úterý 14. listopadu 2017

Přešla jsem na těžší kalibr...

... a vzala si ke svému tvoření na výpomoc pistoli... Horkovzdušnou. Vyhýbala jsem se jí dlouho jako čert kříže, ale pochopila jsem, že mi může být velkým pomocníkem a vyřešit dosud neřešitelné.

Já a náš rozkládací jídelní stůl. Dědictví po manželově rodině. Když jsme se stěhovali do nového bydlení, byla to jedna z věcí,  u níž jsme dlouho neváhali. Chceme zachránit. Přestože horní deka dostala (i díky našemu předchozímu nešetrnému využívání jako improvizovaný stolek na pokojové květiny) pořádně na frak. 

V plánu bylo přenechat stůl stolařovi k renovaci. Ale z plánu sešlo. Pustila jsem se tedy do renovace sama. Vyzbrojena nulovou vlastní znalostí a lehce pokročilou radou mého muže vytasila jsem se na milou desku s chemickým odstraňovačem laku s tím, že následně stůl namořím lazurou a přetřu bezbarvým lakem.

JENŽE on mrška starý lak dolů zrovna moc nechtěl. Na některých místech trochu, na jiných téměř nic. "Vyřešilo" to poctivých pár vrstev lazury i bezbarvého laku. Rozdíly ve výšce laku se tak ztratily... ale s nimi bohužel i to nejhezčí na dýhované desce - krásná kresba dřeva :-(

Po čase jsem opakovala akci znovu (malinké Viki se tehdy podařilo splašit centrofix a počmárat "renovovanou" desku). To byla další příležitost vše napravit. Ale ani napodruhé barva nešla dolů... Opět nezabral chemický odstraňovač laku a lak šel po novými nánosy dalšího laku dolů ještě hůř...

Muž v té chvíli zavelel dost a na pár let jsem neměla odvahu o stolu ani promluvit... Ale já v mezičase trochu uzrála a také dostala pár neviditelných povzbuzení od jiných, zkušenějších, které byly o kus dál... Viděla jsem výsledky a neváhala už ani minutu o tom, že do třetice to bude opravdu nejlepší .-)

Zanevřela jsem na chemii a vytáhla z manželovy skříně v garáži svou novou zbraň. Obětovala pár svých pracovních hodin během časného odpoledne a pustila se do práce. Tajně, samozřejmě .-)

Rodina dorazila domů v okamžiku, kdy už byl téměř všechen lak pryč a nezbývalo, než se s novou situací smířit .-) Po odstranění laku horkovzdušnou pistolí bylo třeba celou desku ještě pořádně osmírkovat dohladka. Pak už jen natřít bezbarvým lakem a začít znovu užívat :-)


Nohy stolu a základ konstrukce stolu jsou v pořádku, zbývají tak už jen dvě křídla stolu, která využíváme jen při rozkládání stolu, čekáme-li velké návštěvy. Ale to už zvládnu levou zadní .-)

A tady ještě malá exkurze do zákulisí :-)

Pracovala jsem v garáži, stačilo přenést jen desku. Takto vypadala, než jsem zkusila její třetí "restart" .-)


Tady už jsem začala (pravý horní roh) a učila se, co horkovzdušná pistole umí a jak s ní pracovat, aby to šlo co nejrychleji a současně nejbezpečněji. Pracovala jsem v hrubých kožených rukavicích. Uvolněné nánosy barvy (konzistencí asi jako hodně hustá žvýkačka nebo ještě lépe tekutý karamel) bylo třeba průběžně se škrabky sundávat rukavicí.


Detail rohu, u něhož jsem práci začala.


Už mám za sebou půlku a deska se začíná "vybarvovat" - k mé spokojenosti :-)


Jiný úhel pohledu.


Tady je krásně vidět, jakým zbytečným balastem jsem stůl během prvních, ne zcela úspěšných, renovacích zaťabrala...


A tady už je hotovo - laky komplet dole a navíc i osmirkováno silnějším smirkovým papírem. To vám byla ale pořádná fuška. Zvažovala jsem hoblík, ale vzhledem k tomu, že jde o dýhu, bála jsem se, že bych si ji elektrickým hoblíkem celou sundala dolů, tak pěkně "růčo" a najemno .-) Už byla skoro tma a špatné světlo, ale já už v té chvíli věděla, že se mi to bude líbit :-)


Výsledek už jste viděli v koláži, tak tady jen pro srovnání roh stolu, na němž je vidět upravená horní deska a spodní - křídlo rozkládacího stolu, které teprve na renovaci čeká, stejně jako potah na Viktorčině židli, který budu muset vyprat a vážně nevím jak, aby všechny ty poslední skvrny zmizely...


A ještě jednou pro srovnání.



A tady pro srovnání vytažené jedno křídlo stolu - křídla na tom byla trochu lépe než deska, ale líbí se mi ten trochu surovější vzhled desky, takže křídla chci zrenovovat stejně.


Ještě jednou :-)


 A to je v tuto chvíli vše.

Mějte krásný den

A.


6 komentářů:

  1. Aničko, jsi borka, nezalekneš se ničeho a na co sáhneš, to se ti daří. Inspiruji se u tebe hodně a smekám, do čeho všeho se dokážeš pustit a vykonat.
    Krásné podzimní dny.
    Bohunka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohunko, děkuji za milé psaní. Často se bojím, jak ty mé akce (obzvláště ty "tajné") dopadnou, ale něco uvnitř mě prostě žene dopředu, tak jdu do rizika, jak zpívá Jarek Nohavica... :-) Asi to bude slabším pudem sebezáchovy, jinak si to nedovedu vysvětlit... :-))) Ještě jednou díky, z nové podoby stolu mám sama velkou radost od počátku, ale pokud mi jej pochválí i někdo další, tak to víš, to potěší dvojnásob .-) Měj se krásně a hezké tvoření i Tobě přeji A.

      Vymazat
  2. Aničko, obdivuji. :-) Já se podobné nářadí, pomůcky bojím vzít do ruky...D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dášo, nevím, jestli je to mé počínání úplně hodné obdivu, možná spíš údivu nad tím, jak si stále tak hraji "s ohněm"... někdy si říkám, kdy to přijde, že tvrdě narazím... Snad to bude za hodně dlouho... :-)) Každopádně moc děkuji za ohlas. Krásné dny A.

      Vymazat
  3. No to sa ale krásne podarilo :-) parádny je stôl teraz, rozhodnutie bolo určite skvele! Náš stôl som tiež prerábala po tajme ( oznámila som len cez spravu že čo robím, ale neveril mi ) keď prišiel domov manžel bol v miernom šoku, ale rozdýchal to :-) Aj naďalej prajem takéto fajne prerábky :-) Maja

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majko, děkuji za ohlas. Moc mě potěšilo, že má má renovace stolu úspěch i u takové šikovné recyklátorky jako jste vy :-) Ač nevědomky, tak vy jste pro mne byla druhé a finální pomyslné nakopnutí, abych se hnula z místa. Díky za to! Já určitě nelituji a určitě ještě dotáhnu v podobném duchu i "křídla" stolu. Díky za milé zastavení i komentář a těším se na další inspirace i od Vás :-) A.

      Vymazat

Děkuji za vaši návštěvu i chvilku na komentář, který mi zde po sobě zanecháváte. Dáváte mi tak najevo, že se vás mne psaní či fotky nějakým způsobem dotýká.

Chci přinášet především inspiraci, radost, povzbuzení, zamyšlení.... k tématům, které mě samotnou zajímají nebo na ně sama hledám odpovědi, i když jsou někdy z těch, na které se názory hodně různí.

Díky za slušnost, ohleduplnost k ostatním a odvahu podepsat se pod svůj vlastní názor.

Mějte krásný den

Anna