úterý 2. ledna 2018

Vystoupit (ještě víc) z komfortní zóny...

... tak bych mohla shrnout své letošní novoroční předsevzetí. Ne, že bych si nějaká letos dávala, ale když se tak ohlížím za sebou a přemýšlím, co mi uplynulý rok dobrého přinesl, zatoulám se často myšlenkami i k tomu, co mne asi čeká v tom letošním a začnu si přát. Pokud by tedy nějaká předsevzetí (zatím ve fází mých postupně se vynořujících se přání) byla, asi by se dala většina z nich schovat do výše uvedené kategorie. 


Vánoce mi přinesly mnoho času ke čtení, ale i úvahám a přemýšlení. Už dlouho jsem necítila takové "pnutí", takové kreativní "bouření mozku", mám pocit, že mi mozkové závity jedou na plné obrátky a musí se každou chvíli zavařit, protože nevím, jak mám hlavu "vypnout". 

Je to asi i hlavní důvod toho, proč už skoro týden nemůžu dobře spát, usínám až kolem jedné ráno (tento příspěvek jsem začala psát kolem čtvrt na dvě ráno), a i pak se až do rána ještě několikrát probudím. Takové noci občas mívám a vím, že bývají na druhou nejplodnější, pokud jde o nápady, ale ještě nikdy se mi nestalo, že by to bylo tolik dní po sobě. 

Můj zápisník zaplnilo mnoho nových poznámek, postřehů, nápadů... Řada pocitů, dojmů, domněnek jako by se těmito Vánocemi potvrdila a propojila v jedno velké procitnutí, v jedno velké prozření. Těžko se to popisuje slovy (a dost možná si po přečtení tohoto příspěvku budete myslet, že jsem se o těchto Vánocích asi pomátla na rozumu :-)), ale cítím, že jsem letos připravena udělat velkou věc, možná převrátit dosavadní život vzhůru nohama, jen zatím vnímám pouhé obrysy toho, co se ve mně chystá... :-) A každým dnem se dovídám víc.

Jsem víc než kdy dřív přesvědčena, že všechno, co jsem prožila v předchozím roce i v těch, které přišly před ním, dává ještě větší smysl. Že to vše ještě více zúročím v roce letošním. Těším se, i když podvědomě tuším, že budu zdolávat nové výzvy, protože si přeji ještě víc vystoupit ze své komfortní zóny. A protože vím, že bez toho zůstanu stát na místě.

Co že je ta komfortní zóna? Komfortní zónu bychom si mohli představit jako takovou bezpečnou „bublinu” v našich hlavách, ve které setrváváme, protože je nám v ní dobře a nic nám nehrozí. Za hranicemi komfortní zóny na nás číhá neznámo spojené s rizikem. Každý z nás má své vnitřní hranice, v jejichž rámci se cítí příjemně, pohodlně a bezpečně. A každý z nás má tyto hranice někde jinde a mohou se člověk od člověka velmi výrazně lišit. Co je pro jednoho "komfort", může vnímat jiný jako výrazný "diskomfort" a naopak. 

Někdy však dospějeme k názoru, že lpíme na vztazích, které se přežily, že zůstáváme v zaměstnání, ve kterém nejsme spokojeni, dodržujeme zvyklosti, které přestávají dávat smysl, hledáme výmluvy místo toho, abychom hledali řešení... zkrátka a dobře nechceme měnit zaběhaný způsob života a myšlení. 

Život jde ale stále dál a žádá si změny. V souvislosti s tím se mi vybavuje jeden citát, který říká: "Je lepší litovat toho, co jsme udělali, než toho, co jsme neudělali." Škoda jen, že na to často přicházíme příliš pozdě.

Možná už jste něco slyšeli o Američance Bronnie Ware, která na základě svých dlouholetých zkušeností s umírajícími lidmi napsala knihu "Čeho na smrtelné posteli lidé nejvíce litují". Zmiňuje se v ní o pěti nejčastějších věcech, které by při druhé šanci umírající lidé změnili, aby své životy skutečně prožili, nikoliv přežili.

Podařilo se mi najít stručný výtah v tomto webovém článku. A při tom pátrání jsem objevila ještě jeden velmi pěkný na stejné téma.

A ještě jeden vtip z kategorie černý humor si na závěr nemohu odpustit: "Proč myslíte, že nejbohatším místem na naší planetě je právě hřbitov? Najdeme tam totiž vynálezy, o kterých jsme nikdy neslyšeli, nápady a sny, které se nikdy nestaly skutečností a také naděje a touhy, podle kterých nikdo nikdy nejednal."


Jsem zvědavá, co vy na to .-)

Krásný den

A.

14 komentářů:

  1. Když jsem si dočetl tvoje dnešní povídání, na jednu stranu zní až děsivě, a na druhou stranu je úžasně svobodné, ale chce to hodně odvahy, držím Ti place - a dík za inspiraci ze tvojí stránky o zahradě!
    Pavel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavle, tak to jsem nechtěla, aby to znělo děsivě :-) Děsivé je možná "jen" to, jak si často necháme život jen tak proplout mezi prsty, aniž bychom jej skutečně žili... Takovým malým postranním úmyslem tak bylo ostatní trochu vyburcovat k přemýšlení a ještě lépe akci. Nemusí jít vždy o "velké" věci, často i drobná změna může mít velmi výrazný dopad na naši spokojenost a přesto nám někdy dělá tak velké potíže ji zrealizovat, protože může být spojena s nějakou nejistotou, obavami, předsudky, rizikem... Těší mě Tvůj ohlas na můj web o zahradě - koneckonců i této oblasti by se mělo tak trochu týkat mé vystoupení z komfortní zóny :-) Krásný den A.

      Vymazat
  2. Wow, Anicka tak ti silno drzim palce... (velmi pekne citanie) L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lauri, moc děkuji za podporu i ohlas. Moc si mě potěšila. Krásný den A.

      Vymazat
  3. Skvěle, srozumitelně jsi to napsala. Jak Tě vidím: jsi odvážná, jdeš do akcí, kterým věříš, že Tě posunou, že stojí za to je vyzkoušet a jdeš toho i s rizikem, že to třeba nevyjde a to je dobře. Věřím, že Ty to zvádneš ke své spokojenosti i rodiny. :-) Já setrvávám v té bublině, ač vím, že bych něco změnit měla (také mi to v noci v hlavě šrotuje)... Držím palce, ať již můžeš spát... D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dášo, to mám radost. To víš, o půl druhé ráno člověk přemýšlí a píše trochu jinak než během dne. Tak jsem ráda, že to i někomu dalšímu kromě mě dává smysl :-)

      Dnešní noc ještě nebyla moc spací, ale usnula jsem asi o půlhodiny až hodinku dřív než tu předchozí a nastavila jsem si na ráno budík na půl šestou, abych byla dneska večer tak moc utahaná, že usnu už v osm jako kojenec :-))) Tak věřím, že bude líp.

      Možná to bylo i nedočkavostí, až začnu všechno realizovat. Dětem ale skončily vánoční prázdniny a já se můžu pustit konečně do práce a realizace všeho, co má hlava během Vánoc zatím vyprodukovala :-) Pak už zase budu klidně spát :-))

      Držím palce, abys i ty, alespoň trochu dokázala ze své bublinky vystoupit. Když se to povede, je to vážně skvělý pocit a dodá to člověku odvahu i motivaci pro další "výstupy" :-) To mám osobně odzkoušené, možná proto se na to své letošní chystané "vystupování" ze své "bubliny" tak moc těším přes všechny případné překážky, které přitom budu muset zvládnout .-)

      Krásný den A.

      Vymazat
  4. Když nemohu spát (a v posledních dnech se mi to opět pěkně rozjelo), běhají mi podobné myšlenky v hlavě Aničko. Jenže já jsem mnohem starší než ty, a většinu svého života mám již zajisté za sebou. Nelituji ničeho, jenom jediné věci. Že jsem nebyla odvážná víc, že jsem byla spokojena v té své "bublině" jak výstižně nazýváš tento stav. V nitru jsem měla větší tvořivé touhy, nádechy, ale nechávala jsem je postupně odeznívat. Nějak jsem se víc zaměřila na vztahy - jak rodičovský, tak partnerský a vím, že jsem hodně ze sebe dala. Naštěstí se mi vše nyní vrací - stálá láska plnou měrou. Ale jedno vím, že jsem vůči sobě byla "upozaděná" či "ubulená" nebo "neodvážná" - nevím jak přesně ten pocit nazvat.
    Tak naslouchej sama sobě, buď odvážná, smělá, nápaditá a jdi do všech změn, které cítíš, že chceš učinit, s plnou vervou. A je jedno, zda se "spálíš" nebo to nevyjde. Už jenom ten pocit, že změně dáš prostor a vyjdeš z "komfortní bubliny" určitě stojí za to.
    A máš můj veliký obdiv...
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Álo, já myslím, že nikdy nejsme příliš staří na to, abychom svou "bublinu" pokoušeli, pokud si to přejeme :-) Možná je právě teď, kdy máš už děti dospělé a samostatné, ten správný čas něco "bláznivého" a dříve nemožného udělat :-) Moc děkuji za podporu, přesně to mám totiž v plánu :-)) Krásný den A.

      Vymazat
  5. Aničko,dobře děláte.Jste mladá ,fandím vám a přeji .Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, mladá, stará, jak to kdo vezme. Někdo je duší i tělem starý už ve dvaceti, jinému to skvěle myslí i v osmdesáti, řada dvacítek se nehrabe ani po kotníky fyzické kondici o dvě a někdy i tři desítky let starší jedince... Asi je to o postoji každého z nás. Snažím se být mladá, i když budu mít letos na hrbu 4 křížky :-) A možná jsem v mnohém mladší, než když mi bylo dvacet... Každopádně moc děkuji za podporu A.

      Vymazat
  6. Aničko článek ukládám, je to moc krásně napsané a opravdu to vede k zamyšlení, že by si měl člověk užívat život plnými doušky a nebát se velkých rozhodnutí... Já jsem zrovna člověk hrozně nerozhodný a už delší dobu mi v hlavě vrtá myšlenka o změně práce... jenže se k tomu nemůžu rozhoupat.. mám obavy co bude dál, co když jiná práce nebude atd... Vrtá mi to hlavou už dlouho. Tak uvidíme.... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, to mám radost, že se Ti líbí :-) A k tomu, co Ti vrtá v hlavě - myslím, že není lepší doby na změnu zaměstnání. Ekonomika funguje v cyklech, tak jdi do toho teď, když je ještě "nahoře" a o kvalitní a dobré zaměstnance se zaměstnavatelé téměř perou :-) Držím pěsti, ať už se rozhodneš jakkoliv. Krásný den A.

      Vymazat
  7. Aničko, úplně Vám rozumím :-). Celý život dostáváme rozličná znamení....něco začít, něco ukončit, něco se naučit, přehodnotit atd. Někdo je zaregistruje pravidelně, někdo si jich vůbec nevšimne nebo si jich nevšímá záměrně. Každý máme volbu. Volbu něco udělat či ne. Na rozdíl od ostatních si nemyslím, že je to otázka věku. Něco se naučit nebo něco změnit není přece otázka věku. Věk je jen číslo. Znám spoustu lidí, kteří už jen "přežívají", protože se neustále něčeho bojí, ale i dost lidí, kteří se i v pokročilém věku nebojí riskovat a žijí naplno a nestarají se, co si o nich ostatní pomyslí. Odvahu je třeba sebrat a neváhat, jde přece o náš život. Když to neuděláme teď, jinou šanci třeba už mít nebudeme. Strach je nejhorší negativní emoce, která nás zbytečně brzdí. Nebojte se,žijte přítomností a naslouchejte svojí intuici. Hodně štěstí! ZaZa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ZaZo, vy jste má spřízněná duše :-) Je to až k neuvěření vzhledem k tomu, že jsme se "poznaly" teprve nedávno. Moc děkuji za krásný komentář. Mě určitě povzbudil a věřím, že stejný účinek může mít i na další :-) Krásný den A.

      Vymazat

Děkuji za vaši návštěvu i chvilku na komentář, který mi zde po sobě zanecháváte. Dáváte mi tak najevo, že se vás mne psaní či fotky nějakým způsobem dotýká.

Chci přinášet především inspiraci, radost, povzbuzení, zamyšlení.... k tématům, které mě samotnou zajímají nebo na ně sama hledám odpovědi, i když jsou někdy z těch, na které se názory hodně různí.

Díky za slušnost, ohleduplnost k ostatním a odvahu podepsat se pod svůj vlastní názor.

Mějte krásný den

Anna