Mám tě ráda, zimo :-)

Hlavně, když si aspoň trochu bílá :-)))

Je tu pondělí a další pracovní týden před námi. Dnes se mi startuje obzvlášť dobře. O uplynulém víkendu jsme totiž s oběma dětmi poprvé vyrazili do upravované běžkařské stopy :-) A dneska od rána nádherně sněží. Vločky jsou obrovské a roztrhl se s nimi doslova pytel. Vzhledem k tomu, že se o víkendu oteplilo a sníh začal tát a navíc předpověď zmiňovala déšť, bylo to o to příjemnější překvapení.

Ještě jsem mu to nevolala, ale myslím, že bude mít minimálně tak velkou radost, jako když jsem začala chodit na běžky já. A že si zase koupí nové boty na běžky a bude jezdit s námi! Taťka můj běžkařský. 

Nezapomenu na všechny ty společné zimní výlety do hor a adrenalinové sjezdy, které jsem s absolutní důvěrou v jeho úsudek v mé schopnosti dávala do jednoho s ním (i když jsem pak kolem sebe, když jsme fičeli dolů průsekem mezi dvěma břehy osázenými smrky, slyšela ostatní běžkaře scházející svah bezpečně po nohou říkat "blázen!"... a pak "a ještě jeden blázen!!!" :-)) Dodnes to nechápu, ale nikdy jsem si u toho nezlámala nohy, ruce, ani běžky a do žádného stromu nenajela :-) 

Běžkařskou štafetu od něj teď po mně pomyslně přebírají i jeho vnoučata. Já s běžkami začínala až na střední (nechápu, proč? :-)). Naše děti už to ale zkoušejí teď. Dneska jsou daleko větší možnosti než dříve a trénovat se třeba u nás dá i na upravených trasách v areálu čeladenského nebo ostravického golfového hřiště. S dětmi je to skvělá možnost - okruhy jsou sice kratší, ale zase se dá lépe skloubit rozdílná úroveň - zatímco si děti s mužem pomalu "capkají" v nenáročném terénu, já si mohu zajet tutéž trasu i v rychlejším tempu a stále je mám při tom "pod dozorem" a jsem na blízku, pokud je třeba :-) 

Nikdy jsem se nenaučila na běžkách bruslit, jezdila jsem jen klasiku, na našich obvyklých beskydských trasách nebyla příležitost to natrénovat. V ostravickém areálu mají ale upravenou plochu i pro bruslení. Tak jsem toho využila a zkoušela. A jde to stále líp a cítím se v tom víc a víc jistější. Je to skvělý pocit :-)

Dětem se pomalu blíží i lyžařský kurz. Vzhledem k tomu, že to máme ke kopcům, co by kamenem dohodil, mají u nás možnost účastnit se i "odpoledních" lyžařských kurzů. Dopoledne mají normálně školu/školku a pak po obědě vyrážejí na kopce. Doufám, že počasí ještě nějaký ten týden vydrží. Bude to pro oba lyžařská premiéra... 

A pokud v lyžích najdou zalíbení, chybí jen krůček k tomu, abychom začali jezdit na lyže i jako rodina. Manžel byl kdysi dobrý lyžař, ale se mnou se zamiloval i do běžek a od té doby byl s lyžemi "šlus". Já naposledy stála na lyžích na lyžáku na střední a strašně ráda bych se na ně postavila znovu. Samotné bez rodiny by mi ale bylo na sjezdovkách smutno. Doufám tak, že si v tomto ohledu tuto zimu zase trochu popošoupnem naší komfortní zónu :-))

Jak to máte se zimním pohybem vy? Běžkujete, lyžujete, chodíte na procházky do hor, bruslíte na rybníku...?

Mějte krásný den

A.

Nejdůležitější den mého dětství,...

... který mě naučil sebelásce - to je titulek jednoho moc hezkého článku Petra Casanovy, který rozhodně stojí za úvahu, protože se sebeláskou má problémy mnoho z nás. 

Upozaďujeme své potřeby, přání, štěstí, zdraví... ve prospěch druhých. Protože se to očekává, protože se to dělá, protože to vypadá dobře, protože nám to jiní říkají, protože nás k tomu vychovali...

Jenže jak můžeme dlouhodobě dávat druhým, když nejsme schopni "nakrmit" láskou, pozorností, úctou, důvěrou... sebe samotné?

Trvalo mi hodně dlouho, než jsem si tohle připustila a začala podle toho žít svůj život. Učím se sebelásce - postupně odhazuji nefunkční, ale hodně zažité myšlenkové stereotypy a snažím se otevřít novým, které mi dávají větší smysl. Tohle je ale běh na hodně dlouhou trať, běh na celý život .-)

S Petrem Casanovou jsem se potkala díky jeho časopisu First Class zaměřený na osobní rozvoj a mezilidské vztahy, který už vydává pár let (vřele doporučuji stejně jako jeho později vydávaný Business Leaders, který ocení více podnikatelé, ve stáncích ho ale neseženete). 

Poprvé to bylo v době, kdy jsem začínala s podnikáním a myslím, že mi jeho články ve First Class hlavně v začátcích podnikání byly velkou oporou. Větší než celé pětileté studium na ekonomické fakultě :-) 

Na ekonomických fakultách, i na středních školách ekonomického zaměření, alespoň v dobách mého studia, vás totiž nikdo nepřipraví na podnikání po psychické stránce. Obrovský důraz je kladen ale na spoustu "technických" dovedností, znalosti příslušných paragrafů, ekonomické výpočty ap., řadu z nich však jako začínající podnikatel "v malém"(zpravidla OSVČ) vůbec nevyužijete. Spousta know-how je šita na míru pro budoucí pracovníky středních a velkých firem. Jenže začínající business tomu bývá na hony vzdálený... .-)

Vlastně se mi zdá, že to byl právě Petr ve First Class, kdo ve mně poprvé hodně nalomil mou orientaci na výkon a ukázal mi i jiný pohled na to, jak se rozvíjet a posouvat dál... a myslím, že to má hodně co dělat se sebeláskou :-)

Tak by mě zajímalo, jak to máte se sebeláskou vy? 

A dokážete ji "uhájit" i před svým okolím?

Díky za vaše komentáře.

Hezký večer

A.

PS: mimochodem Petr se v úvodu článku zmiňuje o projektu "Detoxikuj život" Barbory Englishové. Zkuste nakouknout i k ní. Je to velmi silná žena, která se navzdory svému nelehkému životnímu příběhu dokázala zvednout a postavit na nohy nejen sebe a svého malého chlapečka, ale současně začít pomáhat i mnohým dalším. Beru to jako velké štěstí, že se nám díky jednomu podnikatelskému kurzu zkřížily cesty a mě její pohled na svět v mnohém obohatil.

Pomalu se rozehříváme...

... na další turistickou sezónu :-)

Se začátkem nového roku vyvěsila skupinka beskydských nadšenců plán letošní turistické výzvy s 32 "beskydskými" tisícovkami. "Beskydskými" proto, že se mezi ně zatoulaly i Velký a Malý Javorník a novinkově je tam i nejvyšší beskydský vrchol "Babia hora" s nadmořskou výškou 1 725 m.m., který se nachází na slovenské straně Beskyd (loni byl jako bonus navíc). Kdo by se rád nepodíval k sousedům, ať už těm moravským nebo slovenským, viďte? .-))

S Viki kvůli prosincovému zánětu ledvin a v očekávání výsledků dalších vyšetření musíme být v rozjezdu opatrní. Vyrazili jsme si tedy v sobotu jen na menší okružní procházku kolem naší obce. Jiříček byl ale tak nadšený, že mě uprosil, abychom vyrazili jen my dva spolu ještě jednou po obědě (zatímco si dali tatínek s Viki poobědového šlofíčka :-)) 

Vyklubala se z toho nakonec slušná osmikilometrová procházka podél Ostravice. Počasí bylo nádherné, přes noc napadlo trochu sněhu, svítilo sluníčko a v Ostravici jsme se mohli pokochat hejnem divokých kachen a k velkému překvapení jsme potkali o kus dál i skupinu labutí.

Loni se nám nakonec kvůli zdravotním komplikacím koncem roku podařilo pokořit 27 z celkových 32 beskydských tisícovek. Chybělo malinko... a měli jsme to v kapse .-) Na druhou stranu - když jsem si začátkem loňského roku tiskla výzvu jen pro inspiraci pro naše beskydské toulky, v takový úspěch jsem ani nedoufala. Jsem tak na všechny členy naší rodinné posádky náležitě pyšná. Byl to krásný turistický rok. A moc se tak těším i na ten letošní.

Mějte krásné dny

A.

Babiččino...

... ložní povlečení jsem v našem domečku až doteď ani jednou nevytáhla. Zdědila jsem ho i s křestním jménem po své babičce z mamčiny strany už před mnoha lety. Podobně jako u toho, které mám od své prababičky, jsem si ale dlouho lámala hlavu, jak jej uplatnit v předchozích barevných variacích naší ložnice.

Výmalba světle a středně šedou barvou mi ale hodně usnadnila život, protože tvoří skvělý barevný podklad snad pro všechny možné barevné variace. Na tuhle "myší" barvu tak nedám dopustit a kromě ložnice jsem jí použila i do chodby v patře domu, nad schodiště a některé zdi v obýváku, dětském pokojíčku, spodní chodbě i kuchyni :-)

Myšlenky na babiččino povlečení se mi v hlavě zrodily znovu poté, co jsem si v ložnici pověsila nové obrázky s květinářkami od Péti.

Na fotkách to tolik nevynikne, ale v reálu jim to dohromady moc sluší. A mě v souvislosti s tím napadly dva nové kreativní projekty na výrobu nových povlaků na polštářky a věnec... .-)

V lednu jsem ještě nic netvořila... a já si dala pro tento rok závazek, že si alespoň jednou za měsíc udělám radost nějako tvořivou rukodělnou činností a potěším své tvořivé vnitřní já - nejvyšší čas začít alespoň s něčím malým .-)

Krásný den

A.

Když člověka moc hezky zahřeje u srdce...

Včera na mě na poště čekalo jedno velké překvapení, když jsem si šla vyzvednout zásilku. Celou cestu na poštu jsem marně pátrala v paměti, co a kde jsem si vlastně objednala.

Když jsem ale viděla naducanou velkou bublinkovou obálku a k tomu dostala od paní pošťačky za přepážkou informaci, že je to balíček z Třince, hned se mi rozsvítilo :-)

Pavlínka, moje věrná čtenářka blogu a také má "zahradní klientka" mi totiž poslala nasušený lipový květ :-) Když jsem u ní byla před mnoha měsíci na návštěvě, pohostila mě výborným bylinkovým čajem a mimo jiné přišla řeč i na lípu. 

Vůbec mám moc hodné klienty - až jsem z toho často v rozpacích a dojatá. Jak hezky mi píšou. Jak hezky mě hostí, když k nim dorazím. Obzvlášť, když kvůli mě ještě i napečou štrúdly nebo připravují jiné dobrůtky. Nebo když domů odjíždím s platem vajec nebo výbornými švestkami ze zahrádky :-) Nemám pak daleko od pocitu, že odjíždím od svých příbuzných, tak moc "jako doma" se pak u nich cítím :-)

Tu lípu mi Pavlínka chtěla už jednou poslat. Ale když jsem slíbila, že se znovu přijedu na pokrok v zahradě podívat, dohodly jsme se, že si lipový květ převezmu osobně, až budu mít cestu kolem. 

Na to ale bohužel nedošlo.

O to víc si toho zaslaného balíčku vážím.

A já dorazím, letos na jaře, i kdyby to měla být extra spanilá jízda na druhou stranu Beskyd! .-)

Krásný den

A.

Radost...

... čerstvá jen pár hodin :-) 

Další krásné Pétiny květinářky se konečně zabydlely v naší ložnici (bydlí s námi už v předsíni, spodní koupelně a horní chodbě) :-)

Tyhle poslední dvě krásky mám doma už dlouho, ale do včerejšího odpoledne mi chyběly rámečky k zavěšení na zeď.

Krásně se na ně kouká. Pokud chcete taky, pospěšte si. Péťa je minimálně na čas stahuje z prodeje .-)

Krásný den

A.

Ať (ne)žijou básničky!

Dnes se ke mně dostal jeden zajímavý rozhovor s jazykovědcem a bývalým ředitelem ústavu pro jazyk český Karlem Olivou.

Protože s obsahem velmi rezonuji, nedá mi to a sdílím jej i tady i se svými postřehy v několika dalších řádcích :-)


Zdroj

Kéž by tohle dorazilo i k nám! Na téma šprtání se násobilky nazpaměť jako básničky jsem si s naším panem ředitelem hezky popovídala při cestě ze školy už loni a připustil, že to není nutné... Ale že není zastáncem "experimentů"... ach ta diplomacie, ta mě vždycky srazí do kolen .-)

Jedním dechem taky dodal, že však existuje školní látka, u které se bez memorování neobejdeme. A jako příklad uvedl vyjmenovaná slova.

Tak to je něco pro mě! :-) Nikdo mi nenamluví, že poctivou četbu knih, při které se čtenář opakovaně a nenásilně se správným psaním svého rodného jazyka seznamuje, nahradí nazpaměť naučená "básnička".

Básnička, která se pak zkouší. A navíc taková, kterou pak spousta děcek ani neumí používat v praxi - a podle toho pak vypadá nejen ústní, ale i písemný projev.

Jaký přínos má to, že dítě odrecituje 7 "vyjmenovaných básniček" tam i zpátky, když pak i přesto seká při psaní jednu chybu za druhou, protože prostě umí jen tu básničku?

Sama nejsem proti tomu, aby měly děti možnost se s vyjmenovanými slovy formou "seznamu" seznámit. Seznámit, ne nutit děti, aby se je učily nazpaměť přesně za sebou jako básničku a pak to zkoušet! 

Naopak bych dala dětem co nejvíc příležitostí upevnit si a procvičovat znalost psaní vyjmenovaných a jim příbuzných slov v písemných pracích a klidně i diktátech, kde jsou použity v různých variacích ve vhodných větách. A hledala způsoby, jak probudit jejich vnitřní motivaci k tomu víc číst knihy .-)

Co vy ostatní? Jste pro "básničky" ve školách nebo jste proti nim a co vás k tomu vede?

Mějte krásný den


A.

Jsem si jista,...

... že jedno z nejkrásnějších "zpomalení" v tomto roce mi přinesla návštěva včerejšího ostravského muzikálového představení Edith a Marlene v Divadle Jiřího Myrona. Bez nadsázky. Byl to neskutečně silný zážitek. Na konci představení mi tekly po tvářích slzy jako hrachy.

Zdroj

Když jsem si při vstupu na střední školu měla vybrat k prvnímu cizímu jazyku mezi francouzštinou, němčinou nebo ruštinou, nemusela jsem dlouho přemýšlet. A když nám moje milovaná profesorka francouzštiny v hodině pustila k poslechu první francouzskou píseň, byla má láska k tomuto nádhernému jazyku nadobro zpečetěna :-)

Nemohla začít nikým menším než nejslavnější francouzskou a myslím, že i světovou šansoniérkou Edith Piaf a jejím "Non, je ne regrette rien" (Ne, nelituji ničeho). 

A právě ona byla i ústřední postavou včerejšího vystoupení. Ztvárnila ji vynikající Hana Fialová, která za tuto roli získala v roce 2014 i cenu Thálie. Až do chvíle, než jsem poprvé slyšela Hanu Fialovou zpívat Edithiny šansony, jsem byla přesvědčena, že každý pokus o to musí jasně skončit nezdarem a velkým trapasem.

Hana Fialová ale s přehledem dokazuje už několik let, jak daleko jsem byla od pravdy. Vivat Hana Fialová! Některé songy Edith z představení nazpívané Hanou Fialovou jsou k poslechu i tady (je to až na samém konci článku). A poslechnout si ji můžete v jednom z dílů rozhlasového speciálu ke 100. výročí narození Edith Piaf.

A abych byla spravedlivá - úžasný výkon podala v druhé hlavní roli taky Eva Zbrožková. Ztvárnila Marlene Ditrich, se kterou Edith udržovala přátelství. Spojení rozdílnějších světů si člověk snad ani nedovede představit. 

A vůbec všichni interpreti a orchestr byli skvělí. Dlouhý potlesk a ovace ve stoje mluvily za vše :-)

Pokud to tedy nemáte do Ostravy příliš daleko, určitě zavítejte i "za Edith" :-)

Krásný nadcházející víkend

A.

Snažím se zpomalovat...

... a tak (zase) píšu :-)))

Jsem za tu možnost psát tak neskonale vděčná, že jsem si tu radost ze psaní i krásných zpětných vazeb musela připsat na svůj včerejší seznam radostí :-)

Rozhodla jsem se totiž zase trochu pokročit ve svém zahradnickém psaní a po mnoha měsících jsem napsala nový příspěvek na svůj zahradnický blog :-)

Pokud máte zahradu a zvažujete, zda by letos nepotřebovala trochu "popostrčit", mám pro vás článeček s tipy, jak na to .-)

A protože mě nebaví už jednou hotové dublovat, najdete ho pouze na mém zahradnickém webu tady .-)

Hezké čtení

A.

Vděčnost a zpomalení

I když se někdy načapám při pocitech, že život pádí jako splašený kůň a všechno tak rychle přichází a odchází, že to ani nejsem sama schopna zachytit, natož ovlivnit, myslím, že je to jen dojem.

Všechno si jde stále svým (stejným) tempem už dlouho předtím, než jsem poprvé z plných plic zařvala na svět, že jsem tady :-) Jen jsem se přibývajícími roky snažila stále víc a víc vnímat a pochopit všechen ten svět kolem sebe. A čím starší jsem, tím víc je toho k úvahám a pochopení.

Pokud se celým mým loňským rokem jako linka táhla snaha o vystoupení z mých komfortních zón, letos k ní rozhodně přibude snaha o zpomalení. Někdo možná může namítnout, že jdou přece tyhle věci proti sobě. Kdo mě ale aspoň trochu zná, moc dobře ví, jak velké překročení komfortu to pro mě bude :-) 

Já už rychlá prostě jsem. A někdy až nebezpečně moc. Někdy si večer, než vlezu do postele, připadám jako mašina, které se zaseklo tlačítko s nápisem "off". Tělo nažhavené na provozní teplotu a hlava pořád jede na plné obrátky a nejde vypnout. Vysoké tempo mi vždycky vyhovovalo a "dech" zatím nechyběl... 

Ale když jsem se v prvních dnech letošního roku ohlédla zatím uplynulým, uvědomila jsem si, že všechno to dobré proběhlo až příliš rychle na to, abych si to v danou chvíli byla schopna vůbec uvědomit. Že jsem spoustu věcí vnímala a kvůli toho si i vědomě užila jen napůl.

Cítím tak větší potřebu častějších a pravidelných zastavení, kdy aspoň na chvíli uteču do svého světa, abych si to, co se mi každý den děje, v sobě mohla v klidu, bez dalších vnějších podnětů, lépe zpracovat.

Dlouho jsem tvrdila, že ze mě jogínka nikdy nebude a že nejpomalejší cvičení, které zvládnu, je posilovna po sto na kole ujetých kilometrech :-) Pak jsem objevila po porodu Viktorky pilates a cvičím jej dodnes :-)

Tak si říkám, proč něco podobného nezkusit i na dalším pomyslném zpomalovacím "políčku" :-) Už koncem loňského roku jsem začala zkoušet meditace. Bude to ještě dlouhá cesta, protože ukočírovat všechny ty myšlenky, které se mi honí hlavou jako stádo splašených koní, to je tedy něco :-)

Ruku v ruce s tím jde i má každodenní "chvilka pro vděčnost", se kterou jsem začala už během adventu a chci pokračovat dál. Její podstata je jednoduchá - každý den (ráno nebo večer) si najít pár minut na zhodnocení uplynulého (nebo předchozího) dne. Cílem však není brouzdat v krajinách nezdarů a příkoří, ale po světě těch hezkých a příjemných věcí, které člověka ten den potkaly. Mohou to být úplné maličkosti, které ale člověku dokážou ve výsledku zvednou koutky úst směrem vzhůru. 

Že vám někdo odpoví na pozdrav a usměje se u toho. Že byl krásný den s modrou oblohou. Že jste našli to, co jste dlouho hledali. Že se vám něco povedlo. Že jste si užili krásný den s rodinou. Pusa od dětí. Prostě cokoliv pozitivního, co často bereme jako samozřejmost .-) 

Můžete na ty věci jen myslet, ale ještě lépe bude, když si jej i na pár řádků papíru zapíšete. Není to samoúčelné. Před spaním usínáte klidnější, ráno začínáte den pozitivně naladění a pokud se k poznámkám jednou za čas vrátíte, připomenete si hezké momenty, které by jinak mohly zapadnout. A když náhodou "nemáte svůj den", nakouknete do starších poznámek a hned ten svět vypadá alespoň o 50 % líp, než se zdálo :-)

Zkrátka a dobře. Tahle několikaminutová praktika mi každý den přináší chtěné zpomalení, pomáhá uklidnit hlavu a jako bonus přinese malou porci štěstí plynoucího jen z prostého bytí tady :-)

A to se vyplatí! .-)

Mějte krásný den i týden... Kdo ví, kdy se teď při tom zpomalování zase dostavím :-)))

A.

PS: úvahy nad svými každodenními pozitivy beru jako intimní záležitost... ale s jednou se vám svěřím - mj. i tohle mi udělalo radost právě dnes .-)

Vyběhla jsem s nimi...

... rovnou za naše humna. V tomto týdnu přišlo opět sněžení a sněží dál :-) 

A protože jsou zimy co do množství sněhu u nás v posledních letech trochu vrtkavé, bylo třeba kout železo, dokud je žhavé .-)

Dnes jsem tak po nucené vánoční odmlce nasadila místo tenisek na nohy zimní běžecké boty a běžky. Říkala jsem si, jaké to asi po té více než dvoutýdenní odmlce bude. Ale i když dostaly trochu zabrat ruce, jak makaly, abych si "vyrobila" svou vlastní stopu, bylo to dobrý, moc dobrý :-)))

Projela jsem si hezký, zhruba sedmikilometrový okruh kolem Pržna - částečně po cyklostezce nebo podél řeky a cyklostezky, ale taky přes kopeček po polích a loukách, kde nebylo ani živáčka.

Prostě "fajne" to bylo.

A jak dobíjíte dobrou náladu v zimě vy? .-)

A.

(Furt) si (něco) píšu...

... a nepřestalo mě to bavit ani po více než roce, před kterým jsem si kvůli svých po kouscích papíru rozlítaných poznámek koupila poznámkový blok v tvrdých deskách.

Za ten rok a kousek už je dočista plný a já mám stále chuť pokračovat dál :-)

Když jsem se vám loni s touhle svou zálibou svěřila, ptala se mě Dáša, jak řeším členění v bloku, když mě zajímá hodně věcí. Popravdě v té době jsem to až tolik neřešila, byla jsem ráda, že mám všechny své poznámky a nápady pohromadě na jednom (přenositelném) místě. Po tom roce už to ale řeším a vzpomněla jsem si na jednu úžasnou věc, která zajistí přesně to, co potřebuji .-)

Říká se ji kroužkový blok nebo záznamník a dá se do něj dokoupit jak klasická papírová "výplň", tak i různé oddělovače, které mi poznámky uvnitř pomohou členit podle potřeby. 

To se hodí - kromě nápadů v oblasti mého podnikání nebo tvoření si do bloku píšu poznámky k textům, které mě oslovily v tisku, časopisech nebo na internetu, recenzím knih, které mě zaujaly natolik, že jsem se rozhodla je koupit nebo půjčit v knihovně, rozhovorům se zajímavými osobnostmi, ale taky zajímavé a inspirující myšlenky z knih, které jsem si přečetla nebo kurzů, které jsem absolvovala. A občas mi pomáhají popsané stránky i přemýšlet sama nad sebou, svým životem, svými sny a umožňuje mi to vidět je s větším odstupem.

Abych nezapomněla nebo abych si to pro mě důležité lépe vryla do paměti. 

Nejúžasnější je pro mě možnost poznámky a postřehy třídit podle potřeby a k jednotlivým podoblastem vkládat dodatečně i s odstupem času další poznámky dle potřeby. Prostě rozevřu vazbu a vložím tam, kam je třeba, další volný papír .-)

A i v prvních dnech nového roku už se úspěšně plní. Letos mi pomohl ujasnit si své další osobní i pracovní směřování a definovat i první kroky k plnění svých letošních výzev.

Při té příležitosti jsem prošla i část svých poznámek z předchozího zápisníku. Bylo pěkné vidět, kolik věcí se podařilo uvést v realitu. A je hezké pročítat letošníma očima znovu své postřehy a dojmy z loňska, které se s odstupem času ještě více otevřely. Budu se k němu určitě ještě hodně vracet :-)

Do nového zápisníku jsem si přetáhla i některé "blbůstky" (třeba fólie na zakládání CD nebo i těch případných papírků, vizitek ap., předtištěné "formuláře" na malé myšlenkové mapy ad.) z plánovacího diáře ADK, který jsem kdysi používala v práci :-)

Psaní byl pro mě odjakživa způsob, jak rychle dostat a přitom dlouhodobě udržet v paměti to, co potřebuji. 

Zjistila jsem taky, že co si zapíšu, dokážu i lépe proměnit v konkrétní čin nebo akci.

A tohle mi nenahradí žádná moderní menší nebo větší "chytrá krabička" :-)

Krásný den

A.

PS: kroužkový blok s náhradními výplněmi a oddělovači mi vybral a koupil můj muž... a i když mi ho podával s určitými pochybnostmi, jestli "to bude ono", strefil se dokonale :-)

Rozšiřuji svou sbírku...

... pokojových květin :-)

Po čase. Od posledního rozšiřování (a taky posledního "STOP" stavu, který vyhlásil u nás doma můj muž) někdy kolem stěhování z bytu do našeho domečku pod Beskydami, už uplynulo dobrých osm let. Ale já vždycky vyrůstala "v džungli". Je to taková naše rodinná úchylka.

Rozhodla jsem se tak naší stávající domácí flóru rozšířit o nové kytičky. Hlavně ty, které znám od svých babiček. Některé už doma vypěstované ze stonkových řízků z babiččiných kytek mám, ale po pár kouscích ještě pokukuji :-)

Už si nevzpomínám, u koho to bylo, ale u jedné blogerky jsem nedávno objevila zmínku o nové knize našich českých autorek "Pokojovky a jak se o ně starat" (autorky: Aneta Vachová, Rozi Zacharov, Zuz Gašparovičová). Holky mají i svůj obchůdek a jsou mi tak nějak lidsky blízké, rozhodla jsem se je tedy koupí podpořit a tuhle krásnou knížku si pro sebe pořídit. 

Nenajdete v ní stovky roztodivných pokojovek. Soustředí se hlavně na ty, které známe dobře od svých babiček a které zvládnou a přežijí péči i méně poctivých pěstitelů .-) Květin mám doma mnoho, ale popravdě - největší péči mají během zimy, kdy zahrada spí :-) Jakmile se probudí, kytičky pak se mnou musí hodně vydržet. Sama se někdy divím, že jsou v celkem obstojné formě na to, jak proměnlivá je kvalita mé péče o ně :-) 

Ale zpátky ke knížce. Zalíbení v ní tak najdou především ti, kteří by moc rádi pěstovali doma zeleň, ale jsou teprve na začátku nebo jim to zkrátka doposud moc nešlo a bojí se dalších květinových neúspěchů. S holkami zkrátka získáte chuť znovu to zkusit, předejdete zbytečným chybám a třeba časem dostanete chuť i na něco o trochu náročnějšího .-) Zajímavá je kapitola, ve které se holky věnují tzv. čistícím pokojovkám. 

Patří mezi ně i některé pokojovky, nad kterými jsem kdysi ohrnovala nos (např. tchýnin jazyk). Holky mě ale svou knihou tak navnadily, že jsem po nich prostě začala toužit :-) Dnes mám ale docela problém je znovu sehnat. 

První krok už jsem udělala. I když se běžně hobbymarketům spíše vyhýbám a upřednostňuji místo toho menší železářství, prodejny barev a laků, květinářství ap., vyrazila jsem začátkem prosince do OBI, protože jsme nechtěli nechat projít dárkový poukaz, který muž už před delší dobou dostal.

Zabrousila jsem tak přirozeně i do oddělení květin a ulovila pár "miminek", ze kterých hodlám vychovat důstojné pokojové kytičky a zachránila i 2 větší pokojové květiny z výprodeje. Téměř všechny jsou ale mimo můj hlavní momentální zájem. 

Musím asi začít "lovit" ve správných vodách, pokud chci začít pěstovat i "babičkovské" kytičky - takže znovu u babiček, tetiček, v domácnosti svých rodičů a nebo třeba i u vás, pokud mi to dovolíte :-)

Od mamky jsem dostala už krásně zakořeněnou difenbachii (tu teprve vysadím), poohlížím se ještě pro filodendronu srdcolistém (Philodendron scandens, filodendron s většími protáhlejšími listy už mám - Philodendron erubens), tchýnině jazyku (Sansevieria trifasciata), fíkusu lyrovitém (Ficus lyrata) a úplně jsem se zamilovala do piley (Pilea peperomioides). Líbí se mi i zelenec (Chlorophytum), doma mám jen exemplář se zelenými listy, od mamky se mi podařilo sehnat mu kamaráda s panašovaným listem (se světlým podélným proužkem)... 

Ráda mám i různé druhy voděnek (Tradescantia) - doma mám fialovou, nově přibyla fialová se stříbrným proužkem a od mamky řízky zelené s bílým proužkem... A úplně bych zapomněla na voskovku, kterou jsem vždycky obdivovala u své prababičky :-) No je toho moc a už teď mám plná okna květin. Bude to chtít nějakou reorganizaci .-)

A co vy a pokojové květiny? Pěstujete? Které druhy máte nejraději nebo na které druhy nedáte dopustit?

Krásný den

A.

Když jsem ho šila...

... ptal se mě muž, jestli šiju krtečkovi kalhoty :-)

Kalhoty ne, ale kapsář na nezbytnou výbavu každého malého lékaře a zubaře .-) Bude viset v naší mateřské školce .-) 

Na pořad dne nakonec přišel předposlední den loňského roku.

"Záda" kapsáře, stejně jako přední část všech kapes, jsem zpevnila textilní výztuží. Aby kapsář pěkně držel a kapsy se neprověšovaly. Kapsy jsou řešené jako "hluboké", aby v nich bylo dostatek místa na všechno příslušenství.

Část materiálu (na "záda" kapsáře) byla kupovaná. Na čelní straně kapes jsem ale recyklovala menší kousky látek, které jsem dostala k využití ze školky. Protože byly v jemných pastelových barvách, trochu jsem je rozveselila ozdobnými proužky z puntíkovaných a proužkovaných látek ze svých zásob. Podobně i boční díly kapes.

Ta kombinace jemného a veselého se mi moc líbí. Kdybych všechny látky vybírala sama, sáhla bych asi podvědomě po pestřejších barvách. Někdy ale stojí za to vybočit ze zajetých kolejí .-)

Když jsem s Viki stříhala materiál na jednotlivé části kapsáře, říkala jsem jí, že toto je ta nejnáročnější (a pro mě nejméně zajímavá) fáze. Že samotné sešívání už je čirá radost a nic než radost. No..., když jsem to celé monstrum dostala pod patku šicího stroje, už jsem si to nemyslela :-)  

Když jsem před pár lety šila kapsáře poprvé (a naposledy) pro Viki a pak Jiříčka, zapřísahala jsem se, že se v šití do budoucna soustředím jen na "maloobjemové" věci. Mnoho hmoty mě u šicího stroje znervózňovalo. Ale člověk někdy míní a čas mění .-)

Každopádně mám z kapsáře radost - tak snad splní očekávání i ve školce.

Krásné první dny nového roku

A.

Jak za mnou přišlo letos o Vánocích dánské "hygge"

Letos jsem si mimo jiné během vánočních prázdnin užila asi po roce háčkování ze špagetové příze. Dlouhé měsíce na mě čekaly dva obrovská "klubka", abych z nich dětem vyrobila kulaté koberečky před postel. 

Po tom jemném háčkování vánočních vloček, baněk a andílků to byl sice chvíli nezvyk, ale jen chviličku :-)

Během vánočních prázdnin jsem se rozhodla i kvůli Viki, se kterou jsme museli zůstat doma, hodně odpočívat a relaxovat. A všechen ten volný čas si náležitě užít. Sedávala jsem teď každý den pár hodin ve svém křesílku u okna, popíjela teplý čaj nebo lahodnou ječmennou kávu s mlékem a každou chvilku háčkovala, četla nebo si psala poznámky a postřehy do notesu :-)

I když jsme spolu jako rodina strávili zavření doma mnoho dlouhých dní - ponorku jsem za celou tu dobu neregistrovala. Všichni jsme si našli čas jak na společnou domácí zábavu, tak tu individuální podle svého gusta. 

A trochu se i rozmazlovali a mlsali výborné cukroví, které mi už několikátý rok peče moje nejmladší sestra. S dětmi si pro sebe rezervujeme "jen" pečení a zdobení medových perníčků a je to tak akorát (letos jsme je dokonce zrealizovali jako společnou rodinnou akci až na Silvestra odpoledne a v podvečer :-))

Minulý čtvrtek, hned po svátcích, mi dorazila z knihkupectví jedna hezká kniha od Meika Wikinga, která skvěle do toho letošního trávení Vánoc zapadla. Její název je "Hygge - prostě šťastný způsob života". Věnuje se nejen dánskému fenoménu "Hygge", dost se v ní ale dozvíte i o samotných Dánech. 

To slovo je teď hodně populární a "in", ale jeho historie sahá hodně hluboko do historie Dánů a tvoří tak nedílnou součást jejich kultury. Zaujala mě informace, že se Dánové řadí na první příčku nejšťastnějších národů na světě. Možná i to je důvod takového zájmu osob jiných národností o "Hygge", který má údajně na štěstí Dánů nemalý (pozitivní) vliv. V Dánsku dokonce sídlí i institut výzkumu štěstí :-) 

Pro našince, který si neustále na něco stěžuje, se může zdát až neuvěřitelné, jak mohou Dánové s rozmary počasí, které v Dánsku vládnou, i v období, kdy je málo denního světla a s jedním z nejvyšších (ne-li nejvyšším) zdaněním příjmů na světě být tak šťastným národem. Ale navzdory tomu prostě jsou.

Vládnou uměním udělat si život krásným a to nejen v přeneseném, ale i doslovném slova smyslu. Z knížky, která má nádherný obal, na mne dýchla příjemná atmosféra klidu, pohody, ale taky umění se radovat z těch "nejobyčenějších" maličkostí nebo žít přítomností, atmosférou sounáležitosti se svými nejbližšími, schopností věnovat se tomu, co vás těší... zkrátka uměním jen "být", bez potřeby přetvářky, dokonalosti za každou cenu, soupeření s ostatními.

Kdo však v knize hledá nějaký zázračný dánský návod na štěstí, bude zklamaný. O řadě věcí jsme už slyšeli nebo je známe, často i ze své reality. Jenže slyšet, vidět nebo vědět ještě neznamená i konat. A v tom to dánské štěstí podle mě asi je - oni o něm nadarmo jen nepíší a nemluví, oni ho prostě žijí - každou minutu, každou hodinu, každý den .-) 

Ještě jsem se nedostala k sebereflexi uplynulého roku, ale už teď vím, že pro mě byl spokojený a šťastný. Pokud jsem si začátkem loňského roku přála víc vystupovat ze své komfortní zóny, jedním z mých prvních letošních přání, které i s ohledem na výše uvedené k tomu loňskému přidám, bude určitě zpomalit. Tak, abych si všech těch pozitivních změn, které se mi v životě dějí, mohla ještě víc VĚDOMĚ užívat. A to bude výzva! :-)

Šťastný rok 2019 vám všem!

A.