... u nás na zahradě. S žampiony se po přeháňkových dnech doslova roztrhl pytel.
Pocházím sice z rodiny houbařů, sama jsem ale už od dítěte houbám příliš nehověla. Protrpěla jsem všechna ta léta plná houbových omáček, polévek, vaječin... i když jsem je tak ráda s příbuznými chodila sbírat.
S výjimkou sušených hřibů, ty jsem mohla vždy. A pak žampionů - tvrdých hříbků, jejichž konzistence mi v jídle nevadila.
Vzala jsem si muže z rodiny nehoubařů. Každý žampionek, který na zahradě našel, poctivě vyhazoval. Až do letošního léta. Udělala jsem si opáčko z mykologie (no popravdě, zaměřila jsem se pouze na správnou identifikaci žampiónu a jeho odlišení od muchomůrky zelené) .-) a začali jsme s dětmi chodit na hřiby (do zahrady) .-) Každý den mi nosí ke kontrole další kousky a děláme žampionovou polévku (Viki povýšila na pomocnou kuchařku .-). Možná to je jen autosugesce, ale zdá se mi, že z našich hub chutná lépe než z těch z plechovky...
Jak to máte s hřiby vy?
Krásné dny
A.
Tak to máte moc fajn, že se u vás daří žampiónům. U nás jsme zkoušeli zbytky hub sypat pod stromy a nikdy nic nevyrostlo. Koupili jsem i sadu na hlívy, manžela jsem donutila udělat podle popisu díry do špalku a taky nic. Ach jo. Bohunka
OdpovědětVymazat