Dobrodružství

Když jsem si minulou sobotu po našem dalším dlouhém, ale krásném běžeckém tréninku říkala, že už se Sandy těším na další společné dobrodružství, nečekala jsem, že mi je osud přihraje tak brzy :-) To včerejší jsme si obě (každá po svém) užily plnými doušky.

Vyběhly jsme s tím, že se dneska během cesty ukáže, kterým směrem a kam nás to dneska bude nejvíc táhnout...

Kopečky nad Hodoňovicemi běháme pravidelně, akorát během týdne za tmy, takže dnes to bylo i s hezkými výhledy k beskydským vrchům nebo k Metylovickému Čupku a Palkovickým hůrkám.

 

Když jsme doběhly až do Kunčiček u Bašky, dostala jsem skvělý nápad podívat se po půl roce na jedno z našich podbeskydských "moří" v Bašce. Chtělo to jen přeběhnout most nad naší Frýdlantskou "magistrálou" .-) Během léta bývá u přehrady docela plno, ale teď pusto prázdno, jen pár kačen a jedna paní venčící dva malé psy.

Oběhly jsme celou přehradu a já se pak v dobrém rozmaru rozhodla směrem k Pržnu vyrazit po nové cestě, kterou jsem doteď neznala.

Všechno vypadalo tak idylicky. Spousta různých odboček, které se místy zase scházely dohromady, kolem nich hodně nově postavených domečků, zahrádky, cesta přes lesík, příjemně zvlněný terén a pak hezké výhledy směrem k Lysé hoře... Říkala jsem si, tak tady budu chodit běhat častěji i přes léto, máme novou trasu.

Sice jsem nevěděla, kudy přesně běžím, ale SMĚR BYL DOBRÝ - Lysou horu jsme měly stále na dohled a cestu lemovala značená stezka "k vinotéce" (no který abstinent by odolal, že? :-))

Když jsem byla na vrcholu svého běžeckého blaha a kochání se okolím, zpevněná cesta skončila. Skončily i domy, které ji lemovaly. Zůstaly louky, pole a ty krásné výhledy k Lysé hoře.

Všimla jsem si menší vyštěrkované cesty podél zahrady u posledního domu v ulici... SMĚR BYL DOBRÝ - vypadalo to, že by mě mohla dovést k naší "spojce" mezi Pržnem a Baškou, tak jsme se vydaly po ní.

A tady začalo naše velké dobrodružství. Štěrková cestička skončila na kraji pole. Vedle zarostlý lesík. SMĚR BYL ALE STÁLE DOBRÝ :-) Vydaly jsme se tedy přes pole.

Kdybych se o to sama snažila, nikdy se mi to tak dobře nepovede... Trénink se zátěží jako malovaný a to doslova (domů doběhla dvě čuňata) :-) Na poli jsem na své běžecké trailové botičky nasbírala po 2 - 3 kilech bahýnka na každou nohu.

Zatímco Sandy byla z pole vyloženě nadšená, když se nad ním jako laňka zlehýnka nadnášela, já jsem se na tom vlhkém poli osetém obilím propadala s každým krokem vpřed 15 čísel dolů a nadávala jako stará Blažková :-)

Když jsme pole "přecupitaly" a já se později napojila na známou stezku podél Ostravice, slíbila jsem si, že už nikdy, ale opravdu nikdy nebudu brblat, když po tmě při běhu vpadnu botou do kaluží.

Prostě není nad bahno! :-)

Mějte hezké dny. Nás příští týden čekají jarní prázdniny :-)

A.

Vyznání

Jsem si vědoma chybějícího příspěvku za minulý týden, u kterého zůstalo jen v konceptech... Tak dnes rovnou dva .-) Tento je už trochu vzpomínkový, protože jsem jej psala (ale nezveřejnila) už minulou sobotu.

----

Když jsme si ji k nám domů před téměř 3 lety 21. června trochu neplánovaně přivezli, netušila jsem, jak moc pro mě tahle chlupatá společnice jednou bude znamenat.

Dnes už vím, že jsme se musely narodit jedna pro druhou ❤️

I když ještě stále neumím vždycky 100% docenit její snahu udělat mi radost, když přinese myš ulovenou v zahradě (on je potom totiž tak trochu "nepořádek" a když pak člověk vidí několik desítek na podzim vysazených cibulí rozházených do všech světových stran...).

Nebo když začnou lítat "třísky" (a já trnu strachy o všechny své "zelené" děti, když kolem nich běží hlava nehlava), protože střeží náš domov před každodenními narušiteli klidu a pořádku s koženou brašnou na motorce... :-)

Trochu si pohraje s dekoracemi v okolí domu nebo mi na jaře skočí do čerstvě osetých zeleninových vyvýšených záhonů a vykope mi uprostřed kráter, jako by k nám přiletěl meteorit... :-)

Neumím ještě v těch chvílích vytvořit ten úsměv a pochvalu, kterou by si asi přála :-)

Vděčím/e ji za mnoho.

Je nám tou nejvěrnější rodinnou přítelkyní, jakou si jen můžeme přát. Miluje společné výlety do hor nebo jen tak po Pržně. Když je uvnitř zahrady, nezná bratra/sestru. Hlídá nás, jako kdybychom byli to jediné, pro co žije.

Vděčím jí za to, že běhám a daleko. S ní se cítím bezpečně, ať je světlo nebo tma. Dokonale se umí přizpůsobit mému tempu. Chci běžet pomaleji, není problém. Chci sprintovat? Bomba! Jdeme na to! Jen go, go!

Zná perfektně všechny naše trasy a když se občas zamyslím a zapomenu odbočit, sama mě táhne tím "správným" směrem :-) Má neskutečnou výdrž.

A pokaždé, když mě uvidí vycházet z domu v běžeckém oblečení, je tak nadšená a nemůže se dočkat, až spolu zase vyrazíme :-)

Ona se prostě narodila jako "běžecký pejsek", jak ji dneska častovala jedna paní, když nám se skupinou malých dětí mávaly na cestu :-)

Byly jsme spolu zas a užily jsme si spolu krásné 2,5 hodiny naplněné nejen běžeckými kilometry, ale taky téměř jarní přírodou, milými lidmi, kteří se na nás usmívali nebo i zdravili během cesty, ohleduplnými majiteli pejsků, kteří měli své miláčky pod kontrolou (a nebývá to pravidlem).

  

 

Odpoledne jsme si ještě s celou rodinkou vyrazili na společný výlet po Pržně a teď už v klidu odpočívá ve svém "bytečku" a určitě sní o nějakém dalším společném dobrodružství, které spolu zase podnikneme :-)

Krásný zbytek neděle

A.

Je to nejen v těle, ale i v hlavě!

Minulou sobotu jsem před svým pravidelným sobotním dlouhým běžeckým tréninkem váhala, zda vyrazit nebo zůstat raději v teple domova. Ráno jsem se probudila s rýmou jako trám a vypadalo to, že si budu muset dát minimálně na týden pauzu.

Nakonec jsem ale vyběhla s tím, že se buď "dorazím", ale prvních 24 hodin u toho budu mít díky uvolněným endorfinům aspoň hodně dobrou náladu a nebo tu rýmu z těla při běhu vyženu a endorfiny budou taky :-)

Dlouhý zimní běh s rýmičkou minulý víkend nakonec pomohl a já si tak mohla dovolit nejen všechny tréninky v tomto pracovním týdnu, ale i ten nejdelší víkendový dnes :-) Ještě nikdy jsem se silné rýmy nezbavila za jeden jediný den!

Ne že bych chtěla tímhle příspěvkem vyzývat ostatní k tomu, aby s chřipkou běhali zimní půlmaratony... Ale potvrzuje se mi znovu, že velký díl našich nemocí i jejich léčení leží v naší hlavě a že jsme naopak zpohodlněli a zvykli si na všechno vytáhnout zázračnou tabletu, která nás dá dohromady...

Pokud nemáme teplotu, umírněný pobyt venku si tak může podle mě dovolit každý z nás.

No... i když si o mě můj muž myslí, že jsem se svým "málo odpovědným přístupem" blázen, tak mu to dneska nedalo a šel svou rýmičku poléčit ven na zahradu. Na sluníčko, jen tak se trochu projít :-)Vypadá, že je mu líp .-)

Dobré psychické rozpoložení pomáhá nejen rychlejšímu léčení řady onemocnění, ale myslím, že může být i prevencí jejich vzniku. Každý ke své psychické pohodě potřebuje něco jiného, u mě to je mj. pohyb vč. pravidelného běhání po celý rok.

Včera jsme vyrazili pro změnu s celou rodinou na parádní lyžovačku ve Visalajích :-) 

Přírodní sníh, nádherná okolní zimní krajina a hlavně Viki s námi! Ortoped jí už dovolil pomalý návrat s kolenem k normálu (od září měla spoustu věcí zakázaných, protože si - nevím jak - natrhla na levém koleni vazy). Na velký svah jsme ji sice nepustili, ale užila si to se svým šestiletým trenérem i na tom mírném .-) A Jirka po v pátek dokončeném týdenním lyžařském výcviku v Malenovicích rozdával rozumy :-)

Pro mne i mého muže je letošní rok prvním lyžováním po více než 20 letech. Já stála poprvé (a naposled) na lyžích na sjezdovce na lyžáku na střední. Můj muž sice lyžoval dost, když jsme se poznali. Ale se mnou přešel na běžky a já jej k lyžím přemluvila až letos... ale povedlo se :-) Loni jsme poslali poprvé na lyže i naše děti. Aby si to vyzkoušely, jestli je to bude bavit... a když ano, byli jsme připraveni pořídit lyžařské vybavení pro celou rodinu na další sezónu.

Další krásný víkend je skoro za námi. Už se těším, co nám přinese ten příští :-)

Hezké zimní dny i vám.

A.