... na hrobku rodiny mého muže jsme každoročně kupovali. Do předloňska. Loni muž prohlásil, že když neustále něco motám pro nás, dovedu jistě vyrobit i pěkný věnec dušičkový.
Loni tedy premiéra a letos motání následovníka. Dlouho jsem se potýkala s problémem nedostatku chvojí. Vyřešila to však sobotní návštěva u mých rodičů (disponujících dostatkem vzrostlých jehličnanů), během níž jsem stihla s našima pěkně poklábosit, obdivovat jejich proměnu kuchyně a obývacího pokoje, zkontrolovat zahradu, dobře pojíst, "vyvenčit" obě děti i umotat věnec (vlastně dva, ten druhý, maličký zůstal mamce jako bonus za poskytnutý "zelený" materiál, ukážu vám jej v některém z dalších příspěvků).
Kromě větviček jedličky, túje a jalovce, jimiž jsem obalila slaměný korpus věnce a několika šlahounů břečťanu, jsem na letošní dušičkový věnec použila celou řadu přírodnin přivezených z vlastní zahrádky - květenství rozchodníkovců, podzimních aster, hortenzie velkokvěté či kvetoucích okrasných travin (ozdobnice čínská, dochan psárkovitý), ale také plody hlohyně či žlutá "jablíčka" hlohu tečkovaného a pár velkých borovicových šišek (ty mám od kamarádky).
Poklidný svátek dušičkový plný krásných vzpomínek
A.
Aničko moc se ti povedl, líbí se mi ta pestrost použitých přírodnin.
OdpovědětVymazatÁla
Álo, díky. Jsem ráda, že jsem se do něj nakonec pustila :-) Krásný den A.
VymazatAničko, věnec je nádherný,moc se ti povedl(jako vše, na co sáhneš)
OdpovědětVymazatDíky za nádhernou inspiraci.
Krásný den.
Bohunka
Bohunko, díky za zastavení i milá slova :-) Krásný den A.
VymazatHezký...
OdpovědětVymazatDíky, Ilonko :-)
Vymazat