pondělí 7. ledna 2019

Vděčnost a zpomalení

I když se někdy načapám při pocitech, že život pádí jako splašený kůň a všechno tak rychle přichází a odchází, že to ani nejsem sama schopna zachytit, natož ovlivnit, myslím, že je to jen dojem.

Všechno si jde stále svým (stejným) tempem už dlouho předtím, než jsem poprvé z plných plic zařvala na svět, že jsem tady :-) Jen jsem se přibývajícími roky snažila stále víc a víc vnímat a pochopit všechen ten svět kolem sebe. A čím starší jsem, tím víc je toho k úvahám a pochopení.

Pokud se celým mým loňským rokem jako linka táhla snaha o vystoupení z mých komfortních zón, letos k ní rozhodně přibude snaha o zpomalení. Někdo možná může namítnout, že jdou přece tyhle věci proti sobě. Kdo mě ale aspoň trochu zná, moc dobře ví, jak velké překročení komfortu to pro mě bude :-) 

Já už rychlá prostě jsem. A někdy až nebezpečně moc. Někdy si večer, než vlezu do postele, připadám jako mašina, které se zaseklo tlačítko s nápisem "off". Tělo nažhavené na provozní teplotu a hlava pořád jede na plné obrátky a nejde vypnout. Vysoké tempo mi vždycky vyhovovalo a "dech" zatím nechyběl... 

Ale když jsem se v prvních dnech letošního roku ohlédla zatím uplynulým, uvědomila jsem si, že všechno to dobré proběhlo až příliš rychle na to, abych si to v danou chvíli byla schopna vůbec uvědomit. Že jsem spoustu věcí vnímala a kvůli toho si i vědomě užila jen napůl.

Cítím tak větší potřebu častějších a pravidelných zastavení, kdy aspoň na chvíli uteču do svého světa, abych si to, co se mi každý den děje, v sobě mohla v klidu, bez dalších vnějších podnětů, lépe zpracovat.

Dlouho jsem tvrdila, že ze mě jogínka nikdy nebude a že nejpomalejší cvičení, které zvládnu, je posilovna po sto na kole ujetých kilometrech :-) Pak jsem objevila po porodu Viktorky pilates a cvičím jej dodnes :-)

Tak si říkám, proč něco podobného nezkusit i na dalším pomyslném zpomalovacím "políčku" :-) Už koncem loňského roku jsem začala zkoušet meditace. Bude to ještě dlouhá cesta, protože ukočírovat všechny ty myšlenky, které se mi honí hlavou jako stádo splašených koní, to je tedy něco :-)

Ruku v ruce s tím jde i má každodenní "chvilka pro vděčnost", se kterou jsem začala už během adventu a chci pokračovat dál. Její podstata je jednoduchá - každý den (ráno nebo večer) si najít pár minut na zhodnocení uplynulého (nebo předchozího) dne. Cílem však není brouzdat v krajinách nezdarů a příkoří, ale po světě těch hezkých a příjemných věcí, které člověka ten den potkaly. Mohou to být úplné maličkosti, které ale člověku dokážou ve výsledku zvednou koutky úst směrem vzhůru. 

Že vám někdo odpoví na pozdrav a usměje se u toho. Že byl krásný den s modrou oblohou. Že jste našli to, co jste dlouho hledali. Že se vám něco povedlo. Že jste si užili krásný den s rodinou. Pusa od dětí. Prostě cokoliv pozitivního, co často bereme jako samozřejmost .-) 


Můžete na ty věci jen myslet, ale ještě lépe bude, když si jej i na pár řádků papíru zapíšete. Není to samoúčelné. Před spaním usínáte klidnější, ráno začínáte den pozitivně naladění a pokud se k poznámkám jednou za čas vrátíte, připomenete si hezké momenty, které by jinak mohly zapadnout. A když náhodou "nemáte svůj den", nakouknete do starších poznámek a hned ten svět vypadá alespoň o 50 % líp, než se zdálo :-)

Zkrátka a dobře. Tahle několikaminutová praktika mi každý den přináší chtěné zpomalení, pomáhá uklidnit hlavu a jako bonus přinese malou porci štěstí plynoucího jen z prostého bytí tady :-)

A to se vyplatí! .-)

Mějte krásný den i týden... Kdo ví, kdy se teď při tom zpomalování zase dostavím :-)))

A.

PS: úvahy nad svými každodenními pozitivy beru jako intimní záležitost... ale s jednou se vám svěřím - mj. i tohle mi udělalo radost právě dnes .-)

6 komentářů:

  1. Správné rozhodnutí Aničko. Vždy jsem měla pocit, že jedeš plnou parou, podle toho co vše stíháš :o)). Někdo prostě v sobě má ten hnací motor hodně silný, ale je dobré si uvědomit, že někdy méně je více. Ať se ti daří vše, tak jak vnitřně cítíš, že má být.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Álo, děkuji za ohlas i podporu v mém napočatém letošním úsilí nebo spíš neúsilí? :-) Krásný den A.

      Vymazat
  2. Aničko,
    jak já ti rozumím !
    Já jsem si také vždy připadala zrychlená,než jsem objevila tvůj blog,ty jsi totiž rychlejší než duracelky ;-)
    S věkem, zdravotními problémy, životem , mám stále více pocit , že už nechci všechno stíhat, ale naopak ZPOMALIT a vše si lépe prožít.
    To je mé letošní předsevzetí !
    Ať se Ti daří i nadále vše co děláš i neděláš !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, díky za ohlas. No někdy jsem jako duracelky, ale každý den zase ne :-) Ono je to tím, že mám v sobě rozvinutý hodně vysoký sklon pro plnění úkolů... zakousnu se a neskončím dřív, než je dokončeno... :-) A když se toho pak sejde více najednou, tak jsem pak holt více "duracelková", abych to zvládla :-)

      Každopádně to vypadá, že máme letos minimálně jeden společný cíl :-)

      Tak ať se daří v jeho naplňování i Tobě .-)

      Krásný den A.

      Vymazat
  3. Aničko, chtěla jsem se podívat co ti udělalo dnes radost , ale bohužel nejde otevřít...
    Děkuji
    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, mně to jde otevřít bez problému. Jen když najede stránka, tak se mi tam na pár vteřin objeví reklama na jiný článek, ale to samo po pár vteřinách zmizí a zůstává jen ten článek: zkus toto: https://www.forbes.cz/svet-se-neriti-do-zahuby-tohle-jsou-dobre-zpravy-co-byste-meli-znat/? Krásný den A.

      Vymazat

Děkuji za vaši návštěvu i chvilku na komentář, který mi zde po sobě zanecháváte. Dáváte mi tak najevo, že se vás mne psaní či fotky nějakým způsobem dotýká.

Chci přinášet především inspiraci, radost, povzbuzení, zamyšlení.... k tématům, které mě samotnou zajímají nebo na ně sama hledám odpovědi, i když jsou někdy z těch, na které se názory hodně různí.

Díky za slušnost, ohleduplnost k ostatním a odvahu podepsat se pod svůj vlastní názor.

Mějte krásný den

Anna