Anna alias Agnieszka
pondělí 31. prosince 2018
Krásného Silvestra...
... a v novém roce zdraví v těle, rozum a štěstí v hrsti, lásku v srdci a úsměv na tváři :-))
Anna alias Agnieszka
Anna alias Agnieszka
neděle 30. prosince 2018
Dočkala jsem se...
... a ani to netrvalo moc dlouho :-)
S velkou pomocí mého šikovného muže se mi podařilo zrealizovat můj listopadový projekt ještě letos.
Nevím, jestli to je jen náš rodinný problém, ale malbu na stěnách v předsíni musíme každou chvíli obnovovat. Kolikrát nevydrží čistá ani týden. Chtěla jsem tak obklady, které bych mohla otřít, když bude třeba.
Když jsem procházela na Pinterestu různé možnosti, narazila jsem na jednu alternativu, která mi padla do oka a líbila se i mému muži. Původně jsem si myslela, že je výplň tvořená dřevěnou překližkou, ale z příspěvku na jednom zahraničním blogu vyplynulo, že je to trochu jinak :-)
Dalo by se jí označit jako "učesaná-neučesaná, oblečená-neoblečená..." - něco na způsob kazetového obkladu, ale bez celoplošné dřevěné výplně. Základ tvoří dřevěné vyfrézované "rámy", které se spolu se zdí mezi nimi natřou barevným nátěrem latexovou barvou. Ten je možné utřít v případě potřeby vlhkým hadrem.
Okraje "rámů" frézoval domácí frézkou manžel. Tento sortiment u nás není v dřevoprodeji běžně k sehnání. Zapomněla jsem vyfotit detail, ale frézkou upravené okraje působí uhlazeněji i zdobněji než klasické ostré hrany.
Tak jsem zvědavá, jak dopadne zátěžová zkouška .-)
Mějte hezký den
A.
S velkou pomocí mého šikovného muže se mi podařilo zrealizovat můj listopadový projekt ještě letos.
Nevím, jestli to je jen náš rodinný problém, ale malbu na stěnách v předsíni musíme každou chvíli obnovovat. Kolikrát nevydrží čistá ani týden. Chtěla jsem tak obklady, které bych mohla otřít, když bude třeba.
Když jsem procházela na Pinterestu různé možnosti, narazila jsem na jednu alternativu, která mi padla do oka a líbila se i mému muži. Původně jsem si myslela, že je výplň tvořená dřevěnou překližkou, ale z příspěvku na jednom zahraničním blogu vyplynulo, že je to trochu jinak :-)
Dalo by se jí označit jako "učesaná-neučesaná, oblečená-neoblečená..." - něco na způsob kazetového obkladu, ale bez celoplošné dřevěné výplně. Základ tvoří dřevěné vyfrézované "rámy", které se spolu se zdí mezi nimi natřou barevným nátěrem latexovou barvou. Ten je možné utřít v případě potřeby vlhkým hadrem.
Okraje "rámů" frézoval domácí frézkou manžel. Tento sortiment u nás není v dřevoprodeji běžně k sehnání. Zapomněla jsem vyfotit detail, ale frézkou upravené okraje působí uhlazeněji i zdobněji než klasické ostré hrany.
Tak jsem zvědavá, jak dopadne zátěžová zkouška .-)
Mějte hezký den
A.
sobota 29. prosince 2018
pátek 28. prosince 2018
A tohle je pro Jiříčka :-)
Stejný příběh, ale jiné provedení.
Rebelský potisk a Jiříčkova oblíbená zelená. Má ho na sobě už čtvrtý den a nechce jiné :-)
Mějte hezký den
A.
Rebelský potisk a Jiříčkova oblíbená zelená. Má ho na sobě už čtvrtý den a nechce jiné :-)
Mějte hezký den
A.
čtvrtek 27. prosince 2018
Pro trpělivou Markétu...
... která si u mě objednala dvacet kousků háčkovaných sněhových vloček těsně před Vánocemi.
Objednávku jsem kvůli momentální zdravotní své i Viktorčině indispozici chtěla původně odmítnout. O to víc mě potěšila zpráva, že vločky určitě najdou uplatnění i o dalších Vánocích... A kdo ví, možná ještě letos - třeba my doma odstrojujeme vánoční výzdobu nejdříve na Tři krále .-)
Toto je první 10členná posádka a ve zpracování je ještě zbývajících 10 kousků jiných vloček. Pokud vše půjde dobře, zítra už touhle dobou budou na cestě poštou k Markétě .-)
Krásný den
A.
Objednávku jsem kvůli momentální zdravotní své i Viktorčině indispozici chtěla původně odmítnout. O to víc mě potěšila zpráva, že vločky určitě najdou uplatnění i o dalších Vánocích... A kdo ví, možná ještě letos - třeba my doma odstrojujeme vánoční výzdobu nejdříve na Tři krále .-)
Toto je první 10členná posádka a ve zpracování je ještě zbývajících 10 kousků jiných vloček. Pokud vše půjde dobře, zítra už touhle dobou budou na cestě poštou k Markétě .-)
Krásný den
A.
středa 26. prosince 2018
Za pět minut dvanáct...
... ale v termínu :-)
Letošní handmade vánoční dáreček pro Viki jsem měla hotový dva dny před Štědrým dnem.
Každý rok se nastavím do modu "nebudu to hrotit, přijde inspirace, stihnu ji zrealizovat - bude to fajn, nepřijde, svět se nezboří...". A snad každý rok (možná díky tomu) připravuji své handmade dárečky opravdu na poslední chvíli. Stres ale nevnímám, spíš obrovskou radost, když se to nakonec zase povede :-)
Letos to byla úpletová trička (stihla jsem nakonec i Jiříčkovo .-)). Chtěla jsem z úpletu šít ve velkém už před letními prázdninami, ale kvůli práci na zahradních projektech a soustředění pozornosti na jiné tvořivé aktivity jsem se k tomu nedostala.
Materiál jsem však díky tomu nemusela narychlo shánět. Stačilo jen vytisknout, slepit a upravit si na míru střihy, nastříhat látku a pustit se do šití. Jak já se na to těšila!
Krásné dny
A.
PS: Viki tričko moc sluší, ale odmítá si jej vzít na sebe, že není dost volné a musí pořád zatahovat břicho, aby nebylo přes tričko vidět... doposud jí to bylo jedno... časy se mění...
Letošní handmade vánoční dáreček pro Viki jsem měla hotový dva dny před Štědrým dnem.
Každý rok se nastavím do modu "nebudu to hrotit, přijde inspirace, stihnu ji zrealizovat - bude to fajn, nepřijde, svět se nezboří...". A snad každý rok (možná díky tomu) připravuji své handmade dárečky opravdu na poslední chvíli. Stres ale nevnímám, spíš obrovskou radost, když se to nakonec zase povede :-)
Letos to byla úpletová trička (stihla jsem nakonec i Jiříčkovo .-)). Chtěla jsem z úpletu šít ve velkém už před letními prázdninami, ale kvůli práci na zahradních projektech a soustředění pozornosti na jiné tvořivé aktivity jsem se k tomu nedostala.
Materiál jsem však díky tomu nemusela narychlo shánět. Stačilo jen vytisknout, slepit a upravit si na míru střihy, nastříhat látku a pustit se do šití. Jak já se na to těšila!
Krásné dny
A.
PS: Viki tričko moc sluší, ale odmítá si jej vzít na sebe, že není dost volné a musí pořád zatahovat břicho, aby nebylo přes tričko vidět... doposud jí to bylo jedno... časy se mění...
úterý 25. prosince 2018
Vánoční háčkovaní andílci...
... se zrodili z háčku během včerejší štědrovečerní rodinné pohody :-)
Zatímco se děti po štědrovečerní večeři, zpívání koled, pouštění lodiček, krájení jablíčka... intenzivně ve "svém světě" věnovaly svým dárkům, ponořila jsem se i já do toho svého :-)
Toho vpravo jsem zkoušela uháčkovat už loni. Trochu mě potrápil - problém nebyla angličtina, ale specifický styl slovního popisu, na který nejsem moc zvyklá. Loni rozpracovaný jsem ale letos dokončila a k němu navíc přidala i druhý kousek.
Snad potěší mou mamku, ale hlavně mou babičku, která dnes slaví už své 82. narozeniny :-) Právě ona stála spolu s prababičkou u mých prvních ručních prací.
Krásný 1. svátek vánoční
A.
Zatímco se děti po štědrovečerní večeři, zpívání koled, pouštění lodiček, krájení jablíčka... intenzivně ve "svém světě" věnovaly svým dárkům, ponořila jsem se i já do toho svého :-)
Toho vpravo jsem zkoušela uháčkovat už loni. Trochu mě potrápil - problém nebyla angličtina, ale specifický styl slovního popisu, na který nejsem moc zvyklá. Loni rozpracovaný jsem ale letos dokončila a k němu navíc přidala i druhý kousek.
Snad potěší mou mamku, ale hlavně mou babičku, která dnes slaví už své 82. narozeniny :-) Právě ona stála spolu s prababičkou u mých prvních ručních prací.
Krásný 1. svátek vánoční
A.
pondělí 24. prosince 2018
neděle 23. prosince 2018
Učím se mít ráda své chyby...
... obzvlášť, když díky nim vzejde třeba tenhle dáreček pro mamku k Vánocům :-)
Nejdřív vznikl středový háčkovaný motiv. S háčkem jsem opravdu velká kamarádka, takže když někde na Pinterestu nebo blogu uvidím něco pěkného, co bych někdy v tomto nebo některém ze svých příštích životů mohla uháčkovat, ukládám a nebo rovnou tisknu.
V té hromadě schémat bez popisků ale aby se pak čert vyznal...
Když jsem letos narychlo háčkovala vánoční baňky pro paní učitelky v naší školce a škole, představovala jsem si, že každá z nich bude úplně jiná.
Jako naschvál jsem ale několikrát po sobě sáhla po schématu, ze kterého nakonec vylezlo háčkované vejce nebo háčkovaný čtverec :-)
Když mi vždycky někde v půlce docvaklo, že z toho žádná "koule" nebude, ani kdybych se rozkrájela, začalo to ve mně hlodat, že letos to ale vážně nestihnu...
Rozpracované vejce jsem rozpárala, ale toho čtverce mi bylo líto. Bylo to sice zdržení, ale motiv byl tak pěkný, že jsem jej i za cenu časového skluzu dokončila s tím, že pro něj později určitě najdu nějaké využití .-)
Než jsem dokončila i baňky, měla jsem v hlavě plán i pro čtverec :-)
Přední stranu polštářku jsem vyztužila vrstvou tenčího vatelínu a prošila. Jemná barevná kombinace je k zimě jako dělaná a protože je neutrální, hodit se bude určitě všude.
Handmade dárek na poslední chvíli je připraven :-)
Krásnou poslední adventní neděli
A.
Nejdřív vznikl středový háčkovaný motiv. S háčkem jsem opravdu velká kamarádka, takže když někde na Pinterestu nebo blogu uvidím něco pěkného, co bych někdy v tomto nebo některém ze svých příštích životů mohla uháčkovat, ukládám a nebo rovnou tisknu.
V té hromadě schémat bez popisků ale aby se pak čert vyznal...
Když jsem letos narychlo háčkovala vánoční baňky pro paní učitelky v naší školce a škole, představovala jsem si, že každá z nich bude úplně jiná.
Jako naschvál jsem ale několikrát po sobě sáhla po schématu, ze kterého nakonec vylezlo háčkované vejce nebo háčkovaný čtverec :-)
Když mi vždycky někde v půlce docvaklo, že z toho žádná "koule" nebude, ani kdybych se rozkrájela, začalo to ve mně hlodat, že letos to ale vážně nestihnu...
Rozpracované vejce jsem rozpárala, ale toho čtverce mi bylo líto. Bylo to sice zdržení, ale motiv byl tak pěkný, že jsem jej i za cenu časového skluzu dokončila s tím, že pro něj později určitě najdu nějaké využití .-)
Než jsem dokončila i baňky, měla jsem v hlavě plán i pro čtverec :-)
Přední stranu polštářku jsem vyztužila vrstvou tenčího vatelínu a prošila. Jemná barevná kombinace je k zimě jako dělaná a protože je neutrální, hodit se bude určitě všude.
Handmade dárek na poslední chvíli je připraven :-)
Krásnou poslední adventní neděli
A.
sobota 22. prosince 2018
Háčkované vánoční baňky...
... jsem pro paní učitelky ze školky vyráběla na poslední chvíli. Poslední jsem doháčkovala asi čtyřicet minut před předáním a to bylo ještě třeba škrobit a sušit! Při sušení pomohl fén na vlasy, díky kterému jsem sušení zvládla asi za 10 - 15 minut :-)
Nakonec jsem stihla tři baňky pro paní učitelky (třetí na fotce není, protože se zrovna sušila) a háčkovaný zvoneček pro paní učitelku ve škole (ten už jsem měla v době focení zabalený, ale vyšel nádherně). Do školky jsem chtěla baněk pět - ještě pro dvě další osůbky, ale to už jsem bohužel nedala... (ta vločka - ta byla jako zichr, pokud by mi nestihla uschnout ta třetí baňka :-)))
Přelom minulého a tohoto týdne a vlastně celý tento týden byl pro mě totiž jak fyzicky, tak psychicky náročnější a je to i hlavní důvod mého blogového "výpadku".
S Viki jsme v posledních 4 týdnech řešili s odstupem 1 - 2 týdnů třikrát náhlé 1 až 2 denní vysoké horečky (i přes 40 stupňů), které ale nedoprovázely žádné bolesti nebo příznaky nachlazení. Jak rychle přišly, tak rychle odezněly. Viki jsem si vždycky nechala i přesto, že jí bylo dobře, 2 dny doma, abych měla jistotu, že bude v pořádku. Když se to ale stalo už potřetí (na přelomu minulého a tohoto týdne), už nám to přišlo podezřelé a v pondělí jsem s Viki vyrazila k doktorce.
Při vyšetření se nic neukázalo, ale paní doktorka nechala udělat odběry krve, rozbor moči i stěry z krku s tím, že má Viki zůstat doma v klidu, než budeme vědět víc. Ani ne hodinu po příjezdu domů nám volala, že máme hned přijet zpět, protože má Viki velmi vysoké hodnoty CRP (hodnota 200, normální je prý 8) a že je to na hospitalizaci v nemocnici. Navíc ji našli v krvi streptokoka. Většina výsledků ještě ale nebyla hotová.
Následoval tak rentgen plic, aby se vyloučil zápal plic (dopadl naštěstí dobře). Paní doktorka Viki předepsala hodně silná antibiotika proti streptokokovi a mohli jsme zůstat doma s tím, že za 2 dny se přijdeme ukázat a znovu se udělají odběry a testy z moči. Mezi tím jsme se dozvěděli další výsledky - Viki měla zvýšené množství bílých krvinek v moči - což bývá předzvěstí zánětu močových cest nebo ledvin, stěry z krku pak potvrdily streptokokovou angínu.
Zdá se mi to k neuvěření, protože Viki (kromě těch několika dnů s horečkami) ani zdaleka nepůsobí jako nemocné dítě a ani teď ji nic nebolí (tohle je u ní skvělé, není to poprvé, co se při vážném onemocnění neprojevuje "standardně").
Ale testy hovoří jasně a mě až mrazí v zádech z toho, co se uvnitř našeho těla může odehrávat, aniž bychom měli sebemenší tušení... Podle všeho by měla přijít další várka horeček, ale zdá se, že antibiotika dobře zabírají (výborné je, že mají dobrou účinnost nejen na streptokoka, ale i záněty močových cest). Testy ze středeční kontroly už dopadly mnohem lépe.
28.12. nás ještě čeká ultrazvuk ledvin, tak snad nám nepřinese špatné zprávy.
Kromě Viki jsem skončila na antibioticích i já. Po svém posledním běhu minulý pátek mě večer začalo bolet v krku na pravé straně. Říkala jsem si, že jsem se asi při závěrečném sprintu do kopce trochu nadechla studeného vzduchu a že to "vyčajíčkuju" a budu zase během pár dnů v pohodě. Týden jsem se ale trápila, zkoušela i sprej JOX do krku, ale bylo to stále horší a já trpěla při každém polknutí, bolest mi vystřelovala až k uchu. V pátek jsem tak naklusala k doktorovi. Výsledky stěrů budu znát až po Vánocích (na náhody už přestávám věřit, tak pro jistotu, že mě streptokok minul). I mně antibiotika velmi brzy zabrala a já můžu zase začít pomalu normálně fungovat :-)
Není to tak dávno, co jsem tady psala, že za nejslabší článek naší rodinné imunity považuji Jiříčka... Tak tímto se mu velmi omlouvám. Oba naši "chlapi" se celou dobu drží a svědomitě pečují o nás ženy :-))) Jirka se dokonce naučil plést z vlasů copy, tak mi roste vrchní kadeřník .-)
A ještě jedno hezké pozitivum na závěr - mezi těmi horečkami, zimnicemi a bolestmi krku jsem stačila se svými nejbližšími oslavit minulou sobotu krásné čtyřicáté narozeniny (v pondělí už jsem na své narozeniny místo oslav běhala po doktorech). Díky mému milovanému muži, který se hodně staral o organizaci, jsme oslavy nejen mých kulatin, ale i kulatin mé mamky a tchýně a taky narozenin mé neteře oslavili na našem oblíbeném místě i s bazénem a bowlingem.
Škoda jen, že jsme si s Viki s ostatními ten bazén nemohly užít a Viki byla na oslavě jen chvíli, protože jí v té době trápily zmiňované horečky. Tou oslavou se mi splnil sen - sejít se celá má i manželova rodina a pobýt spolu pár hezkých hodin. Co víc si člověk týden před Vánocemi může vlastně přát? Snad jen to zdraví a já věřím, že i tady jsme na dobré cestě :-)
Mějte krásné poslední adventní dny prožité ve zdraví doma se svými blízkými.
A.
Nakonec jsem stihla tři baňky pro paní učitelky (třetí na fotce není, protože se zrovna sušila) a háčkovaný zvoneček pro paní učitelku ve škole (ten už jsem měla v době focení zabalený, ale vyšel nádherně). Do školky jsem chtěla baněk pět - ještě pro dvě další osůbky, ale to už jsem bohužel nedala... (ta vločka - ta byla jako zichr, pokud by mi nestihla uschnout ta třetí baňka :-)))
Přelom minulého a tohoto týdne a vlastně celý tento týden byl pro mě totiž jak fyzicky, tak psychicky náročnější a je to i hlavní důvod mého blogového "výpadku".
S Viki jsme v posledních 4 týdnech řešili s odstupem 1 - 2 týdnů třikrát náhlé 1 až 2 denní vysoké horečky (i přes 40 stupňů), které ale nedoprovázely žádné bolesti nebo příznaky nachlazení. Jak rychle přišly, tak rychle odezněly. Viki jsem si vždycky nechala i přesto, že jí bylo dobře, 2 dny doma, abych měla jistotu, že bude v pořádku. Když se to ale stalo už potřetí (na přelomu minulého a tohoto týdne), už nám to přišlo podezřelé a v pondělí jsem s Viki vyrazila k doktorce.
Při vyšetření se nic neukázalo, ale paní doktorka nechala udělat odběry krve, rozbor moči i stěry z krku s tím, že má Viki zůstat doma v klidu, než budeme vědět víc. Ani ne hodinu po příjezdu domů nám volala, že máme hned přijet zpět, protože má Viki velmi vysoké hodnoty CRP (hodnota 200, normální je prý 8) a že je to na hospitalizaci v nemocnici. Navíc ji našli v krvi streptokoka. Většina výsledků ještě ale nebyla hotová.
Následoval tak rentgen plic, aby se vyloučil zápal plic (dopadl naštěstí dobře). Paní doktorka Viki předepsala hodně silná antibiotika proti streptokokovi a mohli jsme zůstat doma s tím, že za 2 dny se přijdeme ukázat a znovu se udělají odběry a testy z moči. Mezi tím jsme se dozvěděli další výsledky - Viki měla zvýšené množství bílých krvinek v moči - což bývá předzvěstí zánětu močových cest nebo ledvin, stěry z krku pak potvrdily streptokokovou angínu.
Zdá se mi to k neuvěření, protože Viki (kromě těch několika dnů s horečkami) ani zdaleka nepůsobí jako nemocné dítě a ani teď ji nic nebolí (tohle je u ní skvělé, není to poprvé, co se při vážném onemocnění neprojevuje "standardně").
Ale testy hovoří jasně a mě až mrazí v zádech z toho, co se uvnitř našeho těla může odehrávat, aniž bychom měli sebemenší tušení... Podle všeho by měla přijít další várka horeček, ale zdá se, že antibiotika dobře zabírají (výborné je, že mají dobrou účinnost nejen na streptokoka, ale i záněty močových cest). Testy ze středeční kontroly už dopadly mnohem lépe.
28.12. nás ještě čeká ultrazvuk ledvin, tak snad nám nepřinese špatné zprávy.
Kromě Viki jsem skončila na antibioticích i já. Po svém posledním běhu minulý pátek mě večer začalo bolet v krku na pravé straně. Říkala jsem si, že jsem se asi při závěrečném sprintu do kopce trochu nadechla studeného vzduchu a že to "vyčajíčkuju" a budu zase během pár dnů v pohodě. Týden jsem se ale trápila, zkoušela i sprej JOX do krku, ale bylo to stále horší a já trpěla při každém polknutí, bolest mi vystřelovala až k uchu. V pátek jsem tak naklusala k doktorovi. Výsledky stěrů budu znát až po Vánocích (na náhody už přestávám věřit, tak pro jistotu, že mě streptokok minul). I mně antibiotika velmi brzy zabrala a já můžu zase začít pomalu normálně fungovat :-)
Není to tak dávno, co jsem tady psala, že za nejslabší článek naší rodinné imunity považuji Jiříčka... Tak tímto se mu velmi omlouvám. Oba naši "chlapi" se celou dobu drží a svědomitě pečují o nás ženy :-))) Jirka se dokonce naučil plést z vlasů copy, tak mi roste vrchní kadeřník .-)
A ještě jedno hezké pozitivum na závěr - mezi těmi horečkami, zimnicemi a bolestmi krku jsem stačila se svými nejbližšími oslavit minulou sobotu krásné čtyřicáté narozeniny (v pondělí už jsem na své narozeniny místo oslav běhala po doktorech). Díky mému milovanému muži, který se hodně staral o organizaci, jsme oslavy nejen mých kulatin, ale i kulatin mé mamky a tchýně a taky narozenin mé neteře oslavili na našem oblíbeném místě i s bazénem a bowlingem.
Škoda jen, že jsme si s Viki s ostatními ten bazén nemohly užít a Viki byla na oslavě jen chvíli, protože jí v té době trápily zmiňované horečky. Tou oslavou se mi splnil sen - sejít se celá má i manželova rodina a pobýt spolu pár hezkých hodin. Co víc si člověk týden před Vánocemi může vlastně přát? Snad jen to zdraví a já věřím, že i tady jsme na dobré cestě :-)
Mějte krásné poslední adventní dny prožité ve zdraví doma se svými blízkými.
A.
čtvrtek 13. prosince 2018
Dá si někdo houbičku?
Jedna dobrá duše mi nasadila brouka do hlavy, když mi napsala v ohlase na naši venkovní adventní výzdobu kolem domu, že úplně nejvíc se jí v naší plechové vaničce líbí ta červená muchomůrka.
Tak jsem si řekla, že by nemělo zůstat jen u jedné. Protože i mně se vždycky moc líbily a fascinovaly mě svou krásou. Akorát do lesa pro ně teda nepůjdu.
Tyhle jsou z mého háčku. Nekazí se, nikoho neotráví a myslím, že jim to moc bude slušet s adventní výzdobou v kombinaci červená-bílá-zelená .-)
Tu "nerozevřenou" jsem dělala tak nějak od oka, zvlášť nožku a zvlášť klobouček a pak dohromady sešila. Tu "otevřenou", která je sháčkovaná celá dohromady, pak z větší části podle návodu Margaritty .-)
Užila jsem si s nimi letošní první adventní pohodu v mém křesílku od Halabaly přikrytá svou měkoučkou háčkovanou dekou. Shlídla jsem u toho znovu první a část druhého dílu Harryho Pottera a popíjela milovanou žitno-ječmennou kávu s trochou mléka. Zkrátka "hygge" v českém vydání jako vyšité :-))
Těším se moc na další takové příjemné zimní chvilky bez obav, jestli je dost uklizeno, napečeno, navařeno, nakoupeno... ale s radostí z toho, že se mohu věnovat tomu, co mě těší a baví. Ta pohoda a vnitřní klid se pak totiž přenáší i dál na ostatní...
Co pro svou pohodu děláte před Vánocemi vy?
Krásný den
A.
Tak jsem si řekla, že by nemělo zůstat jen u jedné. Protože i mně se vždycky moc líbily a fascinovaly mě svou krásou. Akorát do lesa pro ně teda nepůjdu.
Tyhle jsou z mého háčku. Nekazí se, nikoho neotráví a myslím, že jim to moc bude slušet s adventní výzdobou v kombinaci červená-bílá-zelená .-)
Tu "nerozevřenou" jsem dělala tak nějak od oka, zvlášť nožku a zvlášť klobouček a pak dohromady sešila. Tu "otevřenou", která je sháčkovaná celá dohromady, pak z větší části podle návodu Margaritty .-)
Užila jsem si s nimi letošní první adventní pohodu v mém křesílku od Halabaly přikrytá svou měkoučkou háčkovanou dekou. Shlídla jsem u toho znovu první a část druhého dílu Harryho Pottera a popíjela milovanou žitno-ječmennou kávu s trochou mléka. Zkrátka "hygge" v českém vydání jako vyšité :-))
Těším se moc na další takové příjemné zimní chvilky bez obav, jestli je dost uklizeno, napečeno, navařeno, nakoupeno... ale s radostí z toho, že se mohu věnovat tomu, co mě těší a baví. Ta pohoda a vnitřní klid se pak totiž přenáší i dál na ostatní...
Netlačím, řeku, teče sama .-)
Co pro svou pohodu děláte před Vánocemi vy?
Krásný den
A.
neděle 9. prosince 2018
Venku hrozně foukalo...
... a on docela holý smutně koukal dovnitř...
Tak jsem vzala do rukou háček a klubko červené vlny a uštrykovala mu šálu, aby mu bylo tepleji :-)))
A když už jsem ten háček měla v ruce... sladila jsem i šálku "jarmarkového" sněhuláčka, původní modrá je dobrá... ale mě prostě pořád cukalo oko, protože mi barevně neladila :-)))
Krásnou druhou adventní neděli
A.
Tak jsem vzala do rukou háček a klubko červené vlny a uštrykovala mu šálu, aby mu bylo tepleji :-)))
A když už jsem ten háček měla v ruce... sladila jsem i šálku "jarmarkového" sněhuláčka, původní modrá je dobrá... ale mě prostě pořád cukalo oko, protože mi barevně neladila :-)))
Krásnou druhou adventní neděli
A.
sobota 8. prosince 2018
Můj poslední...
... zub moudrosti je venku! Musela jsem si na ten velký den sice pár týdnů počkat a trhalo se v sobotu. Ale podařilo se během zhruba dvou a půl měsíců dostat před čtyřicítkou zpět na 28 zubů, jak jsem si přála :-)
Před první extrakcí na konci září jsem se třepala jako ratlík. Do druhé, při které šly ven rovnou dva zuby najednou, jsem šla odvážně a odhodlaně. A té poslední už jsem se nemohla dočkat. A jako naschvál ji zubaři dvakrát odložili. Ale na rozdíl od těch předchozích to bylo za odměnu - rychleji ven už to snad ani nešlo .-)
Tak vzhůru do zdolávání příštích výzev :-)
Mějte hezkou sobotu
A.
Před první extrakcí na konci září jsem se třepala jako ratlík. Do druhé, při které šly ven rovnou dva zuby najednou, jsem šla odvážně a odhodlaně. A té poslední už jsem se nemohla dočkat. A jako naschvál ji zubaři dvakrát odložili. Ale na rozdíl od těch předchozích to bylo za odměnu - rychleji ven už to snad ani nešlo .-)
Tak vzhůru do zdolávání příštích výzev :-)
Mějte hezkou sobotu
A.
pátek 7. prosince 2018
Já kreslím!
Můj vztah ke kreslení a malování v období vysokou školou počínaje a několika dny zpět konče, je typickou ukázkou pěkně pevné bariéry vybudované uvnitř mojí hlavy.
Když jsem chodila na základku, patřily hodiny výtvarky mezi mé oblíbené. Po nástupu na střední školu, která byla na hony vzdálená uměleckému zaměření, jsem občas během výkladů učitelů k méně záživným věcem zaměstnávala ruce kreslením :-)
Jakmile jsem však začala studovat vysokou, přestala jsem (na přednáškách už se nedalo stíhat současně psát poznámky a kreslit) a až na výjimečné situace jsem se od téhle příjemné tvůrčí aktivity na dlouho odstřihla. Čím delší doba to byla, tím více ve mě rostlo přesvědčení, že už to "neumím" a vlastně jsem nikdy ani neuměla. Vnitřní blok jsem cítila skoro pokaždé, když jsem vzala do rukou tužku a chtěla něco nakreslit.
Zjistila jsem ale, že když občas něco klientům vysvětluji, hodil by se mi jako sůl tu jednoduchý obrázek, tu jednoduché schéma a potřeba kreslit opět znovu vyvstala. Chvíli mi trvalo, než jsem udělala první velký krok. Vydolovala jsem ze sebe poslední zbytky vzdoru a rozhodla se čelit nové výzvě a zkusit znovu kreslit .-)
Pomocí grafického prográmku Inkscape, který umí výrazně usnadnit převod rukou kresleného a následně naskenovaného obrázku do velmi solidní grafické podoby, jsem tak vytvořila k jednomu ze svých příspěvků na Kvetoucí zahradě dva nové obrázky :-)
O té mrkvi, celeru a větvičkách ve vyvýšeném záhonu se mi sice bude zdát ještě týden, ale z výsledku mám obrovskou radost :-) Teď už jen zkoušet, zkoušet, pilovat a zdokonalovat .-)
Další komfortní zóna překročena :-)
Krásné dny
A.
Když jsem chodila na základku, patřily hodiny výtvarky mezi mé oblíbené. Po nástupu na střední školu, která byla na hony vzdálená uměleckému zaměření, jsem občas během výkladů učitelů k méně záživným věcem zaměstnávala ruce kreslením :-)
Jakmile jsem však začala studovat vysokou, přestala jsem (na přednáškách už se nedalo stíhat současně psát poznámky a kreslit) a až na výjimečné situace jsem se od téhle příjemné tvůrčí aktivity na dlouho odstřihla. Čím delší doba to byla, tím více ve mě rostlo přesvědčení, že už to "neumím" a vlastně jsem nikdy ani neuměla. Vnitřní blok jsem cítila skoro pokaždé, když jsem vzala do rukou tužku a chtěla něco nakreslit.
Zjistila jsem ale, že když občas něco klientům vysvětluji, hodil by se mi jako sůl tu jednoduchý obrázek, tu jednoduché schéma a potřeba kreslit opět znovu vyvstala. Chvíli mi trvalo, než jsem udělala první velký krok. Vydolovala jsem ze sebe poslední zbytky vzdoru a rozhodla se čelit nové výzvě a zkusit znovu kreslit .-)
Pomocí grafického prográmku Inkscape, který umí výrazně usnadnit převod rukou kresleného a následně naskenovaného obrázku do velmi solidní grafické podoby, jsem tak vytvořila k jednomu ze svých příspěvků na Kvetoucí zahradě dva nové obrázky :-)
O té mrkvi, celeru a větvičkách ve vyvýšeném záhonu se mi sice bude zdát ještě týden, ale z výsledku mám obrovskou radost :-) Teď už jen zkoušet, zkoušet, pilovat a zdokonalovat .-)
Další komfortní zóna překročena :-)
Krásné dny
A.
čtvrtek 6. prosince 2018
Babičky to prý uměly...
... dobře. Mimo jiné i o tom povídala paní doktorka Jana Čepová ve včerejším zajímavém rozhovoru s Lucií Výbornou na Radiožurnálu.
Lékárny nebyly na každém rohu ulice a tak když přišlo chladné období a nachlazení, musely si naše babičky často vystačit se zdravým selským rozumem a tím, co jim poskytla zahrádka nebo co našly volně v přírodě.
Všechno jde sice kupředu, někdy ale nezaškodí i malé ohlédnutí zpátky. My to tak občas děláme a spoustu "babských rad", které jsme si z našeho dětství s mužem vybavili, používáme i dnes :-)
Nad prevenci není - snažíme se tak v průběhu celého roku otužovat. Třeba výlety do hor nebo pravidelné procházky v teplém i chladnějším počasí. Osobně v tomto ohledu vnímám velmi pozitivně i své časně ranní běžecké tréninky. Do terénu vybíhám i v tomto období pravidelně 4krát do týdne.
Kromě malé zdravotní indispozice během mého pobytu ve Francii, kterou z velké části přičítám kombinaci celodenního pobytu na venkovních představeních v teplotách kousek nad nulou a s malým odstupem času po sobě nasazených antibiotik kvůli zašitých ran po extrakci 3 zubů moudrosti, si na mě zatím žádný bacil (klepu na dřevo) nepřišel :-)
Sama pravidelně každý den už téměř rok zařazuji do očisty těla i cca 2minutové otužování celého těla pod studenou sprchou. Mám radost, když zbytek rodiny sebere odvahu a občas to se mnou zkusí taky - u dětí úplně stačí i sprchování nožek do výšky lýtek či kolen .-)
Základ naší imunity ale leží v našich střevech. Před pár měsíci jsem tak pořídila keramickou nádobu na kvašení, ve které si připravujeme pravidelně každé 1 - 2 týdny vlastní kvašenou zeleninu.
Viki a já bychom se po ní mohly utlouct, muž ji toleruje a Jirka se (zatím) kroutí, když ji dostane na talíř. Ale k tomu, abychom ve svých střevech udrželi zdravou mikroflóru, by měla stačit pouhá jedná lžíce kvašené zeleniny denně. A to přeci zvládne úplně každý, i náš Jirka, který svou lžíci kvašené dobroty bere jako nutné medicínské zlo .-)
A když se i přesto objeví příznaky přicházející virózy - osvědčil se nám bylinkový čaj. Rádi při těchto případech sáhneme po heřmánku nebo šalvěji (na šalvěj nedáme dopustit při bolestech v krku, výrazně nám ale zkracuje i délku rýmy, nesmí se však užívat dlouhodobě).
S oblibou sáhnu v tomto období i po různých směsích bylin a šípku (kromě šípku např. bezový květ, lípa, mateřídouška, tymián, meduňka, máta, fenykl...). Některé máme i v "tekuté" podobě jako bylinkové sirupy. Pokud mám diviznový květ, ráda z něj dělám výborný diviznový sirup proti kašli.
A málem bych zapomněla na naši cibulovou medicínu, kterou v nouzi nejvyšší ještě prokládáme česnekem (přidáváme rozmačkaný stroužek česneku přímo do talíře s podávanou polévkou) :-) Cibule i česnek jsou považovány za výborné přírodní antibiotika. Chybí nám snad už jen křen .-)
Ráda bych letos s dětmi vyzkoušela i pravidelné saunování ve vyhlášené podhorské finské sauničce v Komorní Lhotce. Myslím, že to pro nás všechny bude skvělý zážitek.
S jakou obranou a zbraněmi proti bacilům vyrážíte do "boje" vy? .-)
Krásný den
A.
Lékárny nebyly na každém rohu ulice a tak když přišlo chladné období a nachlazení, musely si naše babičky často vystačit se zdravým selským rozumem a tím, co jim poskytla zahrádka nebo co našly volně v přírodě.
Všechno jde sice kupředu, někdy ale nezaškodí i malé ohlédnutí zpátky. My to tak občas děláme a spoustu "babských rad", které jsme si z našeho dětství s mužem vybavili, používáme i dnes :-)
Nad prevenci není - snažíme se tak v průběhu celého roku otužovat. Třeba výlety do hor nebo pravidelné procházky v teplém i chladnějším počasí. Osobně v tomto ohledu vnímám velmi pozitivně i své časně ranní běžecké tréninky. Do terénu vybíhám i v tomto období pravidelně 4krát do týdne.
Kromě malé zdravotní indispozice během mého pobytu ve Francii, kterou z velké části přičítám kombinaci celodenního pobytu na venkovních představeních v teplotách kousek nad nulou a s malým odstupem času po sobě nasazených antibiotik kvůli zašitých ran po extrakci 3 zubů moudrosti, si na mě zatím žádný bacil (klepu na dřevo) nepřišel :-)
Sama pravidelně každý den už téměř rok zařazuji do očisty těla i cca 2minutové otužování celého těla pod studenou sprchou. Mám radost, když zbytek rodiny sebere odvahu a občas to se mnou zkusí taky - u dětí úplně stačí i sprchování nožek do výšky lýtek či kolen .-)
Základ naší imunity ale leží v našich střevech. Před pár měsíci jsem tak pořídila keramickou nádobu na kvašení, ve které si připravujeme pravidelně každé 1 - 2 týdny vlastní kvašenou zeleninu.
Viki a já bychom se po ní mohly utlouct, muž ji toleruje a Jirka se (zatím) kroutí, když ji dostane na talíř. Ale k tomu, abychom ve svých střevech udrželi zdravou mikroflóru, by měla stačit pouhá jedná lžíce kvašené zeleniny denně. A to přeci zvládne úplně každý, i náš Jirka, který svou lžíci kvašené dobroty bere jako nutné medicínské zlo .-)
A když se i přesto objeví příznaky přicházející virózy - osvědčil se nám bylinkový čaj. Rádi při těchto případech sáhneme po heřmánku nebo šalvěji (na šalvěj nedáme dopustit při bolestech v krku, výrazně nám ale zkracuje i délku rýmy, nesmí se však užívat dlouhodobě).
S oblibou sáhnu v tomto období i po různých směsích bylin a šípku (kromě šípku např. bezový květ, lípa, mateřídouška, tymián, meduňka, máta, fenykl...). Některé máme i v "tekuté" podobě jako bylinkové sirupy. Pokud mám diviznový květ, ráda z něj dělám výborný diviznový sirup proti kašli.
A málem bych zapomněla na naši cibulovou medicínu, kterou v nouzi nejvyšší ještě prokládáme česnekem (přidáváme rozmačkaný stroužek česneku přímo do talíře s podávanou polévkou) :-) Cibule i česnek jsou považovány za výborné přírodní antibiotika. Chybí nám snad už jen křen .-)
Ráda bych letos s dětmi vyzkoušela i pravidelné saunování ve vyhlášené podhorské finské sauničce v Komorní Lhotce. Myslím, že to pro nás všechny bude skvělý zážitek.
S jakou obranou a zbraněmi proti bacilům vyrážíte do "boje" vy? .-)
Krásný den
A.
středa 5. prosince 2018
Odteď už leda do Národní galerie...
... protože v naší rodinné obrazárně nad schodištěm už je plno (leda, že bych si přistavila žebřík nebo začala od stropu slaňovat...) :-)
Od poslední akce uplynula už poměrně dlouhá doba. Dlouho trvalo, než jsme pořídili další rámečky a pak ještě déle, než jsem se odhodlala rámečky vyplnit nastřádanými obrázky od dětí a zavěsit je.
Věšení obrázků je u nás velký adrenalin - do klasických tenkovrstvých omítek klasický hřebík nejde zatlouct. Takže jsme odkázáni na to buď všechno vrtat nebo věšet na speciální hřebíčky nebo "věšáčky" pro takové případy.
Jsem ráda, že jsem se rozhodla pro změnu barvy výmalby. Šedá je elegantní a tvoří obrázkům krásný neutrální podklad. Navíc hezky umocňuje krásu dřevěného schodiště a zábradlí.
Mám z tohohle prostoru velkou radost. Miluju dětské kresbičky, které jsou krásné právě ve své "nedokonalosti". Kreslené bez zábran a (zatím) omezení tím, co by se mělo a nemělo. Líbí se mi, jak si děti postupně budují svůj vlastní výtvarný styl.
V souvislosti s tím mě tak zaujala "kauza" spojená s obrázkem nakresleného hada, za kterého dostala devítiletá slečna od paní učitelky ve výtvarné výchově čtyřku. Ať už je naše vnímání estetiky jakékoliv, čtyřka za práci z výtvarné výchovy mi přijde u dítěte, které se zapojuje a snaží, trochu přes čáru... Rozhovor s otcem dívky najdete tady.
Viktorčiny obrázky jsou plné barev, výrazné, veselé, se spoustou lidí, zvířat a hlavně koníků. Jiříčkovy obrázky jsou velmi jemné, prostorově úsporné a hodně technické (většinou bagry, auta, technické prostředky... a lidi, co vypadají jako roboti :-))
Máte doma taky svůj "kousek obrazárny"?
Krásný den
A.
Od poslední akce uplynula už poměrně dlouhá doba. Dlouho trvalo, než jsme pořídili další rámečky a pak ještě déle, než jsem se odhodlala rámečky vyplnit nastřádanými obrázky od dětí a zavěsit je.
Věšení obrázků je u nás velký adrenalin - do klasických tenkovrstvých omítek klasický hřebík nejde zatlouct. Takže jsme odkázáni na to buď všechno vrtat nebo věšet na speciální hřebíčky nebo "věšáčky" pro takové případy.
Jsem ráda, že jsem se rozhodla pro změnu barvy výmalby. Šedá je elegantní a tvoří obrázkům krásný neutrální podklad. Navíc hezky umocňuje krásu dřevěného schodiště a zábradlí.
Mám z tohohle prostoru velkou radost. Miluju dětské kresbičky, které jsou krásné právě ve své "nedokonalosti". Kreslené bez zábran a (zatím) omezení tím, co by se mělo a nemělo. Líbí se mi, jak si děti postupně budují svůj vlastní výtvarný styl.
V souvislosti s tím mě tak zaujala "kauza" spojená s obrázkem nakresleného hada, za kterého dostala devítiletá slečna od paní učitelky ve výtvarné výchově čtyřku. Ať už je naše vnímání estetiky jakékoliv, čtyřka za práci z výtvarné výchovy mi přijde u dítěte, které se zapojuje a snaží, trochu přes čáru... Rozhovor s otcem dívky najdete tady.
Viktorčiny obrázky jsou plné barev, výrazné, veselé, se spoustou lidí, zvířat a hlavně koníků. Jiříčkovy obrázky jsou velmi jemné, prostorově úsporné a hodně technické (většinou bagry, auta, technické prostředky... a lidi, co vypadají jako roboti :-))
Máte doma taky svůj "kousek obrazárny"?
Krásný den
A.
úterý 4. prosince 2018
Adventně...
... už i kolem našeho domu :-)
Spousta dekorací už je z dřívějších let, některé z nich dokonce dlouho nepoužívané (slaměné nebo dřevěné závěsné ozdoby). O to větší radost a potěšení to zase změnit .-)
Některé jsem si pořídila letos. Smrkové stromečky do proutěného koše a plechové vaničky, šiškový věnec k terase a přírodní u vchodových dveří nebo jelínek jsou z naší domácí produkce. Sněhuláček u lavičky a "látkové" baňky na proutěném kuželu jsem si přinesla z našeho školního jarmarku a dva dřevěné vysoké sněhuláky u dřevěných květináčů jsem si koupila u jedné šikuly na Fleru.
Hezký den
A.
Spousta dekorací už je z dřívějších let, některé z nich dokonce dlouho nepoužívané (slaměné nebo dřevěné závěsné ozdoby). O to větší radost a potěšení to zase změnit .-)
Některé jsem si pořídila letos. Smrkové stromečky do proutěného koše a plechové vaničky, šiškový věnec k terase a přírodní u vchodových dveří nebo jelínek jsou z naší domácí produkce. Sněhuláček u lavičky a "látkové" baňky na proutěném kuželu jsem si přinesla z našeho školního jarmarku a dva dřevěné vysoké sněhuláky u dřevěných květináčů jsem si koupila u jedné šikuly na Fleru.
Hezký den
A.
pondělí 3. prosince 2018
Šiškový...
neděle 2. prosince 2018
Někdy to vyjde...
... skoro hned. A i když jsem před vyslovením svého dalšího kutilského přání připravena "na nejhorší", muž neprotestuje a prostě hned kývne na žádost o spolupráci :-)
Jako s prosbou zavěsit tuhle větev, kterou jsem před pár dny uřízla naší vrbě. Na rozdíl od té předchozí, kterou jsem před pár lety zavěsila dětem do pokojíčku, jsem se tu do předsíně rozhodla natřít červenou barvou, aby hezky vynikla na nové zdi.
Viki byla v době realizace doma a nadšeně se hlásila, že mi s tím natíráním trochu pomůže.
Teď je nazdobená vánočně - už dříve uháčkovanými vločkami, zvonkem a baňkou a ozdobami ze samotvrdnoucí hmoty, které jsme vyrobili minulý týden s Jirkou. Ale výzdobu chci na větvi průběžně obměňovat podle ročních období.
Těším se, až se s mužem pustíme ještě do jednoho projektu v předsíni, o kterém už jsem se dříve zmínila. Už diskutujeme materiál a způsob výroby :-)))
Krásnou první adventní neděli
A.
Jako s prosbou zavěsit tuhle větev, kterou jsem před pár dny uřízla naší vrbě. Na rozdíl od té předchozí, kterou jsem před pár lety zavěsila dětem do pokojíčku, jsem se tu do předsíně rozhodla natřít červenou barvou, aby hezky vynikla na nové zdi.
Viki byla v době realizace doma a nadšeně se hlásila, že mi s tím natíráním trochu pomůže.
Teď je nazdobená vánočně - už dříve uháčkovanými vločkami, zvonkem a baňkou a ozdobami ze samotvrdnoucí hmoty, které jsme vyrobili minulý týden s Jirkou. Ale výzdobu chci na větvi průběžně obměňovat podle ročních období.
Těším se, až se s mužem pustíme ještě do jednoho projektu v předsíni, o kterém už jsem se dříve zmínila. Už diskutujeme materiál a způsob výroby :-)))
Krásnou první adventní neděli
A.
sobota 1. prosince 2018
Náš...
... letošní adventní věnec ke vchodovým dveřím.
Mám z něj opravdu velkou radost (ostatně jako z každého, který kdy přišel) :-)
Na výrobu jsem kromě slaměného základu použila smrkové větvičky (letos už vlastní, živý plot ze smrků na severní straně zahrady pěkně poposkočil a už mi není líto do stromečků trochu víc střihnout), červené pruty svídy bílé, větvičky vrby pokroucené a zimolezu kloboukatého. Z procházek jsem si přinesla větvičky lísky a olše a jmelí. Ze sušiny pak statici a minimakovičky. Dozdobeno srdíčky a stromečkem ze samotvrdnoucí hmoty.
A pomalounku začínám s adventní výzdobou v okolí domu... Podzimní aranžmá nepotřebovalo mnoho změn - stačilo přizdobit smrkovými větvičkami a truhlíky v okně jsou stále krásné :-)
Hezký den všem
A.
PS: a já jdu rozbít prasátko, dnes odpoledne se jde adventně utrácet :-)))
Mám z něj opravdu velkou radost (ostatně jako z každého, který kdy přišel) :-)
Na výrobu jsem kromě slaměného základu použila smrkové větvičky (letos už vlastní, živý plot ze smrků na severní straně zahrady pěkně poposkočil a už mi není líto do stromečků trochu víc střihnout), červené pruty svídy bílé, větvičky vrby pokroucené a zimolezu kloboukatého. Z procházek jsem si přinesla větvičky lísky a olše a jmelí. Ze sušiny pak statici a minimakovičky. Dozdobeno srdíčky a stromečkem ze samotvrdnoucí hmoty.
A pomalounku začínám s adventní výzdobou v okolí domu... Podzimní aranžmá nepotřebovalo mnoho změn - stačilo přizdobit smrkovými větvičkami a truhlíky v okně jsou stále krásné :-)
Hezký den všem
A.
PS: a já jdu rozbít prasátko, dnes odpoledne se jde adventně utrácet :-)))
pátek 30. listopadu 2018
Odevzdáno...
Pět stromečků v květináčích, dva adventní věnce k zavěšení a hromádka závěsných ozdůbek ze samotvrdnoucí hmoty :-)
Doufám, že se prodají a přinesou pro školu a školku nějaké penízky pro potřeby dětí.
A víte, co mi na tom adventním tvoření pro školu a školku udělalo největší radost?
Když jsem dneska viděla své děti, jak si pyšně vykračovaly s výrobky, aby je předaly paním učitelkám a jak se chvíli před tím domlouvaly, jak si je mezi sebe rozdělí. Mezi námi - ať by to udělaly jakkoliv - stejně se výrobky dostanou na stejný stoleček - školu a školku máme spojenou :-)))
Protože jsem poslední "šlehačkový" stromeček dokončila až včera pozdě odpoledne a adventní věnce dokončila až večer (větve, sušinu a ozdůbky - ty ze samotvrdnoucí hmoty - jsem měla rozložené po celé kuchyni :-)), nestihla jsem nafotit všechny výrobky pohromadě za dobrého světla.
Tak jen rychlovka před odjezdem do školy/školky. Adventní věnce jsem vyrobila tři - ten třetí bude pro nás ke vstupním dveřím.
Ještě vyfotím za dobrého světla... a možná přibude ještě jeden k terase jako loni... tomu se říká návyková činnost :-)
Krásný den
A.
Doufám, že se prodají a přinesou pro školu a školku nějaké penízky pro potřeby dětí.
A víte, co mi na tom adventním tvoření pro školu a školku udělalo největší radost?
Když jsem dneska viděla své děti, jak si pyšně vykračovaly s výrobky, aby je předaly paním učitelkám a jak se chvíli před tím domlouvaly, jak si je mezi sebe rozdělí. Mezi námi - ať by to udělaly jakkoliv - stejně se výrobky dostanou na stejný stoleček - školu a školku máme spojenou :-)))
Protože jsem poslední "šlehačkový" stromeček dokončila až včera pozdě odpoledne a adventní věnce dokončila až večer (větve, sušinu a ozdůbky - ty ze samotvrdnoucí hmoty - jsem měla rozložené po celé kuchyni :-)), nestihla jsem nafotit všechny výrobky pohromadě za dobrého světla.
Tak jen rychlovka před odjezdem do školy/školky. Adventní věnce jsem vyrobila tři - ten třetí bude pro nás ke vstupním dveřím.
Ještě vyfotím za dobrého světla... a možná přibude ještě jeden k terase jako loni... tomu se říká návyková činnost :-)
Krásný den
A.
čtvrtek 29. listopadu 2018
Na adventní notu...
... tentokrát s Jirkou. Tohle tvoření se samotvrdnoucí hmotou, následně "dotáhnuté" bílou akrylovou barvou a štětcem, má u nás dlouhodobě velký úspěch :-)
Práce se samotvrdnoucí hmotou (stačí 24 hodin a vytvrdne na suchu sama) je příjemná, levná, vyřádí se s ní i menší děti. Konzistencí mi trochu připomíná keramickou hlínu - jen se nevypaluje v peci (ale taky samozřejmě nemá tak široké použití). Pro tvorbu jednoduchých dekorací je však jako stvořená.
Tentokrát jsme z ní vyráběli drobné vánoční dekorace k zavěšení, ale třeba i nalepení tavnou pistolí nebo lepidlem na adventní věnce, přání, květináče ap.
Nejprve jsme vyváleli válečkem na těsto plát. Ke konci válení jsme do povrchu otiskli kousek paličkované krajky, ale hezký efekt udělají třeba i některé záclony.
Pak jsme vzali do rukou formičky na cukroví a vykrajovali z plátu ozdoby. Pokud je budete chtít později zavěsit, nezapomeňte si udělat dírky. My používáme obyčejnou dřevěnou špejli, kterou vykroužíme velikost dírky podle potřeby.
Necháme výrobky schnout alespoň 24 hodin na nějaké nepřilnavé podložce (my používáme třeba plastové jídelní podnosy).
Po vyschnutí téměř nasucho přetřeme větším štětcem nebo potupujeme kouskem kuchyňské houbičky nebo kouskem hadříku jednotlivé výrobky bílou akrylovou barvou (používám balakryl nebo eternal, které mám doma vždycky po ruce :-)). A pak už zbývá pouze protáhnout nitku nebo provázek připravenými otvory a zavěsit.
Zdobit se u nás teprve bude. Vymyslela jsem si jednu novinku do předsíně (ne, to ještě není ten projekt, o kterém jsem povídala v souvislosti s našim jelínkem, ale blýská se na lepší časy, i ten, zdá se, v dohledné době bude .-)), už mám přichystáno, s Viktorčinou pomocí i natřeno, jen potřebuji zavěsit... .-)
A na adventních věncích použiji nové kousky už brzo, hodně brzo... protože zítra ráno už pofičí do školy a do školky .-)
Jirka se pořád ptá, zda něco pošleme i na jarmark. Původně jsem to neplánovala, ale výrobků máme dost (a navíc nám zbyla ještě zhruba polovina balení, takže si je můžeme případně přidělat). Část bychom tedy opravdu mohli nabídnout dál. Co myslíte, zaujaly by vás takové výrobky?
Krásné dny
A.
Práce se samotvrdnoucí hmotou (stačí 24 hodin a vytvrdne na suchu sama) je příjemná, levná, vyřádí se s ní i menší děti. Konzistencí mi trochu připomíná keramickou hlínu - jen se nevypaluje v peci (ale taky samozřejmě nemá tak široké použití). Pro tvorbu jednoduchých dekorací je však jako stvořená.
Tentokrát jsme z ní vyráběli drobné vánoční dekorace k zavěšení, ale třeba i nalepení tavnou pistolí nebo lepidlem na adventní věnce, přání, květináče ap.
Nejprve jsme vyváleli válečkem na těsto plát. Ke konci válení jsme do povrchu otiskli kousek paličkované krajky, ale hezký efekt udělají třeba i některé záclony.
Pak jsme vzali do rukou formičky na cukroví a vykrajovali z plátu ozdoby. Pokud je budete chtít později zavěsit, nezapomeňte si udělat dírky. My používáme obyčejnou dřevěnou špejli, kterou vykroužíme velikost dírky podle potřeby.
Necháme výrobky schnout alespoň 24 hodin na nějaké nepřilnavé podložce (my používáme třeba plastové jídelní podnosy).
Po vyschnutí téměř nasucho přetřeme větším štětcem nebo potupujeme kouskem kuchyňské houbičky nebo kouskem hadříku jednotlivé výrobky bílou akrylovou barvou (používám balakryl nebo eternal, které mám doma vždycky po ruce :-)). A pak už zbývá pouze protáhnout nitku nebo provázek připravenými otvory a zavěsit.
Zdobit se u nás teprve bude. Vymyslela jsem si jednu novinku do předsíně (ne, to ještě není ten projekt, o kterém jsem povídala v souvislosti s našim jelínkem, ale blýská se na lepší časy, i ten, zdá se, v dohledné době bude .-)), už mám přichystáno, s Viktorčinou pomocí i natřeno, jen potřebuji zavěsit... .-)
A na adventních věncích použiji nové kousky už brzo, hodně brzo... protože zítra ráno už pofičí do školy a do školky .-)
Jirka se pořád ptá, zda něco pošleme i na jarmark. Původně jsem to neplánovala, ale výrobků máme dost (a navíc nám zbyla ještě zhruba polovina balení, takže si je můžeme případně přidělat). Část bychom tedy opravdu mohli nabídnout dál. Co myslíte, zaujaly by vás takové výrobky?
Krásné dny
A.
středa 28. listopadu 2018
Pěkně košatou korunu...
... má (zatím) poslední stromek v květináčku, který jsem vyrobila pro náš letošní školní adventní jarmark :-)
Technika "šlehačkového dortu" (jinak už to nenazvu), kterou jsem použila už u jednoho z předchozích stromků s kuželovitým tvarem koruny, má určitě něco do sebe.
Tak snad se v ní najde zalíbení i některý z účastníků jarmarku a stromeček si odnese s sebou domů... Jinak budu muset na konci skoupit celý les sama a pak si jej instalovat někde doma :-))
Krásné dny
A.
Technika "šlehačkového dortu" (jinak už to nenazvu), kterou jsem použila už u jednoho z předchozích stromků s kuželovitým tvarem koruny, má určitě něco do sebe.
Tak snad se v ní najde zalíbení i některý z účastníků jarmarku a stromeček si odnese s sebou domů... Jinak budu muset na konci skoupit celý les sama a pak si jej instalovat někde doma :-))
Krásné dny
A.
úterý 27. listopadu 2018
To je dost...
... že jsem se k tomu konečně dokopala!
Před více než dvěma měsíci jsem podrobila (nejen) naši domácnost velké "čistící" akci. Její součástí bylo i vytřídění nepotřebného oblečení a jeho postoupení dál známým nebo charitativnímu obchůdku ve vedlejší obci.
Při jedné z návštěv tohoto obchůdku jsem však neodcházela ani já s prázdnou. Odnášela jsem si velkou záclonu, se kterou jsem měla velký plán :-)
Trvalo opravdu hodně dlouho, než jsem se donutila záclonu nastříhat na menší obdélníky a ještě pár týdnů na to, než jsem obdélníky sešila. Stále však nebylo hotovo.
A já se sama před sebou styděla při každé návštěvě našeho obchůdku s potravinami, kdy jsem zase sáhla po igelitovém pytlíku, abych si v něm odnesla zeleninu, ovoce, případně pečivo...
Možná jsem to sama podvědomě cítila jako větší překročení své komfortní zóny, než jsem si připouštěla. A proto trvalo tak dlouho.
Snaha o redukci plastového odpadu totiž narazila už nás doma. Když jsem muži nadšeně povídala o svém plánu ušít hromadu pytlíků na potraviny, které jsme se v obchodech naučili v posledních letech automaticky balit do igelitových sáčků, dostala jsem přednášku o nesmyslnosti mého počínání. Protože těch sáčků vůbec není tolik a jsou lehké, zaberou málo místa a také o tom, jak doma přeci velkou část odpadu vzorně vytřídíme a odnášíme do k tomu určených kontejnerů, ze kterých se přece odváží ke zpracování a recyklují.
Až donedávna jsem svůj "přínos" pro životní prostředí viděla hodně podobně. A měla jsem ze sebe dobrý pocit.
Jenže čím víc se zajímám, sleduji, čtu, tím víc jsem přesvědčena o tom, že třídit prostě nestačí.
V té souvislosti mě v poslední době zaujalo několik článků z různých zdrojů.
Mj. i tento. Psal ho český psycholog. Už spojení psychologie a ekologie mi přišlo zajímavé a zajímavý pro mě byl i pohled autora článku, který podle mě docela dobře vystihl (nejen) českou realitu.
Tento příspěvek (a po něm i mnoho dalších, které si po naší poslední vášnivé diskusi na toto téma vyhledal můj muž sám) je hodně čerstvý a myslím, že může otevřít oči těm, kteří stále nevěří nebo nevidí obrovský problém, který před sebou tlačíme.
Nemá smysl strkat hlavu do písku a nemá ani smysl chodit s transparenty v ulicích. I když pomalu registruji snahy tam "nahoře" v té věci něco udělat, tenhle problém podle mě začíná a končí u každého jednotlivce. U rozhodnutí každého překonat své pohodlí a hledat cesty, jak být sám v té věci více prospěšný, jak přispět ke zlepšení.
Není určitě jediná. A určitě ještě nebyly vyčerpány všechny možnosti. Zkusme to a vydržme, hledejme inspiraci a inspirujme další, kterým není naše životní prostředí lhostejné.
Sama už řadu let celkem poctivě třídím odpad.
Napadá vás v souvislosti s plastovými obaly něco dalšího, co už třeba sami realizujete?
Nebo máte k tématu nějaké své vlastní postřehy, které byste rádi sdíleli?
Díky a krásný den přeji.
A.
Před více než dvěma měsíci jsem podrobila (nejen) naši domácnost velké "čistící" akci. Její součástí bylo i vytřídění nepotřebného oblečení a jeho postoupení dál známým nebo charitativnímu obchůdku ve vedlejší obci.
Při jedné z návštěv tohoto obchůdku jsem však neodcházela ani já s prázdnou. Odnášela jsem si velkou záclonu, se kterou jsem měla velký plán :-)
Trvalo opravdu hodně dlouho, než jsem se donutila záclonu nastříhat na menší obdélníky a ještě pár týdnů na to, než jsem obdélníky sešila. Stále však nebylo hotovo.
A já se sama před sebou styděla při každé návštěvě našeho obchůdku s potravinami, kdy jsem zase sáhla po igelitovém pytlíku, abych si v něm odnesla zeleninu, ovoce, případně pečivo...
Možná jsem to sama podvědomě cítila jako větší překročení své komfortní zóny, než jsem si připouštěla. A proto trvalo tak dlouho.
Snaha o redukci plastového odpadu totiž narazila už nás doma. Když jsem muži nadšeně povídala o svém plánu ušít hromadu pytlíků na potraviny, které jsme se v obchodech naučili v posledních letech automaticky balit do igelitových sáčků, dostala jsem přednášku o nesmyslnosti mého počínání. Protože těch sáčků vůbec není tolik a jsou lehké, zaberou málo místa a také o tom, jak doma přeci velkou část odpadu vzorně vytřídíme a odnášíme do k tomu určených kontejnerů, ze kterých se přece odváží ke zpracování a recyklují.
Až donedávna jsem svůj "přínos" pro životní prostředí viděla hodně podobně. A měla jsem ze sebe dobrý pocit.
Jenže čím víc se zajímám, sleduji, čtu, tím víc jsem přesvědčena o tom, že třídit prostě nestačí.
Pokud zůstaneme jen u plastu, pak 50 % vytříděného plastového odpadu se nerecykluje, ale skončí na skládkách spolu s dalším odpadem.
O řadu plastových obalů (např. právě zmiňované igelitové sáčky nebo plastové kelímky od jogurtů), už není mezi zpracovateli plastového odpadu vůbec zájem.
A největší zpracovatel a dovozce plastového odpadu - Čína - už další odpad z jiných oblastí světa odmítá přijímat.
V té souvislosti mě v poslední době zaujalo několik článků z různých zdrojů.
Mj. i tento. Psal ho český psycholog. Už spojení psychologie a ekologie mi přišlo zajímavé a zajímavý pro mě byl i pohled autora článku, který podle mě docela dobře vystihl (nejen) českou realitu.
Tento příspěvek (a po něm i mnoho dalších, které si po naší poslední vášnivé diskusi na toto téma vyhledal můj muž sám) je hodně čerstvý a myslím, že může otevřít oči těm, kteří stále nevěří nebo nevidí obrovský problém, který před sebou tlačíme.
Nemá smysl strkat hlavu do písku a nemá ani smysl chodit s transparenty v ulicích. I když pomalu registruji snahy tam "nahoře" v té věci něco udělat, tenhle problém podle mě začíná a končí u každého jednotlivce. U rozhodnutí každého překonat své pohodlí a hledat cesty, jak být sám v té věci více prospěšný, jak přispět ke zlepšení.
Není určitě jediná. A určitě ještě nebyly vyčerpány všechny možnosti. Zkusme to a vydržme, hledejme inspiraci a inspirujme další, kterým není naše životní prostředí lhostejné.
Sama už řadu let celkem poctivě třídím odpad.
Ale jak už jsem výše předeslala, nejlepší odpad je prostě takový, který vůbec nevznikne.
- Proto začínám s pytlíky (dnes už se dají i koupit třeba tady nebo tady, pokud se na vlastní šití pytlíků necítíte), kterými chci nahradit igelit z obchodu. V neděli mi je pomohly dokončit děti - chyběly už jen šňůrky na provlečení horním tunýlkem :-) A včera už se mnou vyrazily na první testování do našeho obchůdku. V tuto chvíli je mám rozdělené podle barvy šňůrek na pytlíky na ovoce/zeleninu a pytlíky na pečivo. Ale výhledově bych si ráda ušila na pečivo pytlíky plátěné. Pokud máte (stejně jako můj muž) úplně zbytečné obavy z toho, jak se na vás s nimi budou u pokladny dívat, uklidní vás možná tenhle pěkný článeček od minimalistky Marcely a má čerstvá zkušenost - úplně normálně jako kdykoliv předtím .-)
- Zvažuji nákup v bezobalových obchodech (suché potraviny jako luštěniny, rýži, mouky a krupice, vločky, káva, čaj, těstoviny, obilniny, sušené ovoce a ořechy, bylinky, čokoláda..., ale taky olej) - jejich stále se více rozšiřující síť v Čechách a na Moravě najdete třeba tady. Velmi často zde nakupujete potraviny v biokvalitě a z velké části z české produkce (tam, kde to jde - rýži, kávu nebo čaj u nás asi nevypěstujeme .-)).
- Jako bezva nápad mi přijde i možnost nákupu "čepované" drogerie (někde jsem zachytila informaci, že něco takového myslím rozjela drogerie DM v Německu... možná to tak brzy přijde i k nám. Každopádně jeden z výrobců ekodrogerie už ale rozjel 50 stáčíren i u nás - více se dozvíte zde. Některé z nich mají pod svými křídly i výše zmiňované bezobalové obchody. Na jednom místě tak nakoupíte (skoro) vše potřebné :-)
- Ruku v ruce spolu jdou nákupy do "bedýnek" u farmářů - spojíte tak dvě pozitiva současně - EKOpotravina i EKObalení .-) Namátkou třeba zde, zde nebo zde.
- Tam, kde to zatím nejde, preferuji alespoň nákup co největších balení daného výrobku - je to nejen o menším množství obalu, ale současně to bývá ekonomičtější.
- Je-li na výběr mezi nákupem potraviny v plastu či skle (papíru), je na místě preference skla (papíru).
- Velmi bych ocenila zavedení vratných lahví i u plastu. Na toto téma se už taky chvíli diskutuje a podle informací, které mám, už je to v některých evropských zemích i zavedeno. Zatím tak trochu fungujeme jen u nákupu mléka přímo od kraviček z mléčného automatu v naší nebo ve vedlejších obcích.
Napadá vás v souvislosti s plastovými obaly něco dalšího, co už třeba sami realizujete?
Nebo máte k tématu nějaké své vlastní postřehy, které byste rádi sdíleli?
Díky a krásný den přeji.
A.
pondělí 26. listopadu 2018
Fazolkový...
... stromeček vznikl jako recyklace "fazolkového kuželu", který jsem si vyrobila už před lety.
Když se dívám na to množství fazolek, které jsem tehdy musela jednu po druhé nalepit na polystyrenový podklad, stojím v údivu z toho, kde jsem ve svých útrobách dokázala vykřesat tolik trpělivosti :-)))
Už jen proto jsem mu musela dát znovu šanci .-)
Krásný den
A.
Když se dívám na to množství fazolek, které jsem tehdy musela jednu po druhé nalepit na polystyrenový podklad, stojím v údivu z toho, kde jsem ve svých útrobách dokázala vykřesat tolik trpělivosti :-)))
Už jen proto jsem mu musela dát znovu šanci .-)
Krásný den
A.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)