nich přibyly štítky, po vzoru kořenek opět v duchu černo-bílé kombinace - tentokrát černé plátno a výšivka bílou bavlnkou. K provázkovému obalu přilepeno tavící pistolí.


Ještě chci vyrobit další dva - na meduňku a sušenou zeleninu.

To štítkování mne ale začalo pěkně bavit...

Mějte se krásně

Anička