Co myslíte? Jaký je váš pohled na věc?
Nedá mi nesdílet záznam z jednoho z veřejných vystoupení sira Ken Robinsona (britský spisovatel, pedagog a mezinárodně působící poradce pro vzdělávání), protože rozhodně stojí za shlédnutí a zamyšlení. Dokázal do slov a milého humoru vložit poznání, ke kterému se pomalu prokousávám pár let.
Nemyslím si, že existence škol škodí, to v žádném případě. V celém tom vzdělávacím systému se podle mě ale nějak začala vytrácet snaha o rozvoj jedinečných osobností, které (každé svým dílem a svým osobitým darem) mohou prospět celku a přispět k rozvoji celé společnosti.
Důraz na výkonnost s sebou často nese učení se ne pro tu přirozenou touhu snad každého dítěte rozvíjet se, objevovat, poznávat, ale jen pro výsledek = papír (vysvědčení, diplom). S papírem je pak spojena představa dobrého uplatnění v profesním životě a s tím pak spokojený život.
Je ale spokojený život podmíněn vlastnictvím onoho "papíru"? A je vůbec "papír" sám o sobě v dnešní době dostačující pro dobré uplatnění v profesním životě? Dokáží děti a budoucí dospělí díky "dobrému papíru" a všemu, co jeho vlastnictví podmiňuje, rozvíjet svůj přirozený talent? Svůj tvůrčí potenciál? Potřebujeme k tomu školu vůbec? A pokud ano, jak by musela vypadat? Mají dnes děti ve škole dostatek prostoru pro chyby? Chyby, za které se nemusí stydět, protože jsou přirozenou součástí vzdělávacího, ale taky tvůrčího procesu? Odnesli jsme si ze školy vůbec, že si můžeme dovolit chybovat?...
Tak to jsou jen některé z otázek, které mě v souvislosti s tímhle tématem napadají a jsou určitě na delší a věřím, že zajímavou diskusi .-)
Krásný den všem.
A.
PS: dodatečně vkládám ještě videozáznam z jiného vystoupení stejného řečníka (když už jsem se na něj odkazovala i v komentáři níže), které mi přijde ještě zajímavější, vřele doporučuju každému, komu oblast vzdělávání a školství není lhostejná.
PS: dodatečně vkládám ještě videozáznam z jiného vystoupení stejného řečníka (když už jsem se na něj odkazovala i v komentáři níže), které mi přijde ještě zajímavější, vřele doporučuju každému, komu oblast vzdělávání a školství není lhostejná.
Dobrý večer,
OdpovědětVymazatbohužel moje zkušenost je, že děti jedou na výkon hlavně z tlaku rodičů, ne školy. Rodiče vyžadují perfektní prospěch a mnohdy je ani nezajímá, co dítě umí.V tom je hlavně problém. Tuto situaci nevyvolává škola.
Hezký večer! D.
Hezký večer, Danielo, díky za komentář.
VymazatK otázce orientace na výkon ve vztahu k dětem už jsem na blogu nedávno taky psala. Souhlasím, že řada rodičů tu potřebu ve vztahu k dětem má. Přemýšlím ale taky nad tím, odkud se ta potřeba vlastně vzala - zda jen z jejich vlastní potřeby na děti "přenesené" seberealizace nebo taky z toho, že prostě cítí, že takto je to "normální", že si to společnost žádá... a přejí si, aby byl jejich potomek (jednou) "úspěšný" a tomu podřizují ostatní. Ale taky nad tím, zda státní vzdělávací systém tomuto postoji svým nastavením nenahrává.
Jsem si vědoma, že teď stojím na hodně tenkém ledě, ale už jen samotné známkování je podle mě krásnou ukázkou toho výkonového nastavení, protože každé dítě velmi rychle pochopí, že pětky a čtyřky jsou v systému nežádoucí a jedničky naopak. A systém dává najevo, kudy cesta k jedničkám vede a kudy ne... Jasně, že může být rodičům a dětem jedno, jaké známky dítě nosí domů. Ale většinou to není tak jednoduché - protože spolužáci se známkami poměřují, protože učitelé skrze známky děti porovnávají mezi sebou... a nejsem si 100 % jista, ale myslím si, že i dnes mají známky na vysvědčení stále význam, pokud se dětí hlásí na SŠ (možná i VŠ)? "Neúspěch", který se o dítěte projeví horší známkou na vysvědčení, může být někdy i významným faktorem při rozhodování, čemu se v životě bude věnovat. Pokud vám někdo celou školní docházku tvrdí, že nemáte talent na malování, matematiku, češtinu atd. (což vám potvrdí ten "papír"), velmi snadno dospějete k názoru, že tímto směrem nemá smysl se vydávat, ačkoliv ten talent nebo předpoklady se té věci věnovat klidně můžete mít... Ale je to na delší diskusi.
Další důvod, který mě nutí nad věcí přemýšlet v souvislosti s rolí školy, je volba přístupu k rozvoji poznání u děti. Pokud by bylo cílem připravit děti na život, nebyl by třeba tak velký prostor pro memorování, naopak by se děti učily více přicházet si na věci samy, hledat vlastní postupy, i kdyby to kolikrát znamenalo, že nejsou z těch nejefektivnějších, více by se diskutovalo, zkoušelo, chybovalo a vyhodnocovalo...
Ten sdílený záznam z vystoupení Kena Robinsona mě ale zaujal spíš z jiného hlediska a to je otázka rozvoje kreativity, tvůrčích schopností, jak chcete. Na to konto možná ještě více řekne další zajímavé vystoupení stejného řečníka zde: https://www.youtube.com/watch?v=eAWMvJZdhKM&ab_channel=tomashwolf.
A abych to uzavřela, nemyslím si, že škola je jediným činitelem ovlivňujícím "výstup", rodina by se neměla zříkat své zodpovědnosti. Ale jsem přesvědčena o tom, že v té věci má opravdu velký vliv (na děti samotné, i rodiče), větší, než si možná někteří její zástupci uvědomují.
A.
Ano,v mnohých myšlenkách s vámi naprosto souhlasím.Zda známka nebo jiné hodnocení (body, procenta,apod.)vyvolává diskuze. Já si osobně myslím, že nejdůležitějčí v procesu´vědění ale i výchovy ve škole je osobnost učitele. Je to alfa a omega všeho. Jeho osobnost povzbudit ditě, ke´teré tzv. neuspělo, získalo špatnou známku. Protože určitě bude výborné někde jinde. Na toto se často zapmíná.Samozřejmě to souvisí i s všestranným rozvojem dítěte - schopnost přemýšlet, analyzovat, rozvíjet se, kreativita. Určitě nezastupitelnou roli hraje rodina. Přeji krásné dny,
OdpovědětVymazatAno souhlasím - na učiteli vše stojí a padá. Otázkou je, jaký "manipulační" prostor takový šikovný učitel v našem vzdělávacím systému vlastně má. Je dostatečný na to, aby očekávaní, která od něj máme, mohl při sebelepší snaze naplnit?
VymazatI přesto (nebo právě proto) fandím každému takovému, který se o to dennodenně pokouší. S láskou dodnes vzpomínám na všechny z kategorie těch, kteří to zkoušeli i "jinak", kterými jsem měla tu čest projít "pod rukama" už hodně dávno i já sama.
Děkuji moc za Váš osobní pohled na věc i ochotu se o něj podělit tady na blogu.
Krásný podzim
A.