Juch, juch :-) Ostravský čtvrtmaraton mám úspěšně za sebou, davy dalších běžců mě vyhecovaly k rychlejšímu než obvyklému tempu, takže mám osobáček a určitě jsem nedoběhla poslední, to byly mé cíle pro letošní ročník ... vedle toho asi nejdůležitějšího - sebrat odvahu a přihlásit se :-)
Další má komfortní zóna tak byla zdolána a je úžasné cítit ten obrovský nával pozitivní energie... Endorfiny fungují přesně, jak mají .-)
Zaběhly si i děti - Jiříček 300 m (start i samotný závod jsem stihla, najdete nás na fotce? .-)) a Viktorka 666 m (to už jsem bohužel čekala na svůj start).
A tatínek nám dělal oporu ze zálohy - zatímco byla maminka na trati, vyrazily děti s tatínkem po svých závodech do cukrárny... Se mnou by je čekala jen mrkev :-)))
Krásný zbytek neděle
A.
PS: Dodatečná poznámka 24.9. - Tak jsou na světě výsledkové listiny z RunFestu v Ostravě...Doběhla jsem 14. ze 108 běžících žen na včerejším čtvrtmaratonu 😍 To překonalo veškerá má očekávání :-) Jsem šťastná jako blecha (tak blechu jsem nenašla, ale koník taky dobrý) 🦗 A i naše "netrénované" děti měly moc hezká umístění ve svých skupinách. Naše letošní rodinné dobývání beskydských tisícovek určitě přineslo své ovoce. Je to pro nás velké povzbuzení a motivace i do budoucna :-)
Hlavně v tom musí být ale pořád ta radost a ne jen honění se za výkonem, jako dřív. Nebudu předstírat, že to pro mne nic neznamená, když znamená. Ale i kdybych skončila předposlední, nebo klidně i poslední, ale s malinko lepším výsledkem, než běhám při trénincích, tak bych měla obrovskou radost, že jsem zvítězila sama nad sebou a svým strachem se do něčeho takového pustit. Letošní rok pojímám jako vystupování ze svých komfortních zón... a každé takové překonání (nejen ve sportu, práci, ale obecně) mě neskutečně dobije. Stojí to za to :-)
Anicka, mas moj obrovsky obdiv a velku, uprimnu gratulaciu... Rovnako aj Viktorka s Jirikom... Urcite aj oni maju velku radost z maminky, a mozno vacsiu z navstevy cukrarne... hi hi... Pre teba je urcite najvacsou odmenou dobry pocit... Tak nech ti vydrzi co najdlhsie... Pozdravujem vsetkych... L.
OdpovědětVymazatLauri, moc moc děkuji. Za milá slova a vůbec za Tvou podporu, kterou i na dálku skrze Tvé komentáře tady cítím :-) Krásný den A.
VymazatAničko, jsi borec a děti taky.Obdivuji tvůj elán a přeji další úspěchy ve všem co děláš.Hezké podzimní dny.Martina
OdpovědětVymazatMarti, děkuji :-) Hlavně takový ten tvrdohlavý, umanutý "borec", který to nerad vzdává :-) Krásný podzim i Tobě A.
VymazatAničko, jseš fakt dobrá! 👍A děti také !👏💪U nás v Pardubkách se každoročně na jaře běhá půlmaraton.Přijedeš? 😉
OdpovědětVymazatIlonko, děkuji za komplimenty :-) Pokud jde o ten půlmaraton... trochu mi čteš myšlenky, já bych jej totiž vážně ráda příští rok zkusila... Ale na jaře nebudu mít ještě dost natrénováno, takže se plně spokojím s prženskou desítkou a čtvrtmaratonem v Polance nad Odrou, na který jsem dostala tip už od 2 lidí nezávisle na sobě... a budu-li mít dost natrénováno, tak za rok si v září v Ostravě zkusím ten půlmaraton...uf, už teď mě z toho mrazí v zádech :-))) Krásný den A.
VymazatMoc pěkný výsledek, gratuluju.
OdpovědětVymazatPraevko, a já děkuji za návštěvu i gratulaci, od dalšího "běhavce" si toho cením o to víc :-) Hezké dny
VymazatA.
Aničko, gratulujííí! Moc jsem na tebe myslela. Jsi vážně dobrá! A děti také, pro ně to jsou dlouhé tratě. :-) Na fotečce jsem našla, ale musela jsem si ji zvětšit. ;-)A jak píšeš, nejtěžší je přihlásit se a pro mě ještě ten samotný start. Já jsem strašný trémista. Věřím, že jsi měla ohromnou radost a pro ten pocit to má smysl. A ještě jsi přispěla na dobrou věc (je to tak?). Měj se fajn. D.
OdpovědětVymazatP.S. Již strašně dlouho Ti píši mejlík, jsem ostuda...
Já to věděla! Děkuji, děkuji, děkuji :-)) Start jsem kupodivu moc neprožívala, měla jsem jiné starosti - před startem jsem nemohla nikde najít WC a běžela tak s přeplněným močovým měchýřem... no a po cestě se mi asi od pátého nebo šestého kilometru při tom svižném tempu zcela neřízeně s každým dalším krokem vyprázdňoval až do cíle :-( Takže po doběhnutí do cíle jsem vběhla do první cukrárny, na kterou jsem narazila a šla se převlíct... Měla jsem strach, aby to nebylo předznamenání nějakých vážnějších problémů, ale moje sestra - zdravotní sestra - mi psala, že je to v takové situaci normální, tak snad jo. Ale celkově pozitivní zážitek z akce to nepřebilo a to je hlavní :-) A s tou dobrou věcí máš pravdu - závodníci měli možnost k startovnému přispět navíc i na pomoc jedné slečně s velkými zdravotními problémy, udělala jsem to moc ráda. Na mailík se těším :-) Krásný den A.
VymazatAničko, ty jsi fakt dobrá a moc ti fandím. Jakákoliv činnost, která nás "vyhodí" ze zaběhnutých kolejí je prospěšná. I já si to uvědomuji, jen mi to tolik nejde, jak bych chtěla. A abych pravdu psala, lenost převažuje, to přiznávám. Avšak vnitřně vím, že zase nastartuji do svých rychlých výšlapů po okolí a bude mi fajn.
OdpovědětVymazatMěj se krásně a blaze (s tím přeplněným měchýřem si mne pobavila, vůbec jsem netušila, že se toto může při běhu stát).
Ála
Álo, díky moc za komentář i podporu :-) Jinak každému z nás se občas "nechce", ale to, že si to o sobě uvědomujeme, může být první krok k tomu to překonat :-) Přeji krásný čas strávený na Tvých výšlapech :-) S močákem - já taky ne a jen doufám, že má sestra pravdu .-) A.
VymazatAničko, moc gratuluji!!! Doufám, že v Polance nám to příští rok vyjde. :-)
OdpovědětVymazatLuci, děkujiiii :-) Víš, že jsem si hned po závodech vzpomněla na Tebe a Polanku? :-) Krásné dny A.
Vymazat