Stačilo pár hodin...

... a z dobroučkých domácích KOKA sušenek, které nám s sebou včera přivezla Lucka, zbylo jen pár kousků (nezbyly by ani ty, ale nikdo nechce být za toho posledního, kdo je "dorazí") :-) Radost mi udělala i svými krásnými korálkovými ozdobičkami na stromeček (já už je plánuji několik let... tak mám vystaráno :-)) a textilním obalem na kapesníčky (od teď už nosím kapesníčky jenom v něm).

S Luckou už se "známe" déle díky našim blogům, ale poprvé jsme se viděly naživo. Mám radost, že setkání vyšlo. Čas, který jsme spolu (i její Stelinkou) strávily, utekl jako voda a aby ne - probraly jsme čtyři porody, čtyři porodnice v našem kraji, Lucčinu práci ve zdravotnictví (víc takových hezkých a sympatických sestřiček!), čtyři děti, dva muže... Jen na to naše tvoření nějak nedošlo :-)

Ale věřím, že se zase naskytne příležitost potkat se a dotáhnout to, co jsme nestihly nyní .-)

Ještě před Lucčinou návštěvou mě v neděli navštívila kamarádka, se kterou se známe pro změnu už od našich studií na vysoké škole jako spolužačky. Později se naše cesty zkřížily v pracovní oblasti a od té doby se čas od času, jak nám náš pracovní a rodinný program dovolí, setkáváme i nepracovně. Setkání s Katkou, to je balzám na duši. Vážně. Neznám mnoho takových lidí jako je ona. Otevřených, přátelských, nápomocných. Mrzí mě jen, že s tím je pak často spojen stav, kdy by se rozdali pro druhé a sami na sebe nemyslí. Ale žádný člověk nemůže donekonečna dávat (energii, čas, dobrou náladu...), aniž by alespoň jednou za čas nepřijal... Když se spolu domluvíme, nikdy to není setkání na hodinku. Pokaždé u nás s dětmi stráví celý den - od dopoledne až do večera (a i přesto se rozcházíme s pocitem, že by bylo ještě o půlnoci co probírat) :-)

Myslím si, že jsem celkem společenský člověk. Nejsem samotář. I když s přibývajícím věkem ta potřeba být s lidmi je přeci jen trochu jiná. A já hodně zvažuji, s kým budu ráda trávit svůj čas a snažím se být u toho méně povrchní než dřív. 

A trochu s podivem zjišťuji, že už těch kamarádů nepotřebuji tak mnoho jako dříve. Že nepotřebuji být součástí "gangu", když mi má intuice říká, že mi bude lépe jinde. Že někdy stojí za to nesnažit se za každou cenu udržet něco, co už vyprchalo pryč a naopak zavírat vrátka někomu novému, s kým se mohu vzájemně obohatit. A že je naopak tak povznášející udržovat stará přátelství s lidmi, se kterými mohu být sama sebou, aniž bych jim musela cokoliv vysvětlovat a aniž bych se musela v rámci "zachování dekóra" vžívat do role, která mi není vlastní.

Dny jsou pak naplněnější, spokojenější a šťastnější :-)

Ať jsou i ty vaše :-)

A.