Zdroj obrázku
Jak to máte vy? Jste pro to, aby domácí úkoly byly zachovány nebo ne? Protože vím, že tento blog čtou i čtenářky s profesí učitelky, zajímal by mě pohled i z druhé (tedy učitelské) strany.
Pokud jde o nás, tak Viktorčina paní učitelka domácími úkoly velmi šetří (a i přesto se mi občas stane, že ve Vikině sešitech najdu vynechávku s "chybí domácí úkol") :-))
Ale vím, že je v tomto ohledu naše paní učitelka spíše výjimkou. S velkou řadou argumentů uvedených v článku souhlasím. A osobně jsem proto spíše proti domácím úkolům, i když vnímám i pozitiva, která mohou domácí úkoly zadané v rozumné míře (a ta bohužel často chybí) mít.
Stále si však myslím, že by posouzení toho, zda dítě potřebuje doma ještě něco procvičit nebo znovu vysvětlit, mělo být spíš na rodičích než na škole. A starám se tak sama, pokud něco takového nastane.
Díky za Váš pohled.
Hezký pátek
A.
Jedna učitelka se ozývá. Ne všichni rodiče jsou ochotni a schopni vzít na sebe tu zodpovědnost za znalosti svých dětí (kdy potřebují co více procvičit). Ale také patřím k těm, kdo domácími úkoly spíše šetří - to platí pro fyziku, v matematice máme týdenní domácí úkoly, které si žáci upravují dle svých představ...
OdpovědětVymazatMajko, díky moc za komentář. Úspěšně jsem si během psaní smazala svou reakci na něj, takže píšu znovu :-)
VymazatMoc mě zaujaly ty týdenní domácí úkoly, už jen proto, že si díky týdenní periodě mohou děti/studenti rozložit úkoly v čase a přizpůsobit se tak svým konkrétním možnostem a taky proto, že se při tom učí samostatnosti a s organizací svého času obecně. To není vůbec špatné :-)
Pokud jde o tu "ne/ochotu a ne/schopnost" rodičů vzít na sebe zodpovědnost za znalosti i dovednosti svých dětí napadá mě v té souvislosti jednoduchá otázka, na kterou ale není jednoduchá odpověď. Kdo má vlastně nést zodpovědnost za znalosti a dovednosti dětí - škola, rodiče... a nebo ten dotyčný žák/student sám?
Osobně jsem dospěla k názoru, že by to měl být samotný žák/student. Jen my dospělí jsme často hodně ovlivněni orientací na výkon a potřebujeme vidět (brzy) ty výsledky, takže když nejsou, máme potřebu se do věcí vložit sami. Týká se to školy a týká se to většiny rodičů - protože kdo nechce mít z dítěte outsidera ve třídě, tak mu to prostě nedá.
Škola zadává domácí úkoly (aby se děti naučili a procvičili si), rodič doma dítěti vysvětluje a kontroluje úkoly.
Role školy i rodičů je hodně důležitá. Ale sama ji vidím trochu jinde než ve výše naznačeném zjednodušeném modelu. Dítě má zodpovědnost za své výsledky, ale škola a rodiče by měli vytvořit prostředí, které dítě v rozšiřování/prohlubování znalostí a rozvoji jeho dovedností bude podporovat.
Podpora může mít různou podobu - tu hmotnou (vybavení, pomůcky, kvalitní učitelé...) a nehmotnou (povzbuzení, podpora, dobrý příklad...) A ta je z mého pohledu minimálně stejně tak důležitá.
Myslím, že děti jsou od přírody zvídaví tvorové a baží po nových informacích, hledají vysvětlení - "stačilo by" tak jejich přirozený pud objevovat nepřizdít hned ze začátku. Protože když se tak stane, ztrácí se motivace - vnitřní motor pro to něco dělat - třeba se dál rozvíjet, vzdělávat.
A pak už to nezachrání ani ochotní a (všeho) schopní rodičové, ani hromada domácích úkolů. Tohle je podle mě špatně.
Nedovedu si představit hromadný zákaz domácích úkolů. Ale možná větší zamyšlení jak ve školách, tak v rodinách by bylo moc fajn. Jsem ráda za všechny učitele, kteří dokážou u dětí dobře vybalancovat jak potřebu zopakovat a doplnit doma, co je třeba (a třeba řešit problematické oblasti i individuálně s rodiči konkrétního dítěte, pokud to jen trochu jde), tak ty reálné možnosti, které běžná rodina po příchodu dětí ze školy/družiny/kroužků doma do večera má. V tomto to asi mají jednodušší menší školy jako je ta naše.
Hezký večer
A.
Aničko, právě, že si nemyslím, že by za znalosti dětí měli nést zodpovědnost rodiče - byla to reakce na tvoji poznámku, že posouzení toho, co dítě potřebuje ještě procvičit je spíše na rodičích. A bohužel vím i o rodičích, kteří nejsou schopni dítěti poskytnout potřebnou podporu k učení, kdyby to tak jak píšeš fungovalo všude, bylo by to moc fajn.
VymazatJo a ty týdenní domácí úkoly jsou pro žáky natolik "volné", že si občas i určují sami, co že za úkoly budou plnit. Takže např. mají zadáno jen" "Spočítejte 4 cvičení na učivo, které právě probíráme."
Majko, souhlasím - za mě ideálně ti, kterých se to týká - tedy žák/student by měl vyhodnotit, jestli má někde rezervy nebo ne a podle toho upravit domácí přípravu. U těch malých školáčků bych to ale viděla spíš na ty rodiče, když už někdo jiný :-))
VymazatTýdenní úkoly... maturitní ročník - prostě super. Je vidět, že máš systém, který oboustranně funguje. A studenty, kteří za sebe berou plnou zodpovědnost :-)
Ať se daří!
A.
Další učitelka se ozývá... bylo by ideální, kdybych dokázala žáky pro svůj předmět tak nadchnout, aby se mu doma věnovali bez domácích úkolů sami a s nadšením... ale bohužel v tak ideálním světě nežijeme, proto občas nějaký domácí úkol (i na střední škole) zadám, ale připravuji žáky na maturitu, takže oni tomu rozumí a se zadanými úkoly nemají prozatím problém... :) Myslím, že je to vždycky o tom vzájemném vztahu žáci - učitel(ka), jak si prostředí předmětu nastaví a zda žáci budou domácí úkol dělat s odporem nebo budou vědět, jaký má smysl...jsem zastáncem pravidla všeho s mírou. Neumím posoudit domácí úkoly na střední škole, ale myslím si, že některé věci (násobilku, vyjmenovaná slova, slovíčka) se děti prostě musí naučit doma, pokud to nestihnou ve škole. Nemluvím však o žádném přetěžování, pokud ale člověk neumí násobilku, nebude moci dál počítat složitější příklady... V ideálním světě na svá bedra toto berou rodiče a učitel nemusí DÚ zadávat... ale kolik rodičů má na své děti tolik času? Je to opravdu diskutabilní téma... :)
OdpovědětVymazatDíky za komentář, Petro :-)
VymazatMyslím, že u středních škol a obzvlášť u maturitních ročníků je ta situace trochu odlišná. Věřím, že pokud chtějí studenti složit maturitní zkoušku, rádi se domácím úkolům podrobí :-))
Jinak ale souhlasím, že v tom má hodně co dělat vztah učitele a žáků/studentů - i když to platí asi spíš pro starší děti. Na prvním stupni ZŠ dětem ten smysl ještě může trochu unikat. Násobilka, vyjmenovaná slova - ta se nejlépe zafixují a naučí prací (osobně jsem proti biflování "básniček" nazpaměť a zpětné zkoušení, pokud si dítě dokáže najít i jinou cestu, myslím, že postačí opakované používání - tj. místo básniček s vyjmenovanými slovy cvičení s doplňováním -y/-i nebo diktáty a čtení, místo básniček s násobky čísel pochopení principu násobení a mnohanásobné procvičování na příkladech (které časem tu násobilku v hlavě zautomatizují samy, aniž by byla nutná básnička). Jsou ale děti, kterým básničky pomohou, je pak fajn, když učitel nenutí dítě jen do jedné metody, jak se to či ono naučit a každý si vybere, co mu sedí víc.
Pokud jde o tu možnost rodičů mít na své děti dost času - samotné domácí úkoly ten problém ale nevyřeší, protože ty úkoly s dětmi stejně musí někdo udělat (= rodič), pokud probrané látce nerozumí. No a pokud rozumí, je pak zbytečné ty domácí úkoly dávat (= stačí procvičování ve škole).
Souhlasím, že je to téma na velké diskuse.
Hezký večer
A.
k té maturitě - letos si moji maturanti říkají o domácí úkoly sami - chtějí další příklady, ať mají na čem trénovat, tak doufám, že to bude mít dobré výsledky.
VymazatVelmi záleží na na vztahu žáci-učitel-předmět. Pokud je někde problém, na výuce či spíše na výsledcích žáka se to nemálo projeví.
Viz výše :-)
Vymazat