sobota 28. ledna 2017

Nejen prací je člověk živ...

... aneb je to tu zas... přípravy na ples... o loňský jsem bohužel přišla kvůli onemocnění hlasivek, které jsem léčila antibiotiky :-(

O to víc se těším letos!

Šaty a nádherné náušnice koupené loni s premiérou letos, kabelka ušita loni s premiérou letos a nové botičky zakoupené na poslední chvíli včera... láska na první pohled :-)


Mějte se krásně a moc díky za Vaše komentáře u předchozích příspěvků i na blogu "Polomámy".

A.

pátek 27. ledna 2017

Znáte...

... "krkavčí" matku?

Pokud ne, určitě stojí za shlédnutí rozhovor Daniely Drtinové s autorkou stejnojmenného blogu Veronikou Hurdovou a maminkou tří rarášků.


Po včerejším smutném příspěvku rozhodně pohlazení po duši, byť její životní příběh nepřináší jen kapitoly, v nichž by měla zrovna ustláno na růžích.

Krásný večer

A.

čtvrtek 26. ledna 2017

Polomáma...

... je názvem mladého blogu maminky, která v něm sdílí svůj smutný životní příběh rodiče, jenž přišel nešťastnou náhodou o svou 14měsíční holčičku, ale i zkušenosti s úřadováním, které je s touto událostí spojeno.


Zdroj obrázku: www.pixabay.com

Blog, ke kterému jsem se včera náhodou dostala skrze jeden facebookový příspěvek mé bývalé kolegyně a psycholožky v jedné osobě, se mě hluboce dotkl a vyvolal i mnoho otázek k přemýšlení.

Více zde: http://polomama.blogspot.cz/.

Hezký den

A.

středa 25. ledna 2017

Ve zkratce

Dobré ráno, 

hlásím se po delší odmlce, která nebyla způsobena chybou na vašem přijímači, ale mém vysílači .-) 

Ačkoliv jsme uprostřed zimy, "vyšívám" na několika zahrádkách současně a snažím se i dál rozvíjet své "kvetoucí" podnikání, tvoření i blog teď trochu zanedbávám. O to víc si jej však užiji, až se mi opět trochu uvolní ruce .-)

Dnes jsem však narazila na jeden velmi zajímavý videorozhovor se Simonem Sinkem. Jeho velmi trefné postřehy (které se podle mě dotýkají nejen generace "mileniálů"), stojí určitě za shlédnutí .-)

Rozhovor i stručné info o tom, kdo Simon Sinek je, naleznete zde.


Jsem zvědavá, co vy na to .-)

Krásný den


A.


sobota 14. ledna 2017

Ledové umění...

... s využitím nejrůznějších přírodnin z lesa, zahrady či kuchyně mne velmi okouzlilo. Teď u nás na dva dny sice trochu teploty polevily, ale od pondělka bychom se opět mohli těšit na mrazíky i sněhovou nadílku.

Pokud se právě neoddáváte zimním radovánkám na lyžích, běžkách, sáňkách, bobech a dalších více či méně důmyslných "dopravních prostředcích", přijde vám možná také vhod tip, jak si užít relax při tvorbě jednoduchých, ale krásných roztodivných "zamražených" dílek v podobě ledových bábovek, závěsů či lucerniček, do jejichž výroby můžete zapojit i děti .-)

Princip výroby je asi jasný, ale kdyby náhodou...


Krásné zimní dny

A.

pátek 13. ledna 2017

Železo je třeba kout...

... dokud je žhavé :-) 

O Lauře už jsem psala několikrát. Milá slovenská blogerka, která vaří, peče a krásně (nejen o tom) píše a fotí. Často se nechám zlákat jejím prvotřídně nafoceným kulinářským kouskem k vlastnímu pokusu, ať už jde o pečení nebo vaření. Laura zkrátka umí zaujmout!

Dnes jsem vyzkoušela jeden jednoduchý, rychlý a přitom tak dobrý tip na zapékané kuřecí řízky. Moc jsem si na svém dnešním obědu pochutnala a věřím, že úspěch bude mít i u zbývajících členů rodiny, až dorazí odpoledne (já se totiž v tomto ohledu dost často odbývám a jeden z mých letošních novoročních nepsaných, ale vážně míněných závazků byl, že se polepším .-)).


Přeji krásný pátek i nadcházející víkend.

A.

čtvrtek 12. ledna 2017

Kuchyňské experimenty

Občas s Viki v kuchyni experimentujeme. Někdy i s Jiříčkem. 

Naše děti experimenty milují. Já taky, ale s nimi to bývá obvykle adrenalinová záležitost. Kuchyň je však výjimkou. Nedokážu si to úplně vysvětlit, ale když spolu vaříme, děti jsou úžasné. 

Pokaždé, když se manžel zdrží déle na služební cestě, ptají se mě, co spolu vytvoříme nebo uvaříme :-) Tatínek nemá pro společné vaření s dětmi příliš mnoho pochopení a když se mu začnou plést při vaření pod ruce, vrčí a je nevrlý. Vidí nebezpečí a nástrahy, před kterými sama raději zavírám oči. 

Mám v náš tříčlenný tým důvěru a tuto aktivitu dělám s dětmi opravdu ráda. Užíváme si ji totiž opravdu všichni a na rozdíl od společného tvoření, vydrží děti u vaření až dokonce a ještě mi pomohou vzorně uklidit. Práce tak spravedlivě rozděluji mezi všechny - velké i malé, protože si to zasloužíme .-) Viki krájí, Jirka dozoruje pánvičku či rendlík a míchá a já dělám ten zbytek okolo :-)

Včera jsme sice tatínka měli doma, ale protože jsem si jedním nepromyšleným zásahem trochu rozhodila formátování webových stránek Kvetoucí zahrady, jal se můj muž záchranné mise v pracovně a my ostatní zůstali v kuchyni sami. 

Náš společný experiment bych nazvala teplým salátem z červené řepy s mrkví, jablky a ořechy. Čímž jsem vyjmenovala v podstatě všechny ingredience, které jsou na jeho přípravu třeba :-) Zbývají jen slunečnicová semínka a dvě lžičky oleje. 


Nejprve uvaříte ve slupce červenou řepu doměkka. Mezi tím očistíte jablka (stačí omýt a vykrojit jadřinec) a oškrábete mrkev. Jablka rozdělíte na půlky a pak ještě na čtvrtky a nakrájíte na plátky. Mrkev nakrájíte nebo nastrouháte na tenké plátky. Uvařenou červenou řepu oloupete a nakrájíte na menší kostky. Na pánev na 2 lžičkách oleje opečete mrkev s jablky a červenou řepou, přidáte trochu slunečnicových semínek a nadrcených vlašských ořechů, osolíte, okořeníte dle potřeby (já nedávala kvůli dětem nic, ale sama pro sebe bych zkusila kombinaci s kari), přidáte lžičku třtinového cukru nebo lžičku medu a když je vše měkké, je hotovo. Tedy téměř. Abychom učinili za dost výživovým tabulkám, je třeba doplnit i bílkoviny. U nás to vyřešila natvrdo uvařená vajíčka, kterými jsem ozdobili každou misku s chutným a zdravým salátem .-)

Krásný večer

A.

středa 11. ledna 2017

Švestka...

...a k tomu trochu vřesu a slézu. Na mém novém svetříku, o jehož upletení z vlněných klubíček od Drops Baby Merino jsem opět poprosila svou "pletací" tetu z Plzně. :-) A jako vždycky jsem maximálně spokojená. Došila jsem si jen mé oblíbené perleťové knoflíky, tři kousky i jen tak na ozdobu, jsem zdobící typ .-)

Fotky trochu klamou, nejreálněji vypadají barvy na fotce s červenohnědým pozadím vlevo nahoře... a to jsem se u něj původně nechtěla fotit :-))


Ale já věděla, že jdu na jistotu, teta toho pro mou rodinu už napletla hodně. Pro mne třeba i tento oblíbený svetřík

I "švestkáč" sedí tak akorát a teta zase (stejně jako pokaždé) ušetřila nějaká klubíčka na nějaký můj menší doplňkový projekt... Tak přemýšlím, na co bych tak sama stačila... kromě čepic a skvělých provlékacích šálek... jsem se u pletení zatím moc nerozšoupla... I když - málem bych zapomněla, zvládla jsem i jedno pletené pončo .-)

O chystaném svetříku jsem se Vám zmiňovala již dříve. V příspěvku najdou zájemci i odkaz na návod. Jen je třeba počítat s tím, že si jej budete muset upravit na naše příze, nepředpokládám, že u nás seženete přízi, kterou použila autorka návodu.

Původně jsem svetříku chtěla udělat pěknou zasněženou kulisu v zahradě, ale nějak jsem se nedokázala domluvit se sluníčkem, které mé plány hatilo. Tak alespoň jedno foto z té prosluněné zimní romantiky .-)


Krásný zimní den

A.

úterý 10. ledna 2017

Jak šel čas...

... Také se rádi probíráte rodinnými alby a pozorujete, jak se vaše děti, ale i vy a vaši blízcí měníte a vzpomínáte na všechno, co jste prožili? Jako každé dítě, i to mé "zahradní" má své pomyslné album a já se čas od času ráda "hrabu" v archívu fotek naší kvetoucí zahrady a kochám se, vyhodnocuji, plánuji...

Poslední vzpomínka patří okolí naší skalky, pohledům směrem k ní, i od ní. Duben - říjen 2016.

Komentáře pak u jednotlivých fotek .-)

Skalka koncem dubna. Hlavní slovo má žlutokvětá tařice skalní, která ostře kontrastuje s červenolistými dřišťály (Berberis thunbergii "Atropurpurea nana" a o něco světlejší "Administration").


Pohled na totéž místo z druhé strany. Mezi kameny rostou i okrasné trávy jako kostřava (Festuca scoparia) připomínající zelené "kopečky" či ovsíř vždyzelený (Helictotrichon sempervirens) s namodralou barvou. Trochu překvapivě se zde velmi daří i několika vřesům a vřesovcům a nadšený je zde hojně se vysévající koniklec či drobnokvětý karafiát - hvozdík (Dianthus). Z jiných částí zahrady zde přicestoval len vytrvalý a také violky vonné, které putují po celé zahradě :-) Vegetuje zde i několik mateřídoušek.


Tento pohled odkrývá i existenci dalších obyvatel - právě kvetoucí plaménku šídlolistou známou také jako "nízký phlox" (Phlox subulata), zde v sytě růžové barvě. Bílé květy na obrázku vpravo pak patří další nenáročné skalničce - huseníku (Arabis). Na opoře nad skalkou právě raší "minikiwi" alias aktinidie význačná, která přináší na jihozápadně orientované terase zejména v létě vítaný stín i chládek, ale na podzim i výborné plody plné vitamínů :-)


Trochu experimentuji s výsadbou do venkovních květináčů. Na obrázku je vidět jeden z nich - vyrobený vlastnoručně z betonu a osázený tavolou kalinolistou s žlutozeleně zbarvenými listy a bílými květy (Physocarpus opulifolius "Dart´s Gold"). Patří mezi mé oblíbence, na zahradě tak mám ještě jeden tento kousek a dva další v červenolisté variaci ("Red Baron" + o něco tmavší "Diabolo"). Za zmínku stojí ještě pod okny kvetoucí keř s výrazně růžovými květy a honosným "královským" názvem - meruzalka krvavá 'KING EDWARD VII" :-) V suché zídce, která pokračuje směrem na sever, je vidět zahradního nezmara se sametově hebkými šedými listy - čistec vlnatý. Milují ho včely i motýli, jen můj muž ne, obzvlášť, když odkvete a jeho stonky se trochu neučesaně začnou rozvalovat na všechny strany. Pomůže hluboké zastřižení a zas je na co koukat .-)


Pohled z východní strany odhaluje již dříve zmiňované violky vonné, bělokvětý huseník, odkvétající koniklec, hvozdíky a další. Za povšimnutí stojí i pohled směrem do záhonu u plotu. Zatím se jen nesměle probouzí, ale vše má svůj čas .-)


A ještě jednou, pěkně zblízka .-)


Je tady začátek května. Odstoupíme ještě kousek dál a ve výhledu se nám ukáže strom, který je u nás milován jak velkými, tak především malými obyvateli. Řeč je o převislé moruši (Morus alba "Pendula") se sladkými plody podobnými tvarem i barvou malým ostružinám. Loni mne trochu vystrašila - když v květnu přišly mrazíky a spálil její rašící pupeny, podobně jako tomu bylo i u části pupenů aktinidie. Ale obě to ustály, i když "morušek" bylo v loňském roce malinko. Pozorného pozorovatele možná zaujme i žlutá masa květů za našim pozemkem - to naši zemědělci vyseli na podzim řepku olejku a právě rozkvétá. Všichni alergici v našem okolí "nadšeně" zalézali do svých útočišť doma a modlili se, aby přežili. Jímku na dešťovku obšťastňují mým mužem nenáviděné keramické květináče, nechápu, co pod nimi pořád hledá... :-) Poblíž roste modrofialově kvetoucí šanta modrá (Nepeta faassenii). Z dálky někomu může připomínat levanduli, je ale na rozdíl od ní naprosto nenáročná na podmínky i péči.


Pohled z jihu začátkem května - v popředí jsou vidět "hlávky" rozchodníkovců nachových (krásky od jara do jara, nemohu si pomoci .-)), vpravo od nich je vidět výbornou půdopokryvnou trvalku - škornici.


A teď pohled z druhé strany, tedy od skalky. Zahrada mobilizuje síly a ještě se ukáže, co v ní je. Je to divoška, i když zatím působí jako právě narozené miminko .-)


Jsme o necelý týden v květnu dál a rozkvetly tulipány, já jsem si obzvlášť oblíbila ty s pivoňkovými plnými květy. Světle šedé listy vzadu patří už zmiňovanému čistci vlnatému, směrem k nám se šedá opakuje ještě jednou, u drobnolistého rožce plstnatého (Cerastium tomentosum), který se brzy rozkvete do bílého polštáře. Mezi tím můžeme obdivovat modrofialovou krásu tařičky (Aubrieta).


A tady ještě jednou tařička i rožec.


Toto místo už dnes není, resp. dřevěný "jahodovník" již dosloužil, toto byla jeho poslední sezóna, ve které jsem jej využila k pěstování cibulky a pastiňáku (zahradní jahody by se neměly kvůli možnému zamoření půdy háďátkem a kořenovou rakovinou na stejném místě pěstovat déle než tři čtyři sezóny, poté by se měly na čas (na další 4 roky) nahradit pěstováním jiné zeleniny - např. košťálové, kořenové a posledních dvou letech okurkami a bramborami). Já jsem se rozhodla jahodovník po dvou letech pěstování kořenové zeleniny a cibulky zrušit úplně. A na podzim jsem v tomto místě vybudovala nový záhon - mé pidi rozárium .-) Navozila jsem zde kopec kvalitní zeminy z nedalekého rekonstruovaného zeleninového políčka, v rámci něhož chci na jaře vybudovat vyvýšené záhony, které budou zabírat o něco menší plochu. Vzhledem k tomu, že bylo políčko v mírném svahu, část zeminy přebývala, toto je jedno z míst v zahradě, kde našla uplatnění. Na jaře jen dosadím k růžím vybrané trvalky a budu se těšit na výsledek .-)


Vždyť jsem to říkala! :-) Ještě rozkvete... bílé polštáře rožce plstnatého. Na spadnutí je i kvetení čistce vlnatého, který nám kapánek poporostl :-) Je prvního června a právě slavíme den dětí.


Trochu jsme v čase poposkočili. Jsme na konci června. Toto je místo v blízkosti terasy, skalka je po pravé straně od žlutokvětého krásnoočka přeslenitého. Bezva trvalka, která kvete opravdu velmi dlouho. Pěkný výhled nám nabízí i záhon v dáli. A takové to bylo v dubnu holátko, viďte? .-) Však jsem říkala, že je ta má zahrada pěkná divoška :-)


A když ještě kousek odstoupím, nabídnu vám i pohled na výjimečně krásnou růži Rosarium Uetersen "ze stáje" Kordes. Zde roubovaná na vysoký kmínek.


Dětem začaly prázdniny. Opět výhled na skalku z jihozápadního rohu zahrady. Aktinidie význačná na opoře u terasy již bezpečně plní stínící i "chladící" funkci. V popředí jsou vidět červené květy kohoutku chalcedonského.


Jsme zhruba v polovině července. Vzpomínáte, jak jsem se zastavovala u tohoto výhledu začátkem května? Rozchodníkovce tehdy vypadaly jako malé hlávky zelí. To už neplatí, pěkně povyrostly a nasadily na květ. Společnost jim nyní dělá růžovokvětý nízký tužebník (Filipendula palmata "Kahome") se svíčkovcem po pravé straně a právě kvetoucí bohyšky s třezalkou ("Hidcote) po levé straně. Že vám spojení rozchodníkovců s vlhkomilnou bohyškou a tužebníkem přijde nesmyslné? No něco na tom jistě bude. Já tu zdánlivou neslučitelnost vyřešila v tomto případě výsadbou rozchodníků "do kopečka". Někdo tomu řešení říká "vlk se nažral a koza zůstala celá" .-) Mimochodem - všimli jste si, jak nehorázně v dáli ční dříve zmiňovaný čistec vlnatý?... Muž už nervozně přešlapuje s nůžkama v ruce ze strany na stranu...


Tento pohled je téměř totožný a přeci trochu jiný - odhaluje více západní část mého záhonu, mou malou prérii .-)


Tento výhled už znáte z dřívějška, tentokrát odhaluje trochu divočiny - z vyšších rostlin červenolistou tavolu kalinolistou, vedle ní rostoucí katalpu trubačovitou ("Nana"), nádherný je i akát (Robinia pseudoacacia "Twisty Baby"), mimo mnoho jiných krásných rostlin v podrostu .-)


Jsme zhruba v polovině srpna, ve skalce se tu a tam objeví i nějaký ten plevel, ale jinak jsem spokojená .-)


Je tu konec září. Přišla dlouho očekávaná chvíle. Rozchodníkovec rozkvetl (Hylotelephium telephium "Herbstfreude"). Spolu s ním i pohled na stále atraktivní "malou prérii" na obrázku vlevo.


Pokud uskočíme očima kousek doprava, dostane se nám do záběru i dříve zmiňovaný tužebník se svíčkovcem. Načervenalé stonky u tužebníku a červené lístky svíčkovce působí velmi dekorativně i po odkvětu. Krásný je i výhled na skalku, respektive na oporu u terasy s aktinidií význačnou a na moruši s fialově kvetoucí hvězdnicí. Dosna v květináčích na kraji terasy narostla do gigantických rozměrů :-)


Ještě jeden pohled směrem ke skalce ze stejného období.


Tento výhled také znáte. Na konci června zde kvetlo naše "zlato" - krásnoočko přeslenité. Nyní se tu ještě parádí třapatka zářivá alias rudbeckie.


Výhled, který dobře znáte. Jsme stále na konci září. Přibyla ptačí budka .-)


A ještě jednou, v užším záběru .-)


Vzpomínáte na květen? Obrovské kvetoucí polštáře tařičky a později rožce jakoby se ztratily. A jsou tu dochany psárkovité, o kterých jste na jaře neměli ani tucha .-) Škoda jen, že zakvetl pouze jeden. Ty dochanské "štětky" mám moc ráda :-) Za dětským domečkem vykukuje i má malá prérie.


Pohled na malou prérii na konci září. Třapatky i zápleváky již odkvetly, rudbeckia a bělokvětý svíčkovec se ale drží :-) Velmi pěkně vypadá i čistec vlnatý na suché zídce... když jsem jej ostříhala, jak muž naléhal .-)


Skalka koncem září ještě zblízka.



To je on - ten čistec, co o něm pořád píšu .-) Pak náš "vítězný oblouk", který jsem si vyškemrala na svém muži jako oporu na popínavé růže a za ním jabloň s osázenou závlahovou mísou. Tento "model" se mi hodně zamlouvá, snoubí v sobě krásu s užitkem (ovocný strom podsazený letničkami či trvalkami se má lépe než s trávníkem až ke kmeni stromu).


Věřili byste, že už je polovina října? Já si ty podzimní procházky ve "zralé" zahradě zalité příjemným sluníčkem vyloženě užívám :-)


Tento výhled mám moc ráda. Podzim je v zahradě již znát, kiwi chytá žlutou barvu a i okolní stromy a keře se začínají pěkně vybarvovat.





Hezké dny

A.

neděle 8. ledna 2017

Opožděný Ježíšek...

... k nám dorazil tuto sobotu, po oslavě 80. narozenin mé babičky. Má toho asi opravdu hodně, protože s železnou pravidelností každý rok poplete adresy a tak se často pod stromečkem u nás doma třeba objeví dárek pro babičku či tetu a u strejdy a dědy dárek pro naše děti .-) 

Tyto krásné dárky pro Viki a Jiříka zanechal u naší tvořivé tety Martinky :-)



K nádherně ilustrovaným pohádkám zhmotnění hlavní hrdinové - dráček pro Jirku, poník jak jinak než pro naši Viki.

A tak ještě jednou moc děkujeme i na veřejnosti.

Krásný zamrzlý den všem

A.

úterý 3. ledna 2017

Bude...

... obrovská, háčkovaná, laděná do odstínů od světlounce fialové přes sytě růžovou až po růžovofialovou. Bude mít krásná fialová vyšisovaná kožená ucha a bude MOJE. Nákupní taška nebo velká kabela. Na označení až tolik nezáleží.


Neplánovaný "vánoční" projekt, o kterém jsem již psala zde, se blíží ke svému finále. Ucha jsem objednala u jedné prodejkyně na Fleru s o to větší radostí, že pochází z Bohumína, jen kousek od mého rodiště. A já jsem tak trochu patriot :-)

Stále ještě váhám nad látkovou podšívkou... Pokud bude, možná do ní rovnou zakomponuji i nějakou tu kapsu na drobnosti a klíče... .-)

Krásné zasněžené úterý

A.

pondělí 2. ledna 2017

Aby bylo na čem sedět...

... nebo třeba jen odkládat nožky, dostali ode mne nejmladší sestra se švagrem k lapači snů ještě pufík. Dnes již mohu odhalit další kousek z mé "špagetové" kuchyně :-)


Krásný den

A.

neděle 1. ledna 2017

První novoroční...

... příspěvek jsem chtěla původně věnovat něčemu jinému, ale člověk se na přelomu roku většímu či menšímu bilancování toho, co uplynulo, asi stejně nikdy nevyhne :-)

Jaký byl pro mne rok 2016? Zcela určitě potvrdil, že byl podle čínského horoskopu "rokem Opice". Rokem nových výzev, příležitostí, projektů, nápadů... V tomto roce mělo být možné snad téměř všechno, šlo o období mnohých šancí i úspěchů, mělo přát odvážným. Šlo o rok mnohých improvizací.

A já to viděla všude kolem sebe. Mnozí mí přátelé a známí opustili v tomto roce "bezpečný" přístav zaměstnaneckých vod a pustili se na širé pole na vlastní (podnikatelské) lodi za vlastními cíli. I já jsem se po hodně dlouhém zvažování rozhodla rozloučit se jako zaměstnanec se svým dlouholetým zaměstnavatelem, který mne v mnohém posunul kupředu a naučil mne, že když se snažíme a otevřeme svou mysl novým výzvám, zvládneme mnohem více, než si dokážeme představit. Že není dobré dělat z komára velblouda, byť bychom měli stát nohama na zemi. Že věci často na první pohled vypadají složitější, než ve skutečnosti jsou... A potvrdil pravdu, že když dva dělají totéž, nikdy to není totéž... Že rozdíl je v lidech!

Rozjela jsem podnikání v oblasti, která mne vlastně provázela stále od mého dětství, ale nikdy ne v takové síle, při takovém zapálení pro věc, s takovou vášní. Překonala jsem všechny svazující myšlenky, které mne dlouho držely při tom, že můj osud je již dávno zapsán, cesty jsou dané a nelze je měnit. Rozhodla jsem se vzít osud do vlastních rukou a hledat nové, jiné, zajímavější cesty k dosažení svého cíle - k tomu, jak být šťastná a spokojená, naplněná, k tomu jak smysluplně prožít svůj život a být při tom i něčím užitečná a prospěšná ostatním. A začala jsem se více zajímat o lidi, kteří to mají stejně. Zajímat a obdivovat jejich odvahu, ale i jejich um, nadšení pro to, co dělají, pozitivní energii, která z nich a toho, co budují, sálá a upřímně se těšit z toho, že se jim daří. A že jich není málo! 

Kolem sebe máme kopu lidí, kteří jsou svým talentem jedineční a obdivuhodní. Byl by hřích, pokud by jej nemohli rozvíjet a přinášet tak větší užitek, ale i radost a potěšení sobě i svému okolí.


Pokud pro mne byl přelom roku 2015 a 2016 průlomový v tom, že jsem začala skutečně soustředit pozornost na to, co mne baví a naplňuje, dala více na svou vnitřní intuici a potlačila v sobě všemožné zpátečnické sklony, rozvíjela svou tvořivost a nešablonovitý přístup k tomu, co dělám, pak přelom loňského a letošního roku pro mne znamená závazek setrvat v tom, co jsem snad v dobrém nakročila a dále to (i sebe) rozvíjet. Protože přichází "rok Ohnivého kohouta" symbolizující především vítězství a úspěchy, kterých bude dosaženo pílí, trpělivostí a tvrdou prací .-)

V osobní rovině bych část toho ráda přenesla i na své děti, zejména Viki, našeho prvňáčka. Najít zdravý kompromis mezi trochu šablonovitě nastaveným systémem našeho školství (které nám starším na jednu stranu nejednou zjednodušil život a na druhou stranu v současné době často tolik svazuje ruce a brání vystoupit ze zajetých kolejí, přicházet s vlastními nápady, protože takto "nás to neučili") a nakažlivou chutí malých dětí stále něco objevovat, řešit věci po svém, být tvůrčí až do morku kosti. 

Vlastně se od těch svých dětí máme hodně co učit sami .-) Takže spíš bych měla napsat, že bych v nich ve jménu našeho snadnějšího soužití ráda "neutloukla" všechny ty skvělé, byť někdy na první pohled poněkud nesmyslné či nebezpečně až hororově vyhlížející nápady a uměla se lépe smířit s tím, že díky tomu nebude domácnost vždycky jako ze škatulky, že utrpíme nějaké ztráty na věcech (to mému šetřivému naturelu nedělá dobře) a nestihneme vždy všechno, co by si mé výkonnostně nastavené já přálo :-)


Děkuji za vaši dosavadní přízeň, kterou mi svými návštěvami a komentáři nejen na tomto blogu, ale i na mých webových stránkách s blogem Kvetoucí zahrady či na Facebooku projevujete. Snad vám jejich čtení přináší minimálně tolik radosti a potěšení jako mně jejich psaní a hlavně realizace menších či větších projektů, o nichž podávám svá "zpravodajství" :-)

Buďte zdraví a šťastní.

A.