Pro Bondovy...

... jak označuji všechny vlastníky mých black&white klobouků, z Bořanovic ve Středočeském kraji, jsem šila poslední kloboučky. Zakázka na mne trpělivě čekala několik dnů, než se vrátím z dovolené :-) 

Termín, kdy Hanka potřebovala mít kloboučky u sebe doma, než se vydá se svým partnerem pro změnu na dovolenou ona, byl však o to vražednější. Zachránil mě víkend s manželem doma a pak pondělní pošta balíčkem do ruky (tedy doufám, že v úterý, kdy musí být klobouky u Hanky, tam skutečně budou .-))

Et voilà - black&white kloboučky v obměněné verzi - pro dámu i pro pána, aby k sobě pěkně ladili .-) Černobílý proužek s "novinovým" retro potiskem pro pána a rozverná kombinace černobílého proužku s novinami a puntíky z jedné strany klobouku a puntíky a černobílým proužkem z druhé strany klobouku pro dámu.

PS: trochu jsem přemýšlela nad gramatikou v názvu příspěvku... pro Bondovi či Bondovy?... vysvětlení najdete zde .-)

Krásný den

A.

Překvápko...

... v podobě dvou krásných malovaných dřevěných domečků s ptáčkem pro štěstí na mne čekalo po příjezdu z několikadenní dovolené u pobřeží Baltického moře v Polsku. Víc o tom, jak naše první "testování" této destinace dopadlo, přijde v některém z dalších příspěvků (až trochu utříbím myšlenky do vět) .-)

Malované dřevěné domečky jsem obdivovala při své návštěvě u Stáni, o jejíž zahradě jsem Vám už psala. Když před nedávnem vystavila své nové výtvory na svém blogu a nabídla je zájemcům, musela jsem tak být mezi prvními, kteří se přihlásili. I přesto mi "mé" dva domečky laděné dobéžova vyfoukla před nosem jiná zájemkyně. 

Stáňa mi však nabídla, že mi vyrobí další a já si tak mohla prosadit "propašovat" do bílobéžové kombinace ještě trochu zelené :-)

Domečky Stáňa vyrobila a poslala jako překvápko (bohužel v době mého pobytu v zahraničí), ale od čeho jsou dobří sousedé, že? .-) Balíček převzala od paní pošťačky sousedka a já se z jeho obsahu mohu těšit už dnes. A protože bartery fungovaly kdysi a zdá se, že stejně dobře fungují i dnes, budu pro Stáňu na oplátku tvořit do jejího krásného bydlení vánoční stromečky a háčkované sněhové vločky. Kdo by to byl řekl, že už teď někdo myslí na Vánoce, viďte?... Ale uteče to jako voda a všichni víme, že kdo je připraven, není překvapen .-)

Krásnou sobotu

A.

Než otočíme v kalendáři list...

... na další s označením srpen, pár ohlédnutí za kvetoucí zahradou v druhé polovině července letošního roku. Zvu vás na "kukačku" .-)

Ve srovnání s loňským velmi suchým a teplým létem mnohem vitálnější, spokojenější, krásnější :-)

Kéž by by mělo i srpnové počasí tak příjemný průběh...

Mějte se krásně

A.

Origami jeřábi...

... v růžové, aby ladili do nové letní oranžovo-růžové sady v obývacím pokoji .-) Nějak mě ta jemně růžová letos v létě chytla za pačesy a na růžové vlně tak jedeme s Viki spolu :-)

Která barva teď letí u Vás?

Krásné dny

A.

Ještě jednou romantický...

... věnec z alobalových kuliček si dovolím zde ukázat. Konečně jsem se dostala i k jeho dozdobení, i když jak Viki řekla, pro ni je super krásný i bez zdobení .-) 

Oč víc se líbí nám ženám, o to menší úspěch má u mého muže. No... třeba jej pár sušených květů (minirůžičky a řebříček bertrám) ve věnci obměkčí. Já myslím, že mu to na tom "uloveném" zrcadle moc sluší... ale on muž jej tam nechce... 

Nu což, i kdyby se mi nepodařilo přesvědčit jej, našla jsem věnci alternativní místo a pro uvolněné místo mám další nápad... :-) Jak ten se mi líbí... (jako všechny, co za mnou "přijdou" v noci, když usínám nebo nemohu spát...) Ale zase musím trochu lovit a pak taky trochu tvořit... A až to bude, já přijdu i s tou další romantikou .-)

Krásné dny s romantikou i bez

A.

Vestička pro dvouapůlletého Filípka...

... na svatbu je kromě několika návrhů zahrad, na kterých jsem v posledních dnech pracovala, dalším restem z pomyslného seznamu úkolů, které jsem si uložila, abych si pak taky zasloužila dovolenou .-)

Látku si maminka Filípka vybrala sama, stejně jako motýlka, kterým bude ladit k ostatním členům rodiny. Původně měla být vestička na přání bez podšívky, ale musela jsem ten nápad zavrhnout, nedržela by pěkně tvar a i knoflíkové dírky vypadají lépe, jsou-li vyšity na dvojitém podkladu.

A že jsem měla skladem pár do fialova laděných látek, vybrala jsem tu, která se mi k látce i danému účelu líbila nejvíce. Knoflíčky jsem zvolila s ohledem na barvu motýlka. A navíc - jde o malého gentlemana a proto jsem měla nutkání tu tmavěmodrou "serióznost" i spolu s podšívkou přeci jen trochu rozbít .-) Při šití jsem zvolila postup, díky němuž se mi podařilo všechny švy schovat pěkně v útrobách vestičky.

Potrápily mě ale knoflíkové dírky. Ačkoliv je umím pěkně vyšít i ručně (jak mne to kdysi naučila moje babička), tak jsem se rozhodla použít moderní techniku (když už tu speciální patku k šicímu stroji na to mám, že?). Ale nikdy předtím jsem to nezkoušela a návod k patce byl tak složitý, že by mi na to nestačily ani tři vysoké školy... Nakonec pomohl kamarád google a několik anglických videí, pomocí nichž jsem nakonec pochopila, jak s patkou pracovat, aby ušila, co si přeji .-) Ale těch nadávek, co jsem ze sebe vypustila, když jsem zkoušela nanečisto... Věci zkrátka nejdou vždycky jako po másle :-)

Tak teď jen doufám, že bude vestička sedět, jak má a bude se líbit .-)

Krásné dny

A.

Aranžérka květin...

... musí být krásná profese. Užívám si jí teď plnými doušky v našich domácích podmínkách a na rozdíl od předchozích let pomalu přestávám litovat každé ustřižené květiny ze záhonů... i když do levandulí jsem letos stále nestřihla... a to už odkvétají :-)

Začínají rozkvétat vysazené mečíky, kromě růžových echinaceí nakvetly i ty ve smetanové barvě. Moc se mi líbí drobnokvěté růžičky a bezkonkurenční je řebříček bertrám, který se dá využít i do sušené vazby.

Spolu s růžičkami jej tak nejspíš využiji na dodekorování svého nového věnce.

Krásný den

A.

Rostou...

... u nás na zahradě. S žampiony se po přeháňkových dnech doslova roztrhl pytel. 

Pocházím sice z rodiny houbařů, sama jsem ale už od dítěte houbám příliš nehověla. Protrpěla jsem všechna ta léta plná houbových omáček, polévek, vaječin... i když jsem je tak ráda s příbuznými chodila sbírat. 

S výjimkou sušených hřibů, ty jsem mohla vždy. A pak žampionů - tvrdých hříbků, jejichž konzistence mi v jídle nevadila. 

Vzala jsem si muže z rodiny nehoubařů. Každý žampionek, který na zahradě našel, poctivě vyhazoval. Až do letošního léta. Udělala jsem si opáčko z mykologie (no popravdě, zaměřila jsem se pouze na správnou identifikaci žampiónu a jeho odlišení od muchomůrky zelené) .-) a začali jsme s dětmi chodit na hřiby (do zahrady) .-) Každý den mi nosí ke kontrole další kousky a děláme žampionovou polévku (Viki povýšila na pomocnou kuchařku .-). Možná to je jen autosugesce, ale zdá se mi, že z našich hub chutná lépe než z těch z plechovky...

Jak to máte s hřiby vy?

Krásné dny

A.

Rybí...

... cop je dalším kouskem z pomyslného seznamu vlasových "pletenek", který jsem hodlala vyzkoušet a otestovat při zaplétání vlásků naší Viki. 

Kupodivu je jeho výroba mnohem jednodušší, než jsem si myslela. A dá se zaplétat i přes celou hlavu na způsob známějšího francouzského copu, u něhož se prameny přibírají do copu postupně. 

Kdo rád zkouší a má k dispozici dlouhé vlasy, může mrknout na toto názorné video .-) A já jdu pilovat, ať si brzy mohu jeden svinout i z vlastního vlasového porostu :-)

Přeji krásné dny

A.

Lucifer...

... to je mj. i označení překrásného kultivaru rostliny zvané montbrécie (Crocosmia), ze kterého momentálně nemohu spustit oči. O mém zakoukání se do této půvabné rostliny už jsem psala před rokem. To jsem však měla "pouze" světle oranžový kousek. A asi to nebude jen zakoukání, trvá to :-) A tak jsem sbírku montbrécií rozšířila .-) 

Tyhle fotky se mi podařilo pořídit v neděli podvečer, kdy se po deštivých dnech opět ukázalo alespoň na chvíli na obloze sluníčko a pomohlo mi zachytit krásu květů montbrécie tolik podobných fréziím v tom nejlepším světle :-)

Krásný den

A.

Netradiční...

... věnec vyrobený z alobalových kuliček si chci vyrobit už pěkně dlouho. Před rokem a půl jsme se do něj s Viki pustily. "Ušulaly" jsme asi 10 alobalových kuliček, ty odložily na vrch knihovny a nechaly to plavat. Tolik dřiny pro jeden věnec!

Říká se "nikdy neříkej nikdy" a asi na tom něco je. Po roce a půl jsem při větším úklidu, který předchází téměř každou návštěvu babičky (nebojte, nejezdí každý den, takže to u nás vypadá úplně normálně .-)) jsem alobalové kuličky opět objevila. A shodou okolností těsně po návštěvě babičky jsem se dočkala vytouženého zrcadla s krásným rámem do ložnice. Stále si ještě nejsem jista, zda ponechat stávající zlatavou barvu rámu, nebo jej přetřít na bílo. Obě varianty mají něco do sebe... zato už po jeho zavěšení jsem bezpečně věděla, že jej trochu ozdobím :-)

A myslela jsem na věnec a pak si vzpomněla na ty zatracené alobalové kuličky. Když jsem se v sobotu Viki ptala, zda by nechtěla se mnou tvořit, nadšeně běžela ke stolu. Na dřívější perepetie s tvořením alobalových kuliček už stačila zapomenout a tak jsme se na to vrhly znovu.

Počáteční nadšení bylo nakažlivé, i Jiříček chtěl "šulat" :-) S přibývajícími kousky kuliček však došlo k protijdoucím tendencím vývoje u mne i dětí. Zatímco já jsem byla úměrně s přibývajícími kousky jako správný "výkoňák" ještě více namotivovaná k další práci, nadšení dětí se stejnou intenzitou zaznamenávalo nepřímo úměrně úpadek :-) Minimálně 50 % potřebných kuliček jsem si na několik etap "došulala" nakonec sama.  Ale mám! Po přilepení kuliček tavnou pistolí k podkladu jsem bílou akrylovou barvou všechny kuličky důkladně přetřela.

Věnec ještě není ve finální podobě, chci jej ještě lehce dozdobit, ale to nejhorší mám za sebou! .-)

Nápad není z mé hlavy, ale našla jsem jej v pěkné publikaci od šikovné recyklátorky a dekoratérky v jednom Lucky Dvořákové "Originální věnce a přírodní dekorace". Její alobalové kuličky jsou o dost vymazlenější než ty mé, ale i v této podobě se mi věnec líbí. 

Od sousedek, které se do věnce pustily ještě přede mnou, jsem dostala tip, který posílám dál - kuličky jsme s dětmi nevyráběli celé z alobalu, ale na základ jsme použili kuličky ze starých novin, reklam ap. a tyto papírové kuličky teprve poté obalili do kousku alobalu. Ušetříte alobal a recyklujete nepotřebný papír .-)

Krásný den

A.

Štavnatý pomeranč s liškami...

... co tahle kombinace udělá na letním dětském kloboučku, posuďte sami .-) Sytě oranžovou bavlnu s hvězdami jsem doplnila o zvířátkový motiv - lišky na šedém podkladu. 

Ačkoliv oranžovou mnoho lidí nemusí (zejména pokud jde o šatník), myslím si, že tento klobouček by mohl alespoň trochu obměkčit nejednoho zarytého odpůrce této krásné, teplé, optimistické barvy. Obzvlášť když představuje zajímavou a neotřelou barevnou variantu pro kluky, u kterých u oblečení často sáhneme po tradiční tmavě modré, případně zelené barvě.

Šila jsem pro našeho Jiříčka.

Krásný den

A.

V dešti...

... si to užívám. Obzvlášť po loňském velmi suchém a horkém létě si na dosavadní průběh toho letošního vůbec nestěžuji :-)

Tak několik dešťových od nás.

Vlevo má oblíbená dlouhokvetoucí trvalka kokarda osinatá, třapatku nachovou vpravo určitě znáte .-)

Výhled do naší malé "prérie" (vlevo nahoře a vpravo dole), lesní kout (vlevo dole) s právě nakvetlými také poměrně dlouho kvetoucími růžovými kyprejemi vrbicemi (mj.). Vpravo nahoře pak popínavá dřevina - plamének horský, který už má letos splněno (alespoň pokud jde o květy).

Minikiwi (aktinidie arguta) a ozdobnice čínská Strictus (vpravo dole).

Vlevo nahoře nakvétající komule Davidova (tzv. motýlí keř). Vpravo nahoře výhled do zeleninového políčka (nebo spíš džungle, o kterou se postaral měsíček lékařský spolu s modře kvetoucím brutnákem lékařským) .-) Vlevo dole náš "vítězný" oblouk, vpravo dole ještě jednou třapatka nachová i s broučkem, co se rád koupe v dešti .-)

 Mějte se krásně 

A.

Malina s motýly...

... to je kombinace, kterou jsem zvolila pro další letní klobouček, který putuje poštovními cestami k dvouleté vnučce Jany z Mladé Boleslavi.

Jana si zvolila pro vnučku kombinaci neutrálně šedé a malinově růžové, ostatní bylo na mně. Tuto kombinaci ale nepoužívám poprvé. Prověřena už byla dříve na Viktorčiných motýlkových šatech .-)

Tak snad bude spokojená jak babička, tak malá princezna, jejíž malinkatou hlavičku bude klobouček v létě zdobit a hlavně chránit před ostrým sluníčkem .-)

Hezké dny

A.

Proplétaný...

... cop je jeden z dalších vlasových pletařských kousků, které mi padly do oka a jsou tak na mém pomyslném seznamu "k otestování". Testuji na Viki. Ale cop se mi zalíbil tak, že v nějaké upravené podobě určitě vyzkouším brzy i na sobě.

Pokud bývá zařazován posledně prezentovaný holandský cop mezi to složitější, nač u zaplétání dlouhých vlasů člověk může narazit, pak tento "proplétaný cop", jak mu říkám, je o poznání jednodušší. Vlastně je velmi jednoduchý, potřebujete v závislosti na délce vlasů jen 5 - 10 speciálních teňounkých gumiček, které ve vlasech nejdou vidět. Ty jsem nakonec sehnala v DM drogerii, ale použít se prý dají i ty, které se používají na výrobu v současné době velmi populárních gumičkových náramků. Jen budou asi více praskat...

Postup výroby pochopíte i bez znalosti angličtiny třeba na tomto velmi pěkném videu. Líbí se mi na něm, že díky způsobu jeho "výroby" i menší objem vlasů působí bohatěji než by tomu bylo u klasického copu, což přivítají zejména ženy a děvčata, které příroda neobdarovala tak bujnou kšticí, jak by si přály .-)

Takže milé ženy a dívky, směle zaplétejte vlasy - sobě, dětem, vnoučatům :-) Vlasy jsou krásné, upravené, nezamuchlávají se tolik, jako když je necháte jen rozpuštěné a pak ty vlny, až vlasy zase rozpletete... :-)

Hezké dny

A.

Zrcadlení...

... je jedna starší překrásná píseň skupiny Kryštof. A taky od včerejšího dne nový "úkaz" v jednom z našich pokojů. 

Včera jsem se zmiňovala, že chystám v ložnici další změnu, na kterou se těším už pěkně dlouho. Měla jsem na mysli nový přírůstek v podobě staršího zrcadla s krásným rámem, které jsem si našla v jedné inzerci přes internet. Mám radost, že nakonec objevila i nabídka z blízkého okolí a tak jsem po ni po těch měsících čekání skočila .-)

Zrcadla jsou nejen v interiéru skvělými doplňky, které mají nejen svůj praktický účel, ale rovněž nezpochybnitelnou estetickou funkci. Navíc dokáží vytvořit i v malém bytě iluzi většího prostoru, místnost prosvětlit a odlehčit. Ačkoliv to tak z fotografií možná na první pohled nepůsobí, v ložnici trochu bojuji s nedostatkem světla (světlo vchází pouze jedním oknem). Vzhledem k tomu, že je okno orientováno západně, užijeme si tu sluníčka až později odpoledne. Věřím, že zrcadlo místnost zase o trochu víc prosvětlí.

Každopádně už nám visí, ale od prvního okamžiku, kdy jsem ho spatřila, myslela jsem na to, že si jeho rám napatinuji doběla či krémově bílé. Podobně jako jsem to udělala již dříve s rámem obrazu manželova dědečka, který máme v místnosti naproti stěny, na níž je zavěšené zakoupené zrcadlo.

Docela by mě zajímal i váš názor. Zda byste zlatý nátěr ponechali nebo byste ladili barvu rámu stejně jako u obrazu. Možná jen doplním, že vše kovové v místnosti je spíše dostříbrna, resp. ve studeném tónu. 

No a zapaspartované impresionistické obrázky, které na zdi visely původně, poputují o kousek dál - dvěma z nich jsem našla místo v chodbě před ložnicí, s uplatněním třetího zatím váhám...

Krásné dny

A.