úterý 29. srpna 2017

Do sklenice s nimi!

K červené řepě jsem jako malé dítě měla odmítavý vztah. Velkým dílem k tomu přispěla školka se školou, kde nám řepu servírovali ve sladkokyselém nálevu NASTROUHANOU NAJEMNO tak, že připomínala červené bláto. Dlouho jsem jí tak vůbec nejedla ani doma. 

Při různých rodinných oslavách a s nimi spojených pohoštěních však byla v naší rodině červená řepa celkem stabilní součástí menu (u nás ji totiž všichni milují) a rodina mě vybízela, abych to přeci jen zkusila a dala jí šanci. Vždycky mi u toho říkali, jak jsem bledá a že to hrozně moc potřebuji :-))

A já to nakonec jednou udělala (jak jinak než proto, abych měla větší ruměnec ve tváři .-)) a už jsem ji jíst nepřestala (bledá jsem stále, ruměnce přichází jen při fyzické námaze .-)) - nikdy bych nevěřila, jak velký význam pro to, zda něco sníte či ne, může mít konzistence jedeného. U nás se totiž červená řepa vždycky zavařovala ve formě "hranolek" .-)

Naše děti poznaly červenou řepu velmi záhy, uvařená patřila u obou mezi jejich první zeleninové příkrmy a chutnají jim odmala.

Manžel občas kupuje červenou řepu v obchodu, ale podobně jako sterilované okurky mi přijde často neskutečně kyselá, při jejich následné konzumaci tak dostanu pokaždé husí kůži... Loni jsem se tedy poprvé pustila jak do zavařování okurek, tak červené řepy a rozhodně nelituji.


Letos opáčko - protože jsem ale doma neměla zavařovací retro sklenice o objemu menším než 1,8 l, skončila většina zavařované řepy ve dvou z nich (štítek na malé skleničce zůstal od sestřina předchozího zavařování džemu - vypadá krásně, bylo mi ho líto strhávat) :-) Letos jsem použila trochu jiný nálev - který počítá kromě kmínu i s fenyklem a anýzem.

Řepa je letos chuťově mimořádně dobrá, taková aromatičtější, sladší... tak nevím, že by v tom měly prsty ty naše nové zeleninové záhony?... :-)

Krásný den

A.

4 komentáře:

  1. Já mám řepu ve sladkokyselém nálevu taky ráda. Občas ji si zavařujeme - máme dobrý recept od švagrové (viz tady - http://werka13.blog.cz/1611/cervena-repa), taky s anýzem a fenyklem. Jen už ji kupujeme - na chalupě, kam jezdíme ne úplně každý týden se nám nedaří (a na balkóně v paneláku ji taky nevypěstuju).

    OdpovědětVymazat
  2. Aničko, taky dělám s fenyklem a anýze a křenem. mňam. letos už jednu várku zavařenou mám, druhá mě ještě čeká. a loni jsem i sušila na chipsy, ale to jsem ti už asi psala.
    krásný den Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majko, tak to jsem ráda, že jsem šla letos dobře ověřeným směrem :-) "Řepelky" alias chipsy z řepy znám .-) Pa A.

      Vymazat

Děkuji za vaši návštěvu i chvilku na komentář, který mi zde po sobě zanecháváte. Dáváte mi tak najevo, že se vás mne psaní či fotky nějakým způsobem dotýká.

Chci přinášet především inspiraci, radost, povzbuzení, zamyšlení.... k tématům, které mě samotnou zajímají nebo na ně sama hledám odpovědi, i když jsou někdy z těch, na které se názory hodně různí.

Díky za slušnost, ohleduplnost k ostatním a odvahu podepsat se pod svůj vlastní názor.

Mějte krásný den

Anna