čtvrtek 31. srpna 2017

Cuketovo-bramborový koláč s lískovými oříšky a sýry...

... jsme si s dětmi upekli k obědu před dvěma dny. Vycházela jsem z tohoto receptu, jen jsem dala větší množství sýra (sýra není nikdy dost) a oříšků (těch taky není nikdy dost). Parmazán jsem v naší místní samoobsluze nepořídila, nahradila jsem jej tak nastrouhaným uzeným jádelem, který se na mě z pultu usmíval nejvíc ze všech přítomných sýrů :-))

Oříšky s nastrouhaným sýrem vytvořily nahoře voňavou a chutnou křupkavou krustu, která skvěle doplňovala spodní část cuketovo-bramborovo-sýrového "těsta" :-) 


My jsme si koláč upekli k obědu, ale určitě stejně dobře bude chutnat i jako malé pohoštění pro hosty. Určitě se k němu bude hodit i nějaký dobrý lehký zeleninový salátek .-)

Jen jednu vadu měl a o to víc mě to pak mrzelo - zapomněla jsem si osolit těsto... takže se solilo solničkou dodatečně až nakonec... holt neumím mluvit a souběžně dobře provádět jiné "operace" :-))

Krásný poslední srpnový den

A.

středa 30. srpna 2017

Co dům dal...

... to skončilo v naší včerejší polévce v odstínu nádherné červené :-) Takové vaření mám vůbec nejradši. U nás doma na to byl expert taťka - v duchu hesla "hodně muziky za málo peněz" dokázal připravit výborné menu, ať už našel v lednici cokoliv :-)

O prvním kole sklizně za našich zeleninových záhonů už jsem před pár dny psala, kromě tradičního zavařování červené řepy s křenem ve sladkokyselém nálevu tak skončila část červených hlaviček i v polévce, kterou bych pracovně nazvala "vegetariánským borščem" (tedy borščem bez masa - co si budeme povídat, já na téhle vynikající polévce stejně nejvíc miluji tu řepu .-)).

Polévku jsme s dětmi připravovali spolu (tatínek vaří rád a moc dobře, ale děti k sobě při vaření moc nepustí) a možná i to byl jeden z důvodů, že jim pak tak hodně chutnalo :-)) 

Svůj první boršč jsem jedla jako malé dítě u své babičky z mamčiny strany. Ačkoliv jsem v té době nejedla červenou řepu (sterilovanou), boršč byla láska na první hlt :-)



Na naši vegetariánskou verzi polévky jsme kromě na kostičky nakrájené červené řepy (asi tři velké kusy) použili na kolečka nakrájenou mrkev (hodně), trochu na nudličky nakrájeného hlávkového zelí (co jsme našli v lednici), 3 střední najemno nakrájené cibule, jednu bramboru nakrájenou na kostičky, zeleninový vývar, čerstvé oregano (dobromysl) a tymián, bazalku a zbytek čerstvého kopru, který mi zůstal od zavařování okurek (ten tam chuťově velmi dobře zapadl, škoda, že jej nebylo víc...), pasírovaná rajčátka a hrst lámané pohanky. Cibulku a následně mrkev, řepu a brambory jsme podusili na trošce oleje, poté přidali zeleninový vývar a pohanku (používám sušený zeleninový vývar ve sklenici od ALNATURA bez glutamátu, dá se koupit i v drogériích DM), zalili vroucí vodou, přidali koření a nechali 15 minut povařit. Přidala jsem pasírovaná rajčata, dosolila a povařila ještě 5 minut, v závěru jsem přisypala kopr a bylo hotovo. Zkrátka nic složitého, ale zato moc, moc dobrého. Není nad zeleninu z vlastní zahrádky, má-li člověk možnost :-)

Viki si přidala čtyřikrát, Jirka jednou (a to je na něj výkon, on má často problém sníst i pidi porci polévky, natož plný talíř a ještě přídavek). Druhý chod jsme odpískali, víc už se do nás prostě nevešlo :-)))

Řepě zdar!

A krásný den :-)

A.



úterý 29. srpna 2017

Do sklenice s nimi!

K červené řepě jsem jako malé dítě měla odmítavý vztah. Velkým dílem k tomu přispěla školka se školou, kde nám řepu servírovali ve sladkokyselém nálevu NASTROUHANOU NAJEMNO tak, že připomínala červené bláto. Dlouho jsem jí tak vůbec nejedla ani doma. 

Při různých rodinných oslavách a s nimi spojených pohoštěních však byla v naší rodině červená řepa celkem stabilní součástí menu (u nás ji totiž všichni milují) a rodina mě vybízela, abych to přeci jen zkusila a dala jí šanci. Vždycky mi u toho říkali, jak jsem bledá a že to hrozně moc potřebuji :-))

A já to nakonec jednou udělala (jak jinak než proto, abych měla větší ruměnec ve tváři .-)) a už jsem ji jíst nepřestala (bledá jsem stále, ruměnce přichází jen při fyzické námaze .-)) - nikdy bych nevěřila, jak velký význam pro to, zda něco sníte či ne, může mít konzistence jedeného. U nás se totiž červená řepa vždycky zavařovala ve formě "hranolek" .-)

Naše děti poznaly červenou řepu velmi záhy, uvařená patřila u obou mezi jejich první zeleninové příkrmy a chutnají jim odmala.

Manžel občas kupuje červenou řepu v obchodu, ale podobně jako sterilované okurky mi přijde často neskutečně kyselá, při jejich následné konzumaci tak dostanu pokaždé husí kůži... Loni jsem se tedy poprvé pustila jak do zavařování okurek, tak červené řepy a rozhodně nelituji.


Letos opáčko - protože jsem ale doma neměla zavařovací retro sklenice o objemu menším než 1,8 l, skončila většina zavařované řepy ve dvou z nich (štítek na malé skleničce zůstal od sestřina předchozího zavařování džemu - vypadá krásně, bylo mi ho líto strhávat) :-) Letos jsem použila trochu jiný nálev - který počítá kromě kmínu i s fenyklem a anýzem.

Řepa je letos chuťově mimořádně dobrá, taková aromatičtější, sladší... tak nevím, že by v tom měly prsty ty naše nové zeleninové záhony?... :-)

Krásný den

A.

neděle 27. srpna 2017

Vyšlo to...

... a my se s dětmi vypravili "dobýt" hradní věž známou jako Štramberská trúba už dnes. Věž byla původně součástí štramberského hradu, založeného koncem 13. století. V roce 1783 se však část hradu zřítila a byla rozebrána. Po přestavbě v roce 1903 slouží věž dodnes jako rozhledna.





Při návštěvě malebného městečka v předhůří Beskyd (ne nadarmo se o Štramberku hovoří jako o "Moravském Betlému") jsme se zastavili i v nově založené botanické zahradě ( k ní více jindy). Odtud jsme se vydali na Štramberskou trúbu po krásné pěšině vedoucí nad bývalým kamenolomem přírodou až do samotného centra městečka. Nádherných výhledů do krajiny bylo nepočítaně. 

Připomněla jsem si při nich, jak krásná místa u nás máme a že to často bereme k naší velké škodě jako samozřejmost. Rozhodně to musíme brzy zase zopakovat - a trasu pro změnu nasměrovat k Bílé Hoře nebo jeskyni Šipka .-)


Děti si zde poprvé pochutnaly na místních štramberských uších - voňavá perníková pochoutka tvarem připomínající uši. A protože to byl nejen pro děti náročný den, zakončili jsme jej osvěžující tečkou na závěr v aquaparku ve Frenštátě pod Radhoštěm :-)


Krásné poslední srpnové dny

A.

sobota 26. srpna 2017

Zpátky na místě činu...

... po více než dvaceti letech (i když od našeho stávajícího domova není vzdáleno více než tři čtvrtě hodinky jízdy autem). Nemohla jsem tomu uvěřit, ale skutečně od dob, kdy jsem trávila prací i zábavou na zřícenině gotického hradu Starý Jičín mnoho hodin svého časného mládí jako jeden z dobrovolníků hnutí Brontosaurus, už uplynulo hodně vody.


Dnes jsem ta místa byla obhlédnout znovu - se svými dětmi (trucujícího tatínka jsme nechali doma .-)). Byl to zvláštní pocit. Hodně krásných vzpomínek na pěkné časy (i lesní cestička vedoucí mimo hlavní proud zůstala tam, kde si ji pamatuji :-)). Děti byly nadšené. Navštívili jsme i opravenou věž, ve které jsme dříve provázeli turisty a hradní hospůdku v jejím přízemí.



A ještě jedno oblíbené místo relativně kousek od nás bych ráda s dětmi do konce prázdnin navštívila... Připomněly mi ho nevědomky hned dvě blogerky... pokud si dobře pamatuji, mají tam výtečné uši .-)

Krásné dny

A.

pátek 25. srpna 2017

Velkou radost...

... mi letos udělaly naše nově založené vyvýšené zeleninové záhony



Cibulka už je sklizená (trochu si pohrávám s představou, že bych teď zkusila vysadit ještě jednu várku, jen na nať...) a včera jsem se s dětmi pustila do sklizně části červené řepy a mrkve - mrkev schroustáme čerstvou, s červenou řepou mám ale jiné plány - část zavařím ve sladkokyselém nálevu, z části vyrobím Lenčinu pomazánkovou mňamku a část použiji na boršč, který miluji :-) A pak se pustíme do druhé várky... .-)

Jak jste na tom letos se zpracováním zeleniny či ovoce vy? Daří se vše včas zužitkovat či zkonzumovat?

Krásný parný den

A.

čtvrtek 24. srpna 2017

Cuketové muffiny...

... jsou dalším produktem, který jsme dnes doma vyzkoušeli z bohatých zásob cuket, které nám poskytuje naše užitková zahrádka :-)

Když jsem s dětmi připravovala těsto, řekl Jiříček, že to co vidí v míse, vypadá jako pěkný asfalt :-) Díky snad největšímu množství kakaa, které jsem kdy při pečení použila, připomínají muffiny opravdu malé černoušky. 


Pekla jsem podle jednoho receptu, na který jsem včera náhodou narazila na Pinterestu. Najdete zde tipy i na další sladké výrobky z cuket. Muffinky jsou chuťově výborné, i když jsem do nich oproti receptu nepřidávala žádné čokoládové křupinky či kousky čokolády. Příště bych ale ubrala množství cukru a dělala poloviční dávku - čtyřicet muffinů, to už je vážně výzva! :-)

Krásné dny

A.

úterý 22. srpna 2017

To nedáš...

... řekl náš tatínek Jiříčkovi bez většího přemýšlení, když mu Viki během mé nepřítomnosti vykecala, co mám s nimi na dnešní dopoledne za lubem... Chystala jsem s dětmi cyklovyjíďku do nedalekého Frýdlantu nad Ostravicí a muž nevěřil, že by byl náš Jirka schopen na kole ujet celou cestu tam i zpátky. ... A Jirkovo cyklistické sebevědomí kleslo ještě víc pod bod mrazu... :-(


Zatím toho na kole sám příliš mnoho neujel, na delší trasy jej muž totiž automaticky zapojuje na tažnou tyč. Jenže jak malého "váhavce" přesvědčit, že na to má, když mu nedáte příležitost a podporujete jej svými slovy v jeho "neschopnosti či nemohoucnosti"?!

Myslím, že nebude příliš nadnesené, když napíšu, že pro nás ostatní se dnes ukázal jako skutečný BOREC! S patřičnou cílovou motivací, povzbuzováním a ignorováním kňourání během přípravy a prvních minut na cestě (a především za nepřítomnosti našeho opatrného tatínka) předčil veškerá naše očekávání.

Bez větších problémů (kopečky jsme s ním solidárně vyšlapali pěšky) ujel v pohodě celou cestu tam i zpátky - jako nadšená milovnice cykloturistiky jsem dojatá, jeho prvních samostatných 9 km na kole je na světě!



Za snahu a velké nasazení jsem obě děti (Viki patří velký dík za neustálou psychickou podporu mladšího brášky) odměnila návštěvou frýdlantské cukrárny, kde si vychutnaly zmrzlinový pohár a jedno cukrářské "oko" (nemohla jsem se při tom na ně koukat, působilo to dost morbidně, nevím, kde se to v nich vzalo... :-).

Pro velký úspěch zítra jedeme zas... a pozor - Jirka se už moc těší! :-)))

Krásné dny

A.

pondělí 21. srpna 2017

IQ Landia...

... v Liberci bylo jedním z míst, která jsme navštívili při naší dovolené v Jizerských horách. Využili jsme deštivého dne a hory dočasně vyměnili za přístřeší několikapatrové budovy nabušené vědomostmi z celé řady převážně technických oborů, velmi příjemně mě ale překvapila i část expozice věnovaná lidskému zdraví a lékařství. 


Pro menší děti se sice doporučuje návštěva blízkého IQ Parku, ale my jsme si to s dětmi hodně užili ve větší IQ Landii. Pokud návštěvu v ní také zvažujete, rezervujte si na ni rozhodně dostatek času, bez velké nadsázky v ní totiž utopíte celý den (mezi námi - pokud bych tam byla sama, strávila bych tam ještě minimálně o hodinku dvě více času než s dětmi :-)) Opravdu je zde co obdivovat i objevovat. Návštěvu si zde užijí malí i velcí, vše je pojato velmi interaktivně, vědu si zde můžete doslova osahat a dýchá na vás doslova ze všech možných i nemožných koutů (k mému úžasu jsem zvídavé otázky o tom, zda bylo dřív vejce či slepice našla i na dveřích kabinky WC... co naplat, není čas ztrácet čas :-))).


Jako poměrně velký nedostatek však vnímám poddimenzovanou velikost parkoviště a místní kantýny - takže parkovat pak můžete zkusit v nedalekém Babylonu a místo hodiny strávené v řadě na jídlo, které se mezi tím vyprodá, zkuste vzít s sebou o něco větší svačinu, člověk nikdy neví... :-)


Krásný večer

A.

sobota 19. srpna 2017

Quiche...

... je tradiční francouzský slaný koláč, na jehož výrobu se obvykle používá slanina, sýr, vejce a smetana, základní recept však může mít celou řadu podob. 


Těsto, které tvoří základ koláče, bylo údajně nejdříve chlebové, až postupem času se začalo používat tenké křehké nebo listové. Já dosud používala jako základ kupované těsto listové, tentokrát jsem však udělala výjimku a vyrobila si vlastní (koláč putoval na druhý konec republiky na velké rodinné setkání v Jizerských horách, tak jsem jej nechtěla nijak ošidit, když už je jeho příprava tak jednoduchá :-)). 

Připravené vlastní těsto je potřeba předpéct – quiche se totiž peče nadvakrát, nejprve tzv. naslepo, a teprve potom s náplní. Po upečení se dá jíst teplý, vlažný i studený - osobně mám nejradši první variantu. Pekla jsem podle tohoto receptu.

Pečení jsem si nechala kvůli velkým vedrům až na poslední chvíli pozdě večer a tak se mi málem podařilo vyrazit na týdenní rodinnou dovolenou s jednou rukou plnou puchýřů. Jiříček se se mnou přišel rozloučit před spaním a já pak zamyšleně vzala kovový rendlík, kterým jsem si zatížila předpékaný korpus, holou rukou z trouby rozžhavené na 200 stupňů... 

Pomohla však rychlá pomoc - rada známé na FB - je neuvěřitelně účinná a přitom tak prostě jednoduchá - možná tuto fintu také neznáte - tak sdílím i s vámi, je to hotový zázrak - popáleniny snadno zažehnete ledováním v kombinaci s tea tree olejíčkem, kterým namažete postižená místa - utlumí nejen velkou bolest, které popáleniny vyvolávají, ale současně zamezí vzniku bolestivých puchýřů - u mne již druhý den nebylo po popálenině ani památky a nic mne nebolelo - bez tohoto opatření by to bylo mnohem horší a o plánovaných vyjížďkách na kole bych si pak mohla nechat jenom zdát...

Nakonec byly nejen cyklovyjížďky, ale spoustu dalšího a celý týden utekl jako voda - ostatně jako vše pěkné, co člověk prožívá :-)

Jsem ale ráda zpátky doma, však to znáte .-)

Krásné dny

A.

sobota 12. srpna 2017

Dvacet let...

..., co jsme spolu, z toho právě dnes jedenáct jako manželé :-)


Výročí oslavíme s širokou rodinou na velké rodinné sešlosti - letos se v naší rodině sešlo hodně kulatin a další budou pokračovat v příštím roce a to je důvod k velkému rodinnému sjezdu, co říkáte? :-))

Připojuji jeden hezký citát mého oblíbeného moderátora - vtipného sympaťáka s krásnou češtinou a obrovským rozhledem - Marka Ebena, který na otázku, jak si udržet hezké manželství odpověděl: 

"Myslím, že to chce především velkou dávku tolerance. Skoro bych řekl, že láska je dar, který dostanete a tolerance způsob, jak si ji zachovat. Je to iluzorní představa, že se vám podaří toho druhého změnit. Nezměníte ho, stejně jako nezměníte sebe. Každý z nás je v podstatě nesnesitelný, ale s tím je třeba žít. Takže jediná šance je zvyknout si na to a být rád, že se našel takový blázen, který si zvykl na nás."

Já jsem ráda, že se našel jeden i pro mne a mou nesnesitelnost .-)

Krásné dny

A.

pátek 11. srpna 2017

Srpnová...

Nevím, jak vám, ale mně letošní léto utíká neuvěřitelnou rychlostí. Ani jsem se nenadála a je tu polovina prázdnin.

Jako matka dvou malých dětí velmi citlivě vnímám nejen na sobě, ale i ve svém okolí (= ostatní rodiče v obdobné situaci), že naše nervová zakončení jsou v tomto období ratolestmi drážděna víc, než tomu bývá v jiných měsících... :-)

O to víc si tak člověk užívá alespoň občasných úniků do "chráněného" prostředí zahrady. Ty s sebou přináší úlevu a pomáhají nalézt více či méně narušenou rovnováhu a klid v duši .-)

Dnes tedy několik "únikových" srpnových pohledů do naší kvetoucí zahrady :-)

























































































Pokud jste došli až sem, máte můj velký obdiv :-)

Krásný pátek

A.