pondělí 19. června 2017

Není to škoda?

Krásný den,

původně jsem chtěla napsat úplně jiný příspěvek, který má vazbu na můj poslední šicí výstup. Protože těch ušitých produktů, které vzešly z mých rukou, je v poslední době ale docela hodně, zatoulala jsem se při jeho psaní úvahami trochu jinam... A chce to naléhavě ven. Snad mi to pro dnešek odpustíte, slibuji, že ani o ten šicí příspěvek vás určitě neošidím .-)

V poslední době mám pocit, jako bych vyběhla na šicí maraton, který nemá konce. Přestože je zahradních zakázek stále dost a rozhodně se nenudím, přibylo i zakázek šicích. Ty sice stále beru víc jako koníčka než způsob, jak vydělávat, přes tento fakt ale neumím k tvoření přistupovat s menší zodpovědností či úsilím o co nejdokonalejší výsledek. Díky narůstajícímu objemu výrobků, které jdou "na export" jsem jim tak musela ukrojit časový prostor věnovaný dosud pouze mému zahradnímu podnikání a několika dalším nezahradním pracovním aktivitám. Myslím, že si to zaslouží, když už jsem si zřídila na Fleru i malý obchůdek a pracuji (s asi třičtvrtěroční přestávkou rok) na vybudování vlastního e-shopu, kde bych mohla nabízet své výrobky bez navýšení cen o provizi odváděnou Fleru.

Občas nad mým životním přesednutím někteří kroutí hlavou, ale co jsem se rozhodla nadobro odejít z pozice kolegy i vedoucími pracovníky uznávaného zaměstnance do nejistého prostředí malého podnikatele, jako by se mi stále otevíraly nové obzory, přicházela řada "AHA" momentů a upravovalo mé dosavadní vidění světa. Myslím, že práce zaměstnance, byť zajímavá a občas i více či méně adrenalinová (což se mi docela líbilo), mi začínala být těsná.



Velmi mi při mém rozšiřování obzorů pomáhá uvědomění si, že nikomu nemusím vysvětlovat, zodpovídat se z toho, čemu jsem se rozhodla a proč svůj čas věnovat (píšu to s vědomím, že jsou pro mne mí nejbližší to nejvíc, co na světě mám a vždy pro mne budou na prvním místě). 

Myslím si, že lidé mohou dokázat hodně věcí, pokud to myslí opravdu vážně, ale často je od jejich úsilí zrazují pochybnosti živené výrazy nepochopení, zklamání, překvapení jiných lidí, kteří žijí v přesvědčení, že pokud člověk nastoupil na trase Ostrava-Praha do rychlíku, nemůže dokončit svou cestu jinak než v některém z vagónů tohoto vlaku v určitý stanovený čas... A přitom je tolik jiných možností, jak do Prahy docestovat, ovlivněné tím, co se udá poté, co ve vlaku sedíte .-)

Zjistila jsem, že stejné procitnutí vnímá i mnoho dalších mých známých, kamarádů či dalších osobností, o nichž jsem někde četla nebo s nimi slyšela vést rozhovory v TV či rádiu, kteří se rozhodli přes úspěšnou kariéru ve svém oboru (často vystudovaném na VŠ) odejít a začít znovu a často někde úplně jinde. A po určité době se dokázali rovněž prosadit a často být (alespoň v mých očích) ještě úspěšnější, navíc v práci, která je maximálně naplňuje, uspokojuje, činí je šťastnými. Všichni tito lidé jsou mi velkou inspirací a potvrzením, že to jde! Za všechny třeba rozhovor na DVTV, který jsem shlédla před pár dny nebo poslední příspěvek Krkavčí matky, která jinými slovy popisuje mnohé to, co sama cítím.

V naší společnosti se stále hodně dá na to, jak "prestižní" pozici člověk zastává, jak velký dům si postavil, vůz jaké značky stojí v jeho garáži, zda vystudoval vysokou školu, s kolika "dobře postavenými" osobnostmi si klepe po rameni a nedejbože ještě tyká... čím vším zahrne své děti atd. 

V takovém prostředí vypadáte trochu jako blázen, když s titulem inženýra, který patřil na škole mezi nejlepší v ročníku a měl pověst bezproblémového zaměstnance, zajdete vlastníma rukama v pracovním oděvu osadit do obce, v níž žijete, nové záhony, které jste navrhli nebo sednete rádi za šicí stroj a jako švadlenka ušijete na zakázku něco, co udělá jiným radost... (tedy vedle projektování zahrad, což by tedy ještě s odřenýma ušima asi šlo :-))


"Není to škoda? Není škoda, žes to všechno zahodila?", slyším občas nahlas či mezi řádky nevyřčenou otázku jiných (naštěstí nikdy tohle nepadlo ani od mých rodičů, sester, mého muže či jeho mamky a jsem přesvědčena, že bych neslyšela ani od jeho tatínka, kdyby ještě žil). 

NENÍ! Jsem přesvědčená, že zažívám to nejlepší období své pracovní kariéry a čím víc o tom přemýšlím, tak tím víc jsem si jista tím, že jsem k tomuto bodu jednou měla dojít a vše, co bylo před ním, nebylo marné a nějakým způsobem se v dobrém promítá do toho, čemu se věnuji nyní. Skutečně úplně všechno, ačkoliv bych tomu dříve nevěřila. Střední i vysoká škola i všechny mé pracovní aktivity, které předcházely mému pracovnímu "osamostatnění se". Jen možná v jiné podobě aplikace znalostí, poznatků, dovedností, než bych já či kdokoliv jiný dříve čekal :-) V neuvěřitelných kombinacích. 

Vidím příležitosti, možnosti, které bych dříve neviděla. Dostávám nápady, které bych dříve nedostávala. Zvládám věci, o nichž bych nevěřila, že je kdy zvládnu... Miluji svobodu, která mi dává tolik možností, jak k řešení toho či jiného pracovního problému přistoupit a současně zodpovědnost, která se k tomu ruku v ruce váže. Miluji svobodu, kterou mám při rozhodování, zda soustředit svůj hledáček pouze jedním směrem či uhnout alespoň občas pohledem vlevo či vpravo a zpestřit zaběhnutý režim o něco zajímavého, abych neupadla do stereotypu a mohla se stále těšit ze své nově vybrané životní cesty. Vše do sebe dokonale zapadá jako mozaika z tisíce střípků. Škoda by byla, kdybych všechno zahodila tím, že bych se na tu novou cestu alespoň nepokusila vydat.

Snad tento příspěvek alespoň trochu přispěje k zamyšlení ty z vás, kteří už delší dobu přešlapují z místa na místo. Ať už jde o to začít podnikat, změnit zaměstnavatele, profesi, studovat školu... Je úplně jedno, z jakých poměrů pocházíte, jakou školu jste vystudovali, jak dlouho již pracujete u jednoho zaměstnavatele... a co si o tom budou myslet jiní. Cítíte-li, že je čas udělat "správnou" věc a opravdu to chcete, běžte do toho! Je to risk. Je to investice do neznáma. Ale bez rizika přinese investice sice více méně jistý, ale často jen nepatrný zisk (a nemám teď na mysli jen peníze, ale i takové hodnoty, jakými jsou štěstí, zdraví, radost z práce...).

Mějte krásný den

A.

PS: Mimochodem - na fotce je další místo, na které jsme umístili druhou houpací síť, taková je o ní rvačka :-)

22 komentářů:

  1. Aničko, přečetla jsem jedním dechem a naprosto s tebou souhlasím. Právě na té změně je obdivuhodná i taková, řekla bych, statečnost se vzdát "teplého" místa a jít do určitého rizika. A v tom, když vše vyjde, je potom ta svoboda, to štěstí, to zklidnění. Nemusím vlastnit bohatství, abych byla bohatá...
    Jsem ráda,že si tvé názory mohu přečíst a že mne to vše utvrzuje v tom, že ne všichni se honí jenom za třpytivými diamanty, že je vidí naprosto v něčem jiném.
    Ať se ti ve všem stále jenom daří. Šťastná matka = šťastná rodina - a to není málo.
    Ála

    PS. Kšiltovka Jonáškovi padla jako ulitá a moc mu sluší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Álo, děkuji moc za úplně první a tolik pozitivní komentář k mému příspěvku. Hodně jsem přemýšlela o vztahu "šťastná matka = šťastná rodina" a jsem přesvědčena, že to hodně platí. I to je jedna z věcí, která mě motivuje k tomu, jít jinou cestou než tou, na kterou jsem se původně vydala po studiích, byť už byla docela pěkně vyšlapaná a zametená :-) K PS: to mám velkou radost, moc díky za zprávu .-)

      Měj se krásně A.

      Vymazat
  2. Milá Aničko moc krásný a otevřený článek a plně s Tebou souhlasím. Moc Ti fandím a držím palce, aby se Ti všechny Tvé plány a projekty dařily tak jako dosud. Obdivuji lidi, kteří se takto rozhodnou a jdou si za svým cílem a naplněním svých snů. Myslím, že jen takto člověk dosáhne uspokojení a je šťastný v životě a určitě to takto pak vnímá i Tvé okolí a především rodina :-) A není to vůbec o penězích a blahobytu...měj se krásně, srdečně zdraví Katka z Těšína :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Kači, nějaký čas jsme nebyly v kontaktu, tak doufám, že se vám doma daří a že snad i budování zahrádky se pomalu rozjelo tím správným směrem. Pokud byste potřebovali něco probrat (někdy otázky vyvstanou až při samotné realizaci návrhu), určitě se neostýchej a ozvi se. Každopádně moc děkuji za vřelé přijetí mého příspěvku, moc mě potěšilo, že v tom svém pohledu na svět nejsem osamocena :-) Krásné dny A.

      Vymazat
  3. Aničko, krásně si to napsala. A já můžu jen potvrdit, já takhle zariskovala v roce 2009 a vyplatilo se. Nyní jsem šťastná, spokojená a hlavně svobodná. A určitě bych už neměnila. Když kolem sebe slyším, "jak je to v práci hrozný, zabitý čas, špatný kolektiv, málo dovolené, málo peněz...." Já nemám téměř žádnou dovolenou /a nebo mám pořád dovolenou:-)?/,peníze vždy nejistý, ale jsem bohatá v tom, že dělám něco, co mě baví, naplňuje, ale hlavně ta práce je za mnou vidět, má smysl a hlavně dělá lidem radost. A to si myslím je to, co člověka neskutečně obohatí-né peníze. Ty jsou až někde vzadu. Takže ti Aničko ve všem dávám za pravdu a jestli je tu někdo, kdo váhá jestli se taky vydat vlastní cestou, tak říkám ANO. Je ale potřeba věnovat se tomu naplno a ty výsledky se dostaví. Vím o čem mluvím-keramička Lavender:-) P.S: Aničko gratuluji ti k tvému rozhodnutí a budu držet palce, jsi na dobré cestě, Pavla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavlo, moc díky za reakci a především sdílení vlastní pozitivní zkušenosti. Jedno bych ale zdůraznila - člověk opravdu musí chtít a musí se tomu věnovat naplno, to si mnoho lidí neuvědomuje, nepřizná. Dnes hodně lidí čeká okamžité výsledky bez práce a diví se, že se nedostavují očekávané výsledky. Ale takto to nefunguje a pokud ano, tak jen krátkodobě. Ještě jednou díky, na své nové cestě už jsem víc než rok, tak snad ty nejkritičtější okamžiky už mám za sebou .-) Krásné dny A.

      Vymazat
  4. Aničko, taky jsem tenhle článek četla se zaujetím, kolikrát si taky říkám, zda nezměnit...........Moc ti fandím, máš plno krásných nápadů a hlavně, Aničko, jsi moc pracovitá, je to vidět z každého tvého příspěvku a to je taky velmi důležité.
    přeji moc krásných svobodných dnů. Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majko, to si musí každý vyhodnotit sám. Neznám však nikoho, kdo se rozhodl změnit svou práci, profesi, školu, tvrdě si za tím šel a pak by toho litoval. Hodně v takových situacích pomáhá tzv. vizualizace, představíš si stav, jaké to bude, až se ta věc, ke které ses rozhodla, stane. Velmi konkrétně a jasně. Hlava si to uloží, naprogramuje a sama bude vidět ty příležitosti, ty možnosti a povede Tě. Zní to jako scifi, ale ono to asi opravdu funguje. Sama jsem to asi uplatňovala podvědomě taky a teď s odstupem času, kdy jsem narazila na zajímavý článek o vizualizaci, zjistila jsem, že to u mě asi proběhlo/probíhá. Když totiž v hlavě vizualizuješ to, co chceš, je pro mozek jednodušší se k tomu dobrat a koncentrovat na to své síly .-) Takže držím pěsti, aby ses i Ty posunula tam, kam potřebuješ a bylo Ti v té nové situaci fajn .-) Krásné dny A.

      Vymazat
  5. Aničko, to, že jsi spokojená, tvá práce tě naplňuje a daří se ti v ní, je tou největší odměnou. Málokoho jeho zaměstnání baví, v práci spíše přežívá, chodí do ní jen kvůli tomu aby vydělal potřebné peníze... Třeba by i rád zaměstnání změnil, ale chybí mu to potřebné odhodlání a odvaha... Vidím to na své mamce, je ve stejném zaměstnání už skoro 20 let, je to fyzicky náročná práce a dost ji zmáhá, jenže jinou práci ani nechce, protože se bojí, že by jinou práci nenašla nebo že by byla hůř placená atd...
    Jsem ráda, že se ti takhle daří, jen tak dál, moc ti to přeju! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, když člověk cítí, že jsou lidé, se kterými pracuje, spokojení a že jeho práce má svůj smysl, pomáhá, je to skvělý pocit a skutečně ta největší odměna, kterou může dostat. :-) Já se do práce vždycky těšila i jako zaměstnanec, ať už jsem dělala cokoliv. Pokud to tak přestávalo být, začala jsem to řešit. Prací trávím velkou část svého života, proto je pro mě hodně důležité, aby mne bavila, naplňovala, abych měla dobré vztahy s kolegy, abych se na ni stále těšila. Jinak mě hrozně ubíjí. Postoji Tvé maminky rozumím, ale má určitě před sebou ještě dost let na to, aby se někde trápila, třeba bys jí v tomto ohledu mohla hodně pomoci Ty :-) Měj se krásně A.

      Vymazat
  6. Aničko, přečetla jsem jedním dechem :-) Držím palečky a přeji jen to nejlepší ! Takových odvážných lidí, jako jste Vy, není nikdy dost. Obdivuji Vás a smekám. Mějte krásný den, Miluše

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miluško, moc děkuji za pozitivní reakci i podporu :-) Krásné dny A.

      Vymazat
  7. Dobrý den, Aničko.Mluvíte mi z duše.S manželem jsme se rozhodli hned po změně režimu se postavit na vl.nohy. Začátky byly sice krušný,zadlužili jsme se u banky, ale zvládli jsme to.Když se začlo dařit, tak jsme postupně přicházeli o letité "kamarády".Firmu jsme v začátcích důchodu prodali.Přeji Vám vše nej.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martino, moc děkuji za sdílení vlastní zkušenosti. Vč. té smutnější části o kamarádech, kteří byli a pak odešli. I to k životu bohužel patří. Ale člověka to mrzí o to víc, čím víc do vztahu investoval... Přeji krásné dny v důchodu, který Vám na druhou stranu určitě více uvolnil ruce věnovat se tomu, co Vás baví, třeba i víc cestovat a trávit čas s vnoučátky... :-) Krásné dny do Českého ráje! A.

      Vymazat
  8. Aničko, myslím, že se skutečně věnujete činnostem, které Vás naplňují, máte prostě radost z povedeného díla, ať je to návrh zahrady posléze zrealizovaný do skutečné podoby či kreativní šití, vkusné a precizní zároveň. Myslím si, že dnes doba přeje změnám a kdo chce, může tuto změnu a cestu zkusit. Samozřejmě, však rozumný člověk musí zvážit i rizika. Lépe se bude podnikat někomu, kdo má zázemí, rozvahu, cíle, vychytá poptávku v místě a čase, než někomu, kdo již na počátku této cesty je nějakým způsobem handicapovaný...třeba finančně, nemá podporu atd... v místě je místo jednoho pekaře pekařů deset... Potom mu nezbývá nic jiného, než být lepší než ti ostatní pekaři...Ne vždycky se zdaří být nejlepší, nejlevnější atd. Ale Váš článek je o něčem jiném...o tom, že vystudujete prestižní obor, získáte kvalitní práci, stanete se odborníkem v určitém oboru, a poté toto opustíte a vrhnete se jiným směrem a najednou zjistíte, že i zde jste úspěšná, originální, a že Vás toto Vámi vybrané nové, naplňuje stejně jako to staré... No to je tím, že jste inteligentní žena, šikovná a pracovitá zároveň a máte to "v hlavě" srovnané". Nikde není řečeno, že se třeba k původnímu oboru nevrátíme, třeba, až děti povyrostou a budou více samostatné zjistíte, že je třeba dobře spravovat a rozdělovat peníze na užitečné věci se zárukou jejich legálního využití... A třeba zase začnete od počátku. A za rok najednou zjistíte, že to jde, že navazujete na to, co jste před 15 lety opustila. S rozmyslem, s čistou hlavou. Podstatné je, že vše je Vaše volba, Vaše svobodné rozhodnutí. Krásný den a díky za Vaše články.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diano, moc děkuji za komentář a hezké zamyšlení zároveň. Určitě souhlasím, že rozhodování o tak velkých změnách musí zahrnovat i úvahy o možných rizicích. I u mne to nebylo jinak. Má odvaha stála a padala s tím, jak se k tomu stavěli mí nejbližší, především můj muž. Paradoxně ačkoliv já jsem byla vždycky ta odvážnější, co si špatné připouštěla jen nerada a by více nabita optimistickými vizemi o tom, jak se věcí budou odehrávat a můj muž je konzervativec, který má rád věci, jak jsou a nerad riskuje, vidí spíše ty problémy, které by mohly nastat, v tomto případě se naše role obrátily. Já byla ta, co se bála, měla strach z toho, jak budu získávat zakázky, jak to všechno zvládneme, pokud se mi nebude dařit, zda na to vůbec mám... Můj muž mne velmi podpořil a jeho rozhodnost v dané věci mne možná proto uklidnila o to víc, protože vím, že není takový blázen, aby se pouštěl (nebo nechal mě pouštět do něčeho, o čem by byl přesvědčen, že je naprostá hloupost). On byl ten, který mě uklidnil, když mi řekl, že ode mne nečeká žádná zlatá vejce (já do té doby hodně měřila svůj "úspěch", "hodnotu" číslem napsaným na výplatním lístku). To bylo velké vysvobození, protože ty úvahy o finančním zajištění mne tahaly stále dolů...

      A víc než kdy jindy tvrdím, že už nebudu říkat "už nikdy" - protože člověk opravdu neví, kam ho cesty zavedou. Dávám věcem volný průběh, plynout je, jak jdou a uvidíme. Zjistila jsem, že tak je mi nejlépe. Žádné tvrdé násilí, prostě beru to, co mi osud přinese a snažím se nacházet ta pozitiva :-) Krásné dny a ještě jednou hodně děkuji. A.

      Vymazat
  9. Aničko, pěkné zamyšlení...Opravdu ne každý má odvahu zariskovat, jít do neznáma, nevěří si... a nebo mu jen vyhovuje být tam kde je a neustále reptat jak je to v práci hrozné... Hrozně důležité je mít podporu u svých nejbližších, kteří Ti fandí a věří v Tebe. Člověk když chce, dokáže hodně, spoustu nových věcí se naučí, jen mít tu odvahu a nebýt líný. Aničko, moc Ti fandím! :-) Přeji Ti, ať Tvé pracovní plány vycházejí (ale nejenom prací je člověk živ) a hlavně - ať jste doma spokojeni, máte se rádi...D. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dášo, souhlasím a jak už jsem psala výše Dianě, bez mého muže bych to možná nezvládla :-) A k tomu vztahu "práce versus volný čas" - já vím, ale je to někdy těžké. Pro mě práce neznamená jen práci jako takovou, ale i ty vztahy, kterou jsou za tím, možná proto jí věnuji tolik času. Krásné dny A.

      Vymazat
  10. Není to škoda. Ba naopak, obrovské štěstí, když může člověk dělat to, co ho baví a co ho naplňuje. Aničko, moc Vám fandím a ať se nadále daří.
    Krásné léto.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dášo, moc děkuji za podporu :-) Krásné dny A.

      Vymazat
  11. Aničko, už nemám čas být denně u pc, ale ráda zajdu, když mám chvilku. Zajdu, když hledám inspiraci ke tvoření, zajdu, když mě bolí dušička. Držím palečky a souhlasím s tebou.
    Krásné dny.
    Bohunka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohunko, moc děkuji za zastavení i komentář. Ať se daří i Tobě! Krásný den A.

      Vymazat

Děkuji za vaši návštěvu i chvilku na komentář, který mi zde po sobě zanecháváte. Dáváte mi tak najevo, že se vás mne psaní či fotky nějakým způsobem dotýká.

Chci přinášet především inspiraci, radost, povzbuzení, zamyšlení.... k tématům, které mě samotnou zajímají nebo na ně sama hledám odpovědi, i když jsou někdy z těch, na které se názory hodně různí.

Díky za slušnost, ohleduplnost k ostatním a odvahu podepsat se pod svůj vlastní názor.

Mějte krásný den

Anna