čtvrtek 21. července 2016

Rostou...

... u nás na zahradě. S žampiony se po přeháňkových dnech doslova roztrhl pytel. 


Pocházím sice z rodiny houbařů, sama jsem ale už od dítěte houbám příliš nehověla. Protrpěla jsem všechna ta léta plná houbových omáček, polévek, vaječin... i když jsem je tak ráda s příbuznými chodila sbírat. 

S výjimkou sušených hřibů, ty jsem mohla vždy. A pak žampionů - tvrdých hříbků, jejichž konzistence mi v jídle nevadila. 

Vzala jsem si muže z rodiny nehoubařů. Každý žampionek, který na zahradě našel, poctivě vyhazoval. Až do letošního léta. Udělala jsem si opáčko z mykologie (no popravdě, zaměřila jsem se pouze na správnou identifikaci žampiónu a jeho odlišení od muchomůrky zelené) .-) a začali jsme s dětmi chodit na hřiby (do zahrady) .-) Každý den mi nosí ke kontrole další kousky a děláme žampionovou polévku (Viki povýšila na pomocnou kuchařku .-). Možná to je jen autosugesce, ale zdá se mi, že z našich hub chutná lépe než z těch z plechovky...

Jak to máte s hřiby vy?

Krásné dny

A.

1 komentář:

  1. Tak to máte moc fajn, že se u vás daří žampiónům. U nás jsme zkoušeli zbytky hub sypat pod stromy a nikdy nic nevyrostlo. Koupili jsem i sadu na hlívy, manžela jsem donutila udělat podle popisu díry do špalku a taky nic. Ach jo. Bohunka

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaši návštěvu i chvilku na komentář, který mi zde po sobě zanecháváte. Dáváte mi tak najevo, že se vás mne psaní či fotky nějakým způsobem dotýká.

Chci přinášet především inspiraci, radost, povzbuzení, zamyšlení.... k tématům, které mě samotnou zajímají nebo na ně sama hledám odpovědi, i když jsou někdy z těch, na které se názory hodně různí.

Díky za slušnost, ohleduplnost k ostatním a odvahu podepsat se pod svůj vlastní názor.

Mějte krásný den

Anna