Z černé mám respekt...

... ale tento můj poslední lapač snů, u něhož kombinuji na přání černou ještě s jemnější šedou, bílou a krémovou, si mě získal :-) Jen nafotit jej ve větrném počasí byl téměř nadlidský úkol... :-)

Možná budete mít jiný názor, ale mně osobně se líbí zatím nejvíc ze všech lapačů snů, které mi vzešly z rukou. Loučení nebylo snadné, ale když vím, že udělá radost i někomu dalšímu, jsem spokojená :-)

Přeji krásné dny.

A.

Oblékat miminka,...

... ať už holčičí nebo klučičí, je radost. Velká radost. Neboť miminka jsou krásná sama o sobě. A vše co přidáte navíc, jsou už jen třešničky na pomyslném dortu :-)

V naší rodině momentálně žádné miminko není. O to raději jsem za malou Johanku Stáni z Kouzla venkova, za kterou se po čase opět vydávám na návštěvu. Naposledy byla ještě Johanka v bříšku, o to víc se tedy těším na osobní setkání, kdy si budeme koukat z očí do očí. Podle fotek i toho, co píše sama Stáňa, je to moc pohodové, spokojené miminko.

Stáňa dopředu avizovala, ať to s dárečky nepřeháním, ale která tvořilka by se nechala ujít takovou příležitost alespoň trochu se vyřádit a přišla by s prázdnou, že? Připravila jsem tedy pro malou princeznu pár dárečků - háčkovanou čepičku (na které jsem si vyzkoušela nový pěkný, ale velmi jednoduchý vzorek) s kytičkou (návod případní zájemci najdou zde) a sadu tří bodýček vyzdobených barvami na textil.

Viki u malování asistovala a vyrobila si pak s malou pomocí jedno pírkové tričko i pro sebe :-) Jestli (se souhlasem autorky) nafotím, vložím do některého z dalších příspěvků. Myslím, že to může být inspirace i pro maminky jiných tvořivých dětí .-)

Mějte hezké dny (u nás dnes sněhopršilo :-))

A.

PS: dárečky předány :-) A Johanka potvrdila, že je nejhodnější miminko v širokém okolí .-) Bodýčka jsem kupovala záměrně o fous větší, čepička je o fous větší neúmyslně, ale protože mi dala Johanka telepaticky najevo, že se jí líbí a hodlá do ní brzy dorůst, tak jí budu fandit :-)))

Mystická černá...

... bude udávat hlavní tón na připravovaném lapači snů pro budoucí snachu mé sousedky milující severský styl bydlení. Ale aby té černočerné černi přeci jen nebylo příliš, zjemní ji šedivé, bílé a možná i krémové stuhy.

Dnes háčkovaný střed, který tvoří základ lapače snů. Zjistila jsem, že mi vyšel průměr větší, než jsem původně předpokládala, naštěstí jsem v železných zásobách po babičce našla jeden ještě větší dřevěný rám .-) 

Moc mě tohle tvoření baví!

Mějte se krásně

A.

Dušičkový věnec...

... na hrob manželova tatínka letos opět hraje na přírodní vlnu. Tak to máme nejraději (ty loňské najdete zde).

O materiál se letos zasloužil les, který poskytl nejen modřínové větvičky s šiškami, ale také prostor pro praktickou výuku i ověření znalostí aktuálně probíraného tématu přírodovědy u Viki :-)

Na stráních jsem pak doplnila přírodniny o větvičky s šípky, plody brslenu, vínově červené větvičky svídy bílé... zahrada jednoho ze sousedů s přerostlým živým plotem ze smrků poskytla smrkové větvičky a vlastní zahrada pak květenství rozchodníkovců, růžiček, větvičky zimolezu kloboukatého, snítky vřesu, ale také buclaté šípky pnoucí růže, které jsem zapomněla odstřihnout hned po odkvětu...

A protože jsem netroškařila, materiálu bylo dost na věnce dva - ten druhý už visí na jednom dřevěném sloupu u terasy a několik modřínových větývek s šípky kousek od něj :-)

Mám z toho neplánovaného kousku velkou radost. V dalších letech už ani ránu bez věnce u terasy :-)))

Hezký sváteční den

A.

Javorový...

... list (nebo také list přísavníku trojcípého) stočený do ruličky patří v řadě domácností k jedné z tradičních podzimních dekorací, které po vyschnutí přetrvají i dlouho poté.

Kromě domácích úkolů, které Viki dostala od paní učitelky na tři dny před podzimními prázdninami kvůli své absenci ve škole, (také u vás neustále řešíte ve školách a školkách s dětmi vši?) jsme se tak věnovaly i nenáročnému, ale milému tvoření a výsledek, myslím, stojí za to :-)

Javory shazují listy mezi prvními, našlapujte tak opatrně a přinesete si domů bezkonkurenčně nejlepší materiál pro podzimní tvoření. Ať už na výše zmiňovanou dekoraci či další tvoření, např. tisky na papír i plátno, reliéfy do samotvrdnoucí hmoty či keramické hlíny ad.

Krásný pátek

A.

Pro růžové sny...

... na přání růžový lapač snů. Pro mou sousedku, která mi občas přebírá od pošty balíčky s tvořivým materiálem, když nejsem doma :-)

Háčkovaný střed už znáte, dnes tedy ve finální verzi .-)

V přípravě je ještě jeden kousek - pro její nastávající snachu milující severský styl bydlení.

Krásné dny

A.

V podzimním...

... už je i naše ložnice :-) Po hodně dlouhé době jsem opět vytáhla povlečení, které jsem před mnoha lety dostala ještě od své prababičky "do výbavy". Vzorově i barevně už se dávno pohybuji jinde, ale nedokáži je darovat někomu jinému, to citové spojení je příliš silné. 

Tentokrát, s šedou výmalbou ložnice, doplněné mj. i pírkovým a svetráčkovými polštářky a přehozem v neutrálních barvách, jsem však i já po letech v tom dekoru na tmavém podkladu našla znovu zalíbení. Nehledě na to, že je velmi příjemné na opak a krásně se pod ním spí :-)

Babi, myslím na Tebe, brzy přijde další výročí dne, kdy si nás fyzicky opustila. Věřím však, že Tvá duše nad námi stále bdí a občas i vede mou ruku, když se pokouším ušít či uháčkovat něco nového. Snad Ti to semínko, které jste do mne obě s babičkou v dětství zasely, dělá alespoň trochu radost...

Hezké podzimní dny všem.

A.

Aby...

...  měla ještě  hezčí sny, objednala si u mne lapač snů. 

Zatím háčkovaný základ pomalu vznikajícího lapače snů pro mou sousedku, těším se na jeho finalizaci :-)

Krásný den

A.

Včelí úl...

... tak svůj nový čepicový model, uháčkovaný kombinací předních a zadních reliéfních sloupků, nazývá náš Jirka. Náš tatínek tvrdí, že je to pravá nefalšovaná rasta čepice. No a já měla za to, že háčkuji homeless čepici :-)

Ať už však čepici budeme nazývat jakkoliv, jisté je, že stejně jako tu loňskou, kdy jsem si testovala vzorek na jiné síle příze, se i ta letošní neobešla bez párání. Dělala jsem ji natřikrát, než jsem byla s výsledkem definitivně spokojená. 

V průběhu mi navíc došla tyrkysová příze, kterou jsem pak nemohla sehnat, nahradila jsem jí tak téměř identickou tyrkysovou jiné značky, ta však byla o fous silnější a stejně mi opět došla. Jak se říká "do třetice všeho nejlepšího" a platí to, nakonec jsem skončila u objednávky přes internet a u původní příze a když už byla doma, znovu se páralo s cílem zachovat jednu značku příze (Elian Nicky).

Učený však z nebe nespadl a já tak budu, stejně jako loni, zase o něco chytřejší a ta případná další rasta/homeless/úlí čepice, kterou si u mne objednala naše Viki, už půjde jedna báseň :-)) A s ní pak snad i ten slibovaný návod .-)

Mějte krásný den.

A.

Už jsem nevěřila...

... že se domluvíme. Zdálo se, že je všechno proti nám. Ale ona moc chtěla a já byla při objednávce otravnější než obvykle :-) Nakonec to klaplo a podařilo se sladit jak představu budoucí majitelky o dekorech, tak aktuální nabídku mé hlavní dodavatelky metráže :-) Po  světlých látkách s lněným efektem totiž jako by se na trhu slehla zem...

Finálně tedy kombinace puntíku a ziz-zak vzoru na povlacích na polštáře a drobné kytičky a proužku na povlacích na přikrývky. Těšila jsem se, že nové povlečení nafotím venku v podzimní přírodě, ale počasí mi dnes vůbec nepřeje, tak jsem naaranžovala u nás doma s tím, že převlékání následně využiji k výměně povlečení i u nás .-)

Po všem tom množství zeleně v předchozím a velké části tohoto měsíce tak přišlo příjemné zpestření pracovního programu :-) A moc se těším se i na ta další, o které se postarala má sousedka. Objednala si u mne lapač snů nejen pro sebe, ale i svou nastávající snachu jako vánoční dárek a tříbí představy o svém novém ložním povlečení... .-) 

Při představě, že mám k tomu v plánu vyrobit ještě dvě patchworkové deky jako vánoční dárek pro své nejbližší, vyrobit nějaké pěkné drobnosti pro Stáňu a její malou Johanku, které se chystám brzy navštívit a Jiříčkovi dokončit rozháčkovanou podzimně-zimní čepici, mé kreativní já řehtá blahem, to rozumné se však při přípravě časového plánu začíná chytat za hlavu :-))

Tak mne napadá otázka, jak jste na tom s přípravou/nákupem vánočních dárků letos vy? .-)

Mějte hezké dny.

A.

Žádám vás...

„Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí.“

Zdroj obrázku: https://www.facebook.com/KnihovnaVaclavaHavla/photos/a.272253896153340.75511.272198756158854/1744332455612136/?type=3&theater 

Václav Havel o volbách

Československá televize 

2. června 1992

Slova i po tolika letech tolik aktuální. Jako by byl jasnovidec. Stále je třeba si ta slova připomínat, lidé rychle zapomínají a nebo si málo váží svobody, kterou mají... Tak to alespoň vidím já. 

Půjdete dnes nebo zítra k volbám do Poslanecké sněmovny?

Možná se vám bude hodit tento souhrnný průzkum volebních preferencí vč. srovnání se stavem po volbách v roce 2013. U mne to tentokrát bohužel asi bude o hledání strategie, která přinese z mého pohledu nejmenší zlo i ve vztahu k následující volbě našeho prezidenta...

Hezký pátek a šťastnou ruku .-)

A.

Moje milá smrti...

... je název jedné z několika knih, které napsala mladá maminka tří dětí, jejíž muž se před téměř dvěma lety nešťastnou náhodou zabil pádem z výšky a o níž jsem se zde již zmiňovala v trochu jiné souvislosti.

Zdroj obrázku: http://www.krkavcimatka.cz/p/knizky.html

Už před touto smutnou událostí (po které i nadále pokračuje) psala blog nazvaný "Krkavčí matka". Svými názory často vybočuje mimo hlavní proud a i když se se vším neztotožňuji stoprocentně, jsem ráda, že mi skrze svůj blog a následně svou knihu vstoupila do života. 

Líbí se mi lidé s vlastním názorem, kteří se nebojí jít svou vlastní cestou, v kterou věří, i když to znamená vystoupit ze své "komfortní zóny", lidé o věcech přemýšlející, ale také inspirující  k vlastnímu zamyšlení a úvahám. Na druhou stranu současně lidé, kteří jsou schopni vyslechnout názor opačný, kteří vás nezadupou do země při sebemenším náznaku nesouhlasu. Přesně to a mnohem víc vidím ve Veronice Hurdové alias krkavčí matce.

Přes svůj název to není kniha "jen" o smrti, ale řekla bych, že je hodně o životě, který mnoho z nás může začít vnímat skrze přijetí smrti odlišněji, intenzivněji, naléhavěji než doposud. Snad to nebude příliš přehnané, ale vnímám tuto knihu téměř jako oslavu života - života uvědomělého, nepromarněného, naplněného. Může být tedy pohlazením pro každého z nás, komu právě zemřela blízká osoba, stejně jako každému jinému s otevřenou myslí.

Vřele tak doporučuji i do vaší knihovničky. Pořídit si ji můžete přímo zde.

Mějte hezké dny

A.

Ruce v hlíně...

... ale jinak než v zahradě, jsem si užila po téměř pětadvaceti letech absence opět včera večer. V kruhu dalších tvořivých žen na keramickém kurzu, který jsem objevila teprve minulý týden v pátek (třináctého) a splnila tak svůj hlavní úkol dne :-))

A co vám budu povídat/psát, byla jsem (skoro) v sedmém nebi - příjemné a tvůrčí prostředí, příjemná hudba, milé spoluúčastnice i lektorka, co se s ničím (kromě hlíny) moc nemazlí, ale v dobrém slova smyslu .-)

Kurz má 10 lekcí, na každou si pro nás naše lektorka připravila jiné tvoření. Pro začátek malý tužkovník či obal na květináč tvořený technikou "valounků" (tedy nevím, že by se tak technika, kterou jsme pracovaly, oficiálně jmenovala, je to mé soukromé označení, tak mě když tak opravte .-))

Tužkovníky doma máme, zpravidla na ně využívám staré hrnky z kuchyně, můj objekt tedy bude sloužit jako obal na květináč. Hodně malinký... tak jsem přemýšlela, co by se pak do něj hodilo a mám to - vysadím si do něj nějaký pěkný sukulent .-)

Kromě tužkovníku/obalu na květináč jsme si vyrobily z keramické hlíny ještě tiskátko (oboustranné) s motivem listu, které po vypálení v peci užijeme na pozdější podzimní tvoření. Těším se moc :-) Příště bude zvonkohra - viděla jsem ukázku a nemohu se dočkat příštího týdne :-) A těším se také, že už bude vypálen i květináček a tiskátko...

Mějte krásný úterek.

A.

Rakytník v alkoholu...

... je prý velkou pochoutkou, kterou prý dávkovkovanou po lžičkách, ocení i zarputilí odpůrci tvrdého alkoholu během nachlazení jako medicínu.

Ulevila jsem našim dvěma rakytníkovým keřům o další bobulky a zkusila je pro tentokrát naložit do vodky (doporučovaný poměr se liší recept od receptu, já zůstala u poměru 1 : 1). Protože jsem si však nechala nakoupit pouze jednu půllitrovou láhev vodky a rakytníku nasbírala víc, naložena je zatím jen jedna neúplná sklenice. Další várka tedy, až doplním zásoby vodky :-) Ráda bych rakytník v lihu darovala svému taťkovi a babičce pod stromeček jako jedlý dárek a jednu sklenici asi letos odložím bokem i pro naše potřeby... .-))

Naložené bobule se nechají ve vodce louhovat 10 dní. Pak se připraví cukerný nálev, kterým se zcezený alkohol s propasírovanou šťávou z rakytníku smíchá, přelije do láhví a uskladní v chladu. Ke konzumaci je pak údajně nejlepší nejdříve po 3 měsících, ale chutná prý ihned .-) 

Protože jíme i očima, ráda bych ale část bobulí ponechala v láhvích vcelku, podobně jako se tomu dělá třeba s višněmi. Myslím, že to ničemu neuškodí a láhve pak budou vypadat nádherně a o to víc jedleji.

Krásný den

A.

Říjnová Ostravice...

... je prý hodně osvěžující, říkaly naše děti. Přemluvily nás včera při zpáteční cestě z prosluněné cyklotoulky na naše malé letiště v Malenovicích. Rádi tam jezdíme pozorovat letadélka a další všemožné "nadnášející" prostředky :-)

Tentokrát jich sice mnoho nebylo, ale jeden úlovek přeci jen mám... i když z dálky vypadal jako malá beruška, která roztáhla křídla .-)

Krásné dny

A.

Ve dvou ...

... se to táhne líp. Dnes jsem s malým nadějným pomocníkem vysadila kupu cibulek tulipánků a završila tak letošní výsadbu okrasných cibulovin - krokusy, narcisy a okrasné česneky jsou již v zemi.

Myslela jsem, že budu muset hodně vysvětlovat. Ale náš čtyřletý Jirka měl, pokud jde o výsadbu tulipánů, naprosto jasno -  čím jamku v půdě vyrobit, jak cibulku do jamky vložit i o tom, proč ne naopak... a nezůstal jen u toho, přicházel i s návrhy, kde všude by bylo ještě dobré tulipány vysadit, aby bylo příští roky na co koukat :-)

Tak jsem zvědavá na výsledky toho našeho letošního podzimního úsilí příští rok na jaře .-)

Krásnou prosluněnou neděli

A.

Hradec nad Moravicí...

... byl naším dnešním cílem výletu, ke kterému jsme přemluvila rodinu (no rodinu... děti byly nadšené hned, muži se moc nechtělo, ale byl v menšině .-)). Naposledy jsem tady byla před mnoha lety, ještě v dobách "před dětmi" a to místo se mi zalíbilo na první pohled.

Utuženi pozitivními dojmy z letošního léta, že už to vážně zvládneme, absolvovali jsme s dětmi komentovanou prohlídku Bílého zámku. Líbí se mi, že se dá v programu najít i upravená verze vhodná i pro rodiny s menšími dětmi - je o něco kratší a pro děti záživnější. 

Musím přiznat, že mne tato forma docela oslovila i osobně. Spoustu historických dat a jmen si běžný člověk stejně během té chvilky nezapamatuje a dnes již není velký problém informace dohledat pohodlně z domova na internetu nebo při návštěvě knihovny či knihkupectví. 

Co člověku ale téměř stoprocentně utkví v hlavě, jsou zajímavosti ze života lidí, kteří zámek obývali, o tom, jací byli, kteří byli poddanými oblíbeni a naopak kdo k oblíbencům nepatřil, kdo s kým a proti komu... ap. (to mám ověřeno ještě z dob středoškolských studií - kdy si celá třída díky našemu češtináři bezpečně pamatovala kdejakou "zákulisní" informaci o tom kterém spisovateli, což se o naší znalosti významných děl, kterými obohatili tento svět, zdaleka nedalo tvrdit... škoda, že jich nepouštěl víc... těch zákulisních informací, samozřejmě :-))).

A o trochu toho zákulisí jsme ani dnes nebyli při prohlídce ochuzeni... a také o odpovědi na dotazy malých návštěvníků, kterých bylo v celé skupině asi 95 % (dostali jsme se při prohlídce do skupiny plné skautských dětí). Líbila se mi ta bezprostřednost z jejich strany a zatím také absence obav z toho, že by položená otázka mohla být považována jako hloupá, nemístná ap. Všechny byly zodpovězeny a celý výklad to hezky oživilo.

Trochu mě mrzí, že se mi nepodařilo rodinu přemluvit na delší procházku k zámkům přiléhajícím parkem (do areálu patří i tzv. Červený zámek, který byl postaven mnohem později a sloužil výhradně jako užitkový komplex - v současné době je v rekonstrukci), na kterou jsem se také moc těšila. Děti už ale byly unavené, tak možná někdy příště...

Krásný sobotní večer 

A.

Pátek třináctého...

... je v mnoha zemích považován za nešťastný den. 

Přemýšlela jsem, odkud se vlastně vzala pověra, která se váže k tomuto dni. Údajně je spojena s křesťanským Velkým pátkem, kdy byl ukřižován Ježíš Kristus. při Poslední večeři sedělo u stolu třináct lidí a ten třináctý z nich byl Jidáš, který Krista zradil.

Židé považovali třináctku za nešťastnou, protože třináctým písmenem v hebrejské abecedě je písmeno M, což je první písmeno ve slově Mavet, které znamená „smrt“.

Podobný význam přikládají třinácce i kartáři - v tarotovém systému je třináctka smrt, ale zároveň symbolizuje i znovuzrození.

Zcela reálný základ má pak tato pověra v pátku 13. října 1307. Právě tento den začal francouzský král Filip IV. Sličný s pronásledováním a zatýkáním templářů (templáři byli jedním z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku, moc řádu lety sílila, nepodléhal světské moci, ale přímo papeži a to se nelíbilo králům), po kterém následovalo mučení a smrt mnoha z těchto rytířů a následný zánik řádu. Od tohoto dne následovníci templářů považovali pátek třináctého za ďábelský a nešťastný den.

Chorobný strach z pátku 13. má i svou diagnózu. Jmenuje se triskaidekafobie. V mnohých zemích proto nenechávají pro jistotu nic náhodě a třináctku rovnou škrtají. Hotely nemají 13. patro, stejně jako některé letecké společnosti vynechávají řadu sedadel č. 13.

Pokud jde o četnost "nešťastných" pátků s číslem 13, pak každý rok jich má minimálně jeden, nejčastěji ale bývají dva, výjimečně i tři. V nepřestupných letech, kdy je pátek třináctého v únoru, jej následuje pátek třináctého i v březnu. Pátek třináctého můžeme čekat v kalendáři tehdy, začíná-li měsíc nedělí.

Já si pátek třináctého zvolila k návštěvě u kinezioložky, abych se pomocí metody One brain jednou pro vždy zbavila vnitřní bolesti, trápení, které si táhnu s sebou už od dětství a uzavřela v sobě něco, co mne brzdí v dalším rozvoji. Tak moc jako dnes už jsem neplakala, ani nepamatuji. Ruku v ruce s tím však šel pocit, jako by ze mě odpadl obrovský balvan, který mne už dlouho brzdil a nechtěl pustit dál. Pomohla mi pojmenovat a pochopit příčiny a s její pomocí jsem si našla i cestu, jak dál. Já ji vlastně podvědomě znala už dřív, jen jsem jsem svému úsudku málo věřila natolik, abych si dodala kuráže :-) Moc se mi ulevilo a myslím, že návštěva splnila očekávání, která jsem od ní měla. Věřím, že to bude mít pozitivní vliv na všechno, co dělám, ale i na lidi v mém okolí. Odnesla jsem si s sebou kromě doporučení na tři jednoduché cviky na každý den následujícího měsíce i jeden domácí úkol pro dnešek. A ten budu plnit moc moc ráda... :-)

Abych to dobré rozpoložení ještě utvrdila, dotáhla jsem v okolí domu podzimní výzdobu. Od našich jsem si minulou neděli přivezla spoustu malých okrasných dýní, ty jsem společně s vřesy, maceškami, okrasnými kapustami a drátovci naaranžovala do truhlíků a proutěného koše. Doplnila keramikou, Viktorčiným větrníkem, vínově červenými větvičkami svídy bílé (listí již opadlo), větvičkami skalníků s červenými plody a větvičkou hlohu tečkovaného s voňavými žluťounkými plůdky .-)

Přeji šťastný pátek třináctého i každému z vás.

A.

Začátkem října...

..., obzvlášť když jí prosvítí podzimní sluníčko, je podle mě nejkrásnější...

Krásné pozdravy z naší podzimní kvetoucí zahrady :-)

A.