Trochu polštářkový, trochu stříhací a trochu běhací víkend

Krásný nedělní večer,

nic z toho, co jsme o víkendu nakonec s rodinou dělali, jsem původně neplánovala, ale tak to mám vlastně nejradši. Člověk se v jeden moment rozhodne a v další jde do toho. Žádné velké plánování, přípravy a .... nervozita. 

Když jsem v sobotu ráno přemýšlela, do čeho bych se pustila, vzpomněla jsem si na své zásoby "kreativního" materiálu a 4 starší svetry, které mi sestra ještě před koncem roku nakoupila v sekáči za pár korun. Dostala jsem chuť recyklovat ... a ušít si ze starších svetrů další povlaky na polštářky. 

V sobotu odpoledne jsem tak stříhala a sešívala samotné povlaky, večer pak ještě nastříhala a připravila "nekonečné zipy" s jezdci (tentokrát budou mít polštářky zapínání na zip) na další den. V neděli pak přišlo na řadu všívání zipů do polštářů a šití nových výplní do nich. 

Myslím si, že povlaky se všitými zipy "sedí" na polštářích lépe než ty se zapínáním pouze na knoflíky. Proto jsem si vzala navíc ještě jednou do parády už dříve ušitý povlak, který měl zapínání jen na 3 velké knoflíky s poutky a všila i do něj zip. 

Rozhodla jsem se také, že nebudu za každou cenu přizpůsobovat povlaky rozměrům stávajících výplní (vesměs máme doma velké polštáře s rozměry 50 x 50 cm). To si vyžádalo ušití nových výplní (plnila jsem tzv. PES kuličkami (z dutého vlákna). Zatím vznikly 3 výplně, 2 ještě čekají na "plnící" materiál - došly zásoby "kuliček". 

Dařilo se a tak 5 nových povlaků na polštářky může po vyprání začít zdobit jak sedačku v obýváku, tak i naši ložnici :-)

A proč víkend stříhací a běhací?

Po dlouhé době přemítání, zda ano či ne, jsme se s manželem rozhodli, že velmi jemné nepříliš dlouhé kadeře naší 2,5leté dcery ostříháme strojkem na délku 2 cm. Dceři dlouho nechtěly růst do délky vlásky nad čelem a na vrcholku hlavy, naopak spodní vlasy a vlasy kolem uší rostly rychle a krásně se vlnily. Zkoušela jsem jí různě stříhat, ale po chvíli vypadaly vlásky stejně tak nějak neupraveně a neudržovaně. Tak jsme se tedy s manželem rozhodli pro radikální střih na stejnou délku. Když jsem se ale měla dneska ráno pustit se strojkem do práce, najednou jsem vyměkla. Měla jsem strach, co na to třeba ostatní děti, se kterými se Viktorka kamarádí, co rodina, známí... Tak vzal do rukou strojek manžel. Když jsem viděla, jak začaly vlasy padat dolů, myslela jsem, že to obrečím.... Nakonec jsem ale dokončila dílo sama a musím říct, že i když z Viktorky není taková ta klasická holčička s copánky a pentlemi ve vlasech (což by nebyla stejně ani tak), moc jí to sluší. Vlásky působí v té krátké délce pevněji a rozhodně upraveněji. Viktorka má navíc krásné rysy v obličeji a po manželovi tmavé výrazné oči, takže se mi v tom krátkém sestřihu opravdu moc líbí :-) A třeba někdy, až vlásky pořádně zhoustnou, zesílí a trochu víc povyrostou, budou i ty copánky :-)

Dobře odvedená práce si zaslouží odměnu. Miluji pohyb. Teď, když jsem v 7. měsíci těhotenství, si ale nemohu dopřát všech pohybových aktivit tak jako dříve. Manžel před pár týdny začal pravidelně vyrážet každý víkend se sousedy na běžky po okolí. Pohyb na běžkách miluji, a i když jsem byla ráda, že manžel jezdí a hýbe se, musím přiznat, že jsem mu záviděla a bylo mi to líto, že nemohu s nimi. Dnes mne ale manžel překvapil - vyrobil si speciální popruhy, do kterých zapřáhl Viktorčiny boby a všichni tři jsme vyrazili na běžky. Byla to paráda. Manžel mne sice nepustil dopředu, takže jsem to nemohla přehánět s rychlostí, ale to je dobře, v tomto ohledu nemám příliš velký pud sebezáchovy :-) Byla to taková pohodová jízda a i Viki se to na bobech tažených tatínkem líbilo :-) I když jsme vyrazili jen na cca hodinku a čtvrt, výlet splnil svůj účel a moc jsme si to užili.

Příjemný zbytek neděle

Anička