úterý 11. září 2018

Musela jsem k tomu dozrát,...

... abych to naše křížalí potěšení mohla připravovat s chutí a radostí :-)

Už několik let na přelomu léta a podzimu, s využitím sušičky ovoce. I přes tohoto šikovného pomocníka, který proces sušení výrazně urychlí, jsem si ale k sušení ovoce (zeleninu jsem ještě nezkoušela), musela hledat chvíli cestu.

Sušičku jsem si doma vyškemrala už hodně dávno, před více než deseti lety. Když jsem s ní ale sušila poprvé, cítila jsem se "podvedená" a přišlo velké zklamání. 

Byla jsem zvyklá na rychlé tempo úplně ve všem - v práci, ve volném čase, ve sportu... a asi jsem tak nějak očekávala tu ultra rychlost i od sušičky. Několikahodinové sušení mi ani trochu nezapadalo do mého zrychleného života... Neskutečně dlouho mi trvala i příprava ovoce na sušení a jeho ukládání na síta v sušičce. 

Když pak bylo konečně hotovo a já viděla po tom všem "úsilí" pidi hromádku křížal, bylo to k vzteku :-) A na sušičku jsem na pár let zanevřela.

Mateřství s sebou kromě dvou krásných a zdravých dětí přineslo i mnoho zajímavých spouštěčů vnitřních myšlenkových pochodů, které jsem dřív neznala, dobrých, i těch horších. S křížalkami si ale spojuji to první :-) Začala jsem znovu objevovat to zapomenuté či potlačené, které jsem dřív měla ráda. "Oživení" sušení křížal k tomu patřilo také.

Když jsem na mateřské začala znovu se sušením křížal, byly ty pocity s nimi spojené úplně jiné než dřív. Přišla radost a užívání si celého procesu. Sama od sebe, jen tak. A já najednou přesně věděla, jak to udělat, abych u toho nestrávila půl dne a vytěžila z jablíček maximum. 


Možná jsem k tomu dobrému pocitu potřebovala jen někoho hodně důležitého, pro koho to všechno dělám :-)



Pokaždé u toho vzpomínám na svou prababičku, která je kdysi sušila v troubě a pak dosušovala na volném vzduchu na prkýnku na ústředním topení. S pradědou vždycky zpracovali neuvěřitelné množství spadaného ovoce (kromě sušených jablek dělali i vynikající sušené hrušky) a rozdávali pak po celé rodině. Měli obdivuhodnou trpělivost a výdrž. Nebylo to o hodinách, ale o dnech či týdnech... a přesto to pro nás dělali rádi a nikdy jsem je neslyšela ramcat, kolik je s tím práce a zabitého času...

Některé věci člověku nedojdou a ani nemohou dojít okamžitě. Chce to jen ten "správný" čas, pak dojde i na akci :-)

Krásné "baboletní" dny

A.

PS: letos i se dvěma malými pomocníky :-)

20 komentářů:

  1. Ahoj Anička, podľa toho sita sa mi zdá, že mám rovnakú sušičku. Mám pri nej podobné pocity, niekedy sa mi to zdá strata času, inokedy by som sušila o stošesť. Tento rok to boli zatiaľ iba švestky a zopár hrušiek, chystám sa i na jablká, raz som v obchode natrafila na lacné banány, tak som sušila i tie :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vierko, já myslím, že v sušičce jako takové problém není. Nemám úplně srovnání s novějšími modely, ale na té naší usuším jednu várku za zhruba tři hodinky, což mi (dneska) nepřijde moc... Možná doporučím jednu "fintu", kterou používáme - všimla jsem si, že spodní patro je vždycky dříve hotové než ta vyšší, takže zhruba v půlce sušení sušičku zastavím a patra přehodím opačně, tedy nejnižší nahoru, po něm druhé odspodu atd... horní přijde úplně dolů. Tak se mi usuší všechna jablka ve zhruba stejnou dobu. Nalákala si mě s těmi švestkami a banány, asi letos taky vyzkouším .-) Hezké dny A.

      Vymazat
    2. Anička, robím to presne rovnako. Alebo niekedy spodné usušené poschodia odkladám a hore pridávam ďalšie neusušené — raz sa nám podarilo dokonca dokúpiť k sušičke ďalšie poschodia, predávali ich jednotlivo.

      Vymazat
    3. Vierko, to mě vůbec nenapadlo, přikoupit ještě patra navíc... I když teď už to bude asi problém, tu sušičku máme hodně dlouho... no uvidím, každopádně díky za tip, to by se mi líbilo :-)

      Vymazat
  2. Přesně! Je zapotřebí se vracet dob minulých - samozřejmě jen v něčem. Letos jsem dostala od známých hodně zeleniny i ovoce. Byl to impuls vrátit se k zavařování, sušení. Dokonce jsme se s kamarádkami domluvily, kdo co udělá. Poté se rodiny podělily o veškeré zpracované ovoce. Okurky, leča, domácí kečupy, přesnídávky, marmelády džemy, domácí šťávy, křížaly.... Proč kupovat nekvalitní produkty, ve kterých ani mnohdy neznáme složení. U mě se z toho stala přímo vášeň a den, kdy jsem nic nevytvořila jsem byla nesvá. Vysloveně mě to moc baví. Je třeba překonat lenost a lépe hospodařit. Přeji hezké dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Některé návraty jsou fajn :-) Jinak obdivuji tu činorodost při zpracovávání ovoce a zeleniny. A moc mě oslovil nápad domluvit se s někým dalším a vlastně vyrobené produkty si pak mezi s sebou vyměňovat. Díky za skvělý tip, budu přemýšlet a hledat spřízněné duše :-) Krásné dny A.

      Vymazat
  3. Jo, jo, je to tak. Vše chce svůj čas a kouzlo na první pohled neefektivních prací se objeví až časem. A suším taky, houby, jablíčka, hrušky, švestky, meruňky a v zimě celá rodina včetně dětí vždycky moc ocení. A vnoučata dokonce už v létě pomáhají a zkouší, co by se vše dalo usušit :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, díky za komentář... Vidím v něm spoustu inspirace, kam se s naším rodinným sušením ještě můžeme posunout :-) Tak ať nám to hezky suší! .-) Hezké dny A.

      Vymazat
  4. ... pěkný večer, tak u nás se suší švestky, jablka a taky zelenina - mrkev, celer, cibule, petrželka, nať z petržele a celeru. Ze sušené zeleniny pak namícháme vlastní "Podravku" bez soli.
    Sušíme i rajčata, která pak nakládám do oleje spolu s česnekem a čerstvými bylinkami - vydrží i 2 roky (pokud je dřívnespotřebujeme :-)) .Zdar sušení! Pohodové dny Miluška

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miluško, díky za komentář. Můžu poprosit o radu, jak na sušení té zeleniny a petrželové a celerové nati? Ráda bych to také vyzkoušela, ale ještě nemám zkušenost, ani nikdo z mého okolí... Na jak velké kousky (kolečka nebo kostky?) třeba zeleninu krájíte? A u rajčat, která nakládáte do oleje - na kolečka nebo na větší kousky (čtvrtky, osminky?). Díky moc za tipy zkušenějších. Krásné dny A.

      Vymazat
    2. Aničko, kořenovou zeleninu nastrouhám na struhadle na větší kousky, rajčata a cibuli na kolečka a u natí odstraním tlustou část "stonku" a suším jen listy. Až je vše usušené, vysypu do mísy na těsto, promíchám, (cibule a natě se mícháním polámou) naplním do skleniček a zavřu víčkem (na závit, nebo jiný uzávěr, tak, aby dovnitř nemohla vlhkost). Usušená rajčata naskládám do skleniček, proložím čerstvým česnekem (celé oloupané stroužky), přidám bylinky (dle chuti a to co najdu na skalce :-)), do některých se dá přidat i kousek sušené nebo čerstvé feferonky a zaleju horkým olejem. Olej neliji až po okraj skleničky, ale tak, aby bylo všechno ponořené v oleji. Nakonec zavřu víčkem. Jen jednou se mi stalo, že rajčata ve skleničce začala "pracovat", od té doby skleničky dávám na tác, aby olej nenadělal nějakou škodu, ale stalo se mi to skutečně jen jednou. Možná je to i tím, že zásoby do nové sklizně téměř vždy spotřebujeme :-)

      Vymazat
    3. Miluško, díky moc za vyčerpávající odpověď. Moc mě to navnadilo, možná ještě letos něco vyzkouším a poreferuji, jinak ale 100 % příští rok :-) Krásné dny A.

      Vymazat
  5. My si s mámou občas otevřeme lahvinku a na chalupě společně pracujeme na naplnění sušičky, plkáme u toho o všem možném. Bývá to fajn večer. Letos jsme toho nasušily spoustu (něco tedy máma sama - byla na chalupě víc než já...) A letos jsme hodně i zavařovaly - urodily se nám třešně, višně, angrešt, rybíz, blumuy, švestky. jablka ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáňo, tomu rozumím, i když sama lahvinky neotvírám :-) Ale s tím povídáním si u toho, to jsem si teď užila s dětmi. Byl to hezky strávený čas :-) Tak hezké vzpomínání na příjemné chvilky u každé otevřené zavařovačky nebo zakousnutí křížaly :-) A.

      Vymazat
  6. Aničko, také sušíme. Adámek, teď už i Stelinka, rádi jablíčka skládají, takže práce jde hned rychleji. Jinak mám nějak trvale (:-)) půjčenou sušičku od kamarádky, která jí nepoužívá. Sušíme tedy pravidelně.:-) Letos jsem zkoušela i rozmixovat josty či rybíz a vylít směs na pečící papír a usušit, je to za 2 hoďky hotové, pak jen nakrájet na proužky. Je to krásně kyselkavé mlsání:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucko, díky za tip na to "kyselkavé mlsání", část rybízu jsem si zamrazila... tak vytáhnu a zkusím udělat, jak píšeš. Jak silnou vrstvu té směsi prosím na pečící papír dáváš? Dík .-)

      Vymazat
    2. No, takovou akorát:-D Aby to nebylo průhledné, ale ani moc tlustá vrstva. Je to do cca 5mm? Udržet vrstvu po celé ploše, včetně okrajů. Hlavně nepřesušit do "tvrda". Hmota po usušení nesmí lepit a být vlhká. Zkouším to tak, že vypnu sušičku, počkám, až to vychladne, zda ještě lepí pak zase na chvilku zapnu, abych ještě za tepla sundala z pečícího papíru a srolovala, pak nakrájela:-) Vzniklé šnečky propíchni třeba párátkem a můžeš hned mlsat.:-D

      Vymazat
    3. Lucko, díky moc za návodné informace, zkusím :-)

      Vymazat
  7. Aničko, ano, je to hlavně o čase. Ale co bychom pro naše milované neudělaly jako maminky, že:-)
    Krásné dny.
    Bohunka

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaši návštěvu i chvilku na komentář, který mi zde po sobě zanecháváte. Dáváte mi tak najevo, že se vás mne psaní či fotky nějakým způsobem dotýká.

Chci přinášet především inspiraci, radost, povzbuzení, zamyšlení.... k tématům, které mě samotnou zajímají nebo na ně sama hledám odpovědi, i když jsou někdy z těch, na které se názory hodně různí.

Díky za slušnost, ohleduplnost k ostatním a odvahu podepsat se pod svůj vlastní názor.

Mějte krásný den

Anna