Jak neplakat nad rozlitým mlékem?

Asi se to dalo čekat. To, že prezidentskými volbami to neskončí. Nespokojenost, flustrace, lítost, naštvanost. Vidím a slyším to všude. I já jsem toho součástí. Směsice rozporuplných pocitů, které se v člověku odehrávají. A je jedno, jaký je výsledek. I kdyby volby vyhrál profesor Drahoš, bylo by nejspíš to stejné. Ukazuje to, jak hodně rozdělenou společností jsme se stali. Názory vždycky byly a budou rozdílné. Ale až u posledních dvou voleb (těch prezidentských a parlamentních) jsem zaregistrovala, jak hodně a také kolik emocí (a minimálně z poloviny negativních) s nimi bylo spojeno. Jak na sebe dokážou být lidé zlí.

Nebudu zastírat, jak jsem z výsledku voleb zklamaná. Jsem a je mi skutečně líto, že máme po volbách opět našeho staronového prezidenta Miloše Zemana. Lidé často tvrdí, že to není jejich prezident. Já si myslím opak - je to můj prezident, to bych se musela zříci své země, v jejímž čele stojí a to rozhodně nehodlám. O to těžší ale je srovnat se s tím, že v čele naší země stojí člověk, který se projevuje tak nedůstojně svému postavení. Člověk, ke kterému nemohu vzhlížet a kterého nemohu dávat svým dětem za vzor. Který je schopen v jedné minutě tvrdit, že už se polepší a bude slušnější a méně arogantní a v minutě druhé našít mezi novináře další ránu ze své pažby... Jak pak uvěřit tomu, že to myslí vážně? Že má v sobě alespoň špetku slušnosti a pokory?

Mohla bych teď vložit hned několik odkazů na záznamy dokladující to, jak se Miloš Zeman svými prvními slovy po znovuzvolení pro mne osobně opět znemožnil. Ale k čemu by to bylo? K tomu, abych sypala ještě více soli do čerstvých ran a pobouřila ty, kteří to vidí jinak. Nic víc by to nepřineslo...

Posledních několik dnů jsem přemýšlela, jak se svými dojmy a emocemi naložit, abych mohla jít dál bez toho, abych tzv. plakala nad rozlitým mlékem a/nebo zatrpkla na dalších pět let.

Možná je to tím, že jsem se narodila jako optimistka a bojovnice (nebo si to alespoň myslím:-)), nerada se vzdávám a také se snažím věřit v lepší zítřky. Na druhou stranu jsem byla vychována tak, že se o své dobré zítřky musím postarat především sama. Že mi nic samo od sebe nespadne jen tak do klína. Sama musím přiložit ruku k dílu...

V souvislosti s volbami prezidenta, ale také politickým klimatem v naší zemi tedy přemýšlím nad tím, co pro změnu mohu udělat já sama, aby nepřišlo/a další zklamání...

Dost dobře vystihují mé momentální pocity a dojmy slova kněze Orka Váchy.

Je třeba ptát se po důvodech, SLUŠNĚ diskutovat s druhou stranou, která situaci vyhodnotila jinak než já, snažit se pochopit a taky si asi i hodně vysvětlovat... Nechci přispívat k prohlubování propasti mezi oběma tábory. My se potřebujeme. Třeba byla stávající situace nevyhnutelnou skutečností, aby nás donutila více přemýšlet v souvislostech. Aby nás donutila znovu vystoupit ze svých sociálních bublin a hledat si cesty k sobě, nebát se spolu hovořit a diskutovat i s vědomím, že na mnoho i významných věcí nemáme stejný názor... Možná bylo třeba, aby věci tzv. vyhnily..., aby se znovu mohlo zasít semínko a vyrostla zdravá a silná rostlina...

I mezi mými příbuznými a známými je několik voličů Miloše Zemana, není jich mnoho, ale jsou. Nejsou to lidé hloupí a neoznačila bych je za burany... Tak tady bych mohla začít... .-)

Mějte krásný den

A.

Než...

... vyjdete podruhé k urnám, abyste vybrali toho, kdo bude stát v čele naší země v dalších pěti letech, něco nadčasového o demokracii, slušnosti, morálce, lásce, důvěře a spravedlnosti, odpovědnosti, vzdělanosti... jak ji viděl náš první prezident, T. G. Masaryk.

Ať už to dopadne jakkoliv, mějme se rádi, ať už jsou naše názory jakkoliv odlišné.

A.

Netlač řeku, teče sama...

A jsem zase o krůček dál ze své komfortní zóny... jsem si dneska ráno pomyslela, když mi i druhý majitel chalup, které jsem pro naše letošní rodinné prázdninové výletování objednala, potvrdil rezervaci :-) 

No a co je na tom nekomfortního, zeptáte se... Asi to nejlépe vystihnou slova Neila Amstronga po přistání lidské posádky na Měsíci - "malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo", resp. pokud bych je parafrázovala na naše rodinné poměry, tak "malý krok pro mnoho ostatních kolem nás, velký skok pro naši rodinu" :-) 

Neboť cestování s našimi dětmi na vzdálenost delší než 30 km až donedávna nebyla jednoduchá záležitost a byla to velká zkouška nervů všech zúčastněných...

Co u Viktorky naštěstí trvalo jen do jednoho roku, se u našeho Jirky táhlo až do poloviny loňských letních prázdnin. Kdo si zažil cestování jakýmkoliv dopravních prostředkem s ratolestí vytrvale kříčící, úpící, plačící, ječící po dobu alespoň pět minut, ví, o čem mluvím. Nic spolehlivě nezabíralo, snad jen únavou způsobené náhlé upadnutí do spánku, po němž se plynule navázalo tam, kde se skončilo.

Ačkoliv rádi objevujeme nová místa, cestování se tak pro nás s mužem stalo na několik let doslova utrpením a chuť na výletování či dovolenou strávenou mimo domov jsme si tak mnohokrát nechali raději zajít a omezili se hlavně na kratší výlety do okolí. Když se doma začalo mluvit o tom, že někam dál vyrazíme, vždy to provázela směsice smíšených dojmů a domněnek o tom, jak to bude probíhat...

Když jsem se na toto téma loni v létě bavila se svou sestřenicí a jejím mužem, překvapilo mě, jak jednoduché, ale funkční řešení mi doporučili. Rádi cestují po našich krajích a jsou se svými holkami zvyklí udělat větší přestávku nejpozději po každé hodině cestování. Cesta se tak sice velmi výrazně natáhne, ale navštíví při tom i další místa, která by jinak minuli, děti si odpočinou od cestování v autě, odreagují se a pak všichni bez problémů cestují dál. Vyzkoušeli jsme při návratu domů z loňské dovolené v Jizerských horách a vážně to fungovalo :-) Byl to skvělý pocit, když jako mávnutím kouzelného proutku byli malí i velcí cestovatelé "v pohodě"! :-)

Tato povzbuzující zkušenost ve mně zasela semínko naděje, že bychom si snad opět mohli více užívat objevování koutů naší vlasti i jiných krajů evropských. Během jednoho lednového odpoledne jsem tak sepsala několik tipů na letní dovolenou u nás i v zahraničí, probrala s mužem a vybraným "kandidátům" tak ještě ten den napsala :-)

Nakonec zvítězily naše Orlické hory (to je taková má srdcovka, do podhůří Orlických hor jsem jako dítě jezdila navštěvovat babičku a mamčinu sestru s rodinou, ale nikdy jsme se nevydali prozkoumat více hory, které mě lákaly) a Jeseníky (protože jsme měli vždycky blíž Beskydy, do Jeseníků jsme jezdívali velmi málo, je čas to napravit :-)) Vybraná místa nejlépe splňovaly naše představy o naší "ideální" rodinné dovolené, které se kupodivu u mne i mého muže vzácně shodují :-) Chalupa v Dětřichově pro mne byla láska na první pohled.

Zdroj obrázků pro koláž Chalupa v Dětřichově v Jeseníkách, kde strávíme část letošního léta, shodli jsme se jednohlasně a moc se těšíme :-)

Tahle docela malá věc mi připomněla něco obecnějšího, co v posledních letech kolem sebe hodně vnímám. Připomněla mi, jak někdy lidé zbytečně tlačí na pilu a honí se za výkonem - v práci, ve škole, ve sportu, .... chceme být nejrychlejší, nejchytřejší, nejoblíbenější.... a při té cestě za vysněným cílem/stavem si úplně zapomínáme užívat tu cestu, která k němu vede a bývá kolikrát důležitější než ten cíl samotný.

Snažím se tak nejen ve svém pracovně-podnikatelském, ale i osobním životě více dodržovat moto "netlač řeku, teče sama". Začala jsem s tím u svého podnikání a s odstupem dvou let mohu potvrdit, že to skutečně platí. Že je někdy třeba více poslouchat svou intuici a nechat se více "unášet svým proudem" a méně věci řídit. Že se dobré věci stávají, i když je dramaticky neinicializujeme. Pocit, že nemusím mít všechno stoprocentně pod kontrolou, je velmi osvobozující. Snad se mi to podaří stále více uplatňovat i v dalších oblastech .-)

Mějte krásné dny, já teď zase hodně "zahradničím", i když jen na "papíře" :-))

A.

Už téměř dva týdny ...

... ladím a hraji poctivě alespoň chvíli každý den na anglickou a francouzskou notu a moc mě to baví :-) 

Pro někoho málo, pro druhého dost, jak se to vezme... každopádně hodně mi při tom pomáhá nový pohled, jak k učení cizích jazyků přistupovat. Určitě se k tomu ještě někdy vrátím a třeba předám i pár tipů pro ty z vás, kteří se rozhodli letos s cizími jazyky také více pokročit.

I díky ohlasům, které jsem na svou letošní novoroční výzvu měla, si dnes ale dovolím své malé zamyšlení nad tím, proč naše předsevzetí, přání, vize, úkoly, které si vytyčíme nedojdou často naplnění.

Docela mě zaujaly informace, které jsem nedávno zaregistrovala v souvislosti s otázkou plnění tzv. novoročních předsevzetí. Říká se totiž, že pro většinu lidí je splnění novoročních úkolů velmi obtížné, a proto toho nechají hned po prvním týdnu. Někteří vydrží do jara. Ale po celý rok vytrvá a dosáhne tak svého cíle jen asi 12 % odhodlaných. To je docela málo, viďte? Znamená to, že téměř 90 % lidí to prostě vzdá!

Co může vězet za tak smutným dvojciferným číslem? Proč počáteční euforie, nadšení a energie tak rychle vyprchají do ztracena? Níže uvádím několik faktorů, které mně osobně přijdou v té věci jako velmi důležité.

Zdroj obrázku

Už jsem to zmiňovala v jednom z dřívějších příspěvků - mnozí lidé ztroskotají na potřebě oslnit něčím skutečně velkým. Definování velkých soust však může být bohužel tím posledním, co pro své cíle a sny v danou chvíli uděláme. Někdy zkrátka méně znamená více. Nemusí to ale vždycky znamenat, že se vzdáme všech svých velkých snů nebo je odročíme na neurčito. Možná by pomohlo si je třeba trochu "nakouskovat na stravitelnější sousta", jejichž postupné naplňování zvládneme lépe. Když se také za sebou pokaždé, když takové "sousto pozřeme", ohlédneme, vidíme kus dobře odvedené práce a to je pak motivace k nezaplacení :-)

Hodně může pomoci i zapojení našeho okolí, i když si často můžeme myslet opak. Zavážeme-li se k něčemu před ostatními, jde s tím ruku v ruce i potřeba tzv. se neshodit před ostatními a větší motivace svůj závazek naplnit. Většina z nás má v sobě od příroda bojovníka, jen možná o trochu pohodlnějšího než naši předci :-) Obeznámené okolí ale může sehrát i další významnou úlohu - když se tolik nedaří a my váháme, zda jít dál, podrží nás, povzbudí, připomene, co už se povedlo a proč to všechno vlastně děláme :-) Zejména v souvislosti s tím druhým je však třeba dobře volit, koho oslovíme - ti, u nichž předem jasně víme, že nás budou jen zrazovat, shazovat a zesměšňovat, nejsou těmi správnými kandidáty .-)

Sny jsou krásná věc a měli bychom si je dopřávat a neodhánět je od sebe. Na druhou stranu sen zůstane jen snem a známým vzdušným zámkem, pokud jej nesneseme na zem a nezačneme o něm uvažovat reálně tady a teď. Když víme, proč chceme to či ono zrealizovat, když jsme si vědomi svých obav a strachů a nejsme líní hledat řešení, jak je zvládnout a když známe sled i obsah hlavních kroků, které je třeba udělat, abychom se ke svému cíli přiblížili, vše bude mnohem hmatatelnější a s tím i realizovatelnější. Osobně se mi osvědčilo si odpovědi na výše uvedené otázky sepsat, ať je mám pěkně pohromadě černé na bílém. Myšlenky a nápady se často časem rozutečou a v takových chvílích je to naše "černé na bílém" jako záchranný člun a náš pevný bod v rozbouřeném moři :-) Pokud navíc stejně jako já patříte mezi notorické "kroužkovače" (lidi, kteří si své úkoly sepisují a po splnění s neskutečným zadostiučiněním odškrtávají), mohou vám odškrtnuté splněné úkony navodit lepší náladu a pocit, že jde všechno jako na drátku .-)

Nikdy nic není a nebude ideální. I během období, kdy se snažíme plnit své vyřčené cíle, se objeví situace, kdy občas trochu vypustíme, ať už z důvodu nemoci, rodinných či pracovních problémů ad. Neznamená to však, že jsme tak vše, co jsme již zrealizovali, ztratili a postrádá smysl pokračovat dál. Nikdo nejsme dokonalý a chyby dělají člověka.... Takže hlavu vzhůru. Mně třeba pomáhá připomenout si, proč jsem se do plnění daného cíle, úkolu, projektu... pustila, zrekapitulovat si, jaký byl výchozí stav a kde se momentálně nacházím teď, upravit případně kroky a hlavně jít dál.

A na závěr ještě jeden poznatek (který může najít uplatnění i při plnění v úvodu příspěvku zmiňovaných jazykových cílů). Nedávno jsem někde četla, že aby člověk ve svých předsevzetích (nejen těch novoročních) vydržel a nevzdal je po pár dnech, je třeba, aby z nich udělal pravidelnou aktivitu, kterou bude striktně dodržovat každý den alespoň po dobu jednoho měsíce a vytvořil si tak návyk. Může se to týkat cvičení, učení se jazyků, ale třeba také pravidelného časového prostoru, který si každý den vymezíme pro plnění jiného našeho cíle, osobního projektu ap. (Posvátného) času, kdy se nenecháme ničím a nikým rušit, abychom mohli plně soustředit svou pozornost na to, co je pro nás důležité. Tento čas by pak mělo respektovat i naše okolí. Při vytvoření takového každodenního návyku pak jeho svévolné opuštění nebude později až tak snadné. Je to asi jako s jakoukoliv návykovou látkou. Jen v pozitivním slova smyslu :-) A myslím, že je v tom kus pravdy. 

Uvedu to na jednom svém příkladu. Pominu-li atletiku, kterou jsem navštěvovala od svých asi jedenácti let, jsem sama za sebe začala pravidelně cvičit někdy v šestnácti a od té doby je pohyb neodlučitelnou součástí mého života. Samozřejmě, že čas od času přijde krátké (zpravidla ne víc než 2týdenní období), kdy cvičení či pohybovou aktivitu vypustím ve prospěch práce, rodiny, z důvodu nemoci ap., ale o to víc se pak těším, až opět budu pokračovat. Za ty roky jsem mohla vypozorovat, jak pozitivně na mě tento návyk působí a vzdát se jej (byť jen na krátkou dobu) je pro mě opravdu docela velká oběť... Snad se mi tuto zkušenost podaří přetavit i do jiných oblastí, kterými chci letos trochu pohnout :-) 

Tak krásné dny plné snů, které našly své správné místo na zemi :-)

A.

Co se v mládí naučíš,...

... později jako když najdeš .-)

Chtějí to. Jsou motivovaní a natěšení. A já ráda předávám zkušenosti dál a vyšívání mě baví. Tak proč jim v tom bránit, že?

Náš rodinný vyšívací kroužek (už chybí jen muž .-))

Pro Viki to není první setkání s jehlou a vyšívací bavlnkou a je hezké vidět, jak se zlepšuje a hledá si sama svůj styl práce. Pro Jiříka je to sice premiéra, ale je velmi šikovný. Fascinuje mě jeho schopnost soustředit se. Pekelně se soustředit. 

Využila jsem (už u Viki) osvědčenou taktiku - začínáme s výšivkou na vystřižené kolečko filcu - předním stehem spirálku dokola (pomocnou linku jsem Jirkovi načrtla tužkou). Až vyšije celé kolečko, nalepí jej na čtvrtku papíru, dokreslí tělíčko a tykadla a vytvořeného hlemýždě pak pěkně zarámujeme a pověsíme na zeď :-)

Třeba tip i pro Vaši domácí zábavu. Krásně se při tom rozvíjí jemná motorika rukou a řada milých drobností se dá vyrobit už s minimem dovedností .-)

Mám radost, že je to baví. I když... když se Viki zasnila, jak bude v dalším projektu vyšívat koníka, trochu se mi orosilo při představě, že koníka předkresluji na látku, čelo... Asi budu muset děti požádat, aby mi vyrobili dopředu šablonku, kterou jen obkreslím :-)

Krásný den

A.

Než vykročíte...

... k volební urně s lístkem svého prezidentského kandidáta, nabízím dvě malá zamyšlení Martina Jaroše, které sdílel na svém facebookovém profilu. 

Zaujala mě, jak stylisticky, tak obsahově, tak celkovým vyzněním natolik, že je prostě nemohu nesdílet :-) Líbí se mi, že se poněkud vymykají tomu, co běžně člověk může vidět a slyšet v posledních dnech, týdnech a měsících kolem sebe. Líbí se mi autorův optimismus a pozitivní pojetí událostí posledních dnů, stejně jako úcta k odlišným názorům ostatních.

A mluví mi opravdu z duše, i když můj prezidentský kandidát "srdcař" ponese nakonec odlišné jméno - automobilovou hantýrkou Martina Jaroše (v druhém zveřejněném příspěvku níže) půjde o "Mercedes S se sametovým benzínovým šestiválcem a diplomatickou vlaječkou v blatníku." :-)

Tak i vám ostatním přeji šťastnou ruku a krásný volební den.

A.

První zveřejněný post je ze 7.1.2018


OTEVŘENÝ DOPIS VOLIČŮM MILOŠE ZEMANA A NEROZHODNUTÝM.

Přátelé, ze všeho nejdřív vám chci říct jedno. Jestli fandíte současnému prezidentovi, tak já vaši volbu respektuju a uznávám. Nemám to hozené tak, že kdo volí Zemana, tak je zaostalý lotr, a kdo volí jiné kandidáty, tak je krasoduch a lepšočlověk. Mám přátele a strejdy, kteří mají úplně jiné politické názory než já - a stejně je mám celý život rád a vždycky se těším, až s nimi půjdu na pivo. Nechci, aby se z Česka stala prasklá země, rozdělená na dvě půlky, co se navzájem nenávidí. Takže respekt.

Dokonce vám řeknu, co je podle mě na Miloši Zemanovi super. Na našem prezidentovi se mi líbí třeba jeho postoj k Izraeli - kéž by to od něj převzala celá Evropa. Dále si vážím toho, že Miloš Zeman evidentně nešel do politiky pro peníze. Lidi kolem něj asi jo, to jsou takové špíny, ale samotný Zeman podle mě nikdy nekradl a nekrade. No a konečně uznávám, že umí (nebo uměl) trefně pojmenovat věci a že dřív hýřil vtipnými bonmoty. I když je fakt, že tak 2 roky jsem od něj žádný dobrý neslyšel. Ale i tak, komu čest, tomu čest.

Vím, že jsou i další důvody, proč jej chcete volit. Ale o těch dalších důvodech si myslím, že jsou to mýty. A chci vás poprosit, abyste mi dali 8 minut svého času. Já vám zkusím ukázat, že Miloš Zeman není ten člověk, kterého v něm vidíte. Když mi to vyjde, fajn. Když ne, žádný problém, klidně si ponechte svůj názor a já vám férově poděkuju za pozornost.

1. Nejdřív vám musím říct, že Miloš Zeman NENÍ úspěšný prezident. Víte, on přes všechny ty silné řeči vlastně za těch 5 let nic nedokázal. Nebo vy si dokážete vzpomenout na něco, co dobrého pro vás udělal či prosadil? Věřte mi, nenajdete skoro nic. Žádné jeho plány se nenaplnily. Víte třeba, že Miloš Zeman přišel na Hrad jako velký eurofederalista, že si od začátku vlády přál silnější EU a že chtěl co nejdřív zavést euro? Podívejte třeba na tenhle článek: "Zeman chce euro - jde to stihnout do roku 2017, tvrdí" (https://goo.gl/ZtAFS1). Samozřejmě se nic takového nestalo - Zeman si totiž může povídat, co chce, ale stane se jen to, co mu vláda dovolí. Stejně do ztracena vyšla i jeho údajná podpora ekonomických vztahů s Čínou. Slavná čínská Hedvábná stezka nakonec přes Česko vůbec nepovede (v tom lépe uspěli Poláci, https://goo.gl/Ra9qW9), velikost čínského kapitálu v ČR se od roku 2015 pořád zmenšuje a třeba teď jsou čínské investice u nás 30krát menší než investice malého Holandska. Třicetkrát menší! (https://goo.gl/nSTLx9) Stejně je to s Ruskem. Sankce samozřejmě nepadly a Rusko pro nás zůstává naprostým ekonomickým pidižvíkem. Prezident nedosáhl ničeho.

2. Další mýtus je, že Miloš Zeman hájí zájmy obyčejných lidí. Nevěřte. Miloš Zeman si o obyčejných lidech pořád myslí to, co říkal v roce 1992 - že třetina obyvatel je slabá duchem. On lidmi pohrdá, jen to na nás umí pěkně zahrát. Víte, já jsem před rokem zažil vzácnou věc - měl jsem asi dvouhodinový rozhovor s Petrem Kellnerem (a několik mítinků s jeho kolegou Jiřím Šmejcem). Nabízeli mi nějakou práci, kterou jsem stejně nevzal, ale to už je jedno. Dost dlouho jsme mluvili o politice, včetně toho, že mi upřímně řekli, jak vidí zahraniční politiku Miloše Zemana a návštěvu čínského prezidenta v Praze. Byly to možná nejzajímavější rozhovory mého života; musím uznat, že ti chlapi jsou extrémně chytří a mají vizi. Ale zároveň jsem z těch hovorů odešel s velmi zvláštním pocitem. Jako kdyby nebyla úplně náhoda, že Miloš Zeman svou zahraniční politiku tak silně upřel zrovna na ty dvě země, ve kterých má pan Kellner jako na potvoru největší byznys. Skoro mám dojem, že kdyby nejbohatší Čech měl těžiště svého podnikání v Holandsku, tak se dnes na Hradě prodávají dřeváky, točí větrné mlýny a Miloš Zeman by dělal vtípky o blahodárném vlivu marjánky na zdraví seniorů. V tom jsme měli bohužel smůlu... Víte, Miloš Zeman není svůj a nehájí zájmy nás obyčejných lidí. On hájí zájmy jistých neobyčejných lidí. A oni jsou taky jediní, kdo z těch jeho čínských cest opravdu profitují. Však mu na to taky půjčují letadlo.

3. Lidi myslí, že Zeman umí natvrdo říkat nepohodlné pravdy. Bohužel, to je ten největší omyl - on říká právě jen ty pohodlné pravdy, které se netýkají jeho. Ale nikdy vám neřekne pravdu o tom, kdo mu dal peníze na kampaň, nikdy vám neřekne pravdu o tom, proč dal Martinovi "Lukoilovi" Nejedlému tu nejlepší třípokojovou kancelář na Hradě hned vedle té své... A i když ho soud veřejně usvědčí ze lži, tak se Miloš Zeman nedokáže ani omluvit, ano, už nemá ani tu nejzákladnější slušnost nás všech chybujících lidí.

4. Vím, že lidi Zemana volí, protože si myslí, že nás ochrání před uprchlíky. Ale s tím on nic neudělá. Rozhoduje o tom vláda, a ta je stejně protiuprchlická (a v Česku rozhodně i nadále bude). Kdyby vláda náhodou byla pro uprchlíky, tak to Zeman nijak neovlivní, i kdyby se na hlavu stavěl.

5. Ale nechme politiky. Řeknu vám něco obyčejně lidského, co je podle mě důležitější než nějaká velká politika. Miloš Zeman podle mě selhal v tom hlavním, co dělá skutečného prezidenta - nikdy, ani na sekundu se nestal pozitivním vzorem. Vzpomínáte si na něco čistého, dobrého a povzbuzujícího, co řekl? Vzpomínáte si na nějaký moment, kdy oslavil úspěch českého startupu, studenta, celé země, na moment, kdy vlil naději a úsměv pochybujícím lidem? Vzpomínáte na jediný projev, ve kterém by nebylo víc žluči než inspirace? Takový moment už roky nenastal. Z našeho prezidenta je čím dál víc jen mistr sarkasmu a jedovatého vtipu - každá druhá jeho věta obsahuje osten, o který se má někdo pořezat. Dovedete si představit, že by k němu nějaké dítě upřímně vzhlíželo, obdivovalo ho, vidělo v něm dobro? Děti jsou čisté, poznají pravdu. Zeptejte se dětí na prezidenta Zemana a ony vám řeknou, že vidí zlého dědu.

A to je vše. Víte, já myslím, že Miloš Zeman tyhle volby zase vyhraje. Nechytá mě z toho amok, protože jak jsem řekl, ten pán vlastně za 5 let nic reálně nedotáhl a v dalších 5 letech už nedotáhne vůbec nic. Můj život, ani ten váš, už ten pán reálně neovlivní. Už může ovlivnit jen náladu v naší zemi. Uvažte to prosím ještě jednou. Opravdu tam chcete člověka, který žádnou svou politiku nenaplní? Opravdu tam chcete člověka, který místo obyčejných lidí slouží pracháčům v pozadí? Opravdu tam chcete muže, který lže a nedokáže se omluvit, muže, který ještě umí seknout, ale už svůj národ nemůže pozitivně vést do 21. století? Uvažte to, prosím. Výběr máte. Je tam zkušený diplomat Fischer, odvážný Horáček, který vynikl v umění, byznysu i vzdělání, je tam důstojný vědec Drahoš, sympatický mladý lékař Hilšer a další. Dejte šanci někomu novému. A hlavně jděte k volbám a ať budete volit jakkoli, tak si to užijte, protože už to, že můžeme vybírat, je paráda. Děkuji.

Sdílejte prosím, jestli souhlasíte.

Druhý, ještě zajímavější post zveřejnil o den později.

Tak jo. Pár lidí mě dneska vyzvalo, ať konečně napíšu něco pozitivního a řeknu, koho budu volit. Myslím, že nastal čas - a že to tomu pánovi dlužím.

Tenhle pátek hodím do urny v Kuvajtu (to je k nám nejbližší volební místo) lístek se jménem Michal Horáček. A budu opravdu rád, že můžu takového skvělého člověka volit.

Michala Horáčka jsem tak nějak okrajově vnímal celý svůj dospělý život, asi jako většina z vás. Před pár lety jsem na něj upozornil svou ženu - jako cizinka ho neznala - a říkám jí, Beo, jestli je v Česku někdo, komu závidím, tak je to tenhle pán - Michal Horáček. A ona na to, proč mu závidíš, to není hezké, nemáš závidět nikomu. A já jí říkám, závidím mu proto, že jiného takového člověka v Česku neznám. On umí nejvíc věcí nejlíp ze všech, a navíc umí zrovna ty věci, co mě vždycky zajímaly. Nejdřív dělal do umění, psal texty písní, a dělal to tak dobře, že se tím proslavil po celé zemi. A pak jako básník šel a začal dělat byznys a i ten dělal tak dobře, že v něm vydělal skoro miliardu. A pak jako byznysman prodal svoji firmu a vrhnul se na vzdělání a zase to dotáhl na špičku, má doktorát z antropologie. Na co sáhl, v tom zazářil. Umění, byznys, vzdělání - Michal Horáček je opravdový vítěz životního trojboje. Když blesk třikrát uhodí do stejného místa, tak to nebude náhoda.

Když pak Michal Horáček oznámil svou kandidaturu na prezidenta, začal jsem ho sledovat pozorněji. Protože se o politiku zajímám a jsem na tom Facebooku, tak jsem se s ním i víckrát sešel a měl příležitost ho poznat jako člověka. Měl to těžké, protože začal se svou kampaní brzo a sám to věděl. Spoustě lidí v takové situaci dojdou síly a energie a konec jen odchoděj, protože mají pocit, že stejně nemají šanci. Ale Michal Horáček od začátku bojuje jako lev. Celou kampaň se choval jako bojovník, neustále se zlepšoval a vždycky v tom měl srdce na 200 procent.

Dělal Michal Horáček v kampani chyby? No jejda! Stejně jako každý. Vždycky si říkám, že kdybych si já měl vést kampaň déle než rok a čelit tomu šílenému tlaku, tak bych těch chyb udělal pětkrát tolik. A vy taky. Je to emocionální člověk, vkládá do toho srdce, ale kdo ho znáte osobně, víte, že to není póza, že on takový je. A já nakonec vždycky chci stát spíš s bojovníky a srdcaři, protože dobré věci přicházejí k těm, co mají odvahu a cedí krev. Proto to v pátek hodím Michalu Horáčkovi. Ano, vím, že to není racionální, že průzkumy... Ale já si aspoň v prvním kole dopřeju luxus nebýt racionální. Protože kdybychom se všichni chovali jen podle průzkumů, tak by nám nezbyl žádný prostor na zázraky - a já pro ně vždycky raději nějakou škvírku nechám.

S panem Horáčkem by Česko mělo energického, velkorysého prezidenta, který pomáhá lidem a zvedá naše sebevědomí. Všichni naši tři dosavadní prezidenti byli výrazné osobnosti, o kterých se mluvilo i mimo střední Evropu. I když jste s nimi třeba nemuseli souhlasit, tak rozhodně nebyli nudní. A to samé bude s Michalem Horáčkem. Je slaný a mastný. A má umělecký přesah, čímž je Česko v politice proslulé. Protože ano, já jsem havlista!

Když to řeknu jazykem nás autíčkářů, tak Michal Horáček je pro mě Range Rover - auto, které umí nejvíc věcí nejvíc dobře.

Zároveň musím s potěšením říct, že tu máme spoustu dalších skvělých možností. Opravdu nechápu lidi, kteří si stěžují na nedostatek osobností.

Fantastickým kandidátem je Pavel Fischer - prezident 2018. Ve středověku by se mu říkalo Chrysostomos - Zlatoústý. Vůbec jsem nevěděl, že máme tak skvělé diplomaty, tak pohotové, tak myšlenkově precizní - úplně se stydím, že mi jméno Fischer tak dlouho unikalo. To jen dokazuje, že kvalitní lidé v Česku JSOU. Pan Fischer by prezidentský úřad zvládl levou zadní a dělal by to hladce a plavně a ani na sekundu bychom se za něj nemuseli stydět. Pro mě je to Mercedes S se sametovým benzínovým šestiválcem a diplomatickou vlaječkou v blatníku.

I Jiří Drahoš je výbornou volbou. Proč jednou nemít decentního prezidenta německého či rakouského typu, ze kterého bude vyzařovat slušnost? Musím se smát lidem ze své bubliny, kteří kritizují páně Drahošovu kampaň. Ano, jeho kampaň je tak špatná, že se profesor stabilně drží úplně na vrcholu hned u Miloše Zemana a možná jako jediný ho může porazit. Drahošův smířlivý přístup asi nejen vychází z jeho povahy - a to je dobře, nechceme, aby se někdo v kampani přetvařoval - ale zároveň to může být jediná efektivní strategie proti obhájci titulu. Takže já se nevysmívám. Naživo mi pan Drahoš přišel neobyčejně solidní, sice mírný, ale dost pevný; mnohem lepší, než to vypadá v televizi. A hlavně, všiml jsem si, že je těžké ho nějak ušpinit nebo urazit - bláto a pomluvy se od něj odrážejí beze škod, protože z něj slušnost opravdu čiší. S panem Drahošem bude mít práci i Zemanův hnojomet. Respekt všem, kdo Jiřího Drahoše volí. Bezpečná volba, asi jako stříbrné Volvo V90.

Marek Hilšer (Marek Hilšer na Hrad) je čisté srdce. Jsem rád, že se normální člověk z lidu, mladý, bez konexí, bez peněz a bez politické tlačenky dostal tak vysoko v boji a že tolik lidí zaujal. Hrozně mě pobavila i jeho paní v debatě prvních dam: řekla, že kandidovat za pět let znovu má Marek zakázané, že bude moct zase až potom, co mu bude padesát. To mi přišlo tak symbolické a lidské, moje žena by určitě řekla něco podobného. Mimochodem, všiml jsem si, že většina kandidátů má opravdu skvělé manželky, chytré osobnosti - a to beru jako hodně dobrý signál, protože velké ženy bývají u velkých mužů. Marka Hilšera bych hrozně rád viděl v politice i po téhle volbě. Z aut je to asi Mazda MX-5 kabrio, lehká, agilní, radost ji řídit, a někdy si sundává vršek.

Mirek Topolánek má svou minulost, ale vím, že jako prezident by odvedl minimálně stejnou práci jako ten stávající, a navíc bychom se za něj nemuseli stydět. Je pevně proevropský, dokonale zná politické mechanismy, on by se v tom chlívě neztratil. Lidsky je to fasa chlap, stříká z něj testosteron, je za tvrďáka, ale zároveň z něj vyzařuje dobrá nálada. Dokázal bych ho volit. BMW X6.

Další kandidáti - pánové Kulhánek, Hynek a Hannig - mi nejsou tak dobře známí a názorově jsou mi dál. Nicméně pan Kulhánek na mě působí velmi solidně, je možná trošku old school, z davu příliš nevybočí, ale to Škoda Octavia taky ne a přece je to slušné auto. Dokonce i pan Hynek působí naživo velmi rozumně a mluví uměřeně. Je to takový Jeep Wrangler, hrana chlap od těch zbraní - názorově je mi sice už dost vzdálený, ale myslím, že by namíchl méně lidí než Miloš Zeman. Jestli ho volíte, chápu to. Pan Hannig je vřelý člověk, pobavilo mě, jak přede mnou rozezpíval celý sál i další kandidáty. Přesto jeho kampaň nemůžu brát úplně vážně. Škoda 1203 v socialistické hnědé.

A nakonec je tu černý ZIL-41047, auto, které ruští poradci jen s největším vypětím udržují pohromadě. Prezident Zeman mě výkonem své funkce zklamal, volit bych jej nemohl, už jsem o tom psal. Nicméně prezenci pořád má, kam přijede, tam na sebe přitáhne všechny zraky a menší odstrčí z cesty; i když bumbá jako prokopnutý, je potřeba s ním počítat. Hlasy pro něj demokraticky respektuji, i když bych naší zemi přál změnu.

A to samé radím i vám. Respektujte své protivníky a hlavně jděte k volbám. Kdo chcete Miloše, bojujte za něj. Vy ostatní do toho taky dejte všechno, protože určitá šance jej porazit existuje. Nestěžujte si, že tam nemáte pana Dokonalého - kdyby pan Dokonalý existoval, tak si užívá na svém ostrově v Karibiku a na nějaké Česko si ani nevzpomene. Kašlete už na mouchy, které každý kandidát má. Spíš si užívejte, že tenhle napínavý závod můžeme sledovat - a že se zatím jede překvapivě čistě! A to na české i světové poměry. Tak jen doufejme, že v druhém kole piloti Zilu nezačnou prasit...

Má dnešní radost

Dobré odpoledne,

dnes z časových důvodů jen ve zkratce... O něčem, co souvisí s další mou letošní výzvou.

BioAbecedář Hanky Zemanové. Těším se moc, až si jej přečtu skrz na skrz. Tahle oblast mě zajímá už hodně dlouho a chtěla bych jít více do hloubky. Podle toho, co jsem se o Hance mohla z různých stran dozvědět, to bude velmi poučné, inpirativní a zábavné čtení :-) A myslím, že bych tím mohla splnit jeden z bodů letošní čtenářské výzvy .-)

Sama se nepovažuji za "biofanatika", ale zdravé jídlo, které nebude "nabušené" látkami, které v nich nemají co pohledávat a bude složeno z potravin, které našemu tělu naopak velmi prospívají, si určitě pro sebe i svou přeji hodně. I to je podle mého názoru jeden z důvodů, proč se třeba v posledních letech tolik zvedl zájem o permakulturní zahradničení. Myslím, že není úplně jednoduché se v problematice zorientovat a především nenechat se bezdůvodně strhnout argumenty té i druhé strany. I proto jsem se rozhodla pro nákup této knihy - která obsahuje nejen průvodce nakupováním (informace o jednotlivých potravinách a odpovědi na často kladené dotazy s tím spojené), ale rovněž informace o méně používaných zdravých potravinách či receptovou část rozdělenou do několika celků podle typu připravovaného pokrmu.

Zajímalo by mě, jaký vztah k biopotravinám a vůbec všemu okolo máte vy? Je to podle vás momentální výkřik módy, skvělý obchodní tah prodejců biopotravin nebo nutná podmínka kvalitního života, o kterou musíme usilovat?

Krásný den

A.

Včera u nás bylo tak nádherně (a teplo), jako by už přišlo jaro... Děti chtěly hrozně běhat po zahradě, tak jsme si s mužem našli taky zábavu a udělali práci, kterou si obvykle necháváme až na časné jaro.

Odřezané větve vrby jsme ihned zpracovali v zahradním drtiči a já budu mít mulč na část jednoho ze svých letošních zahradních plánů... A že to počasí člověka vyburcuje k množství nápadů! :-)

Ale zimu prosím, aby ještě přišla, začátkem ledna jaro do zahrady ještě nechceme... 

Vzpomínám a těším se - zatím jen u fotek. Tyto z loňského začátku léta patří mezí mé srdeční :-)

 

   

  

 

 

  

 

 

   

Krásnou neděli

A.

PS: Možná mé prosby budou přeci jen vyslyšeny :-) Dneska dopoledne byla obloha zamračená a trochu se ochladilo a jemně mžilo. Vytáhli jsme tak pro změnu děti  (a psa) ven na dlouhou procházku. V rámci zimní přípravy na náš letošní výstup na Lysou horu, kterou by s námi už měl absolvovat i Jiříček :-) A bylo to moc fajn .-)