Hotovo dvacet...

... má letos nejspíš poslední patchworková deka se doklubala... Když vidím, že mi do cíle zbývá jen několik pomyslných malých krůčků, rozjedu se jako parní mašina (jak říká náš Jirka), aby bylo hotovo :-)

Parní mašina dofuněla a já se zamilovala. Do deky, kterou obdaruji jednu svou velmi blízkou osobu, která si ji u Ježíška objednala :-)

Moc jsem si zalíbila její barevnost. Šedá je dobrá, obzvlášť když jí dělají garde různé odstíny béžové. Vždycky, když dávám dohromady další deku, mám v hlavě určitou představu o tom, jak bude vypadat. Ale pokaždé je to i přesto pro mne trochu adrenalin, jaký výrobek se nakonec ve finále vyloupne. 

Tento mě těší moc. Tak doufám, že potěší pod stromečkem i ji .-) A pokud ano, tak si pak ušiju jednu i pro sebe .-)

Moc vás všechny zdravím.

A.

Píšu si...

... poznámky, postřehy, nápady, myšlenky... věci, které mě zaujmou... do svého nového notýsku. 

Ne, že bych "si nepsala" i dřív, ale s odstupem času zjišťuji, že i když jsem vždycky nějaký kousek papíru po ruce měla, jejich uchovávání a zpětné dohledávání bylo tím nejslabším bodem celého jinak cenného tvůrčího i seberozvojového procesu :-)

Hledám si ještě systém, který mi bude vyhovovat, ale pro začátek jsem si řekla, že bude velkým krokem dopředu právě to, že vše soustředím do jednoho, snadno přenositelného místa (notýsek má pevné desky a je formátu A5, takže se pohodlně vejde i do kabelky či malého baťůžku). K tomu si navíc vystačím s mikrotužkou s gumou, perem, případně zvýrazňovači několika barev. 

Na rozdíl od "papírkového" režimu navíc mohu v notýsku jednotlivé myšlenky dále rozvíjet, hledat jejich praktické uplatnění ve svém životě a v souvislosti s tím se také učím připisovat si k důležitým momentům i něco jako akci - tedy co hned, dnes, zítra, tento týden, měsíc ap. dle relevance udělám. Krystalizují se tak rovnou pracovní či osobní úkoly, které by jinak často upadly v zapomnění, přestože jejich realizaci považuji za důležitou.

Co do obsahu, je to takový "miš-maš", záběr věcí, které mne zajímají, je hodně široký a čím dál víc se mi také potvrzuje, že "všechno souvisí se vším", jen to spojení objevit, pochopit a správně využít :-)

Jak to máte s psaním do "deníčků" (myslím těch fyzických, nikoli virtuálních) vy? Máte stejnou potřebu psát si nebo všechno udržíte v hlavě?

Mějte se fajn.

A.

Novinkové...

... háčkované vločky se mi podařilo vměstnat mezi háčkování těch "osvědčených" z předchozích let, které jsou tentokrát pro Marušku od Benešova. Už dlouho jsem si brousila drápky na něco nového... tak jsem si je dala za odměnu, za každé čtyři tradiční uháčkované vločky :-)

Pokud by některá z vás zatoužila po návodu, napište mi na kontaktní e-mail. Jen dopředu hlásím, že k nim nebudu dělat žádné "poradenství", neb jsem se sama s nimi trochu prala a kdo ví, zda se k nim ještě někdy vrátím... Nejsem si jista, zda ta pracnost stála za to... Ale uvidíme, třeba jim ještě někdy dám šanci .-)

Když se ale naškrobené háčkované vločky zavěsí na větvičku modřínu a šípků... je to nakonec stejně vždycky nádhera, co říkáte?

Hezké dny

A.

Letos ještě jedna...

... a pak budu mít (s dekami) fajront (pro mimoregionální čtenáře - fajront u nás znamená konec směny :-)).

Přední část už je hotová... Zatím nejjemnější barevná kombinace, kterou jsem na dece použila. A myslím, že má něco do sebe. 

Zbývá prošít s výplní, přidat zadní část a udělat lem .-)

Na objednávku pod vánoční stromeček.

Krásný den, u nás začalo nádherně (peříčkově) sněžit :-)

A.

Dýňový džem se sušenými meruňkami a rozinkami...

... máčenými v rumu je můj první pokus o džem vyrobený z dýně. Letos už jsem ale zkoušela pro podobné účely cuketu a dopadla skvěle, takže pro ne dýni. Při pátrání po receptech jsem narazila na informaci, že je velmi oblíbený v Portugalsku.

"Dýňový džem se skvěle hodí k sýrům a v Portugalsku se tradičně servíruje spolu s melounovým džemem jako snack nebo dezert. Ze škály sýrů se nejlépe hodí měkké, krémové jako ricotta, vhodný je i sýr cottage. K sýrům a džemu se podávají crackery či žitný nebo kváskový chléb. Dýňový džem skvěle ladí s bílým jogurtem, ale hodí se i k plnění moučníků a dortů. Je ideální na víkendovou snídani či brunch a svojí sytou barvou rozzáří každý stůl. Džem můžeme pro jeho unikátní medovou chuť přidat ke studenému krůtímu masu či k paštice. Fantazii se meze nekladou a tak můžete zkoušet různé varianty použití dýňového džemu." Zdroj: http://www.tastejourney.cz

Sama si jej budu asi nejraději dávat s bílým jogurtem, nalákala mě však i kombinace se sýry...

Ať tak či onak, při výrobě džemu jsem ochutnala a troufám si říct, že se u nás doma příliš dlouho neohřeje... Vzhledem k tomu, že mám ještě hromadu dalšího materiálu, další várka tak na sebe určitě nenechá dlouho čekat :-)

Krásný den

A.

PS: a ještě recept, najdete jej na konci článku :-)

Dýňobraní...

... je tu zas, navzdory blížícímu se adventu :-) Úroda byla letos maximální - k vlastní, zhruba desetikilové, dýni se přidala ještě jedna gigantická, asi trojnásobně větší, od našich. 

Štěstí je, že se dají skladovat před samotným zpracováním docela dlouho, takže si člověk může dát docela na čas... Na řadu teď konečně přišla ta "menší" - i tu ale zpracovávám po částech.

Menší půlka padla na náš milovaný dýňový džus. Recept už jsem tady vkládala. Znám ho z dětství od našich a už třetím rokem jej připravuji znovu sama. 

Další část - asi třetina - skončila zavařená jako džem. I o něm vám brzy poreferuji a přidám i recept, protože je opravdu výborný. Na náš zpracovatelský seznam zařadím určitě i do dalších let. Zbytek "menší" dýně chci zpracovat do podoby kompotu a až budu mít hotovo, bude "zabíjačka" té třicetikilové... :-)

Krásný den

A.

Jindřich Halabala...

... byl známým českým architektem a významnou osobností českého designu.

A je mj. i autorem návrhu proslavených stylových křesílek s typickými područkami z ohýbaného dřeva vyráběných našimi Spojenými uměleckoprůmyslovými (také UP) závody - společností s dominantním postavením na meziválečné a poválečné nábytkářské scéně. Halabala jako hlavní architekt určoval charakter výroby tohoto podniku po více než dvě desetiletí.

Že šlo o kousky nadčasové a mimořádně kvalitní, dokazuje řada interiérů dodnes. Nejen křesílka, ale i další bytový nábytek navržený panem Halabalou patří dlouhodobě k nejvyhledávanějším produktům mezi sběrateli i fanoušky designu. Důkazem kvality je i to, že po mnoha letech užívání je Halabalův nábytek stále obvykle ve velmi dobrém stavu. Pokud je třeba něco renovovat, bývá to zpravidla pouze potahová látka.

A mně se před pár dny jeden takový nadčasový kousek podařilo sehnat na dálku na střední Moravě :-) Už dlouho jsem po křesílku a svém pohodlném háčkovacím/pletacím koutku v obývacím pokoji toužila. Původně jsem počítala s tím, že si jej znovu přečalouním - ale křeslo bylo až na menší dírku pod jednou z područek, způsobenou asi při převozu pérkem tlačeným ven zevnitř, úplně v pořádku. Takže jsem jen zašila a vyčistím dva malinkaté flíčky na sedadle. Koutek doplnila i nová úžasná stojací lampa (moc se mi líbí, že u ní lze svítit každým světlem zvlášť) a rozkládací židlička, kterou máme po manželově tatínkovi (jednu už jsem recyklovala jako noční stolek k posteli pro Viki). A brzy přibude i košík s potřebným tvořivým materiálem .-)

Po čerstvě zrenovovaném jídelním stole je to tak další kousek "s příběhem", který se u nás doma zabydlel :-)

Krásné dny

A.

V zemitých barvách...

... pro velmi blízkou osobu na přání pod vánoční stromeček...

Patchworková deka, 72 čtverců, 140 x 125 cm.

Tak doufám, že přes tu "objednávku" i tak příjemně překvapí... .-)

Krásný den

A.

Obrácený adventní kalendář...

... to je můj žhavý tip pro nadcházející adventní období .-)

Zdroj obrázku: https://www.facebook.com/ekovanoce/

A nemyslete si, i já se inspirovala jinde - na facebookové stránce EKO Vánoce, na které jsem narazila na tuto výzvu:

"Adventní období bereme jako čas pro očistu - myšlenek, těla, domova, duše. A čas pomáhat těm, kdo to potřebuje víc, než my.

I letos budeme odkládat jednu věc, kterou již nepotřebujeme - rádi poskytneme pro dobročinné bazárky a aukce, vydražíme pro zvířata, darujeme dětským domovům...

Věříme, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten kdo potřebuje nejméně. A že Vánoce nejsou o hromadě dárků a počtu nových věcí.

Přidáte se? -:)

P.S. Výtěžkem z prodejů nepotřebných věcí můžete podpořit vaši oblíbenou neziskovku nebo například tyto projekty na ochranu zvířat..."

Každý den odložit jednu věc, kterou už z různých důvodů nepotřebujeme, ale stále může dobře posloužit a udělat radost někomu jinému nebo její prodej přinést finance na nákup potřebného pro ty, kteří neměli v životě tolik štěstí... to mi přijde jako skvělý nápad, podporující solidaritu, ale také ekologický přístup k životu každého z nás.

Dneska jsem po dětech "odložila" věci na celý měsíc dopředu... Ale vím, že máme ještě velké rezervy... tak budeme pokračovat i dál... A co vy? Přidáte se taky? .-)

Krásný den

A.

První letošní sněhová nadílka...

... která vzešla z mých rukou, putuje na "export", do malé vesničky ve středních Čechách.

Pokud jde o háčkované sněhové vločky, ráda bych letos vyzkoušela nějakou novinku... tak uvidíme... .-)

Krásný den

A.

Kuchyňská alchymie...

... aneb jak jsem zase trochu malovala i "stylingovala"... :-)

Šlo to v jedné vlně s mou akcí v chodbičce nad schody, ale čekala jsem nějakou dobu na retro plakátky nad linku .-)

Červená výmalba "krytu" na trubky z rekuperační jednotky schovala černá. Vyniknou na ní hezky zmiňované plakátky, zarámované do bílých rámečků a dá se využít i pro případné nápisy bílou křídou.

Kuchyň je moderní, ale i trochu retrorecyklační - recyklovaná jsou prkýnka ve tvaru hrušek, staré plechovky po kávě, které jsem si vyškemrala po příbuzenstvu (sama jsem kávě nikdy nepropadla) a obháčkovala provázkovým "kabátkem", recyklovala jsem i starý podnos připevněný na zeď, na němž je relativně čerstvě přichycen nový věneček z použitých korkových zátek od vína (také nepiju, ale našla jsem si jiný zdroj zátek :-))

O mé kufříkové mánii už jsem psala dříve, kufrů mám doma v různých místnostech celkem šest a jsou skvělé - schovám v nich, co chci mít po ruce, ale nepotřebuji vystavovat na odiv (v kuchyni tj. např. elektrický gril, některé plechy ap.). Zelený podnos je také vlastně výsledkem recyklace - upletla jsem ho z ruliček z novin :-) Sušená jablka skladujeme nejen v zakoupených retro sklenicích, ale když jich máme hodně, tak dobře poslouží i recyklovaná velká sklenice od okurek vylepšená černým nátěrem a puntíkovanou mašlí :-) Provázek pak našel uplatnění i u kabátku na starou kartonovou krabici, která tvoří další úložný prostor v kuchyni. Za recyklovanou vázu by mě milovníci křištálu asi utloukli palicí, ale já na to "výstavní" sklo vážně moc nejsem, než zavřená někde v rohu ve skříni, tak raději natřená na bílo, stále na očích a využívaná... :-)

A malovalo se i na protější zdi - z cihlově červené do šedé - v duchu výmalby jedné ze zdí ve spodní chodbě .-)

Mějte krásný den.

A.

Retro...

... miluji. Už jako malá/mladá jsem byla okouzlena věcmi, bydlením, zahradami... některými kousky oblečení s delším "příběhem". Mám je ráda a ráda jim dávám další příležitost, ať už v původní či recyklované podobě. Přináší s sebou často zajímavé řešení a originalitu, kterého s jejich běžně dostupnými "mladými" ekvivalenty dosahujeme podstatně hůř.

Obdivuji lidi, kteří to s tím "starým, co už něco pamatuje", umí. Nebojí se práce, která s tím bývá často spojena, nevzdávají případné prvotní neúspěchy a zachraňují to, co by jinak často skončilo někde zapomenuto, zpustošeno, na skládce... ať už jde o lidi, kteří zachrání starý polorozpadlý zámeček, vlijí nový život do zarostlé, neudržované zahrady či probudí znovu k dalšímu životu starou věc, kterou by jiný bez většího zaváhání vyhodil.

Nemohu v té souvislosti nezmínit mladý, ale krásný blog šikovné Máji, který mne nadchnul tzv. na první pohled. Pokud jste milovníci recyklací, věřím, že osloví i vás .-)

S tím, jak stárnu, hodnotím vnitřně jejich úsilí a práci na pomyslném žebříčku výše než úsilí a práci těch, kteří při své práci sázejí pouze na nové materiály, nové prvky, zelenou louku... Vidím tam vyšší přidanou hodnotu - tu, kterou vnímám stále intenzivněji jako velmi důležitou, deroucí se do popředí mých hodnot - šetrné nakládání s majetkem movitým i nemovitým, snaha o větší efektivitu práce, recyklace, ochrana zdrojů a přírody vůbec...

Jak to vše souvisí v mém zalíbení v "retru" a co je vlastně "retro"?

"Retro" znamená obecně něco, co bylo dříve v minulosti, v podstatě cokoliv zpět v čase. Pokud jde o retrostyl v bydlení a módě, hovoří se u nás zejména o období 50. - 60., někdy i 70. let minulého století, jde tedy především o to tzv. "zlaté" retroobdobí, které přineslo mnoho kvalitních a nadčasových kousků, ke kterým se znovu vracíme i dnes. Návrháři se proto tímto obdobím nechávají rádi inspirovat - retro kousky jsou totiž výborně kombinovatelné s moderním stylem bydlení. Dokáží do interiéru vnést nejen originalitu, ale také tu správnou "šťávu" a to se mi i v kombinaci s výše uvedeným moc líbí.

Pro mne osobně je navíc "retro" způsob, jak vyřešit můj vnitřní zdánlivě neřešitelný problém - spojení moderního a starého, obojí mám ráda, starožitník tak ze mě asi nikdy nebude :-)

Přitom není třeba jako "retro" řešit celý byt/dům, postačí vhodné zapojení několika málo kousků v retrostylu (křesílko, stůl, lampa, zvolený dekor potahových látek ap.) a výsledný efekt bude často působivější než v situaci, kdy se usilovně budeme snažit bez rozmyslu zabydlet naše bydlení starým "harampádím"...

Zdroj obrázků: www.pinterest.com

Touto cestou se snažím trochu inspirovat i já při zařizování velké části našeho bydlení. Kombinovat staré a nové vyžaduje trochu citu pro věc. Někdo se s ním rodí, jiný se časem "vypracuje". Na druhou stranu má tento přístup k bydlení i své kouzlo - ta radost, když se podaří sehnat ten pravý kousek do své mozaiky, na který někdy musí člověk čekat opravdu dlouho, než se to podaří :-) A když se to "umí", vznikají krásné interiéry, kterým se unifikovaná podoba katalogového "ideálního" interiéru nehrabe ani po kotníky .-)

Dnes by mi mělo jedno takové malé předvánoční "retro" překvapení mělo dorazit domů. Ani nevíte, jak moc se těším. Ono by totiž mělo kromě estetična přinést i užitek... Tak snad se představy naplní i naživo - celou akci totiž řeším na dálku...

A co vy a staré kousky. Jaký vztah k nim máte? Máte doma (dobrovolně) nějaké starší kousky, bez kterých si své bydlení nedovedete představit, ať už v interiéru, tak šatníku? Pátráte po dalších zapomenutých "pokladech"?

Krásné dny

A.

Podzimníček...

... aneb podzimní skřítek, kterého jsme s Jirkou vyrobili na podzimní tvoření v naší školce, už našel své čestné místo přímo v domečku nad jeho postelí.

Před tím jsem jej však stihla nafotit na jídelním stole... a taky by tam udělal podzimní parádu, viďte? .-)

Sice jsme si ho museli doma trochu vyspravit naší osvědčenou tavnou pistolí (ta ve školce se k dílu příliš neměla), ale Jiříčkovu radost to vůbec nezmenšilo. Právě naopak - tahal až do večera nebohého skřítka všude s sebou, tak se mu líbil :-) Divím se, že se ještě nerozpadl.

Na výrobu jsme použili ruličku od toaletního papíru (ale nemusela by být, skřítek by dobře stál i bez ní), filtr do kávovaru, suchý list javoru, samolepky a chlupaté kuličky na oči, chlupatý drátek na pusinku a náramky a šálku, kousky bambusových větviček a malý plastový "špendlíček" na nosík.

Bylo hotovo za chvilinku... ale té radosti, co z toho je... :-)))

Krásný den

A.

Dnešní den...

... se věru vydařil :-) Dopoledne "vánoční" keramické tvoření dětí s rodiči, na který jsem vyrazila s Viki, pak oběd doma a po něm návštěva jarmarku v Horním Sklenově, který se nesl rovněž na vánoční vlně.

 

Po dlouhé době jarmark, který má krásnou atmosféru, od stylového zázemí Roubenky, přes živou hudbu, dobré "zobání", po stánky s krásnými převážně ručními výrobky. Navštívili jsme i Lišku Bystroušku a pohladili ocásek pro štěstí .-) Počasí vyšlo a bylo nám tak mezi těmi krásnými kopečky pod Hukvaldy moc dobře :-)

Hezký sobotní podvečer

A.

Lístková...

... podzimní keramická zvonkohra s ptáčkem je druhým a zatím posledním hotovým výstupem z keramického kroužku, na který od října každý týden chodím.

Moc mě bavila nejen výroba jednotlivých dílů z hlíny, ale následně i kompletace celé zvonkohry. I když jsem ji dělala na dvakrát (protože jsem zapomněla navléknout i válečky, čehož jsem si všimla až poté, co jsem měla téměř hotovo...

Zavěšena je teď na držáku na závěsný květináč naproti oknům do obývacího pokoje, abychom na ni viděli, když už netrávíme na terase tolik času... ale v sezóně najde své místo přímo na terase. Ve větru lístečky moc hezky cinkají o sebe.

Krásný sváteční den. Myslím při něm hodně na nejbližší prezidentské volby - obzvlášť po zklamání z letošních voleb do Poslanecké sněmovny bych si moc přála, abychom si vybrali do čela našeho státu člověka, za něhož se nebudeme muset stydět nejen proto, že si naši ústavu, kterou v jiných zemích chovají nejen státníci, ale i obyčejní lidé ve velké úctě, nebude vykládat "kreativním způsobem"... A přemýšlím, stále přemýšlím, který z těch, kteří prošli zákonnými podmínkami, by byl ten nejlepší a současně měl proti tomu stávajícímu ve volbách šanci... Sledujete debaty? Mě osobně pomáhají udělat si o jednotlivých kandidátech více jasno. Tady je jedna z nich ze včerejška...

A.

První plody...

... mého keramického úsilí jsou na světě! :-) Hotový vypálený a naglazovaný květináček, o jehož výrobě už jsem dřív psala, mám konečně doma. A spolu s ním i krásnou podzimní keramickou zvonkohru na terasu, o té víc příště .-)

Keramický kroužek - mé několikaleté přání. Před měsícem, pátek třináctého, přihláška na poslední chvíli. Příjemné podvečery každé úterý pod vedením šikovné lektorky stojí rozhodně za to. Já byla nováčkem, ale spolu se mnou u stolu pravidelně usedá dalších zhruba devět účastnic (+ jeden mladý muž ve věku 10 - 11 let?...), které už kurz o 10 lekcích pod vedením naší lektorky absolvovaly jednou, ale často i vícekrát. A stále baví! :-) A pak že je pátek třináctého smolný den...

V sobotu vyrážíme poprvé i s Viki - na předadventní tvoření dětí s rodiči. Tak jsem zvědava, zda se jí bude líbit práce s hlínou stejně jako mně. Těší se už moc :-)

Krásné mrazivé dopoledne.

A.

Opakování je matka moudrosti...

... jsem slýchávala kdysi často doma. Nevím, jestli to platí i pro případ výroby lapačů snů, ale pokud ano, budu brzy velmi moudrou osobou :-)))

Tento kousek je pro mě. Když jsem vymalovala horní chodbu u schodiště a uvolnila část zdi u dveří na toaletu, koukalo na mne ze zdi asi dvacet dírek po dřívějších miniaturních obrázcích malovaných na sklo. Nemohla jsem se dopátrat sádry, tak mne napadlo, že bych to mohla dohnat větším počtem vrstev barvy. Chacha, já bláhová. Nedohnala. 

Určitě už znáte ten další krok, ke kterému máme (skoro) všichni tak hrozně blízko. Prostě to něčím zamaskovat, že? 

A čím? Odběhla jsem si do ložnice pro lapač snů, jestli by to fungovalo. Skvělý nápad! Ano, fungovalo. Takže nápad by byl... ale co dělat, když potřebujete lapač snů v ložnici a k tomu zakrýt těch dvacet dírek v chodbě a lapač je jen jeden?! Ano, je třeba uháčkovat urychleně další! :-)

Vyzkoušela jsem si u něj nový motiv. Krásný, viďte? Vsadila jsem tentokrát na jemné barevné provedení s bílou, světle šedou a béžovou. Já vím, že už jsem to psala o tom posledním, ale TENTO je podle mě vážně nejhezčí, který jsem kdy vyrobila :-))

Krásný mrazivý den

A.

PS: ty dírky jsem nakonec stejně zamázla interiérovým tmelem pro tyto účely a pak znovu přetřela barvou. Ono by mi to totiž doma jinak stejně dlouhodobě neprošlo .-)

Přešla jsem na těžší kalibr...

... a vzala si ke svému tvoření na výpomoc pistoli... Horkovzdušnou. Vyhýbala jsem se jí dlouho jako čert kříže, ale pochopila jsem, že mi může být velkým pomocníkem a vyřešit dosud neřešitelné.

Já a náš rozkládací jídelní stůl. Dědictví po manželově rodině. Když jsme se stěhovali do nového bydlení, byla to jedna z věcí,  u níž jsme dlouho neváhali. Chceme zachránit. Přestože horní deka dostala (i díky našemu předchozímu nešetrnému využívání jako improvizovaný stolek na pokojové květiny) pořádně na frak. 

V plánu bylo přenechat stůl stolařovi k renovaci. Ale z plánu sešlo. Pustila jsem se tedy do renovace sama. Vyzbrojena nulovou vlastní znalostí a lehce pokročilou radou mého muže vytasila jsem se na milou desku s chemickým odstraňovačem laku s tím, že následně stůl namořím lazurou a přetřu bezbarvým lakem.

JENŽE on mrška starý lak dolů zrovna moc nechtěl. Na některých místech trochu, na jiných téměř nic. "Vyřešilo" to poctivých pár vrstev lazury i bezbarvého laku. Rozdíly ve výšce laku se tak ztratily... ale s nimi bohužel i to nejhezčí na dýhované desce - krásná kresba dřeva :-(

Po čase jsem opakovala akci znovu (malinké Viki se tehdy podařilo splašit centrofix a počmárat "renovovanou" desku). To byla další příležitost vše napravit. Ale ani napodruhé barva nešla dolů... Opět nezabral chemický odstraňovač laku a lak šel po novými nánosy dalšího laku dolů ještě hůř...

Muž v té chvíli zavelel dost a na pár let jsem neměla odvahu o stolu ani promluvit... Ale já v mezičase trochu uzrála a také dostala pár neviditelných povzbuzení od jiných, zkušenějších, které byly o kus dál... Viděla jsem výsledky a neváhala už ani minutu o tom, že do třetice to bude opravdu nejlepší .-)

Zanevřela jsem na chemii a vytáhla z manželovy skříně v garáži svou novou zbraň. Obětovala pár svých pracovních hodin během časného odpoledne a pustila se do práce. Tajně, samozřejmě .-)

Rodina dorazila domů v okamžiku, kdy už byl téměř všechen lak pryč a nezbývalo, než se s novou situací smířit .-) Po odstranění laku horkovzdušnou pistolí bylo třeba celou desku ještě pořádně osmírkovat dohladka. Pak už jen natřít bezbarvým lakem a začít znovu užívat :-)

Nohy stolu a základ konstrukce stolu jsou v pořádku, zbývají tak už jen dvě křídla stolu, která využíváme jen při rozkládání stolu, čekáme-li velké návštěvy. Ale to už zvládnu levou zadní .-)

A tady ještě malá exkurze do zákulisí :-)

Pracovala jsem v garáži, stačilo přenést jen desku. Takto vypadala, než jsem zkusila její třetí "restart" .-)

Tady už jsem začala (pravý horní roh) a učila se, co horkovzdušná pistole umí a jak s ní pracovat, aby to šlo co nejrychleji a současně nejbezpečněji. Pracovala jsem v hrubých kožených rukavicích. Uvolněné nánosy barvy (konzistencí asi jako hodně hustá žvýkačka nebo ještě lépe tekutý karamel) bylo třeba průběžně se škrabky sundávat rukavicí.

Detail rohu, u něhož jsem práci začala.

Už mám za sebou půlku a deska se začíná "vybarvovat" - k mé spokojenosti :-)

Jiný úhel pohledu.

Tady je krásně vidět, jakým zbytečným balastem jsem stůl během prvních, ne zcela úspěšných, renovacích zaťabrala...

A tady už je hotovo - laky komplet dole a navíc i osmirkováno silnějším smirkovým papírem. To vám byla ale pořádná fuška. Zvažovala jsem hoblík, ale vzhledem k tomu, že jde o dýhu, bála jsem se, že bych si ji elektrickým hoblíkem celou sundala dolů, tak pěkně "růčo" a najemno .-) Už byla skoro tma a špatné světlo, ale já už v té chvíli věděla, že se mi to bude líbit :-)

Výsledek už jste viděli v koláži, tak tady jen pro srovnání roh stolu, na němž je vidět upravená horní deska a spodní - křídlo rozkládacího stolu, které teprve na renovaci čeká, stejně jako potah na Viktorčině židli, který budu muset vyprat a vážně nevím jak, aby všechny ty poslední skvrny zmizely...

A ještě jednou pro srovnání.

A tady pro srovnání vytažené jedno křídlo stolu - křídla na tom byla trochu lépe než deska, ale líbí se mi ten trochu surovější vzhled desky, takže křídla chci zrenovovat stejně.

Ještě jednou :-)

 A to je v tuto chvíli vše.

Mějte krásný den

A.

Kostka ke kostce...

... dokud není přední díl připravované deky a současně jednoho vánočního dárku na přání na světě .-)

Aby ale byla deka dekou, objednala jsem ještě další dvě vrstvy materiálu - výplň a jednobarevnou látku na zadní část a olemování deky. Až dorazí, deku prošiji a olemuji a je hotovo. Takhle jednoduché to někdy je :-)

A protože opakování nikomu ještě neuškodilo (to nemám z vlastní hlavy .-)), "rozcupuji" mezi tím další kousky látek na jinou... Také na přání, ale v jiné barevnosti...

Co Vaše vánoční dárky, už se taky klubou nebo už vám běhají po domě kuřata či dokonce mladé slípky? .-)

Krásné dny

A.

Na pár hodin...

... se z našich dětí stali malíři. Zakoupila jsem k tomu účelu v JYSKu dvě obrovská malířská plátna (pokud chcete taky, neváhejte, jsou právě v akci v různých formátech .-)) a vyzvala děti k jejich tvorbě. Malovali akrylovými barvami, které mám doma už nějakou dobu (Viki s nimi před dvěma lety malovala, pro Jiříčka to byla premiéra).

Nejprve si děti měly připravit několik návrhů na klasický bílý papír. Pak jsme vybrali nejhezčí motiv pro každého z nich a začalo se malovat.

Nejprve Viki a Jiříček sledoval a učil se, poté Jirka. Nestačila jsem koukat. Jak se Viki za ty dva roky zdokonalila - tehdy jsem jí musela hodně navádět, štětec držela docela křečovitě, malovala těžce, hodně na štětec tlačila... Trochu mi zpětně připomínala sebe sama ve zhruba stejném věku. Ta snaha neudělat "chybu" byla tak silná, že mne při některých činnostech zbytečně svazovala a bránila víc si je užívat. Dnes ale Viki malovala s takovou lehkostí, za pochodu ještě vymýšlela a realizovala další nápady (jezdkyně na koni) a koníka, jakého má ona, nebudu umět nakreslit ani za dvacet let... :-) 

Překvapil i Jirka - nevím, zda je to tím, že mohl Viki nejprve pozorovat při práci a nebo tím, že je prostě trochu jiný než ona. Dokáže se od malička velmi dobře soustředit na věc, které se zrovna věnuje a to, jak držel v ruce štětec a maloval, mě dostávalo skoro do kolen (a to je víc než o rok mladší než byla Viki, když jsme to zkoušely s akrylovými barvami na plátno poprvé...) :-))) 

Původně chtěl kreslit jiný motiv, ale nakonec se rozhodl jinak a na pohodu namaloval, co potřeboval. Jen s letadýlkem mu Viki trochu pomohla - předkreslila mu světle žlutou barvou linie letadla sama. To plátno bylo tak velké, že na jeho horní část přes stůl nedosáhl a nakreslit obrysy letadla vzhůru nohama tak, aby to pak po otočení bylo správné, jsme neriskovali. Jiříček už si pak letadlo sám vymaloval, plátnem jsme během malování otáčeli, aby se dostal pohodlně na všechna místa a čerstvou malbu nezničil.

Já radila, dohlížela a trochu zachraňovala situaci, když děti u některých částí obrazů nečekaly dostatečně dlouho, aby zaschly a pokračovaly dál a díky tomu se pak sousední barvičky začaly do sebe rozpíjet. Celkově hodnotím celou akci jako mimořádně vydařenou a i děti, které se jí nemohly dočkat, si ji po zavěšení obrazů do "obrazárny" nad schody nemohly vynachválit.

Moc nás to spolu bavilo, tak možná tip i pro někoho dalšího s menšími dětmi, pokud jste ještě nezkoušeli... .-)

Krásný den

A.

Bílý kůň

Taky dneska marně vyhlížíte bílého koně? :-)

Krásnou svatomartinskou sobotu.

A.

Zarámováno...

... a zavěšeno. Tolik hřebíčků na zavěšení obrázků jsem ještě najednou do zdi nezatloukala. U nás je to trochu adrenalinová záležitost, tenkostěnná omítka na vápenopískových tvárnicích umí pěkně potrápit, s běžnými hřebíčky nemáte šanci a vrtat každý obrázek vrtačkou taky není zrovna to pravé ořechové... 

Při posledním malování nad schodištěm jsem přeuspořádala velké obrazy, které kdysi maloval manželův dědeček. Nebyl malíř, ale po válce se této činnosti docela věnoval. Při stěhování tak s námi putovaly i rodinné vzpomínky v podobě některých jeho obrazů - osobně mám nejradši jeho krajinky, ty nám ale visí v blízkosti jídelního stolu. 

Při původním zavěšení obrazů nad schodištěm však plocha nebyla efektivně využita a celkově to bylo takové bez nápadu... S malováním nápad přišel a spolu s ním i plán postupně zaplnit plochu nad schodištěm i dalšími dílky, vč. těch, které vzešly z rukou našich dětí.

Což o to, výtvarný materiál se mi na stole nebezpečně vršil, ale chyběly rámečky a taky čas s tím něco udělat. Rámečky jsem však konečně pořídila tento čtvrtek v IKEi a akce tak mohla začít.

Zakoupila jsem sice 14 obrazových rámečků velikosti A4 a k tomu dvě malířská plátna, ale i přesto jich bude třeba ještě víc... napočítáno mám dalších devět kousků... Místo na zdi (a některé i hřebíček) však už mají rezervované .-)

Zatím prázdná plátna zela v době focení prázdnotou, ale včera jsme s dětmi věnovali celé odpoledne, aby tomu bylo brzy jinak... A brzy se taky předvedeme .-)

Původně jsem chtěla koupit nad schodiště pouze bílé rámečky, ale některé kresby Jiříčka jsou velmi jemné, výraznější barva rámečku jim bude slušet více a navíc pak nebude působit tak velké množství rámečků ve stejné barvě nudně - doplní je tak několik rámečků v pastelové růžové a světle tyrkysové.

Tak tolik z naší rodinné obrazárny. Máme z ní velkou radost :-)

Hezkou sobotu

A.