Dobíjíme...

... "baterky" na zimu :-) 

Podzimní toulky našimi beskydskými vrchy užíváme, dokud počasí přeje. Tentokrát jsme vyrazili do přírody z parkoviště u horského hotelu Srdce Beskyd v osadě Podolánky. A na výlet s námi s radostí vyrazila i naše psí slečna :-)

V nedávné minulosti zde byla vybudována naučná stezka připomínající zdejší činnost parašutistické odbojové skupiny z 2. světové války jménem Wolfram. Trasa měří necelých šest kilometrů a vede lesní cestou krásnou krajinou. Okruh, který jsme si zvolili, částečně kopíroval tuto stezku.

Cestou jsme potkávali nevídané množství houbařů. A není se čemu divit. Léto houbařům v Beskydech příliš nepřálo, takže jim to teď podzim s větším množstvím srážek v minulých týdnech do velké míry vynahrazuje .-)

Červené krasavice, kterých jsme po cestě potkali desítky, je však nechávají chladné... Ale za ohlédnutí stojí, viďte? :-)

Krásný sobotní večer

A.

Baboletní výlet...

... na naše beskydské Pustevny a Radhošť (se známou sochou pohanského boha Radegasta) dnes nebyly úplně plánované. Ale toto léto ano, jen během toho "pravého" jsme to prostě nestihli, tak  jsme si to vynahradili o tom "babím", dá-li se to tak říci :-)

Výlety, kdy se prostě z minuty na minutu rozhodnete, že něco uděláte, někam vyrazíte a nepředchází tomu dlouhé přípravy a s tím spojené stresy, miluji. Člověk je i s dětmi sbalený do 15 minut a vyráží vstříc krásným zážitkům :-)

Vyjížděli jsme až odpoledne a v době, kdy jsme se na Pustevny dorazili, většina turistů se vracela domů, což nebylo úplně na škodu. Procházka tak byla o to klidnější. 

Mrzí mě, že tu krásnou podzimní idylku naboural neustále se vracející pocit posledních let, že se z Pusteven stal beskydský "Václavák". Hromadná doprava zajíždějící až na samý vrchol Pusteven, davy lidí, stánky nabízející zboží, které bych v horách nečekala ani omylem. A dnes mne "dorazilo" několik aut brázdících hřeben na horu Radhošť, která jsme po cestě potkali... Tato turistika mi vadí a uráží mě.

Takže příští výlet zase někde do klidnějších míst, i proto se na hory chodí, nebo už to neplatí?...

Hezké dny

A.

Opět nahozeno...

... na háček. Po dlouhé době, ale s o to větší radostí. Pokud to vyjde, bude mít Jiříček novou podzimní háčkovanou čepici k softsellové bundě, tentokrát něco na způsob homelessky. A bude-li se vám líbit, vznikne další návod pro začátečníky, jak na ni .-)

Krásné podzimní dny

A.

Je tu zas...

... minikiwi čas! :-)

Začínáme opět se sběrem "minikiwi" - plodů aktinidie význačné, skvělé pnoucí dřevině pro slunečná místa. 

Jsou chuťově výborné, plné vitamínů, na rozdíl od "chlupatého" příbuzného známého z obchodů (plody aktinidie čínské) hladké, stačí jen umýt a konzumovat .-)

Pokud vás zaujalo a chcete se o něm dozvědět více, čtěte ještě zde.

Krásné dny

A.

Dráčkomilové...

... nám doma nejspíš rostou z našich dětí. Svůj víkendový čas se totiž rozhodly věnovat z velké části právě dráčkům. 

Nejprve Viki namalovala a vystřihla jednoho draka Jirkovi. Když bylo hotovo, marně se s ním snažila vyjednat, že bude jejich společný, Jirka si trval na svém, dráčka s motivem traktoru prostě s nikým sdílet nebude! :-) 

A tak se začalo kreslit znovu a znovu. Jirka to vzal do svých vlastních rukou a nakreslil a vystřihl další dva, aby prý je měl do zásoby, kdyby mu uletěli .-) A dnes ráno u snídaně stačil namalovat mezi lžičkami jogurtu ještě dalšího (víc nestihl, svěřil mi proto pro tento den velmi zodpovědný úkol - než dorazí ze školky, musím jej vystřihnout a přicvaknout mu ocas... už teď se mi z toho klepou kolena :-))))

Dráčky jsem nainstalovala na větev s origami jeřáby v pokojíčku... No a je nejvyšší čas začít se poohlížet po něčem, s čím budeme moci vyrazit i na louku za humny :-)

Také už u vás s dětmi jedete na dračí vlně? .-)

Krásné dny

A.

Korkáč...

... neboli věnec z korkových zátek od vína, už mám v merku nějakou chvíli. Ale jak sesbírat rychle hromadu špuntů z lahví vína, když jej prakticky nepijete? (má průměrná roční spotřeba vína = 0,5 litru, u piva to není o mnoho víc, v souhrnu asi 1 litr za rok :-)

Když jsem ale nedávno náhodou u jedné prodejkyně na Fleru narazila v nabízeném tvořivém materiálu i použité korkové zátky, neváhala jsem. Cena byla přijatelná a nabízené množství vystačilo na výrobu jednoho menšího věnečku a ještě trochu zbylo .-)

Místo určení bylo od začátku jasné - v kuchyni mu to bude slušet nejlépe - jen tak volně položený na kuchyňské desce... a nebo ještě lépe zavěšený na mém recyklovaném černém tácu zavěšeném na stěně mezi digestoří a jednou z horních skříněk linky, doposud využívaný jako nástěnka se vzkazy a poznámkami... Jen ten háček k zavěšení navrtat... :-)

Mějte hezké dny.

A.

Podzimní čas...

... a s ním i rovnodennost nastaly letos přesně 22. září 2017 v 22:01:07 hod :-) 

Ne každý se z podzimu raduje. Já jej mám moc ráda a nevadí mi výrazně ani častější déšť, bláto, mlhy, větší chladno... Ono to, především na začátku podzimu, není totiž jen o tom. Když vykoukne občas sluníčko mezi mraky, člověk si jej pak o to víc váží a v podzimní přírodě plné teplých barev, které hřejí už od pohledu, dokáže takové podzimní sluníčko vytvořit neuvěřitelnou krásu. Také se sklízí mnoho dobrých plodů, voňavých i barevných... Přichází období teplých nápojů, od lahodných čajíků, přes teplé kakao až po svařené víno, teplých dek, ponč a čepic, svíček a světýlek vůbec, domácího lenošení i zábavy... 

Zkrátka podzim umí být moc fajn, když si ho fajn uděláme :-) Myslím, že se má láska k němu stává rok od roku silnější ruku v ruce s tím, kolik krásy v něm postupně nacházím. 

Podobné opojení u mne nastává až na jaře, kdy se raduji po zimě z nového života, který s tímto ročním obdobím přichází. Ale o tom více třeba zase na jaře :-)

Dnes letošní podzimní věnec k našim vchodovým dveřím. Vyrobila jsem jej z přírodních materiálů, takové mám nejraději. Každý rok se snažím vyrobit věnec odlišný od těch předchozích a snad se to podařilo i letos - ať už barevně (stejně jako v interiéru našeho obývacího pokoje je momentálně i náš podzimní věnec laděn do oranžovo-růžové kombinace, která se mi velmi líbí), tak materiálově.

Při jeho výrobě jsem zrecyklovala věncový základ obalený do sena z mého letního věnce a postupně na něj navázala obilí (které mám ze zásob letošních i předloňských) a pak mnoho sušiny, kterou jsem si objednala u jedné šikovné paní (kromě známých slaměnek také sušený červený a tmavě růžový jetel, oranžové lampiónky židovské mochyně (mé dvě rostliny mi letos opět sežrali slimáci...) a z čeho jsem obzvlášť nadšená - sušené květy afrikánů, což by mne tedy nikdy nenapadlo, že se také suší na dekorace. Z dalších zásob ještě pár větývek šípků růže sivé z vlastní zahrádky.

Přeji vám krásné podzimní dny se sluncem (když ne na obloze, tak alespoň uvnitř vás samotných) :-)

A.

Když má člověk pocit...

... že mu zeleň začíná růst i z hlavy, měl alespoň trochu upustit páru... 

Podzim je po jaru druhým hlavním obdobím, kdy se na zahradách mobilizují i ti, kteří si celý rok, jak se říká: "váleli šunky". Pro mne je to období, které je pracovně hodně nabité, neboť lidé chtějí hodně sázet, ale často už nevědí jak a práci (obzvlášť tu, která mne baví) já odjakživa odmítám jen s velkými obtížemi... :-)

Ale aby byl člověk schopen podávat ty nejlepší možné výkony, musí občas vypustit a trochu se odreagovat jinou činností. Každý to řeší po svém. U mne v takových chvílích stoprocentně zabírá fyzické vybití (už sportovní či zahradní), jiná tvůrčí aktivita a nebo Jiříčkovo "maminko, chci se s Tebou pomazlit", které neumím odmítnout, i když se ze mě pracovně kouří sebevíc :-))

Dnes tedy jedno pomyslné odreagování se, za které moc děkuji Ilonce. Ta mne oslovila, abych pro jejího malého Šímu ušila bekovku, jakou má náš Jiříček. Variant bylo více, ona si z nich vybrala tu na první (můj) pohled nejméně hravou... Ale když se bekovka "vylíhla", musela jsem se Ilonce v duchu omluvit, líbí se mi moc a vůbec není o nic méně šmrncovní než ta Jiříkova .-)

Jednobarevná šedá (aby ladila k bundičce) v kombinaci s nestárnoucím modrobílým proužkem v tmavě modré barvě, který dodává ten zmiňovaný šmrnc.

Ilonko, snad budete s bekovkou spokojení, už je na cestě k vám :-)

Krásné téměř podzimní dny

A.

Tak jsem do toho praštila...

... a vydala se na první sběrnou výpravu za naším rakytníkem :-):-) A víte, co vám řeknu? Vůbec to není tak hrozné, jak se na první pohled zdá. Vlastně mě to i docela hodně bavilo, když jsem obírala větve, na nichž roste doslova jedna bobule na druhé... to máte mísu plnou raz dva .-) 

Úrody tedy bude nad hlavu - dost pro nás i pro ptactvo, kterému rezervuji nejvyšší místa. Naivně jsem si myslela, že keř oberu za jedno odpoledne... No když se budu hodně snažit, do listopadu mám hotovo... :-))) Obrala jsem jen pár spodních větví jednoho ze dvou keřů a mám jednu velkou mísu a při pohledu na rakytník byste ani neřekli, že jsem tam byla...

Tak teď hezky zpracovat (zvažuji šťávu a odšťavněné zbytky ještě nasušit a použít na čaj, ale máte-li své oblíbené tipy, sem s nimi, rakytníky letos rodí o sto šest po celé republice, určitě nebudu sama, kdo to ocení) a hurá na další várky :-)

Hezký večer

A.

Klučičí bekovka...

... přišla na naléhání Jiříčka na svět jako můj třetí včerejší šicí projekt ještě na sklonku dne (kromě Viktorčina podzimního kloboučku mu ještě předcházel jeden černobílý letní klobouk, který jde na export). Jiříček už sice v době dokončení spinkal, ale o to větší to pro něj ráno bylo překvapení :-)

Materiál podobný jako u Viktorčina podzimního kloboučku - světlá džínovina s bílým potiskem kombinovaná s barevným plátnem (zde s dekorem písmenek a jednobarevným tyrkysem), aby bekovka ladila ke všem na podzim nošeným bundám vč. té podzimní softsellové v oranžovotyrkysové kombinaci.

Jako všechny mé kloboučky je i bekovka šitá jako oboustranná. Tahle "kouzla" se našim dětem hodně líbí .-)

Když nemohu nový výrobek průběžně ověřovat přímo na budoucím majiteli, jsem trochu nervózní, jak to nakonec dopadne, ale Jiříček nezklamal. Mám štěstí, mu sluší snad všechno :-)

Už dlouho jsem nevzala do rukou háček a přízi... a přiznám se, že mi to už docela chybí... Tak třeba to zas rozjedu, když už se začíná dříve smrákat...

Mějte krásný den.

A.

Červenobílá kostka...

... v kombinaci se světle modrou džínovinou s bílým potiskem našla uplatnění na novém podzimním kloboučku pro naši Viki. 

Ten jsem chtěla ladit k červenému balonovému kabátku, který se mi podařilo pro Viki v srpnu sehnat. Červená jí moc sluší a stejně jako já ji má moc ráda.

Na džínovinu jsem narazila náhodou, když jsem si objednávala novou metráž. Zaujala na první pohled... takovým látkám, které kupuji, i když pro ně v danou chvíli ještě nemám vymyšleno uplatnění, říkám "látky s potenciálem" :-) A potenciál tady rozhodně je - kromě podzimních kloboučků by se mi hodně líbila i na nějaké hezké nákupní tašce či polštáři. 

Tak uvidíme, uvidíme... (už teď lituji, že jsem si jí nevzala víc...), Jiříček mě drží za nohu a chce taky jeden pro sebe... já mám ale pro něj navymýšleno něco trochu jiného... moc by se mi na něm líbila taková pěkná šmrncovní klučičí bekovka .-)

Krásný zbytek neděle a pohodový start do nového pracovního týdne.

A.

Jako od babičky...

... takové nikdy nebudou, protože babička je babička, ale i tak jsou moc moc dobré.

U nás jim říkáme "vařenopečené... knedle" a vlastně jsem je nikde jinde nejedla, ani neviděla péct. Dost možná to bude naše místní krajová specialita... :-))

U nás doma bychom se za nimi utloukli a vzpomínám si, že když vždycky přijela mladší sestra z Francie domů na návštěvu, objednávala si u babičky dopředu právě tuhle "vařenopečenou" mňamku :-)

Název trochu napovídá o způsobu jejich přípravy. Z kynutého těsta vyválíme placku, rozdělíme na dílky, z nichž se pak vyrobí knedlíčky plněné (ideálně) domácím džemem nebo povidly. Na oleji se nejprve osmaží z jedné a druhé strany dozlatova. Poté se ještě před vyjmutím z pánve či rendlíku na pečení zalijí knedlíky menší naběračkou horké vody a hned na to přiklopí poklicí. Necháme vypařit vodu a vyjmeme na talíř. Nalijeme do pánve opět trochu oleje a pokračujeme se smažením dalších várek :-) Při pečení si dělejte mezi knedlíčky trochu mezery, ony ještě nabudou .-)

V mém případě co kus, to originál (první várka, ta druhá už byla o poznání homogennější :-)), ale nač si hned napoprvé lámat hlavu takovými drobnostmi. Hlavně, že chutná! Nejen mně, ale i těm, kteří včera dorazili domů během mé odpolední nepřítomnosti a obsah talířů na stole tak pro ně byl příjemným překvapením :-) Já totiž nepeču moc často. 43 kousků... vím, že babička bych ze stejného množství vyrobila ještě víc, ale to ještě do důchodu vypiluji .-).

Krásný den

A.

PS: babičce už jsem se pochlubila, měla radost, že jedna z jejích vnuček převzala a zrealizovala další z jejích dobrůtek :-)

Vyrostla...

... tak akorát, abych z ní vyrobila opravdu mnoho litrů v naší rodince milovaného dýňového džusu... a třeba i něco víc, kdo ví... :-)

Je to historicky první dýně velkoplodá, kterou poskytla naše letos přebudovaná zeleninová zahrádka (dřívější pokusy byly marné, nikdy jsem ji nedokázala uchránit před ataky slimáků a následně musela o úrodu škemrat jinde :-)).

Ale letos to vypadá asi na velké "dýňobraní", protože další velkou dýni mi rezervovala na své zahrádce mamka :-))

Pokud jsem vás taky nalákala a nikdy jste dýni nezpracovávali jinak než do kompotu, recept/postup na výrobu džusu najdete tady  nebo pro sušenou dýni tady. 

A pokud máte i vy nějakou svou oblíbenou dýňovou "senzaci", budu ráda, když se taky pochlubíte a inspirujete i nás ostatní .-)

Krásný zářijový den

A.

Pozdně srpnová zahrada...

... mi přináší každoročně velkou radost a potěšení. 

Je na ní už pomalu znát přicházející podzim, který zatím tu a tam vykoukne ze záhonu, ale těch náznaků bude stále přibývat. Pro někoho důvod ke smutku a lítosti nad končícím létem, pro mne ale krásné období, které mám i s těmi uplakanými dny ráda.

Jistě, ani já se neubráním poznámkám typu "to nám ten rok zase hrozně rychle utekl...", ale jsem šťastná, že se u nás stále ještě dají rozlišit čtyři roční období, která se pravidelně střídají. Baví mě to - od jara až do zimy. Každé přináší něco krásného a neopakovatelného. Stále se tak můžeme na něco pěkného těšit.

Ráda bych vás tedy po čase opět prostřednictvím souboru obrázků z posledních srpnových dnů naší kvetoucí zahrady pozvala na virtuální procházku :-) A když vydržíte až do konce, čeká vás jedna hezká modelka (čímž částečně odpovím na komentář jedné z vás u předchozího příspěvku) .-)

Krásné první zářijové dny

A.