pátek 30. června 2017

Kytička...

... k poslednímu dni ve škole patří. Rozhodla jsem se využít darů naší kvetoucí zahrady a vyrobit pro paní učitelku jednu sama. Červené růže (Kordesův Amadeus, který už jsem zde představovala - drží dobře tvar i v rozkvetlém stavu), žlutozeleně kvetoucí kontryhel a listy hosty ve vazbě do kulata (tu mám nejraději a myslím, že mi jde nejlíp). 


Původně jsem měla obavy, zda budu mít materiálu dost. Nakonec jej bylo až nad hlavu, kytičky tak vznikly tři - jedna přijde do školky a jednu si nechám doma .-) O tom, která půjde kam, nakonec rozhodl Jiříček - svorně s Viki prosazuje do školky "vysokou" vazbu, bílé růžičky zůstanou doma .-)


Krásný poslední červnový den

A.

čtvrtek 29. června 2017

Pro paní učitelku...

... která musela mít s naší neposednou Viki v první třídě hlavně během prvních měsíců mimořádnou trpělivost (a nebo má nervy ze železa :-)), jsem připravila malý dárek v podobě skládací nákupní tašky. Snad ji upotřebí, ať už na menší nákup, tak  na sešity, které si nosí k opravám domů a nebo ... věřím, že využití najde :-)


Tento typ jednoduché skládací tašky jsem šila poprvé a inspirovala jsem se u své mladší sestry, která obdobných už našila desítky .-) 

Protože mám však ráda, když tašky vypadají uvnitř stejně dobře jako zvenčí, ušila jsem i podšívku (novinovou). Toto řešení má jednu další výhodu - taška je zase o něco pevnější a víc vydrží a také má navíc dno - případný "náklad" se tak uvnitř tašky lépe rozloží než u jednoduchého střihu tašky. No a také jsem protáhla ucha tašky - dlouho jsem polemizovala, zda klasická či prodloužená, aby se taška dala nosit i přes rameno, až nakonec rozhodl muž.

Knoflík měl být původně decentní, zvažovala jsem větší perleťový nebo nějaký v neutrální barvě. Ale pak jsem si řekla, že je tu zdánlivou serióznost třeba trochu "rozbít" a sáhla po mega velkém žlutém knoflíku - je to taková pozitivně laděná tečka na závěr :-)

A teď hurá do zeleně, je třeba umotat nějaký pěkný pugét :-)

Krásné poslední předprázdninové dny

A.


úterý 27. června 2017

Pro paní námořníkovou...

... z Olomouce. Oboustranný, nestárnoucí puntík a proužek a modrobílá kombinace.


Krásný den

A.

pondělí 26. června 2017

Na rybách...

... odteď bude Jirka pokaždé, když si oblékne své nové bermudy se vzorem rybek. Můj nový šicí počin, při němž jsem si opět rozšířila své švadlenkovské obzory. Bermudy mají i vnitřní kapsy. Tentokrát trochu jinak řešené, než byly ty u Viktorčiny srdíčkové sukně. Kapsy mě chytly, takže příští bermudy jich budou mít ještě o několik víc... doufám .-)



Střih jsem dávala dohromady sama, ale velmi mi přitom pomohl tento skvělý anglický návod.

Po dlouhé době jsem opět šila z bavlněného úpletu a k mému velkému údivu to šlo jako po másle, zvládla jsem je ušít i s konstrukcí střihu hodinku před spaním :-)

Radost mám obrovskou, minimálně stejnou měl dneska ráno i Jiříček, když své nové bermudy poprvé uviděl... jen mu budu muset zkrátit gumu všitou do zadní části pásku, aby mu nespadly z hubené prdelky dolů .-)

Krásné letní dny

A.

sobota 24. června 2017

Srdíčkovaná...

... sukně pro mou stále větší parádnici. Červeno-bílou kombinaci máme rády obě. Nově nařasený střih, nově i s vnitřními bočními kapsami.


A dokonale ladí k poslednímu kloboučku s zvlněnou krempou, který jsem Viki ušila nedávno .-)

Krásné dny

A.

PS: Jiříček chtěl taky, ale když jsem mu vysvětlila, že ta rybičková látka, kterou si z mých bohatých metrážových zásob pro sebe vybral, by na sukni nevypadala tak dobře jako na kraťasech, kývl i na ně. Hlavně žádná psychická manipulace... :-)

pátek 23. června 2017

Když to kvete i za humny...

... je to krása :-)


Alespoň kousek jsem si té luční krásy přinesla i domů. A přizdobila jen žlutozeleným květenstvím po bouřce polehlého kontryhelu měkkého, který celou jemnou kompozici dokonale doplňuje. 

Krásný nadcházející víkend.

A.

čtvrtek 22. června 2017

Nový člen rodiny

Plánovaně neplánovaný :-) Už delší dobu jsme uvažovali znovu o pejskovi, který by zaplnil místo po naší předchozí fence. Spíše jsme chtěli štěně, ale nakonec jsme se předevčírem dostali k inzerátu k o něco staršímu pejskovi. 

Sandy je 2,5letá psí slečna, která strávila 8 měsíců v psím útulku a pak další rok u jedné hodné paní, které se o ni dřív v útulku starala, ale ze zdravotních důvodů už nemůže. 


Během dvou hodin jsme zvládli zorganizovat podvečerní rodinný výlet do Oder a vrátit se domů v počtu + 1 .-) 

Doufám, že se jí u nás bude líbit a taky, že mi zůstane i nadále kvetoucí zahrada v podobě víceméně tak, jak ji znám... :-)

Krásný den

A.

středa 21. června 2017

Když růže rozkvetou...

Když růže rozkvetou... 

... člověku se často zatají dech :-):-)

Zatímco v přední části zahrady růže u oblouků po letošní zimě ještě mobilizují síly (ale neuvěřitelně rychle, dodávám jedním dechem a ještě se během léta předvedou), v zadní části zahrady letos strhávají růže u oblouku zaslouženou pozornost (červený Amadeus z Kordesovy "stáje" a světlounce růžový St.Swithun vyšlechtěný Davidem Austinem). Na kmíncích pak v této části nakvétají i dvě růže (Rosarium Uetersen od Kordese) naroubované na vyšší kmínky. Pěkně kvete žlutokvětá keřová až pnoucí růže Davida Austina Graham Thomas či půdopokryvná červená růže poblíž jednoho z předních oblouků.


 










 
 
 
 
 Krásný den

A.

úterý 20. června 2017

Lněný...

... přírůstek v podobě nového povlečení do naší ložnice přichází téměř ihned poté, co jsem došila to předchozí v růžové. Důvod je nasnadě. Když už jsem učinila největší objednávku metráže v celé své historii nakupování, přišla spolu s ní i obrovská motivace do vybraných látek střihnout a začít šít, aby se "hromádka" zase trochu utřepala .-)

Abych věci uvedla na správnou míru. Povlečení není lněné, ale bavlněné s lněným efektem a krémově bílým potiskem. Dlouho jsem vybírala a musela různě kombinovat, protože u některých zvolených látek s požadovaným dekorem neměl dodavatel dostatečné množství.

Ale nakonec jsme se dohodli - povlaky na polštáře jsou tak ušity z kombinace kytičkované a zik-zak látky, povlaky na pokrývky pak z kombinace proužků a puntíků. 


Naaranžováno zatím s polštářky v bílé, šedé a světle hnědé barvě, ale v noci jsem dostala nápad na nový model, který tu něžnou krásu ještě podtrhne, tak uvidím, kdy se dostanu i k jejich realizaci .-)


Mějte krásné dny a moc děkuji za všechny vaše komentáře k předchozímu příspěvku, ke kterým se ještě individuálně určitě vrátím :-)

A.

pondělí 19. června 2017

Není to škoda?

Krásný den,

původně jsem chtěla napsat úplně jiný příspěvek, který má vazbu na můj poslední šicí výstup. Protože těch ušitých produktů, které vzešly z mých rukou, je v poslední době ale docela hodně, zatoulala jsem se při jeho psaní úvahami trochu jinam... A chce to naléhavě ven. Snad mi to pro dnešek odpustíte, slibuji, že ani o ten šicí příspěvek vás určitě neošidím .-)

V poslední době mám pocit, jako bych vyběhla na šicí maraton, který nemá konce. Přestože je zahradních zakázek stále dost a rozhodně se nenudím, přibylo i zakázek šicích. Ty sice stále beru víc jako koníčka než způsob, jak vydělávat, přes tento fakt ale neumím k tvoření přistupovat s menší zodpovědností či úsilím o co nejdokonalejší výsledek. Díky narůstajícímu objemu výrobků, které jdou "na export" jsem jim tak musela ukrojit časový prostor věnovaný dosud pouze mému zahradnímu podnikání a několika dalším nezahradním pracovním aktivitám. Myslím, že si to zaslouží, když už jsem si zřídila na Fleru i malý obchůdek a pracuji (s asi třičtvrtěroční přestávkou rok) na vybudování vlastního e-shopu, kde bych mohla nabízet své výrobky bez navýšení cen o provizi odváděnou Fleru.

Občas nad mým životním přesednutím někteří kroutí hlavou, ale co jsem se rozhodla nadobro odejít z pozice kolegy i vedoucími pracovníky uznávaného zaměstnance do nejistého prostředí malého podnikatele, jako by se mi stále otevíraly nové obzory, přicházela řada "AHA" momentů a upravovalo mé dosavadní vidění světa. Myslím, že práce zaměstnance, byť zajímavá a občas i více či méně adrenalinová (což se mi docela líbilo), mi začínala být těsná.



Velmi mi při mém rozšiřování obzorů pomáhá uvědomění si, že nikomu nemusím vysvětlovat, zodpovídat se z toho, čemu jsem se rozhodla a proč svůj čas věnovat (píšu to s vědomím, že jsou pro mne mí nejbližší to nejvíc, co na světě mám a vždy pro mne budou na prvním místě). 

Myslím si, že lidé mohou dokázat hodně věcí, pokud to myslí opravdu vážně, ale často je od jejich úsilí zrazují pochybnosti živené výrazy nepochopení, zklamání, překvapení jiných lidí, kteří žijí v přesvědčení, že pokud člověk nastoupil na trase Ostrava-Praha do rychlíku, nemůže dokončit svou cestu jinak než v některém z vagónů tohoto vlaku v určitý stanovený čas... A přitom je tolik jiných možností, jak do Prahy docestovat, ovlivněné tím, co se udá poté, co ve vlaku sedíte .-)

Zjistila jsem, že stejné procitnutí vnímá i mnoho dalších mých známých, kamarádů či dalších osobností, o nichž jsem někde četla nebo s nimi slyšela vést rozhovory v TV či rádiu, kteří se rozhodli přes úspěšnou kariéru ve svém oboru (často vystudovaném na VŠ) odejít a začít znovu a často někde úplně jinde. A po určité době se dokázali rovněž prosadit a často být (alespoň v mých očích) ještě úspěšnější, navíc v práci, která je maximálně naplňuje, uspokojuje, činí je šťastnými. Všichni tito lidé jsou mi velkou inspirací a potvrzením, že to jde! Za všechny třeba rozhovor na DVTV, který jsem shlédla před pár dny nebo poslední příspěvek Krkavčí matky, která jinými slovy popisuje mnohé to, co sama cítím.

V naší společnosti se stále hodně dá na to, jak "prestižní" pozici člověk zastává, jak velký dům si postavil, vůz jaké značky stojí v jeho garáži, zda vystudoval vysokou školu, s kolika "dobře postavenými" osobnostmi si klepe po rameni a nedejbože ještě tyká... čím vším zahrne své děti atd. 

V takovém prostředí vypadáte trochu jako blázen, když s titulem inženýra, který patřil na škole mezi nejlepší v ročníku a měl pověst bezproblémového zaměstnance, zajdete vlastníma rukama v pracovním oděvu osadit do obce, v níž žijete, nové záhony, které jste navrhli nebo sednete rádi za šicí stroj a jako švadlenka ušijete na zakázku něco, co udělá jiným radost... (tedy vedle projektování zahrad, což by tedy ještě s odřenýma ušima asi šlo :-))


"Není to škoda? Není škoda, žes to všechno zahodila?", slyším občas nahlas či mezi řádky nevyřčenou otázku jiných (naštěstí nikdy tohle nepadlo ani od mých rodičů, sester, mého muže či jeho mamky a jsem přesvědčena, že bych neslyšela ani od jeho tatínka, kdyby ještě žil). 

NENÍ! Jsem přesvědčená, že zažívám to nejlepší období své pracovní kariéry a čím víc o tom přemýšlím, tak tím víc jsem si jista tím, že jsem k tomuto bodu jednou měla dojít a vše, co bylo před ním, nebylo marné a nějakým způsobem se v dobrém promítá do toho, čemu se věnuji nyní. Skutečně úplně všechno, ačkoliv bych tomu dříve nevěřila. Střední i vysoká škola i všechny mé pracovní aktivity, které předcházely mému pracovnímu "osamostatnění se". Jen možná v jiné podobě aplikace znalostí, poznatků, dovedností, než bych já či kdokoliv jiný dříve čekal :-) V neuvěřitelných kombinacích. 

Vidím příležitosti, možnosti, které bych dříve neviděla. Dostávám nápady, které bych dříve nedostávala. Zvládám věci, o nichž bych nevěřila, že je kdy zvládnu... Miluji svobodu, která mi dává tolik možností, jak k řešení toho či jiného pracovního problému přistoupit a současně zodpovědnost, která se k tomu ruku v ruce váže. Miluji svobodu, kterou mám při rozhodování, zda soustředit svůj hledáček pouze jedním směrem či uhnout alespoň občas pohledem vlevo či vpravo a zpestřit zaběhnutý režim o něco zajímavého, abych neupadla do stereotypu a mohla se stále těšit ze své nově vybrané životní cesty. Vše do sebe dokonale zapadá jako mozaika z tisíce střípků. Škoda by byla, kdybych všechno zahodila tím, že bych se na tu novou cestu alespoň nepokusila vydat.

Snad tento příspěvek alespoň trochu přispěje k zamyšlení ty z vás, kteří už delší dobu přešlapují z místa na místo. Ať už jde o to začít podnikat, změnit zaměstnavatele, profesi, studovat školu... Je úplně jedno, z jakých poměrů pocházíte, jakou školu jste vystudovali, jak dlouho již pracujete u jednoho zaměstnavatele... a co si o tom budou myslet jiní. Cítíte-li, že je čas udělat "správnou" věc a opravdu to chcete, běžte do toho! Je to risk. Je to investice do neznáma. Ale bez rizika přinese investice sice více méně jistý, ale často jen nepatrný zisk (a nemám teď na mysli jen peníze, ale i takové hodnoty, jakými jsou štěstí, zdraví, radost z práce...).

Mějte krásný den

A.

PS: Mimochodem - na fotce je další místo, na které jsme umístili druhou houpací síť, taková je o ní rvačka :-)

neděle 18. června 2017

Poslední...

... kousek mé oblíbené zrnité šedé látky, kterou jsem si kdysi koupila na nové potahy barových židlí v kuchyni a pak z ní našila mnoho krásných skládacích tašek a polštářů, padl tento týden na objednávku Edity.



Kromě dvou setů růžového ložního povlečení si u mne objednala dva holubí povlaky na polštářky s bambulkami, které už jsem kdysi šila i pro sebe. Původně bylo látky tak akorát na jeden polštář, ale nakonec jsem navrhla zadní stranu polštáře z šedé bavlny a látky tak zbylo i na druhý polštářek .-) Malování barvami na textil, jednoduchá výšivka i bambulky ovšem zůstávají.

Látku už nikde nevidím, i když jsem se po ní už tolikrát poohlížela. Výrobce ji asi přestal vyrábět... taková škoda...

Takže dnešní příspěvek je pro mne tak trochu nostalgický... bylo to s tebou fajn, šedivá zrnivko, ale už jsem nakoupila Tvé nástupce, ale vzhledem k jejich ceně do nich budu stříhat velmi, velmi uvážlivě... a kdo ví, třeba z nich nakonec ušiji šaty, jak jsou krásné :-)

Krásnou neděli

A.

sobota 17. června 2017

Nejsem v tom sama...

... v té momentální mnohaměsíční zálibě v růžové :-)


Ložní povlečení jsem šila tentokrát pro Editu a jejího milého. Čtyři nestárnoucí dekory (jemná kostka, proužek, květinka a drobný puntík) propojené odstínem jemné růžové.

Tak přeji co nejvíc růžových snů, které se alespoň občas změní i v realitu .-)

Krásné dny

A.

PS: jo a máme druhou houpací síť... já tušila, že jedna bude málo .-)

pátek 16. června 2017

Minikiwi

Krásný den. Poslední dny obdivuji při každém posezení na terase naši kvetoucí aktinidii význačnou (Actinidia arguta), známou také jako "minikiwi". I když květy nejsou velké, je jich velké množství a pokud si je prohlížíte pěkně zblízka, jsou to velké krasavice. Jsou velmi fotogenické :-) 


Květy samčí rostliny.


Dnes bych tedy chtěla udělat malou "reklamu" této mé oblíbené pnoucí dřevině.


Je to nejen pěkná rostlina, která velmi rychle obroste pergolu či jinou oporu, ale patří rovněž mezi rostliny, které přinášejí užitek - výborná kiwi.

Její pěstování u nás nepředstavuje na rozdíl od její velkoplodé příbuzné (aktinidie čínská) velký problém. Je mrazuvzdorná do mínus 25 stupňů Celsia, přechodně snáší i pokles pod tuto teplotu.

Její výhony se pnou až do desetimetrové délky. Plodí množství drobných zelených plodů, které dozrávají na přelomu září a října. Jejich dužina je dokonce sladší než velkoplodé kiwi. Plody jsou hladké a nemusí se tak loupat.

Původní odrůdy byly cizoprašné. Pro získání plodů tak bylo třeba pěstovat vždy alespoň jednu samičí (která po oplodnění ponese později plody) a jednu samčí rostlinu. Dnes již existují na trhu i odrůdy samosprašné, postačí tak jedna rostlina.

Pokud jde o podmínky pěstování - miluje sluníčko a dobře propustnou, ale výživnou půdu a v létě potřebuje také občas zalít.

Na plodnost si však musíte chvíli počkat. Podle toho, zda jsou rostliny vypěstovány z řízků nebo semen, začíná plodit kolem třetího až čtvrtého či pátého až šestého roku.

Květy samčí rostliny.

Zatím neoplodněné květy samičí rostliny.

Oplodněné květy samičí rostliny.

Oplodněné květy samičí rostliny.

Oplodněné i neoplodněné květy samčí rostliny.


Jak se vám líbí? Znáte? Pěstujete?

Krásný den

A.

čtvrtek 15. června 2017

Labutí jezero...

... od Čajkovského - taky se vám vybaví při pohledu na můj nový labutí přírůstek? :-)


Neodolala jsem a koupila na dálku v jednom internetovém bazaru, k němuž jsem se dostala díky jedné z vás, bílý keramický obal na květináč ve tvaru labutě. Podpořena naší Viki, která mě utvrdila v tom, že jej doma rozhodně musíme mít :-)

Krásné dny

A.

středa 14. června 2017

Bižuterie z betonu...

... dokáže být křehčí, než si řada z nás dokáže představit.

Jednou krásnou pozorností z kategorie betonová bižuterie mne obdarovala i Martina, která před časem spolupořádala "Blogerské Vánoce" :-) Jsem "zdobící" typ, radost mi tak učinila velikou.



A spolu s přívěškem mne obdarovala i krásnou betonovou mističkou (přiznám se, že v tu jsem tak trochu doufala, když jsem zjistila, že budu ve výměně ve dvojce s Martinou :-)). 

Stále ještě nejsem definitivně rozhodnuta pro její umístění i využití. Ráda bych se na ni koukala v pracovně, moc by jí to ale slušelo i na konferenčním stolku v obýváku nebo na terase venku a své místo by jistě našla i v ložnici momentálně laděné dorůžova... :-) 

Asi ale nakonec zůstane v ložnici a přibudou v ní další sušené květy. V obýváku by byla ve velkém ohrožení naší indiánské smečky, podobně i na terase a ptáčci jarabáčci, které jsem si pořídila u pár měsíců zpátky, už úkryt doma nepotřebují, své místo našli na větvi zavěšené pod světlem nad stolem na terase .-)



To jsou ale milé starosti, viďte? :-)

A jaký vztah máte k betonu vy? Líbí nebo jste spíše pro tradiční materiály jak na krku, tak v interiéru?.-)

Krásný den

A.

úterý 13. června 2017

Růžové vlnobití...

... na dalším letním kloboučku s "rozvlněnou" krempou :-) 


Pro holčičku, která už díky své hodné babičky jeden klobouček ode mne má. Teď na přání v jemném odstínu růžové. Původně měl být jednobarevný, ale nebyla by to u oboustranného kloboučku škoda? .-) A tak jsem navrhla doplňkovou jemně květinkovanou bavlnu, která něžnou dívčí krásu podtrhne. Věřím, že bude mít úspěch.

Krásný den

A.

pondělí 12. června 2017

Úplně nejvíc holčičí...

... jak jen to jde. To znamená u letního kloboučku nejen holčičí barvy, ale i pěkně zvlněnou krempu .-)


Tentokrát pro Viki (obětavý testér) a příště... třeba pro mne a nebo ještě jednou pro holčičku, která už jeden oboustranný klobouček ode mě má :-)

Krásné dny

A.

neděle 11. června 2017

Roste to...

... jako z vody :-) 









Naše letos vybudované zeleninové vyvýšené záhony přinášejí své první plody, resp. natě. Začínáme sklízet špenát, kopr, petrželku, do salátu i na chléb sbíráme nať cibulky sázečky, třídili jsme červenou řepu (protrhnané rostlinky nevyhazujeme, ale po důkladném omytí končí celé v zeleninovém salátu)... A těšíme se na další :-) 

Rozhodně nelituji, že jsem se do toho loni na podzim pustila. A nakonec ani můj muž, který byl od začátku zásadně proti .-) Zelenině se v záhonech daří, slimáci se k ní nedostanou, dobře se obhospodařuje a navíc vypadá na pohled vše udržovaněji než v tradičních záhonech. 

Srážky zatím zelenině přejí, zalévala jsem jen párkrát. A dvakrát hnojila ředěným výluhem z kopřiv.

sobota 10. června 2017

Když přichází léto...

... vytahuji skořápky vlašských ořechů a plním :-) Loni na letní výzdobu v obýváku, letos rovnou na věnec ke vchodovým dveřím :-) A opět tak trochu na růžové vlně, jen trochu výrazněji. Ladí i s muškáty v oknech :-)


Krásný víkend

A.