Když má člověk pocit...

... že mu zeleň začíná růst i z hlavy, měl alespoň trochu upustit páru... 

Podzim je po jaru druhým hlavním obdobím, kdy se na zahradách mobilizují i ti, kteří si celý rok, jak se říká: "váleli šunky". Pro mne je to období, které je pracovně hodně nabité, neboť lidé chtějí hodně sázet, ale často už nevědí jak a práci (obzvlášť tu, která mne baví) já odjakživa odmítám jen s velkými obtížemi... :-)

Ale aby byl člověk schopen podávat ty nejlepší možné výkony, musí občas vypustit a trochu se odreagovat jinou činností. Každý to řeší po svém. U mne v takových chvílích stoprocentně zabírá fyzické vybití (už sportovní či zahradní), jiná tvůrčí aktivita a nebo Jiříčkovo "maminko, chci se s Tebou pomazlit", které neumím odmítnout, i když se ze mě pracovně kouří sebevíc :-))

Dnes tedy jedno pomyslné odreagování se, za které moc děkuji Ilonce. Ta mne oslovila, abych pro jejího malého Šímu ušila bekovku, jakou má náš Jiříček. Variant bylo více, ona si z nich vybrala tu na první (můj) pohled nejméně hravou... Ale když se bekovka "vylíhla", musela jsem se Ilonce v duchu omluvit, líbí se mi moc a vůbec není o nic méně šmrncovní než ta Jiříkova .-)

Jednobarevná šedá (aby ladila k bundičce) v kombinaci s nestárnoucím modrobílým proužkem v tmavě modré barvě, který dodává ten zmiňovaný šmrnc.

Ilonko, snad budete s bekovkou spokojení, už je na cestě k vám :-)

Krásné téměř podzimní dny

A.