Okurky...

... jsem nakládala do sklenic naposledy asi před dvaceti lety... Tehdy se u nás zavařovalo téměř všechno, co na zahradě vyrostlo. Když jsme vždycky v létě přijeli zpátky ze zahrady do našeho bytu ověšení košíky plnými ovoce a zeleniny, vypadalo to u nás během chvilky jako ve velkovýrobně potravinářského družstva .-)

Nikdy bych neřekla, že tohle budu dělat dobrovolně jednou sama. Začalo to nevinně. Pár bylinkových sirupů a pampeliškový med. Přidaly se ovocné džemy. Pak nějaký ten likérek. A teď jsem se pustila do okurek.

Dostala jsem je od rodičů, když nám hlídali dům a zalévali kytičky během našeho pobytu u moře. Čekaly na mne v lednici týden, než mne svědomí donutilo a já musela přerušit práce na návrzích kvetoucích zahrádek a "vlítnout" na okurky, než ony vlítnou z lednice na mě :-)

Recept na nálev jsem už po těch letech zapomněla, mrkla jsem tedy na internet a vařila podle prvního, který mi padl do oka. Zlákal mě název - že prý recept na vynikající okurky jako od babičky... 400 g soli do 3 l vody se mi zdálo být docela dost... ale sůl jsem ve vodě nakonec rozpustila a přidala i vše ostatní. Pak mne napadlo mrknout i na pár dalších receptů a soli v nich bylo o poznání méně... (nejspíš někdo ne/chtě přidal u gramáže jednu nulu na konci .-)) 

Takže jsem musela ředit... hodně ředit. Jsem tedy zvědavá, jak okurky nakonec budou chutnat. Díky ředění teď mám láku ještě aspoň na dalších 20 kg okurek (a nebo červené řepy?... letos se urodila moc pěkná, měla bych ji vytáhnout ze záhonu dřív, než si na ní přede mnou pochutnají slimáci... :-) 

A že mi zbylo pár "macatých" okurek, naložila jsem si i okurky na kvašáky, které miluji ještě víc než klasické okurky ve sladkokyselém nálevu.

Úkol byl splněn... Nezbývá než doufat, že to při otvírání hotových produktů nakonec "dopadne" .-)

A mne napadá - máte nějaký svůj rodinný oblíbený recept na nakládané okurky či červenou řepu, o který byste se s námi ostatními chtěli podělit? .-)

Krásné léto

A.