Zorientovat se...

... v přírodě podle mapky a trochu se u toho hýbat zkoušíme už pár měsíců díky Viktorčině volbě školního kroužku orientačního běhu.

Když s tím přišla poprvé, říkala jsem si, že to vůbec není špatný nápad, že se alespoň trochu proběhneme v přírodě. V kroužku se totiž učí především práci s mapou, praktické tréninky v terénu pak probíhají na různých místech v okolí hromadně s celým sportovním klubem Frýdek-Místek, kam spadá i náš prženský kroužek. Jsem moc ráda, že jej u nás jedna paní učitelka rozjela.

Netušila jsem však, že ze začátku to víc než o běhu bude právě o té práci s mapkou v terénu :-) Ono se totiž běhá podle trochu jiných map, než těch, se kterými chodíme jako turisté po horách. Jsou více detailní, tedy i v jiném měřítku. A také značení je odlišné (třeba lesy nejsou zakresleny zelenou, ale bílou barvou a naopak průseky v lesích jsou zelené... :-)), nebo neznámé - existuje mnoho specifických značek, které se běžně v mapách nepoužívají. Takže to může za začátku docela mást. Obzvlášť, když neprojdete žádnou nalejvárnou o tom "co je co" a Viki neporadí, protože "to jsme se ještě neučili" :-))

Ještě se trochu hledáme v "systému" všech různých kategorií, soutěží i tréninků. Ale musím říct, že i když byl můj muž z počátku proti (někdy mi přijde, že není v širokém okolí většího specialisty na prorokování pesimistických scénářů událostí, které jsou před námi :-)), tak teď to chytlo i jeho a na včerejším posledním tréninku v Hukvaldech si to vyloženě užíval... a to navzdory tomu, že byl celý trénink situován do velkého kopce naproti hradu Hukvaldy :-) 

Já si zase trochu vynahradila ranní běžecký výpadek a trochu se odreagovala (akorát jsem neměla s sebou led, takže se na mou z poloviny opuchlou tvář po středeční extrakci dolní osmičky někteří dívali s velkým zaujetím :-)) Lítosti však nebylo třeba, větší problémy než s pohybem jsem měla s příjmem potravy... tou tekutou a kašovitou jsem se nějak nemohla dostatečně nasytit... ale když je opravdu hlad, tak si člověk vždycky nakonec nějak poradí, bolest nebolest :-) 

Jestli je na tomhle sportu něco opravdu fajn, tak je to fakt, že jej může dělat společně celá rodina :-) Jedna začátečnická kategorie je totiž určena pro dítě s rodičem (no a my si to ještě při trénincích upravili a s mapkou dohromady chodíme 2 děti + 2 rodiče :-) Navíc se zase dostaneme do přírody a poznáme místa, která bychom jinak nenavštívili.

Děti to i díky tomu baví. Samy by se zatím v lese dozajista ztratily a jak je znám, rychle by ten sport při prvních takových neúspěších vzdaly. Ale máme spoustu času trénovat a třeba jednou vyběhneme ze startu do terénu každý zvlášť a potkáme se až v cíli .-)

Pro nás je to zase takové malinké překročení zóny pohodlí - pro mě, že jsem se nedala mužem odradit a s Viki to sama před rokem rozjela, pro muže, že se nakonec nechal po několika trénincích přemluvit a začal letos chodit s námi i s Jirkou, pro Viki, že se rozhodla zůstat, i když si ještě sama s mapou neporadí, když má takovou mohutnou rodinnou oporu a pro Jirku? Ten do toho vklouzl s námi, ani neví jak :-)))

Krásný zbytek svátečního dne

A.