Den, kdy jsem se naučil žít...

... je výmluvný název skvělé knížky, kterou napsal francouzský psycholog, spisovatel a odborník na rozvoj osobnosti Laurent Gounelle, který do ní promítl 20 let svého cestování za výjimečnými lékaři a léčiteli z celého světa. V tomto duchu alespoň zní text na přebalu knihy a já mu věřím.

O knize jsem se už jednou zmínila v souvislosti se svým posledním doplňováním knihovničky. To jsem však znala jen recenze těch, kteří už knihu přečetli přede mnou. Slíbila jsem, že se podělím i o své vlastní dojmy z knihy a tady tedy jsou.

Knihu vnímám rozhodně jako skvělou investici a doporučila bych ji každému bez výjimky, mladému i životem protřelému. Dokonce i mladistvým a možná i dětem (samozřejmě po přežvýkání do jejich slovníku, s jim blízkými příměry), aby do dospělého života nevstupovali se zbytečnými nánosy balastu, který jejich život neudělá šťastnější a naplněnější, jen často komplikovanější, než ve skutečnosti je. 

Největší radost ale asi udělá všem, kteří hodně přemýšlí o smyslu svého bytí tady. Těm, kteří nejsou s tím, jak svůj život žijí, spokojeni a touží po změně k lepšímu. I těm, kteří se pro změnu již rozhodli, ale potřebují popostrčit a podržet v situaci, kdy si vyberou jinou cestu než většina. 

Zdá se mi až k neuvěření, jak kniha dokonale mapuje spoustu mých úvah, které se mi rojí v hlavě asi poslední dva nebo tři roky. A také jak spojuje zdánlivě nesouvisející věci - témata, která se mě hodně dotýkají a u nichž sama s otevřenou pusou sleduji, jak je vše propojené, jak jedna věc ovlivňuje druhou a jak malí "páni" jsme my lidé, i když si to vůbec nemyslíme. 

A nejen to. Potvrzuje mi spoustu věcí, ke kterým jsem časem sama dospěla, ale navíc mi při tom pomáhá odpovídat na nekonečnou řadu otázek "proč"? Spousta věcí mi teď dává větší smysl.

Závěry, které jsem si po přečtení knihy pro sebe udělala (několik stran svého poznámkového deníku mám velmi hustě popsáno poznámkami), mě utvrzují v tom pokračovat dál v již nakročené osobní cestě. 

• Utvrzují mě v tom víc (než hlavu) poslouchat svůj vnitřní hlas, protože to se mnou myslí dobře (aby ne, když já jsem já :-)). 
• Utvrzují mě v tom překonávat nepohodlí a zkoušet překonávat své komfortní zóny, protože mě to posouvá dál, baví, učí, dělá šťastnou. 
• Utvrzují mě v tom nedělat věci, se kterými nejsem vnitřně ztotožněna, které ode mne někdo (jiný či společnost a její "normy") očekává, nebo které jsem dělávala jen proto, abych uspokojila potřeby někoho jiného. 
• A naopak mě povzbuzuje, abych se věnovala tomu, co mě baví a věnovala se tomu naplno a s plným zaujetím a hledala a našla své "poslání".
• Učí mě netoužit po věcech, po kterých netouží mé nejniternější já, jen proto, že po nich touží jiní a jen proto, že je "normální" po tom toužit. 
• Učí mě nakládat jinak se svými "problémy", hledat v nich více příležitosti než případná negativa. 
• Učí mě být sama sebou a mít se ráda taková, jaká jsem, se všemi klady i nedostatky. Učí mě být si vědoma vlastní hodnoty a současně být schopna přijmout svá vlastní omezení, vč. toho nejvýznamnějšího - že nic, ani náš život, netrvá věčně.
• Učí mě nechat věci být, pokud nemám moc je změnit. Ale nerezignovat na změnu u sebe, pokud může věci posunout kupředu.

Kniha lavíruje na pokraji beletrie a populárně naučné literatury. Forma se mi moc líbí - je pojata jako jednoduchý příběh, z něhož si (věřím) odnesete mnoho "aha" momentů.

Tolik mé dojmy z první knihy Laurenta Gounella. Snad najde zalíbení i u někoho z vás. 

Musela jsem si dát pár dnů na to, abych ji v klidu vstřebala a dokázala slovy prezentovat to, jak na mne působila. Dnes jsem dočetla další od stejného autora a pouštím se do třetí, takže možná za čas také představím .-)

Hezký večer a ať se vám hezky žije 💗

A.