Tvoření s Viki

Dobré odpoledne,

dnes jsem kolem půl dvanácté udělala poslední tečku v textu manuálu pro lektory jednoho kurzu určeného začínajícím podnikatelům a konečně práci odeslala k dalšímu využití. Konečně se tak zase mohu věnovat tvoření.

Včera, když jsem si odváděla po obědě Viktorku ze školky, udělala zase něco pro mě hodně dojemného, co se stalo už párkrát dřív. Rozhodla jsem se, že to tak nenechám. Viki bude mít tři roky až poslední den v květnu, ve školičce je nejmladší. Není ještě tak zručná jako ostatní děti, které si domu odnáší spoustu obrázků či jiných vlastních výtvorů a tak jí asi paní učitelky žádné její dílo ani nepodepisují a nenechávají bokem... Ale (a to mě vždycky hodně dojme) chce mi udělat radost a tak, když odcházíme domů, popadne vždycky něčí výtvor s tím, že je to pro mě.

Stejně tak to udělala včera, když si vyráběly děti panenky ze zbytků látek, vlny a ruliček od toaletního papíru. Bylo mi to líto, tak jsem jí slíbila, že až přijdeme domů, něco takového si spolu taky vytvoříme.

No a vytvořily :-) Jen jsem si na tom ale potvrdila, jak málo trpělivá maminka jsem :-( Včera jsem se zapřísahala, že naše další společné tvoření bude za hodně, hodně dlouhou dobu. S odstupem dne ale musím konstatovat, že na sobě budu muset v tomto ohledu začít hodně pracovat. Když se dívám po blozích, kde maminky pyšně vystavují dílka, která tvořily se svými malými dětmi a píší, jak si to spolu s dětmi užily, stydím se, že řeším prkotiny jako polepený stůl, ušpiněné tričko ap. místo toho, abych měla z takových chvilek radost. Obzvlášť, když je Viki tak nadšená.

Loučím se tedy s heslem mých nejbližších dnů "trpělivost aneb vydržet, hlavně vydržet!" a přeji krásné slunečné odpoledne.

Anička