Krásný den,
dnes mne v jedné facebookové skupině, jejíž jsem členem (Domácí a komunitní vzdělávání), zaujal příspěvek jedno mladého muže (podle formulace dotazu tipuji tatínka malých dětí).
Mezi námi - "zaujal" není to úplně správné slovo, které by vystihovalo mé rozpoložení po přečtení zmiňovaného příspěvku, ale ono je to vlastně jedno :-)
Vkládám tak, jak bylo napsáno (trochu mě překvapilo, že si k tomu vybral právě skupinu s takovým tématickým zaměřením):
"Uz se nekdo zabyval fenomenem, kdy po narozeni vnoucat se prarodice zacnou starat o zahrady, chalupy a chaty, dvorky? Kolikrat s tim, at tam prijedete, ale s praktickym vysledkem, ze jim ta prace vezme vsechny volne vikendy, takze na vnoucata maji casu jen tak jednou za mesic?"
Jak to vnímám já?
Fenomén tady každopádně vidím, ale tady mé sympatie s hezkým mužem usmívajícím se z profilové fotky asi končí. Velmi mě tak překvapilo, jak se k tomu stavěla řada dalších rodičů...
Cítila jsem se tak trochu jako černá ovce, ale měla jsem potřebu vnést do celé věci i pohled z jiné strany. Jako matka dvou dětí věku 5 a 8 let, "vlastnící" dvě babičky (naštěstí ještě i jednu prababičku) a jednoho dědu. Jak se mi nakonec ulevilo, když podobně smýšlejících rodičů bylo víc :-)).
Cítila jsem se tak trochu jako černá ovce, ale měla jsem potřebu vnést do celé věci i pohled z jiné strany. Jako matka dvou dětí věku 5 a 8 let, "vlastnící" dvě babičky (naštěstí ještě i jednu prababičku) a jednoho dědu. Jak se mi nakonec ulevilo, když podobně smýšlejících rodičů bylo víc :-)).
Když jsem si četla v komentářích, že jsou rodiče zklamaní z toho, že prarodiče nevěnují dostatek času svým vnoučatům (často bylo zmiňováno hlídání dětí), napadlo mě, kde berou tu jistotu, že by to tak mělo být?
Myslím, že i generace našich rodičů má nárok užívat si svůj volný čas tak, jak uzná za vhodné a tak, aby je to těšilo, ať už je to na zahrádce nebo trajdáním po světě. Pokud k tomu přiberou i naše děti, je to super (a jsem za to opravdu ráda - nejen proto, že mi to pomůže a mohu se věnovat své práci, ale také proto, že mám radost z toho, že se mezi mými dětmi a prarodiči buduje vztah, jiný než rodičovský), ale necítím žádné právo si to po nich nárokovat.
Na druhou stranu, pokud o vnoučata nejeví velký zájem, musí počítat s tím, že ten vztah mezi nimi a vnoučaty bude diametrálně odlišný, než v opačném případě.
Trochu mi z toho příspěvku vymizela i odpovědnost každého za vlastní činy. Pokud si založím rodinu, je to přeci jen mé svobodné rozhodnutí se všemi dopady, které to na mě bude mít. A nemohu očekávat (nebo se dokonce dožadovat), že mě starší generace bude v čemkoliv suplovat, jen abych měla větší pohodlí.
Věřím (a sama to zažívám), že hlavně přes prázdniny je pro všechny pracující rodiče často problém poskládat dovolené tak, aby se celý ten čas vykryl a hlavně o malé děti bylo dobře postaráno, ale jsou i jiné možnosti, jen to chce více úsilí a snahy.
Ukázat prstem na babičku či dědu je však to nejjednodušší, co nás často napadne...
Tak by mě docela zajímalo, jak to cítíte vy? Mámy, tátové, ale i babičky či dědečkové? .-)
Mějte krásné dny
A.
Vzhledem k tomu, že jsem nyní ve věku babičky pro svá vnoučata, velmi mne tvůj příspěvek Aničko zaujal (jako mnohé tvé názory). V manželství se nám narodili tři kluci. Děti jsme vždy chtěli a vždy s vděkem přijímali každé pohlídání, když jsme chtěli jít někam za zábavou - což samozřejmě mládí přináší. Měla jsem tu výhodu, že moje mamka právě nastoupila do důchodu a protože byla vdova, s vnoučaty trávila čas ráda a to nejenom s mými dětmi. Byli jsme jí s mužem vděční, ale také jsme chápali, když řekla, že se nějak zdravotně necítí a nepohlídá. Manželovi rodiče si na prázdniny děti vzali k sobě na týden a pro ně to byla příjemná změna. Nyní hlídám vnoučata já a vždy říkám, že mám co vracet, ale hlavně si chci užít ten čas s nimi, kdy s radostí přijdou za námi a tráví s námi 2x týden prázdnin a ta radost je vzájemná. Záleží nám hlavně na tom poutu, který se navázal brzy po narození. To je hodně důležité. Avšak když se mi chce trávit čas po svém, tak to mladí musí respektovat a také respektují. Jsou to jejich děti a nemohou přenášet své potřeby na prarodiče. To, že v nynější době si prarodiče mohou dopřávat dovolené tuzemské či zahraniční, tak to by pro děti měl být signál, že svůj život si jejich rodiče žijí dobře, ve zdraví, v pohodě. Neumím si představit, že by mi můj syn či snacha vyčítali, že si děti "nevezmeme" a raději si jezdíme sami po výletech nebo pracujeme na své zahradě. To bych brala jako neúctu, vážně by mne to namíchlo a asi bych se neudržela, abychom si vše nevysvětlili.
OdpovědětVymazatLetošní léto jsme se rozhodli hodně věnovat vnoučatům a tak se u nás docela střídají, cítím i únavu, ale hlavně tolik energie z nich dokáži načerpat a plno smíchu rozzáří naše dny. Ale to jsme vše našim dětem nabídli sami a oni s radostí přijali :o).
A tak si myslím, že vážený tatínek dosud nic nepochopil a zřejmě si prázdninové volno a potřebu být s dětmi neumějí vůbec zorganizovat. Vždyť v dnešní době existuje tolik možností, jak dětem vyplnit čas...
No, ale to jsem se příliš asi rozepsala :o).
Měj se hezky Aničko.
Ála
Ahoj Álo, díky moc za Tvou reakci. Je moc fajn číst, že si ten čas, který trávíte s vnoučaty užíváte. Věřím, že to bude mít nemalý vliv na pozdější vztahy s nimi, až budou starší. A vůbec - takhle získáváte úplně všichni - vy jako prarodiče, vnoučata i jejich rodiče :-) Krásnou neděli A.
VymazatAničko, nemusím se rozepisovat.Vše jsi napsala a Alenka taky co si myslím já a plně s oběma souhlasím.Měj krásné dny😇Martina
OdpovědětVymazatMarti, děkuji za reakci a hezkou neděli přeji A.
VymazatPrarodiče nemají povinnost hlídat, to si musí všichni rodičové uvědomit. Je to jen jejich volný čas a na nich je, jak s ním naloží, či budou na zahrádce, chodit na univerzitu třetího věku, cestovat a nebo hlídat...…. Mladí si vše hodně usnadňují. Jsem také babička a hlídám ráda, ale nesmí se z toho stát povinnost. Přeji všem bez rozdílu krásný den. babí Olina z Jizerek
OdpovědětVymazatOlinko, děkuji za názor a také přeji hezký den A.
VymazatTak já mám super jak rodiče, tak i tchánojc. Můj táta je v důchodu a mamka ještě dělá. Táta mi každý den poslední 2 roky vyzvedává děti po o, když to jde. Stále mu říkám, ať si odpočne, a že děti mohou jít domů až po 3 hod, kdy si je vyzvednu já nebo manžel, ale on né. Nás si moc neužil, neb když jsem byly se sestrou malé tak jezdil po montážích. Takže teď si to vynahrazuje s vnoučaty. Jsem ráda, že si to spolu užívají. Tchánojc hlídají většinou o prázdninách. Letos mi naši děti hlídají 3 týdny a tchánojc 2 týdny. Tchýně by chtěla víc, ale děti jsou raději doma. Letos mám o prázdninách jen 3 týdny dovolené a manžel také z toho 2 týdny máme společné.
OdpovědětVymazatKdyž jsem byla na mateřské, tak si tchýně stěžovala kamarádce, že jí nepůjčuji děti na prázdniny. Proč prej jí je nemůžu na týden dát. Proč bych je dávala, když jsem byla doma. Nechtěla jsem a ani teď nechci prarodiče zneužívat na hlídání, když jsem doma. Nepřijde mi to fér vůči dětem. Proč by měli trávit čas s babi a dědou, když je mamka doma.
Znám spousty lidí, kteří jsou bez babiček a musí to nějak dát. Každý má svůj život a to že jsou ochoni nám pomáhat beru jako příjemný bonus a né jako jejich povinost.
Krásný zbytek prázdnin
T.
Děkuji za názor. Pokud jde o to "půjčování" dětí - osobně to vidím tak, že jsou-li vztahy v rodině v pořádku, pak bych dětem asi nebránila být u babičky, i když bych byla doma, pokud o to sami projeví zájem a bylo by to třeba na týden během prázdnin. A naopak by mi to přišlo k dětem jako fér - že nepřichází o kontakt s prarodiči, protože věřím, že ten vztah je jiný než vztah rodič - dítě a že to může být dětem z mnoha důvodů ku prospěchu. Nedá se to ale paušalizovat, každá rodina je jiná - co někde funguje, jinde by pohořelo a naopak. Hezké dny přeji A.
VymazatAničko asi jsem to naspala špatně. V té době šlo o to, že jsem tehdy nechtěla děti rozdělovat. Malému byli tehdy necelé dva roky a cácorkce necelých 5 let. Malý byl tehdy takový závisláček a nechtěla jsem ho stresovat, že bych ho nechala u tchýně. Jinak poslední 3 roky tchyně o prázdnínách hlída cca 2-3 týdny podle potřeby.
VymazatTomu rozumím :-) Hezké dny A.
VymazatMěli jsme jednu babičku, která stejně nechtěla ani na chvíli pohlídat. Přežili jsme to i s třemi dětmi. Mladí by chtěli mít děti, brát slevu na dani, ale o zbytek ať se starají jiní. To je tak asi vše. Věnovat dětem dovolenou nebo svůj volný čas, tak to ne. I.
OdpovědětVymazatDěkuji za názor. Asi bych ale neházela všechny do jednoho pytle, ani rodiče, ani prarodiče. Je to hodně o vztazích v rodině. Pokud existuje vzájemná pomoc napříč generacemi, těží z toho všichni a pro mě osobně je to ideál. Špatné jsou extrémy, kdy jedna strana zneužívá druhou a je jedno, zda je o vztah prarodiče-rodiče, rodiče-děti či prarodiče-vnoučata. Přeji hezkou neděli A.
VymazatAničko, já teda osobní zkušenost zatím nemám, ale vnímám to tak, že všechny vztahy v rodině by měly být založeny na lásce a úctě, nikoliv na povinnosti. Stejně tak jako prarodiče nemají povinnost děti svých potomků hlídat, pokud sami nechtějí, nemají ani děti povinnost se starat o rodiče "na stáří". Znám nespočet případů, kdy zatrpklí staří lidé toto vyžadují, jako "na oplátku" za výchovu, kdy zrovna v těchto rodinách se o šťastných vzpomínkách na dětství mluvit nedá... A pak znám taky spoustu případů, kdy se děti s láskou o své rodiče postarají, aniž by to tito vyžadovali... Takže asi tak, jde o to, aby spolu byli lidi rádi, ne? A taky o to, že každý má svůj život, a za ten je zodpovědný. (Jedinou výjimkou je vztah rodič a nedospělé dítě, samozřejmě...) P.
OdpovědětVymazatPeti, díky za názor. Určitě souhlasím. Tenhle "problém" není jen otázkou vztahu prarodičů k vnoučatům. Ale možná právě ten může být velkou zkouškou vztahů v celé rodině jako takové. To by možná stálo za prozkoumání - jak se za posledních 10 - 20 - 30 let změnily mezigenerační vztahy v rodinách a proč. Měj se krásně A.
VymazatMilá Aničko,jsem babička,svou vnučku hlídám ráda.Nevidím v tom žádnou povinnost.A tak by to obecně měli rodiče brát.Pravda je,že na toto téma už jsem názor Vámi jmenovaný slyšela.Hezké dny.JP
OdpovědětVymazatJiřinko, díky za Váš názor. Je skvělé číst, že si čas s vnučkou užíváte a asi tedy neřešíte v rodině problémy spojené s "povinností či nepovinností" prarodičů ke svým vnoučatům, protože vztahy u Vás asi fungují, jak mají a spokojeny jsou všichni zaujatí. Přeji hezké dny A.
VymazatAničko, děkuji za toto téma a hlavně za Váš názor. Máme čtyři vnoučata od tří dětí a oba ještě do důchodu hezkých pár let. Moje maminka mi děti pohlídala, ale bylo to jen kvůli mému zaměstnání(vyzvedla je ze školky nebo pohlídala, když jsem byla do večera v práci). Víkendy , dovolené a volna jsme trávili s dětmi, brala jsem je všude s sebou. Měli jsme dost přátel se stejně starými dětmi, o zábavu nouze nebyla. Manželova matka a otec nikdy nehlídali, prostě to tak bylo. Představa naší snachy je, abychom hlídali snad nejlépe nonstop všechny víkendy a celé prázdniny. Prý si potřebuje od dětí odpočinout. Já s tím nesouhlasím, muž má na to odlišný názor a jsou kvůli tomu neustálé dohady. Vnoučata miluji, ale nejsem otrok.
OdpovědětVymazatDěkuji za komentář i pozitivní ohlas k otevření tématu zde na blogu. Pokud máte doma na hlídání vnoučat rozdílné názory, je to pro Vás určitě o hodně těžší situace, než-li být s manželem za jedno. Možná by stálo za úvahu popřemýšlet (nebo se rovnou ptát) po důvodech, proč to má Váš muž jinak. Možná má i přes pracovní vytížení přes týden více energie na rozdávání a nebo to může být tím, že zkrátka větší díl starostí pak leží na Vás (např. vaření, zabavit děti ap.)... Pak bych manželovi dala větší prostor pro realizaci, aby se Vám trochu ulevilo a třeba by pak názor i časem pozměnil, kdo ví? .-) K postoji Vaši snachy - asi bych se jí zeptala, kdy máte odpočívat vy, když také chodíte každý pracovní den do práce a celé víkendy a prázdniny byste měla věnovat jen vnoučatům?... Přeji hodně sil v nelehké situaci. A.
VymazatTaké takové znám a říkám si, proč si vlastně pořizovaly děti, když si pak od nich potřebují neustále odpočinout a mít víkendy pro sebe. Nechápu to.
VymazatTaké nechápu matky, co si pořídí dítě a pak se v 6 měsícíh dítěte vrátí zpátky do práce a dítě vychovává babička. Znám jednu takovu, která hlídala své dceři obě děti - každý týden je měla celý den 3 dny v týdnu. Dcera v 6 měsících věku dítěte šla do práce - aby jí její misto nevyfoukl chlap. Nevím, to já nepochopím. Pro mě v té době bylo na prvním místě dítě a né kariera. Zám holku, která šla do práce, když malému byli 2 roky a dodneska toho lituje. Nedávno mi říkala, že měla ještě rok počkat. Že jí toho uteklo tolik, prý kdyby šel vráti čas, tak to podruhé již neudělá.
Prostě některé ženy dají přednost kariéře a dítě je u nich až na druhém místě. Nevěřím tomu, že se dá zkoubit kariára manažerky a mimko. Je to vždy na úkor toho dítěte.
Možná to bude tím, že si jen prostě nedovedou úplně se vším všudy představit, do čeho jdou. Každý jsme jiný, takže okolím předávané "informace" o tom, jaké to je být matkou, nikdy nebudou stoprocentně relevantní. Každý jinak snášíme zátěž, každé dítě je jiné, v různém věku zvládáme to či ono hůř či lépe... Tím nechci popřít vše předešlé, co jsem napsala, jen vyjádřit pochopení, protože i pro mne samotnou bylo (obzvláště první) mateřství obrovská změna, kterou jsem si před tím nedovedla ani představit.
VymazatDokonce mám pochopení i pro matky, které se vracejí brzy do práce (pokud to není na celý, ale menší úvazek). Sama jsem si myslela, že se do práce také vrátím brzy (u prvního dítěte, u druhého jsem už tu potřebu neměla, možná proto, že jsem si začala rozjíždět vlastní podnikání). Sice ne na plný úvazek, ale třeba na poloviční. Jenže mateřský pud byl nakonec silnější (já si prostě nedovedla představit, že bych je "dala" z ruky a šla pryč, i když jsem toužila i po jiných než mateřských povinnostech a radostech :-)) S oběma dětmi jsem vydržela do dvou a půl let, kdy začaly postupně na pár hodin, pár dnů v týdnu až celý den chodit do MŠ. S výjimkou jednoho půlroku u dcery, kdy jsem chodila učit jako lektor jednou týdně na pár hodin, jsem si pracovní aktivity nastavila tak, abych je mohla realizovat z domu a opravdu jen pár hodin v týdnu.
Věřím tak, že se práce s malými dětmi skloubit dá (i když práce manažerky, ale i u řady dalších profesí to asi zrovna nebude) a je to podle mě lepší varianta, než když je máma celou dobu doma a trápí se, protože ji něco (zpravidla pracovní seberealizace) chybí. Myslím si, že se to pak musí přenášet i na dítě samotné. Raději tedy spokojenou maminku, i když na pár hodin týdně zmizí děťátku z dohledu než nespokojenou mámu otrávenou celý den od rána do večera.
Taky nemám moc ráda zažité stereotypy, které nutí každému, co je a není správné. A když to člověk cítí a dělá jinak, má pak pocit, že nad ním všichni ohrnují nos (v lepším případě). Jejich nebezpečí tkví v tom, že nejsou neomylné jednoduše proto, že s nimi přichází lidé, kteří také nejsou neomylní. Názornou ukázkou je pití mléka versus nepití mléka, kojení versus nekojení, margaríny versus máslo/sádlo,... a stereotypy se dotýkají i oblastí výchovy a vzdělávání dětí, různých oborů napříč ap. Moje sestra žije už více než dvanáct let ve Francii - zůstaneme-li u tématu návratu maminek do práce, pobyt ženy do 3 let věku by se tam považovalo za nenormální a je to tak v mnoha zemích Evropy. Představujeme v tomto ohledu unikát (teď nehodnotím, zda je to dobře či špatně), jen chci ukázat, jak hodně takové zažité stereotypy a nepsaná pravidla mohou být pro jednotlivce hodně zavádějící a proč se jimi nechci sama řídit.
Pokud nechceme skončit jako ping-pongový míček, který skáče z jednoho extrému do druhého podle toho, jako zrovna vítr zavane, musíme si chtě nechtě každý najít svou vlastní cestu (se všemi případnými pozitivy i negativy s tím spojenými), která pak půjde třeba i proti nastaveným "pravidlům" hry přijímaným většinou.
Tak to cítím alespoň já.
Milá Aničko, je mi padesát a vnoučata od dvou dcer už mám čtyři. Miluji je strašně moc a čas s nimi je pro mě svátkem. Ale - k tomu stále chodím do poměrně náročného zaměstnání, moji rodiče se stávají nemohoucí a vyžadují už také péči. Snažím se nějak vyhovět všem a musím přiznat, že ve srovnává s dobou kdy byly moje děti malé je to daleko náročnější teď. Tehdy moje děti jezdili na prázdniny za dědou a babi na týden, za který jsem byla nesmírně vděčná, pomohlo to. Teď mám často pocit strašného vyčerpaní, únavy a bezradnost, věk je prostě cítit, chtěla bych vyhovět všem, ale na tři části se nerozdělim, o cestování teď už jen snim...A přiznám, že mladí dávají najevo, že hlídáme málo. Mám často pocit že jak v profesi i v rodině, že pro život mé věkové skupiny nikdo příliš pochopení nemá. Naopak ty Aničko, jsi velmi moudrá mladá dáma a dokážeš vnímat všechny souvislosti.
OdpovědětVymazatJitko, to je tedy požehnání, že? :-) Ale k té snaze vyhovět všem a přitom "nevyhořet" - to je jeden z důvodů, proč jsem měla potřebu tuhle věc otevřít i tady na blogu. Ono je hodně jednoduché druhé soudit a odsoudit, ale nikdy nevidíme ty motivy, které za tím jsou, okolnosti, ve kterých se lidé nachází. Ať už je názor každého z nás jakýkoliv, vždycky je ku prospěchu všech, když zazní i ty odlišné, ne-li opačné. Protože se nám odkryje někdy i to, co jsme přehlédli a pomáhá nám to pochopit druhou stranu a možná i lépe spolu fungovat :-) Děkuji za komentář a moc přeji co nejméně stavů toho strašného vyčerpání, únavy a bezradnosti. A.
Vymazat