... výšivky bordury budoucího ubrusu na stůl na terase. Jupíí! Přes dlahu na pravé ruce, kterou mám od středečního odpoledne (když člověku chybí poslední centimetry, nemůže si pomoct). Po kontrole nemocného kyčelního klobu u ortopeda odešla Viki po svých s vyhlídkou postupně uvolněného režimu. No a já si pro změnu kvůli zánětu šlachy odnesla poukaz na dlahu pro pravou ruku, která dostala v posledních týdnech hodně zabrat (nejen nošení Viki, ale i má sázecí kytičková psychoterapie udělala své...) :-)
Alespoň jsem si v praxi ověřila, že alespoň některé dotace z EU odcházejí na ta správná místa. Firma, u které jsem si odnímatelnou dlahu pořizovala, mi totiž kdysi prošla pod rukama jako jeden z úspěšných žadatelů o evropské dotace pro malé a střední podnikatele, které jsem měla na KÚ Moravskoslezského kraje na starosti. Zaměřuje se na vývoj a výrobu ortéz a protéz a je špičkou ve svém oboru, nejen co se ČR týče. I díky ní zaznamenala naše ortotika a protetika v posledních letech takový pokrok. Měla jsem to štěstí se osobně potkat i s jejími sympatickými jednateli, kterým se podařilo prosadit ortotiku a protetiku jako samostatný studijní obor na Ostravské univerzitě.
Ale zpět k ubrusu. Chybí látková (a možná i háčkovaná) část - původně jsem chtěla křížkovou výšivku jen jako vsádku - střed ubrusu a vnější okraje měly být látkové. Začínám ale přemýšlet o tom, že bych látkové udělala jen okraje, střed by zůstal tak, jak je nyní. Jsem sama zvědavá, jak to nakonec dopadne... s dlahou jsem ještě na stroji nešila (mám ji nosit 3 týdny) :-)
Však vám o tom zase poreferuji :-)
Do té doby krásné (i když parné) dny
A.
