středa 13. února 2019

Funguje to...

... na 200 % (minimálně)! Setkání se spřízněnou duší :-) Už jsem na to téma psala dříve. Letos jsem si začátkem roku mj. přála více času a prostoru pro své spřízněné duše. 


Takové, se kterými jsme na jedné vlně, i když se nemusíme ve všem 100% shodnout. Takové, které do mého života přinášejí radost, smích a spoustu chvil s úsměvem od ucha k uchu. Ale taky taky jiný pohled, inspiraci, nadhled... prostě samé dobré věci :-) 

Přála jsem si to tolik (a o to víc, že jsem ta setkání dříve trochu zanedbávala třeba kvůli práce, dětem ad.), že jsem si to písemně "uložila" jako "úkol" do svého notesu :-)) 

Malá vsuvka mimo téma: Na ten notes fakt nedám dopustit, pomáhá mi mj. udržovat tolik důležitých návyků, že už si to bez něj ani nedovedu představit. Je pro mě zdrojem inspirativních myšlenek, momentálních nápadů podnikatelských,tvořivých i soukromě zahradních, plánů na jejich realizaci a harmonogramů, které se k nim vážou, ale slouží i jako zápisník každodenních hezkých věcí, které mě potkaly, jazykovým "deníčkem" pro mé každodenní posuny v angličtině i francouzštině...  

Alespoň jednou za tři týdny setkání s některou ze spřízněných duší. Je to málo nebo moc? Myslím, že to v tuto chvíli není tak podstatné. 


Důležité je, že se tak donutím najít si čas pro správnou věc a pro lidi, kteří jsou pro mě kromě nejbližší rodiny hodně důležití :-)


Dnes to bylo mé druhé letošní setkání (vím, jsem v lehkém skluzu, už je třeba chystat další :-)) A na obě budu hezky vzpomínat.

Tentokrát se spřízněnou duší přímo z naší obce. Když jsme se domlouvaly, navrhovala jsem původně setkání v naší místní hospůdce... Nezklamala - navrhla, že vyrazíme na procházku se psy. Pod rouškou tmy, jako dvě světlušky s čelovkami na čele, jsme spolu strávily úžasné dvě hodinky a pusu nezavřely ani na minutu :-)) 

A já jsem "dobitá" a budu svítit ještě minimálně týden :-) Snad to bude platit i opačně .-)

Jak se daří vyšetřit si čas na osoby, které jsou pro vás blízké, vám? .-)

Krásný večer

A.

PS: teď jsem zjistila, že nás ta večerní procházka vyšla na krásných 13,4 km! :-) Další bonus, který se počítá .-)

9 komentářů:

  1. No, mne sa skôr nedarí, ako darí ... viem, mala by som si vstúpiť do svedomia a polepšiť sa ... Veď život máme len jeden a je náš ... Pre mňa je spriaznená duša sestra ... vedieme dlhé rozhovory po telefóne ... Ano, uvedomujem si, že osobný kontakt by bol oveľa lepší. Snáď s tým niečo urobím ... aby som mohla zažívať rovnaké účinky zo stretnutia, ako popisuješ ty, Anička ... :))) Maj krásne dni ... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lauri, díky za komentář. Souhlasím, čas utíká hrozně rychle a nikdo nevíme, kolik času před sebou ještě máme. Odložit něco na později může znamenat neudělat to už nikdy. ?

      Myslím si ale, že je moc fajn, že se vám daří se sestrou udržovat kontakt i přes ten telefon. Já to mám s jednou ze svých sester podobné. Dělí nás tisíce kilometrů, v kontaktu jsme tak mimo osobní setkání, které jsou tak maximálně 2 za rok, přes skype.

      Ať se daří!

      A.

      Vymazat
  2. Ahoj Aničko, píšu po delší době a zrovna takové téma. Mám pocit, že stále nestíhám a stále něco dobíhám... Těší mě, že mám kolem sebe dušičky, které mne rády vidí, ale nějak si ta setkání opravdově neužívám, stále se mi honí hlavou, co jsem ještě nestihla... Asi bych se měla nad sebou hodně zamyslet, jak píše Laura - život máme jen jeden... A takové setkání, které jsi prožila Ty, je úplně nejlepší! Hned bych se k vám přidala. ;-)
    Měj se krásně!
    Dáša :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dášo, díky za chvilku i komentář :-) A taky za další námět k zamyšlení - ono totiž aby "to fungovalo", nestačí jen mechanicky přijít, vidět se, odejít a udělat pomyslnou fajfku. Je to o skutečné naší přítomnosti - tělem i duchem. Rozumím tomu, co píšeš, protože se mi to dříve taky stávalo. Myšlenky pořád utíkaly k tomu, co je třeba ještě udělat, zajistit, nezapomenout...

      Udělala jsem s tím krátký proces - má to širší souvislosti, na které tu není prostor, ale snažím se přesvědčit sebe sama, že už nemusím být za tu hodnou holčičku, co všem vyhoví, všechno splní na jedničku, aby jí měli ostatní rádi a přijímali. A neskutečně se mi ulevilo :-)

      Dříve, když jsem měla volnou chvilku, tak jsem hned pátrala po tom, co ještě mohu dotáhnout, splnit, aby to bylo ještě lepší nebo ještě dříve, místo toho, abych dělala pro mě důležité věci nebo se věnovala lidem, kteří jsou pro mě důležití. Lidi kolem si zvykli na to, že hned odpovím, hned poradím, hned zajistím a v předtermínu samozřejmě. Trápilo mě to, štvalo, ale nakonec jsem pochopila, že problém je ve mně samotné. Já sama si to tak nastavila!

      Zažité návyky (dobré i špatné) se ale těžko z hlavy vymazávají. Snažím se tak ty "špatné" nebo nevhodné postupně "přepsat" z mého dnešního pohledu těmi lepšími. A aby se mi to lépe dařilo, napsala jsem si na místo (notes), který mám každý den před sebou, nejen co chci, ale taky jak a kdy potřebuju udělat. Je to pro mě větší závazek, než kdybych si to jen tak řekla nebo pomyslela.

      A když se vrátím k tomu setkání se spřízněnými dušemi - zakázala jsem si v té chvíli myslet na cokoliv jiného (hlavně práci), ať už jsou jakékoliv problémy. Pomáhá mi v té chvíli soustředit se na druhého člověka. Bezvadně to odvede pozornost od vlastních problémů. A když se pak vrátím domů, na spoustu věcí nahlížím s větším odstupem, dostanu nové nápady, to, co se zdálo jako náročný úkol, zvládnu během mnohem kratší doby ap... Vyplatí se to .-)

      Tak moc přeji, ať se Ti to taky daří. A věřím, že bude, pokud se na to zaměříš :-))

      Na setkání bych Tě určitě brala, určitě bys zapadla (i pejska máš :-))) Škoda, že jsi tak daleko.

      Pa a krásný den

      A.

      Vymazat
    2. Aničko, děkuju. :-) Užijte si jarňáky!
      Pa, D. :-)

      Vymazat
  3. Na lidičky, se kterými je mi dobře si čas udělám. Není to pravidelné, není to o nějaké četnosti, ale je a jsem za to vždy ráda.
    Hezký den, Aničko!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  4. Hanko, díky za komentář. Je to moc fajn :-) Hezké dny A.

    OdpovědětVymazat
  5. Aničko,
    já jsem zrovna ten typ, že si vždy čas na své blízké , kamarádky a třeba i na lidi, kteří mě osloví přes blog čas udělám ráda!
    Třeba s blogérkama se scházíme už roky a pravidelně a vždy se na ta setkání moc těším !
    Dokonce neváhám si zajet i desítky kilometrů, abych je poznala osobně, jako to zrovna bylo s tebou :-)
    Vždy mě to obohatí, inspiruje a jak říkáš člověk pak na různé věci nahlíží i jinak !
    Připomínám, že letos je řada na Vás !
    P.s. Hory,ani lyže se u nás o jarních prázdninách nekonaly. Všechny v domečku nás sklátila chřipka :-o

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko,

      máš můj velký obdiv, já to tlačila dlouho před sebou. Zájem byl, ale skutek utek... často se objevilo něco naléhavějšího. Tvou připomínku beru vážně, budu muset popřemýšlet buď na nějakým jarním nebo podzimním termínem - v létě budeme daleko od Vás - v červenci se chystáme "dobýt" Slovensko a jeho Malou a Velkou Fatru a v srpnu pak Leogang a jeho okolí v rakouských Alpách s rodinou mého bratránka :-) Takže přes léto leda nějaká víkendová výletní akcička .-)

      k PS: tak doufám, že už jste zase fit! Nás čekají jarní prázdniny příští týden.

      Pa

      A.

      Vymazat

Děkuji za vaši návštěvu i chvilku na komentář, který mi zde po sobě zanecháváte. Dáváte mi tak najevo, že se vás mne psaní či fotky nějakým způsobem dotýká.

Chci přinášet především inspiraci, radost, povzbuzení, zamyšlení.... k tématům, které mě samotnou zajímají nebo na ně sama hledám odpovědi, i když jsou někdy z těch, na které se názory hodně různí.

Díky za slušnost, ohleduplnost k ostatním a odvahu podepsat se pod svůj vlastní názor.

Mějte krásný den

Anna