5 věcí, které mě v loňském roce nejvíce posunuly vpřed II.

S odkazem na svůj předchozí příspěvek z minulého týdne se dneska na chvíli zastavím u další záležitosti, která mi nejen v předchozím roce, ale vůbec snad po celou dobu mé dosavadní dospělé "existence" pomáhá posouvat se vpřed.

2. DOBRÁ ORGANIZACE ČASU

Ať už jsem byla mámou na mateřské nebo ženou v plném pracovním procesu, nejednou se mě někdo ptal, "jak to prosím tě všechno stíháš? Já na nic kromě práce/rodiny nemám čas! Kde na to bereš čas?...".

Pominu-li celkem podstatnou skutečnost, že naši domácnost tvoří kromě 2 dětí, morčete a psa i 2 dospělí lidé, kteří společně svými silami zajišťují chod domácnosti a péči o děti, existuje ještě několik užitečných návyků, které mi pomáhají narvat do mého 24hodinového programu i spoustu dalších věcí. Věcí, které mi dávají smysl, baví mě a dělají můj život hezký a naplněný.

A) Vím, jaké jsou mé priority a proč jsou pro mě důležité, proto stále hledám způsoby, jak jim najít ve svém životě stálé místo.

Patří mezi ně kromě mé rodiny a práce (která je mi současně i velkým koníčkem) i čas na setkání se "spřízněnými dušemi", čtení knih, vzdělávání, tvoření všeho druhu, běh (a pohyb vůbec), zdolávání horských vrcholů. Mou velkou vášní se staly i francouzština s angličtinou (a pokud se do roku dostanu u obou na úroveň, kterou bych si přála, možná k nim ještě přibude další cizí jazyk :-))

B) Abych mohla splnit předchozí bod, musím někde ubrat. Celkem dobře znám své největší požírače času, které mi ve výsledku nepřináší žádnou extra hodnotu, za kterou by stály. Těch se snažím postupně zbavovat, nebo je alespoň výrazně redukovat.

Konkrétně hlavně redukuji svůj čas strávený na sociálních sítích. Nechci ani ztrácet čas s aktivitami, které mě nebaví, nedávají smysl a nepřináší mi žádnou hodnotu (jako čert kříži se tak snažím vyhýbat např. různým "schůzím", na kterých se stejně nikdy nic nevyřeší a příslušné informace získám i jiným, efektivnějším způsobem a účastnila bych se jich jen proto, že se to očekává), nebo s lidmi, se kterými si nemám co říct.

Nevěřili byste, kolik užitečnějších věcí jsem už místo toho stihla .-) 

C) S předchozím bodem úzce souvisí i "mrtvý čas", který se snažím "zabít" něčím z kategorie mých priorit. 

Myšlenka využívání "mrtvého času" vychází z předpokladu, že existují činnosti (většinou něco, co vykonáváme automaticky a nemusíme u toho moc přemýšlet :-), které se dají vykonávat souběžně s nějakou další aktivitou.

Mrtvý čas (o kterém jsem už dříve psala) jsou všechny ty hodiny, půlhodiny, čtvrthodiny, deseti nebo pětiminutovky i minuty, které máte v podstatě volné, ale přesto nemůžete dělat úplně všechno, co se vám zamane. 

Může to být cesta z práce a do práce, domácí práce, domácí cvičení... (během které si poslechnete audioknihu nebo třeba anglický poslech nebo zajímavý podcast vašeho oblíbeného rozhlasového pořadu), čekání na dítě s knížkou v ruce nebo během doby, kdy je na kroužku, pokud jej vozíte/doprovázíte, háček nebo pletací jehlice s klubkem příze během čekání v čekárně u lékaře nebo zubaře (já takhle chodila i s vyšíváním ke kadeřnici :-) a spousta dalších kratších či delších chvilek, které se dají využít k tomu, na co "nemáte čas" a chcete dělat. 

Mohou to být často jen několikaminutové úseky využitelného času, pokud jich ale objevíte (jsem si jista, že ano) ve svém dni více, stávají se z nich půlhodinky a často i hodiny a s tím už se dá dobře pracovat .-)

Já jsem zašla ještě kousek dál a našla jsem možnost propojení mezi několika svými prioritami. Takže když ráda čtu, současně mě zajímá mě téma zahrad nebo vzdělávání a osobního rozvoje a současně patří mezi mé priority angličtina a francouzština, hledám cíleně české nebo anglické knihy nebo videa na Youtube, které jsou věnované zahradní problematice nebo vzdělávání a osobnímu rozvoji. Zabiju při tom minimálně dvě, někdy i více much jednou ranou - vzdělávám se v oblasti mého zájmu, čtu a rozvíjím svou angličtinu/francouzštinu (a tady nejen poslech, ale taky správnou výslovnost a slovní zásobu) :-)

D) Co neovlivním, je fakt, že každý den budu mít vždy jen 24 hodin. V mých možnostech je ale to, jak efektivně s těmi 24 hodinami naložím. Kromě výše uvedeného mi je v tomto ohledu velkým pomocníkem technika POMODORO.

Tuhle techniku by si měl podle mě určitě zařadit do každodenní praxe každý člověk, který bojuje s prokrastinací (= tendence odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu). Uplatnění najde nejen v pracovním procesu, tak třeba ve vzdělávání. Díky technickým vymoženostem dnešní doby a internetu jsme téměř na každém kroku neustále něčím rozptylováni a platí to i pro naši práci nebo další činnosti, kterým se chceme věnovat.

Technika Pomodoro je fajn pomocníkem v tom udržet svou mysl soustředěnou na to, co potřebujeme. Technika Pomodoro funguje na principu rozložení práce na menší, stravitelnější kusy. Její název se odvíjí od kuchyňské minutky ve tvaru rajčete (italsky pomodoro). 

Kuchyňská minutka (nebo jiný časovač) se využívá k měření času stráveného na nějakém úkolu nebo činnosti a obvykle se nastavuje na 25 minut dlouhý úsek, během něhož se nenecháme ničím a nikým rušit a plně se koncentrujeme pouze na náš úkol (tj. ani telefony, mailovými zprávami, různými chaty, telefonáty ap. zvnějšku, ani vnitřními vyrušeními, které si vyvoláváme sami tím, že se místo práce na nějakém úkolu rozhodneme přečíst si nějaký článek, navštívit FB, věnovat čas jiné - v tu chvíli nedůležité - aktivitě ap.). 

Po každém 25minutovém "pomodoru" přichází krátká 3 - 5 minutová přestávka, během níž bychom se měli lehce protáhnout, nebo se napít, něco malého zobnout, rozhodně ale nepokračovat v práci, aby si hlava trochu odpočinula a mohla se po přestávce znovu plně koncentrovat po dobu 25 minut.

Po každých čtyřech 25minutových "pomodorech" s přestávkami by měla následovat delší 15 - 30minutová přestávka vyplněná procházkou, jídlem, cvičením, rozhovorem s kolegou ap.

Tahle technika není samozřejmě samospásná, neobejdete se u ní bez osobní disciplíny. Ale mám s ní osobně výbornou zkušenost a když ji používám, bývám mimořádně produktivní :-) Kromě větší efektivity práce přináší i zajímavé informace o časové náročnosti jednotlivých úkolů nebo vykonávaných činností a možnost vyhodnotit celkovou pracnost - stačí posčítat všechna v ten den realizovaná "pomodora" realizovaná u daného úkolu .-)

Pokud vás zaujala, doporučuji knížku Technika Pomodoro od Francesca Cirilla, který v ní techniku popsal a vysvětlil do nejmenších podrobností.

E) A na závěr ještě něco pro nenapravitelné puntičkáře :-)

Tahle zákonitost, která má snad všeobecnou uplatnitelnost od vzdělávání, přes marketing až po práci nebo třeba úklid v domácnosti, bývá označována jako tzv. PARETOVO PRAVIDLO nebo pravidlo 80/20.

A na svět přišla díky italskému ekonomovi Vilfredu Paretovi. Při pozorování úrody hrachu na své zahrádce totiž vysledoval, že 80 % úrody hrachu získá jen z 20 % lusků. Podobně pak zjistil, že 80 % pozemků v Itálii vlastní jen 20 % obyvatelstva a později jeho následovníci našli další paralely z různých oblastí života - např. 80 % tržeb firmy obvykle přichází jen od 20 % zákazníků. 

Zevšeobecněno tedy Paretovo pravidlo říká, že 80 % důsledků pramení z 20 % příčin.

Jak nám tohle poznání může být užitečné? Stačí zjistit, co je těmi 20 % příčin, které ovlivňují 80 % výsledku a na ty se pak zaměřit.

Pokud bych to měla přiblížit na nějakém konkrétním případě z mého života, tak pokud má přijet na 2 - 3denní návštěvu tchýně z Čech a já chci mít dobrý pocit z toho, že ji vítám v příjemném a uklizeném domově, soustředím se na 20 % věcí, které udělají 80 % celkového dojmu. 

Za těch mnoho let už mám vypozorováno, že to v tomto případě budou velké plochy - tj. hlavně čistá podlaha, případně i okna v přízemí, kde pak naše babička tráví nejvíce času, uklizené stoly v obýváku a kuchyni, vyklizená myčka a dřez v kuchyni, čisté toalety a koupelny, utřený prach na lustrech v obýváku (protože mi s tím už dříve párkrát chtěla "píchnout" :-) a vnějším parapetu okna u vchodových dveří nebo posbírání suchých lístků na pokojových rostlinách v obýváku (taky se ochotně nabízela). Všechno navíc už je jen třešničkou na dortu, která mnoho nezmění na celkovém (80 %) dojmu z uklizené domácnosti :-)

V pracovním procesu mi Paretovo pravidlo pomáhá bojovat s mým sklonem k puntičkářství. Stále ve všem vidím tolik prostoru pro zlepšení. Nic není dost "dokonalé". Někdy ale stačí pouhé uvědomění, že mí zákazníci měří svou spokojenost jiným metrem - a možná nebude mít ani tak daleko k tomu poměru 20/80 - tj. k lepšímu rozpoložení mi stačí, když vím, že těch "20 %" věcí, které mé zákazníky u projektů zahrad obvykle nejvíc zajímá, mám perfektně pokryto, všechno ostatní už dělám spíš pro svůj vlastní dobrý pocit z věci, zákazníky to už tolik nezajímá.

A pokud bych se měla vrátit k dnešnímu prvnímu bodu - tedy svým osobním prioritám - pak i tady, pokud přijde náročnější pracovní období, vím, které priority pro mě představují oněch 20 %, které přináší 80 % výsledku (= v tomto případě spokojený život). Vím, že bych se na čas obešla třeba bez cizích jazyků, tvoření nebo zdolávání horských vrcholů. Ale opravdu jen na čas .-)

Snad byl pro vás dnešní příspěvek přínosný a najdete si tam těch svých 20 %, které přinesou 80 % zlepšení v nakládání se svým časem :-)

Těším se na vaše komentáře a s dalším příspěvkem zase za týden. 

Do té doby se mějte krásně.

A.