... souhlasíte? Já myslím, že na tom rozhodně něco je .-)
I proto cizí jazyky patří mezi mé oblasti zájmu dlouhá léta. Bohužel nutno dodat, že s dokončením středoškolské docházky jen okrajově a ani povinné absolvování 3 semestrů dvou cizích jazyků na VŠ (během nichž úroveň mých jazykových dovedností spíše poklesla, než by se dál rozvíjela) na tom mnoho nezměnilo.
S výjimkou jednoho "záchvěvu" krátce po ukončení VŠ, kdy jsem dojížděla znovuobjevovat své jazykové znalosti francouzského jazyka ke své milované vyučující ze střední školy a pak podobného záchvěvu o pár let později u angličtinářky, kterou mi doporučila kamarádka, to však žádná sláva nebyla.
Všechno mělo větší prioritu. Můj rozvoj na tomto poli se odehrával ve vlnách... no dalo by se říct přímo v tsunami vlnách - když se do něčeho zakousnu, nedělám to na 100, ale alespoň 150 %... všechno ostatní pak jde stranou, jen mi to bohužel nikdy nevydrží déle než pár měsíců...
I proto cizí jazyky patří mezi mé oblasti zájmu dlouhá léta. Bohužel nutno dodat, že s dokončením středoškolské docházky jen okrajově a ani povinné absolvování 3 semestrů dvou cizích jazyků na VŠ (během nichž úroveň mých jazykových dovedností spíše poklesla, než by se dál rozvíjela) na tom mnoho nezměnilo.
S výjimkou jednoho "záchvěvu" krátce po ukončení VŠ, kdy jsem dojížděla znovuobjevovat své jazykové znalosti francouzského jazyka ke své milované vyučující ze střední školy a pak podobného záchvěvu o pár let později u angličtinářky, kterou mi doporučila kamarádka, to však žádná sláva nebyla.
Všechno mělo větší prioritu. Můj rozvoj na tomto poli se odehrával ve vlnách... no dalo by se říct přímo v tsunami vlnách - když se do něčeho zakousnu, nedělám to na 100, ale alespoň 150 %... všechno ostatní pak jde stranou, jen mi to bohužel nikdy nevydrží déle než pár měsíců...
Angličtinu jsem se začala učit od 6. třídy základní školy (v páté třídě mě ještě neminul jeden rok ruštiny), francouzštinu jsem pak doplnila na střední (líbila se mi více než nabízená druhá varianta němčiny a rodiče volbu druhého cizího jazyka nechali na mně). Zajímavý je poznatek, že ačkoliv jsem se angličtinu učila 8 let a francouzštinu o 3 roky kratší dobu, měla jsem na konci střední pocit, že francouzštinu ovládám mnohem lépe. Že jsem komunikativnější, dokážu v ní lépe improvizovat, poradit si.
Potvrdila jsem si tak, jak mnoho záleží na tom, jak se cizí jazyk učíme - ve škole tedy na vyučujícím a jeho pojetí výuky cizího jazyka. Jistěže se od dob mých studií ve školství mnohé změnilo, ale i přesto si myslím, že v případě jazykových dovedností my Češi oproti jiným zemím stále velmi zaostáváme (a částečný podíl na tomto nevalném výsledku má i naše školství).
Na přelomu loňského a letošního roku jsem se rozhodla, že se chci jazykům opět více věnovat. Jako na zavolanou jsem se tak úplnou náhodou před dvěma dny dostala ke dvěma velmi pěkným videím k učení se cizím jazykům. První naleznete zde a druhé zde. Pod oběma videi najdete i písemnou podobu v pdf, kterou si můžete stáhnout a vytisknout (pod druhým videem i skvělý sumář odkazů s tipy na webové stránky, na nichž si zdarma můžete rozvíjet svou angličtinu, stačí si jen vybrat to, co bude vyhovovat právě vám).
Věřím, že by to mohlo být zajímavé i pro některé z vás, ať už se rozhodnete studovat sami nebo s pomocí lektora či online vzdělávání. Pro mne tam bylo mnoho nového a rozhodně mě to povzbudilo v úsilí vykročit ze své komfortní zóny na poli cizích jazyků .-)
Mějte krásný den
A.
Aničko, máš pravdu. Jazyky jsou důležité. Mě naštěstí minula ruština a na základce jsem v 5 třídě začala němčinou. Na střední mi přidali francouzštinu. Je to krásný jazyk, ale paní učitelka byla 3 lekce před námi, takže nic neumím. Na VŠ jsem měla povinně němčinu a pak 2 semestry francouzštiny - z té už nic neumím. Poslední rok na VŠ jsem si dala němčinu pro začátečníky 2x týdně 2 hod - to jsem uměla nejvíce. Zopakovala jsem si co jsem zapomněla. Poté jsem nastoupila do práce a začala studovat angličtinu. U té jsem vydržela 2 roky v jazykovce - pak už jsem nestíhala neb jsem ve skupině začátečníku byla jediná začátečník. Ostatní ji už měli léta. Také jsem změnila zaměstnání, dojížděla každý den do práce cca 50 km od bydliště a prostě to nešlo. K angličtině jsem se vrátila na mateřské - 2 roky jsem chodila soukromě. Pak jsem to vzdala - nástup do práce, děti ve škole a školce, prostě to nešlo. V práci potřebuji němčinu, ale skoro vše jsem zapomněla. Sice máme kurzy, ale paní učitelka je tzv. uspávačka hadů, neustále vyžaduje gramatiku a za 1,5 hod člověk toho moc neřekne. Skupinka je min 6 lidí. Chodila jsem tam asi 2 měsíce a otrávilo mě to. Sice si to neplatím, ale čas strávený na kurzu se mi nepočítá do pracovní doby. Když jsem si to pak propočítala, tak se mi to vůbec nevyplatí - nic neumím a ještě musím nadělávat. Takže raději budu chodit do jazykovky nebo soukromě. Vyjde mi to podstatně lépe.
OdpovědětVymazatDík za tip na angličtinu. Snad se to dá převést i na němčinu.
Tereza
Terko, díky za komentář. Já tu ruštinu jako neštěstí ve svém případě neberu. Měla jsem ji docela ráda a ráda bych se k ní jednou možná vrátila. Je to krásný melodický jazyk :-) Z tohoto pohledu naopak nemusím němčinu... i když jsem si kolikrát říkala, že by to bylo praktické, nelíbí se mi. Ale kdo ví, třeba se jednou pár německých frází taky naučím :-)) K té němčině v práci - pokud není povinná a nic Ti nedává, tak bych ji opustila a ten čas raději věnovala samostudiu nebo jiným formám rozvoje. Já se teď pustila do online kurzu - vidím velkou výhodu v tom, že nikam nemusím dojíždět, jedu si svým tempem, můžu donekonečna opakovat a v případě potřeby mám i podporu lektora. Hlavně to vypadá, že mě to bude bavit a když něco člověka baví, vydrží u toho déle, motivace je větší... Soukromé hodiny také mohu doporučit, mám s nimi ty nejlepší zkušenosti - jen je to o tom čase a také o financích. Ten tip se dá rozhodně převést i na jakýkoliv jiný jazyk, je to o principu, jak k učení se jazyků přistupovat, to platí napříč jazyky univerzálně. Krásný den A.
VymazatAničko, o cizích jazycích bych mohla vyprávět. Jsem už v letech, takže jsem měla 12 let ruštiny. Na střední angličtinu, ale s dnešní výukou se to srovnat nedá. Pak taky němčinu a španělštinu. Od revoluce doháním angličtinu, v posledních letech se soukromou lektorkou pouze ve třech a konečně vidím nějaký úspěch. Do kurzu už bych nešla, sama bych se učit nedonutila. Doufám, že mé děti na tom budou líp.
OdpovědětVymazatZdraví Míša
Míšo, vy jste hotový polyglot :-) A souhlasím - soukromé lekce jsou se správným lektorem skvělé :-) Krásný den A.
VymazatAničko, ve škole jsem prošla ruštinou (musím říct, že mne jako dítě bavila, protože byla taková měkká), potom přišla němčina, která pokračovala na střední škole. Ta mne pro svá dlouhá a tvrdá slova nebavila, ale trochu jsem se tehdy domluvila. Na škole jsem začala chodit na lekce španělštiny, ta mne lákala hodně. Jenže jsem byla lehkomyslná, a vzdala jsem to, což mne během života mnohdy mrzelo :o) když jsem se ocitla několikrát na dovolené ve Španělsku. Několikrát jsem si platila lektorku němčiny, která docházela ke mně domů, mladá studentka. Nebylo to k ničemu. Když se nejmladší syn začal ve škole učit anglicky, chtěla jsem se učit s ním, ale to nedopadlo :o). Tak jsi mne docela popíchla, že se na videa podívám. Do zahraničí stále jezdíme, tak bych svou domluvu rukama nohama, mohla trochu vylepšit.
OdpovědětVymazatDíky.
Ála
Ahoj Álo,
Vymazats ruštinou to cítíme stejně, také jsem ji měla ráda a třeba jednou se k ní zase vrátím :-) A s němčinou mám tytéž dojmy. S těmi soukromými hodinami - asi bych volila někoho zkušenějšího, který bude umět hodiny lépe "uchopit", tak aby Tě více bavily a současně ses rozvíjela... Na videa určitě mrkni, pro mne tam bylo mnoho zajímavého a inspirujícího. Krásný den A.
Ani, svatá pravda. Já ročník 65 měla na základce i němčinu, ruštinu a bavilo mě to. Ještě před nějakými 30ti lety jsem mluvila celkem dobře německy. Časem se vytrácela čím dál víc a teď koukám jak puk. Ruština mě bavila v učení. Ještě teď i po těch letech ji jakž takž přečtu, ale mluvit už mi dělá velký problém. I když na posledním mistrovství světa v hokeji v Bratislavě jsem rusky vynadala jednomu oprsklému fanouškovi. To i manžel koukal :-)A moje děti se domluví německy a trochu anglicky. A nejmladší dcera,kromě němčiny, žila v Curychu a teď v Rakousku se domluví i anglicky a trochu italsky.
OdpovědětVymazatMně by stačilo oprášit to co jsem se kdysi učila a čím jsem se domluvila.
Eliška
Eliško, díky za komentář. Je pravda, že když se jazyk nepoužívá, hodně toho zapomeneme. Ale pokud už to jednou šlo a dobře, to "oprašování" bude rychlovka, věřím že se zase rychle rozmluvíš, když se do toho znovu pustíš. Ten návrat jazyka je pak hodně rychlý :-) Krásný den A.
VymazatAničko,
OdpovědětVymazatač jsem o generaci starší než Ty , musím souhlasit, že na změny není nikdy pozdě.
Co se týká učení cizích jazyků- bavily mě už od školy a pak jsem je využívala ve svém oboru v zaměstnání.
Snažím se si vědomosti udržovat tlumočením , překládáním....Před asi 5 lety jsme založili s kamarády skupinku , kdy se jednou za 14 dní scházíme vždy u jednoho z nás a mluvíme jenom německy. Moje milovaná je ale francouzština ,tam alespoň sleduji francouzskou televizi.
Teď začnu chodit do kursu italštiny.
Nedovedu si přestavit můj život bez jazyků - je to součást mého života. A asi je to dědičné,protože můj otec se učil slovíčka ještě v 90ti letech.
Přeji Ti hodně síly do všech změn,na které se chystáš
Věra
Věrko, díky za komentář a řekla bych, že je to snad to nejlepší nakonec. Povzbuzení a velká inspirace pro všechny, kteří na tomto poli chtějí se sebou něco udělat. Já věřím tomu, co píšeš. Není to o věku. Ještě jednou moc díky - za komentář i přání :-) Krásný den A.
Vymazat