Před více než dvěma měsíci jsem podrobila (nejen) naši domácnost velké "čistící" akci. Její součástí bylo i vytřídění nepotřebného oblečení a jeho postoupení dál známým nebo charitativnímu obchůdku ve vedlejší obci.
Při jedné z návštěv tohoto obchůdku jsem však neodcházela ani já s prázdnou. Odnášela jsem si velkou záclonu, se kterou jsem měla velký plán :-)
Trvalo opravdu hodně dlouho, než jsem se donutila záclonu nastříhat na menší obdélníky a ještě pár týdnů na to, než jsem obdélníky sešila. Stále však nebylo hotovo.
A já se sama před sebou styděla při každé návštěvě našeho obchůdku s potravinami, kdy jsem zase sáhla po igelitovém pytlíku, abych si v něm odnesla zeleninu, ovoce, případně pečivo...
Možná jsem to sama podvědomě cítila jako větší překročení své komfortní zóny, než jsem si připouštěla. A proto trvalo tak dlouho.
Snaha o redukci plastového odpadu totiž narazila už nás doma. Když jsem muži nadšeně povídala o svém plánu ušít hromadu pytlíků na potraviny, které jsme se v obchodech naučili v posledních letech automaticky balit do igelitových sáčků, dostala jsem přednášku o nesmyslnosti mého počínání. Protože těch sáčků vůbec není tolik a jsou lehké, zaberou málo místa a také o tom, jak doma přeci velkou část odpadu vzorně vytřídíme a odnášíme do k tomu určených kontejnerů, ze kterých se přece odváží ke zpracování a recyklují.
Až donedávna jsem svůj "přínos" pro životní prostředí viděla hodně podobně. A měla jsem ze sebe dobrý pocit.
Jenže čím víc se zajímám, sleduji, čtu, tím víc jsem přesvědčena o tom, že třídit prostě nestačí.
Pokud zůstaneme jen u plastu, pak 50 % vytříděného plastového odpadu se nerecykluje, ale skončí na skládkách spolu s dalším odpadem.
O řadu plastových obalů (např. právě zmiňované igelitové sáčky nebo plastové kelímky od jogurtů), už není mezi zpracovateli plastového odpadu vůbec zájem.
A největší zpracovatel a dovozce plastového odpadu - Čína - už další odpad z jiných oblastí světa odmítá přijímat.
V té souvislosti mě v poslední době zaujalo několik článků z různých zdrojů.
Mj. i tento. Psal ho český psycholog. Už spojení psychologie a ekologie mi přišlo zajímavé a zajímavý pro mě byl i pohled autora článku, který podle mě docela dobře vystihl (nejen) českou realitu.
Tento příspěvek (a po něm i mnoho dalších, které si po naší poslední vášnivé diskusi na toto téma vyhledal můj muž sám) je hodně čerstvý a myslím, že může otevřít oči těm, kteří stále nevěří nebo nevidí obrovský problém, který před sebou tlačíme.
Nemá smysl strkat hlavu do písku a nemá ani smysl chodit s transparenty v ulicích. I když pomalu registruji snahy tam "nahoře" v té věci něco udělat, tenhle problém podle mě začíná a končí u každého jednotlivce. U rozhodnutí každého překonat své pohodlí a hledat cesty, jak být sám v té věci více prospěšný, jak přispět ke zlepšení.
Není určitě jediná. A určitě ještě nebyly vyčerpány všechny možnosti. Zkusme to a vydržme, hledejme inspiraci a inspirujme další, kterým není naše životní prostředí lhostejné.
Sama už řadu let celkem poctivě třídím odpad.
Ale jak už jsem výše předeslala, nejlepší odpad je prostě takový, který vůbec nevznikne.
- Proto začínám s pytlíky (dnes už se dají i koupit třeba tady nebo tady, pokud se na vlastní šití pytlíků necítíte), kterými chci nahradit igelit z obchodu. V neděli mi je pomohly dokončit děti - chyběly už jen šňůrky na provlečení horním tunýlkem :-) A včera už se mnou vyrazily na první testování do našeho obchůdku. V tuto chvíli je mám rozdělené podle barvy šňůrek na pytlíky na ovoce/zeleninu a pytlíky na pečivo. Ale výhledově bych si ráda ušila na pečivo pytlíky plátěné. Pokud máte (stejně jako můj muž) úplně zbytečné obavy z toho, jak se na vás s nimi budou u pokladny dívat, uklidní vás možná tenhle pěkný článeček od minimalistky Marcely a má čerstvá zkušenost - úplně normálně jako kdykoliv předtím .-)
- Zvažuji nákup v bezobalových obchodech (suché potraviny jako luštěniny, rýži, mouky a krupice, vločky, káva, čaj, těstoviny, obilniny, sušené ovoce a ořechy, bylinky, čokoláda..., ale taky olej) - jejich stále se více rozšiřující síť v Čechách a na Moravě najdete třeba tady. Velmi často zde nakupujete potraviny v biokvalitě a z velké části z české produkce (tam, kde to jde - rýži, kávu nebo čaj u nás asi nevypěstujeme .-)).
- Jako bezva nápad mi přijde i možnost nákupu "čepované" drogerie (někde jsem zachytila informaci, že něco takového myslím rozjela drogerie DM v Německu... možná to tak brzy přijde i k nám. Každopádně jeden z výrobců ekodrogerie už ale rozjel 50 stáčíren i u nás - více se dozvíte zde. Některé z nich mají pod svými křídly i výše zmiňované bezobalové obchody. Na jednom místě tak nakoupíte (skoro) vše potřebné :-)
- Ruku v ruce spolu jdou nákupy do "bedýnek" u farmářů - spojíte tak dvě pozitiva současně - EKOpotravina i EKObalení .-) Namátkou třeba zde, zde nebo zde.
- Tam, kde to zatím nejde, preferuji alespoň nákup co největších balení daného výrobku - je to nejen o menším množství obalu, ale současně to bývá ekonomičtější.
- Je-li na výběr mezi nákupem potraviny v plastu či skle (papíru), je na místě preference skla (papíru).
- Velmi bych ocenila zavedení vratných lahví i u plastu. Na toto téma se už taky chvíli diskutuje a podle informací, které mám, už je to v některých evropských zemích i zavedeno. Zatím tak trochu fungujeme jen u nákupu mléka přímo od kraviček z mléčného automatu v naší nebo ve vedlejších obcích.
Napadá vás v souvislosti s plastovými obaly něco dalšího, co už třeba sami realizujete?
Nebo máte k tématu nějaké své vlastní postřehy, které byste rádi sdíleli?
Díky a krásný den přeji.
A.
Aničko, nad tímto tématem přemýšlím denně, opravdu. Samozřejmě třídíme. Na vlastní pytlíky jsem ještě nenašla odvahu, přiznávám. Vlastně jsem zatím ani neviděla nikoho takto nakupovat. Možná ale proto, že chodím do obchodu málo. Nakupujeme jen to, co sníme a když nakoupíme víc, tak prostě nejdeme. Ono, člověk dokáže vykouzlit výbornou večeři, i když si myslí, že doma už nic nemá. Jinak jeden igelitový pytlík v obchodě využiji na více druhů zeleniny. A někdy neberu žádný, pokud nemám v plánu brát 20 cibulí.;-) Máme samozřejmě plátěnou tašku a látkový nákupní košík. Rozhodně nekupujeme pet láhve. Nosíme všude s sebou připravené svačinky v krabičce a pití ve zdravých lahvích. Drogerii kupujeme střídmě, kosmetiku také. Být úplně zero waste mi asi úplně nepůjde. Někdy je prostě rychlejší a pohodlnější sáhnout po zelenině nesmyslně zabalené, než jet přes půl města na trh. To už bych pro čisté svědomí musela jet tramvají a ne autem a musela bych mít čas jen na toto. Je to těžké. Tak se snažím alespoň v tom, co je pro mě jednodušší. Každopádně díky letošním přebytkům zeleniny i ovoce všech okolo jsem nemusela nikam jezdit, žádné sáčky nepadly zbytečně a vše bylo bio.;-) Takže za mě všeho s mírou a přemýšlet a plánovat. Jo, nedávno jsem zjistila, že mi konečně v kavárně udělají kávu s sebou do mého bambusového hrnečku. Dříve z hyg.důvodů nechtěli. Z toho mám radost.;-) Aničko, děkuji a pa;-)
OdpovědětVymazatLucko, díky za komentář. Taky jsem to tak občas dělávala, že jsem si ovoce nebo zeleninu dala rovnou do košíku bez sáčku, když se vážila až u pokladny a bylo vyřešeno. No občas ale člověk nakupuje třeba zeleninu i ve větším množství, takže už se vyloženě těším, až budu do svých pytlíků nabírat třeba těch zmiňovaných 20 cibulí nebo třeba mrkev, brambory... Díky za připomínku látkových tašek a košíku - sama mám látkových tašek několik a moc ráda s nimi chodím. Přeci jen to s nimi člověku sluší víc než s igelitkama :-) K látkovému košíku jsem se ještě nedostala, ale občas u nás v Hrušce využívám dřevěné bedýnky od ovoce, které tam odkládají k volnému využití prodavačky a pak jim doma dám ještě další příležitost pro skladování nejrůznějších kreativních potřeb ap. v pracovně nebo komoře. Svačinky v krabičkách a vlastní pití ve zdravých lahvích řešíme stejně. S drogerií a kosmetikou - výrazně jsem zredukovala a snažím se nakupovat ve velkých baleních, ale zvažuji ještě možnost stáčené ekodrogerie (univerzální čistič, jinak prakticky na všechno používám sodu :-)), kterou si teď kupuji v e-shopu na dálku.
VymazatJinak se sama pro sebe snažím najít svou cestu a nemyslím si, že bychom všichni měli být "zero waste", ono to, myslím, ani nejde. Každý máme své možnosti a limity. Jde podle mě tedy o to hledat spíše cesty, jak "to" udělat, aby to šlo, než donekonečna povídat o tom, proč to nejde.
Tímhle příspěvkem jsem chtěla představit možnosti, kudy se dá případně ubírat a které sama realizuji nebo zvažuji a taky trochu rozjet případnou diskusi. Kdo je přesvědčen, že je všechno O.K., tak tenhle příspěvek stejně projde bez povšimnutí.
Sama věřím, že kdybychom si každý dali pro nejbližší rok závazek uplatnit alespoň 1 nebo 2 z opatření, bylo by mnohem lépe.
Nejsou to tedy závody o to, kdo teď je nebo bude víc "zero waste". Jen snaha podnítit lidi k úvaze, že někdy stačí docela malinko ustoupit ze zaběhaných stereotypů, obav nebo pohodlí, aby to mělo v celkovém výsledku významný dopad na zlepšení situace.
Jsem moc ráda, že jsi tady připomněla jednu podle mě hodně důležitou věc, kterou jsem sama v příspěvku nezdůraznila. A tou je otázka plánování. Myslím, že to může mít docela zásadní význam na dříve uvedené - plánováním vše začíná - pokud vím, co kdy potřebuji, naplánuji si podle toho i nákupy - pak pro mě nemusí být takový problém zajet třeba jednou týdně nebo jednou za dva týdny nakoupit do města nebo vzdálenější části města do bezobalového obchodu, co potřebuji... podobně u ovoce, zeleniny ap.
Samozřejmě mám-li vlastní zahradu, nebo příbuzné, známé, sousedy, kteří se o své výpěstky podělí, je to značka ideál :-)
Krásný večer A.
Aničko, tu starou záclonu jsem nedávno vyžebrala od mamky ;-)
OdpovědětVymazatAle na ušití pytlíků se stále chystám!
Je fakt, že jsem v obchodě také ještě neviděla nikoho nakupovat do nich, ale to mě neodradí!
Já sama se také snažím nacházet nové cesty třídění, recyklace,....ale stále je co zlepšovat !
Ilonko, tak pokud to bude mít podobný průběh jako u mě, za chvíli jsou na světě i ty Tvé pytlíky :-)) Muž se mě dneska znovu ptal, zda jsem s pytlíky byla nakupovat a co na to v naší "Hrušce"... Tak jsem ho znovu ubezpečila, že naprosto v pohodě .-) Dělá si teď ze mě legraci, že mě teď budou nazývat "paní záclonka" :-)))
VymazatTaky vidím ještě prostor pro zlepšování a mám chuť v tom pokračovat. Věřím, že je to v našich rodinných možnostech.
Krásný večer A.
Náhodou paní záclonka, vůbec není špatná přezdívka ;-)
VymazatNe, že by mi tak opravdu říkali (aspoň o tom teda nevím), ale i kdyby - bylo by to vlastně docela roztomilé :-)
VymazatAničko, na pytlíky se chystám dávno, ale zatím na ně nedošlo. Při každém nákupu (jednou týdně) si v duchu nadávám, tak se alespoň snažím nebrat na vše nový sáček, pokud to jde. Následně ho použiji, když jdeme s Montíkem na procházku. Pravdou je, že jsem u nás také nikoho s vlastním neviděla, ale někdo musí začít, že? Moc by se mi líbilo nakupovat do vlasních obalů, ale zatím o takovém obchodě u nás nevím. Samozřejmě třídíme a vždy mě překvapí, kolik těch plastů vyprodukujeme!
OdpovědětVymazatKrásný den. D. :-)
Ahoj Dášo, tak to jsme to prožívaly asi dost podobně :-) Jinak pokud jde o ty bezobalové obchody - tak podle té mapy, na kterou se v textu odkazuji, jsou nejblíž od Tebe asi obchody v Jaroměři nebo Trutnově... S plasty je to těžké, dneska se do nich balí hromada věcí... Proto se snažím ubírat tam, kde se ty alternativy hledají relativně snadno (např. ty pytlíky na ovoce a zeleninu, pečivo, vlastní nákupní tašky látkové, nošení vlastního pití a omezování toho nakupovaného v pet lahvích...). Je to hodně o tom, udělat si nové návyky, pak už to člověku asi ani nepřijde :-) Krásný večer A.
OdpovědětVymazatNedá mi, abych taky nepřipojila pár slov. Jsem 60+, takže za dob hlubokého socialismu bylo každému jedno, do čeho si dáte ty koupené rohlíky - takže jsme všichni nosili vlastní tašku. A já ji používám pořád. Absolutně nerozumím rodině, která jde na velký nákup a u pokladny si bere 4-5 velkých igelitek. S nákupem do vlastních pytlíků na zeleninu a pečivo mám ty nejlepší zkušenosti a většina prodavačů je ochotná vám dát do vlastní nádoby i sýr, salám, maso. Jen to chce včas naplánovat a vzít sebou. Bohužel - domácnosti jsou jen část problému. Stačí se jen podívat, v čem jsou zabalené potraviny v supermarketech. Tam vyprodukují za den to, co já bych nedala ani za 10 let. Třeba minerálky jsem zcela přestala kupovat - pití v plastu si fakt koupím jen v nejvyšší nouzi, když někam cestuji a opravdu jsem už zcela umořená. Vlastně jsem přestala kupovat spoustu věcí, jen kvůli tomu, jak jsou nesmyslně zabalené. A třídění je podle mne taková malá mlžná clona - přece třídím, tak co. A málokdo se už zajímá, co se stane s tím vytříděným odpadem. Myslím, že by výrobci plastů měli být ze zákona odpovědni za jejich recyklaci nebo likvidaci. To by určitě věci hodně pomohlo.
OdpovědětVymazatMilá anonymní čtenářko, obvykle na anonymní komentáře nereaguji. Dnes ale musím udělat výjimku. Ani nevíte, jak moc mě potěšily Vaše řádky. Já je vnímám jako velké povzbuzení a motivaci, že to prostě jde, když se chce :-) Taky jsme s mužem vzpomínali, že jsme kdysi v obchodech žádné igelitové sáčky neměli a zvládli nákup i bez nich. Když to šlo dřív, proč ne teď? Díky za sdílení zkušenosti s vlastními nádobami na sýr, salám nebo maso. Nenapadlo mě, že by to šlo. Určitě se na to poptám u nás v obchodě a pokud kývnou, zařídím se. Salámy nebo sýry na váhu se dříve balily do papíru, teď je to často papír s igelitem... S odpovědností výrobců plastů za jejich recyklaci/likvidaci - to je zajímavá myšlenka... To by byla určitě revoluce :-) Mějte hezký den a ještě jednou díky za názor. A.
VymazatMoc pěkné!
OdpovědětVymazat