Upozaďujeme své potřeby, přání, štěstí, zdraví... ve prospěch druhých. Protože se to očekává, protože se to dělá, protože to vypadá dobře, protože nám to jiní říkají, protože nás k tomu vychovali...
Jenže jak můžeme dlouhodobě dávat druhým, když nejsme schopni "nakrmit" láskou, pozorností, úctou, důvěrou... sebe samotné?
Trvalo mi hodně dlouho, než jsem si tohle připustila a začala podle toho žít svůj život. Učím se sebelásce - postupně odhazuji nefunkční, ale hodně zažité myšlenkové stereotypy a snažím se otevřít novým, které mi dávají větší smysl. Tohle je ale běh na hodně dlouhou trať, běh na celý život .-)
S Petrem Casanovou jsem se potkala díky jeho časopisu First Class zaměřený na osobní rozvoj a mezilidské vztahy, který už vydává pár let (vřele doporučuji stejně jako jeho později vydávaný Business Leaders, který ocení více podnikatelé, ve stáncích ho ale neseženete).
Poprvé to bylo v době, kdy jsem začínala s podnikáním a myslím, že mi jeho články ve First Class hlavně v začátcích podnikání byly velkou oporou. Větší než celé pětileté studium na ekonomické fakultě :-)
Na ekonomických fakultách, i na středních školách ekonomického zaměření, alespoň v dobách mého studia, vás totiž nikdo nepřipraví na podnikání po psychické stránce. Obrovský důraz je kladen ale na spoustu "technických" dovedností, znalosti příslušných paragrafů, ekonomické výpočty ap., řadu z nich však jako začínající podnikatel "v malém"(zpravidla OSVČ) vůbec nevyužijete. Spousta know-how je šita na míru pro budoucí pracovníky středních a velkých firem. Jenže začínající business tomu bývá na hony vzdálený... .-)
Vlastně se mi zdá, že to byl právě Petr ve First Class, kdo ve mně poprvé hodně nalomil mou orientaci na výkon a ukázal mi i jiný pohled na to, jak se rozvíjet a posouvat dál... a myslím, že to má hodně co dělat se sebeláskou :-)
Tak by mě zajímalo, jak to máte se sebeláskou vy?
A dokážete ji "uhájit" i před svým okolím?
Díky za vaše komentáře.
Hezký večer
A.
Milá Anno,ráda se nemám...nesouvisí to s rodinou.Nikdo mi neubliżoval,měli teda mají mě rádi.Nenašla jsem důvodu,proč se mít ráda.Nicméně vím,že umím mít ráda a milovat celým srdcem a oddaně.Takže na věty typu...kdo nemá rád sebe,nemůže milovat,promiňte nevěřím.Mějte se krásně.Rozhodně se mějte rády,rádi.Já to prostě neumím.JP
OdpovědětVymazatJiřinko, díky za Váš ohlas, byť nesouhlasný. Hodně jsem nad ním přemýšlela...
VymazatMrzí mě, že jste si z mého příspěvku odnesla závěry, které mi vkládají do úst (pera) něco, co ze mě nevzešlo. Já to tak necítím.
Nemyslím si, že nedostatek sebelásky musí vždycky souviset s rodinou a tím, že vám někdo z rodiny nebo okolí ubližoval. Ale může, protože rodina po celý život, ale na začátku života každého člověka obzvlášť, má podle mě na nás obrovský vliv. A někdy, často nevědomě nebo nechtěně v nás i pár vypuštěných slůvek pochybností a nedůvěry zaseje semínko, které v nás roste a později se stane zdrojem naší nespokojenosti se sebou samotným, pocitem nedostatečnosti a důvodem nedostatku sebelásky. A vůbec v tom nemusí být záměr jednoho člověka ublížit druhému. Naopak - často jsme vedeni dobrými úmysly a snažíme se dělat to nejlepší, co v dané chvíli umíme. Tolik asi ke vztahu rodina versus sebeláska, jak to skutečně vnímám.
Fakt, že se nemáme "dost" rádi, ale může mít celou řadu dalších příčin. Pokud žijeme v prostředí, ve kterém se každý náš čin, schopnost, skutek porovnává s okolím nebo obecnou "normou", nemá člověk často daleko k pocitu, že selhal a opakovaně.
Podobně, pokud člověk žije ve strachu z vlastních chyb, protože se v daném prostředí "neodpouští" a přikládá se jim čistě negativní význam namísto toho, aby posloužily jako užitečná zpětná vazba k tomu, jak to příště udělat jinak, lépe a případné úspěchy se přehlíží nebo bagatelizují, i tady si člověk může začít sám sebe méně vážit, přestat se mít rád... A asi by se daly najít další příklady.
Větu "kdo nemá rád sebe, nemůže milovat" ve svém příspěvku nikde nevidím a nikdy jsem ji nevypustila z úst. Já to takhle nastaveno nemám, i když mohou existovat lidé, kteří to tak opravdu mají. Nenávidí sebe, nenávidí celý svět.
Já ten vztah mezi sebeláskou a láskou k druhým vnímám odlišně, bohužel jsem nebyla dobře pochopena. Můžete mít ráda a milovat celým srdcem a oddaně, ale pokud nemáte alespoň trochu ráda sebe, neumíte sebe potěšit, ocenit to dobré v sobě (a každý to máme, jen to někdy chvíli trvá, než to objevíme), nemůže to podle mě trvat nekonečně dlouho. V lepším případě "vyhoříte", v tom nejhorším se dostanete do bodu, který jste popsala - přestanete mít ráda i ty ostatní. Je to můj pohled, určitě vám jej nevnucuji.
Napadá mě v souvislosti s tím ale jedna otázka, kterou si nemohu odpustit (protože já nevěřím, že se nemáte alespoň trochu ráda .-)) Jste se svým životem spokojená, jste šťastná? Pokud ano (věřím v to), pak se vám ta láska, kterou dáváte ostatním, určitě musí vracet zpátky. A když se vám vrací zpátky a vy jste šťastná a spokojená, pak určitě věříte, že je opravdová. A když věříte, že je opravdová (tj. že vás ti, které milujete a kterým dáváte svou lásku, milují takovou jaká jste), tak musíte sebe sama milovat také... aspoň trochu .-)
Možná ještě jednu věc bych ráda doplnila a v článku opomněla. Sebeláska v mém vidění přináší do života každého z nás jeden hodně důležitý moment - věřím, že pokud netrpíme nedostatkem sebelásky, dokážeme v sobě najít dostatek lásky pro vyjádření pochopení všem ostatním - i těm, které bychom raději z různých důvodů (už) nepotkali. Sebeláska je vstupní bránou pro odpuštění... Pokud není, přebírají nad námi moc naše staré (i domnělé) šrámy, komplexy méněcennosti ad., které v těch kritičtějších okamžicích promítáme do jiných. Ale to už je zase trochu jiná kapitola.
Jiřinko, přeji Vám jen to dobré. Hezké dny i Vám.
A.
Milá Anno,ne to,že někde čtu,že tací lidé neumí mít rádi není od Vás.Sice když to čtu velmi mě to raní.Ale s tím nic neudělám.Naši nás chválili na svou dobu nadstandardně.A zda jsem šťastná?Mám obrovské problémy,hrabu se z nich.Některé v podstatně existenční.Uznávám,že se ze všeho dostávám.Pomalu ale jistě.Sama...protože nejblíže ruka,která může pomoci je Tvá paže.V mých očích jsem selhala.Hodně.Ale šťastná se cítím často.Mám úžasnou vnučku.Manžel mě má (snad) rád...Ráda jezdím na kole,chodím na túry,rada tančìm,to je můj ventil,abych se nezblaznila.Někdy mě starosti dozenou.Nicméně snažím se dalším depres.stavům odolat.Děkuji,že jsem se mohla vypsat.I to mi pomáhá.Krásný den.JP
VymazatCo bylo, nezměníme, ale měli bychom si z toho vzít poučení, abychom stejné chyby neopakovali znovu. Co změnit můžeme, je to, co bude. A to tím, co děláme teď. Nikdo nejsme bez chyb, ale kdybychom se měli trestat za všechny své méně vydařené činy/nečiny, tak chodí po světě samí trestanci. I ze špatného se dá vytěžit něco dobrého a na to navázat. Přeji Vám, abyste to našla, odpustila si a šla dál.
VymazatVěnovat se tomu, co vás těší a co vám pomáhá se nezbláznit, je moc dobrý začátek. Pokud byste cítila, že to sama nezvládáte, stále je možnost obrátit se na odbornou pomoc. Nebudete první, ani poslední. Mezi kamarádkami mám i dvě nebo tři psycholožky. A myslím, že by vás mohla dobře navést i příspěvku zmiňovaná Barbora Englishová nebo Petr Casanova. Jsou to velmi empatičtí a citliví lidé.
Vypsat se, i vypovídat určitě pomáhá.
Krásný den i Vám, Jiřinko.
Děkuji💟.Dělám co mohu😁.JP
VymazatPS.právě jsem přečetla článek P.C....Pláči.Asi jsem to potřebovala,min.týden se mi vratil dosp.syn z výkonu trestu.Každý den se modlím,aby našel cestu zpět k hodnotám mámy,která ho má ráda tak jak to umí jen mámy.Zpět na cestu správných morálních hodnot bez berliček.V únoru nás čeká dražba.A pak už jen nádech,tlustá čára a nový život.Děkuji ještě jednou moc.JP
VymazatJiřinko, hodně síly! A pokud Vás Petrovy řádky oslovily, doporučuji kromě dříve uvedeného i některou z jeho knih - sama mám doma všechny, ale přečíst jsem zatím stačila jen "100 nejkratších cest k tobě aneb příběh duše". Objednat se dá přímo přes stránky Petra Casanovy. Je to moc hezké čtení a myslím, že by vám mohlo být oporou.
VymazatDržím vám pěsti a posílám alespoň na dálku objetí.
Děkuji.Pokusím si udělat radost a objednat si...JP
VymazatMilá Aničko,
OdpovědětVymazatdlouho jsem čekala a dočkala se. Ano, na příspěvek od Tebe o lásce k sobě. Z ní se rodí ta pravá láska k ostatním. Dopřej si odpočinek a bytí sama se sebou.Je to vzácný čas pro Tebe, který můžeš vyplnit meditací... a ostatní pak přijde samo.Láska k sobě je číslo jedna.
S láskou
Martina
Marti, Ty jsi vědma? :-) To byla řečnická otázka (vím, že jsi a nebo dokážeš číst mezi řádky mých dosavadních příspěvků víc, než jsem si při jejich psaní byla schopna připustit :-))) Děkuji za povzbuzení i podporu,budu to zkoušet .-)
VymazatKrásné dny A.
Aničko,
OdpovědětVymazatnejsem vědma,ale prošla jsem a stále procházím podobnou cestu jako Ty. A ta cesta není nikdy u konce, když si myslíš že je hotovo, otevřou se zase další dveře a další prostor.
Čtu pravidelně Tvůj blog a nacházím u Tebe spoustu inspirace a možná čtu i někdy mezi řádky...
Krásné dny Ti přeje
Martina
Čím jsem starší, tím víc lidí na té cestě potkávám :-) Asi to tak má být. Díky za přízeň i to čtení mezi řádky :-)
VymazatA.
Petra a jeho příspěvky znám. Co myšlenka,to pecka.Jen kéž bychom podle nich dokázali vždycky žít ...
OdpovědětVymazatMyslím, že spoustu z nás cestu k sobě pořád hledá.Přes všechno starání o druhé jsme mnohdy na sebe zapomněli.
Snažím se i já.Už to je pecka, že vím, že spoustu věcí už dělat nebudu, nebo bych neměla. Abych si sebe začala víc vážit.A když bude dobře mně, o to víc bude dobře těm, kolem mě.Vím to.
Měj se moc hezky a ať je lépe a lépe, hlavně nám, tam uvnitř...
Hanko, díky za ohlas. Souhlasím - hledání cesty k sobě chvíli trvá, ale myslím, že to stojí za to :-) Jinak to mám úplně stejně - pokud je mi uvnitř dobře - přenáší se to automaticky i na ostatní v mém okolí. Měj se krásně A.
Vymazat