Přešla jsem na těžší kalibr...

... a vzala si ke svému tvoření na výpomoc pistoli... Horkovzdušnou. Vyhýbala jsem se jí dlouho jako čert kříže, ale pochopila jsem, že mi může být velkým pomocníkem a vyřešit dosud neřešitelné.

Já a náš rozkládací jídelní stůl. Dědictví po manželově rodině. Když jsme se stěhovali do nového bydlení, byla to jedna z věcí,  u níž jsme dlouho neváhali. Chceme zachránit. Přestože horní deka dostala (i díky našemu předchozímu nešetrnému využívání jako improvizovaný stolek na pokojové květiny) pořádně na frak. 

V plánu bylo přenechat stůl stolařovi k renovaci. Ale z plánu sešlo. Pustila jsem se tedy do renovace sama. Vyzbrojena nulovou vlastní znalostí a lehce pokročilou radou mého muže vytasila jsem se na milou desku s chemickým odstraňovačem laku s tím, že následně stůl namořím lazurou a přetřu bezbarvým lakem.

JENŽE on mrška starý lak dolů zrovna moc nechtěl. Na některých místech trochu, na jiných téměř nic. "Vyřešilo" to poctivých pár vrstev lazury i bezbarvého laku. Rozdíly ve výšce laku se tak ztratily... ale s nimi bohužel i to nejhezčí na dýhované desce - krásná kresba dřeva :-(

Po čase jsem opakovala akci znovu (malinké Viki se tehdy podařilo splašit centrofix a počmárat "renovovanou" desku). To byla další příležitost vše napravit. Ale ani napodruhé barva nešla dolů... Opět nezabral chemický odstraňovač laku a lak šel po novými nánosy dalšího laku dolů ještě hůř...

Muž v té chvíli zavelel dost a na pár let jsem neměla odvahu o stolu ani promluvit... Ale já v mezičase trochu uzrála a také dostala pár neviditelných povzbuzení od jiných, zkušenějších, které byly o kus dál... Viděla jsem výsledky a neváhala už ani minutu o tom, že do třetice to bude opravdu nejlepší .-)

Zanevřela jsem na chemii a vytáhla z manželovy skříně v garáži svou novou zbraň. Obětovala pár svých pracovních hodin během časného odpoledne a pustila se do práce. Tajně, samozřejmě .-)

Rodina dorazila domů v okamžiku, kdy už byl téměř všechen lak pryč a nezbývalo, než se s novou situací smířit .-) Po odstranění laku horkovzdušnou pistolí bylo třeba celou desku ještě pořádně osmírkovat dohladka. Pak už jen natřít bezbarvým lakem a začít znovu užívat :-)

Nohy stolu a základ konstrukce stolu jsou v pořádku, zbývají tak už jen dvě křídla stolu, která využíváme jen při rozkládání stolu, čekáme-li velké návštěvy. Ale to už zvládnu levou zadní .-)

A tady ještě malá exkurze do zákulisí :-)

Pracovala jsem v garáži, stačilo přenést jen desku. Takto vypadala, než jsem zkusila její třetí "restart" .-)

Tady už jsem začala (pravý horní roh) a učila se, co horkovzdušná pistole umí a jak s ní pracovat, aby to šlo co nejrychleji a současně nejbezpečněji. Pracovala jsem v hrubých kožených rukavicích. Uvolněné nánosy barvy (konzistencí asi jako hodně hustá žvýkačka nebo ještě lépe tekutý karamel) bylo třeba průběžně se škrabky sundávat rukavicí.

Detail rohu, u něhož jsem práci začala.

Už mám za sebou půlku a deska se začíná "vybarvovat" - k mé spokojenosti :-)

Jiný úhel pohledu.

Tady je krásně vidět, jakým zbytečným balastem jsem stůl během prvních, ne zcela úspěšných, renovacích zaťabrala...

A tady už je hotovo - laky komplet dole a navíc i osmirkováno silnějším smirkovým papírem. To vám byla ale pořádná fuška. Zvažovala jsem hoblík, ale vzhledem k tomu, že jde o dýhu, bála jsem se, že bych si ji elektrickým hoblíkem celou sundala dolů, tak pěkně "růčo" a najemno .-) Už byla skoro tma a špatné světlo, ale já už v té chvíli věděla, že se mi to bude líbit :-)

Výsledek už jste viděli v koláži, tak tady jen pro srovnání roh stolu, na němž je vidět upravená horní deska a spodní - křídlo rozkládacího stolu, které teprve na renovaci čeká, stejně jako potah na Viktorčině židli, který budu muset vyprat a vážně nevím jak, aby všechny ty poslední skvrny zmizely...

A ještě jednou pro srovnání.

A tady pro srovnání vytažené jedno křídlo stolu - křídla na tom byla trochu lépe než deska, ale líbí se mi ten trochu surovější vzhled desky, takže křídla chci zrenovovat stejně.

Ještě jednou :-)

 A to je v tuto chvíli vše.

Mějte krásný den

A.