Zahrada v polovině dubna a pár tipů na nové obyvatele do zahrádky...

... pokud byste uvažovali o rozšiřování záhonů či vyplnění "hluchých" míst ve stávajících záhonech a hledali inspiraci.

Mějte mne za blázna, ale za nejkrásnější rostliny v tomto čase stejně považuji trávy. Všechny ty druhy trav, které nám namixoval dodavatel travního semene do rožnovské travní směsi :-) Takhle pěkný odstín zelené (nejen) na trávníku uvidíme zase až za rok, takže si to teď docela užívám.

Ještě před jarním deštěm jsem ve středu stihla posekat celou zahradu a taky trochu "budovala"... Takové malé opáčko z loňského roku, snad budu mít letos více štěstí na srážky a příští rok už nebude třeba. To opáčko si ale nechám na příště :-)

Dnes tedy zeleno a taky trochu barevno, jak jinak :-)

Pracovně mám hodně napilno, jak už to bývá, když člověka baví a živí více věcí - sešlo se teď hodně práce ve třech různých oblastech, ve kterých působím a také každou volnou chvíli trávím prací na zahradě (to mám za odměnu, že jsem tak pilně pracovala .-)), na blog tedy nezbývá tolik času jako dřív, ale snažím se a nestěžuji si, chtěla jsem být vytížená, tak se mi toho dostává vrchovatě :-)

Květ rostliny na velkém obrázku většina z vás asi pozná - jde o bergenii srdčitou (Bergenia cordifolia) a na zahrádce ji mívala za mého dětství snad každá babička. Dnes si dobývá i srdce nejednoho majitele moderních zahrad, její použití je totiž velmi široké. Dokáže zapůsobit jak v romanticky laděné venkovské zahrádce, tak ultramoderně, stroze pojaté zahradě ve městě. Pokud se jí daří, vytvoří po čase velké skupiny rostlin v průměru až 1 či 1,5 metru a hodí se tak jako efektní podrostová rostlina. Ačkoliv bývá často zařazována mezi stínomilné rostliny, velmi dobře zvládá i slunečná stanoviště (tam i více kvete), pokud možno s dostatkem vláhy.

Letos na jaře jsem se na zahradě zamilovala do kouzelné červenozelené kombinace. Svěže zelenou barvu listů tavolníkovce jeřábolistého (Sorbaria sorbifolia "SEM") na malém obrázku vlevo nahoře doplňuje načervenalá barva nových výhonů. Ačkoliv se nedorůstá více než cca 1 metru výšky, je to nezmar rozrůstající se do stran oddenky. V červenci pak vykvétá bílými květy. Má rád sluníčko a vlhkou půdu.

Svěže zelené jsou nyní i listy svídy bílé (cornus alba), které pak později ztmavnou a nejsou příliš zajímavé (kromě toho, že keř poměrně rychle vytvoří zelenou kulisu vysokou 2,5 až 3 m). Její význam však narůstá na podzim a v zimě, kdy její jasně červené pruty umocněné bílou barvou sněhu doslova září. Chcete-li ze svídy "vytřískat" ještě víc, kupte si kultivar "SIBIRICA VARIEGATA" s panašovaným listem. Bude na dálku působit, jako by kvetla, po celou sezónu. Má ráda sluníčko či polostín a jde o keř, který ledacos zvládne a taky vydrží! Občasné podmáčení, jílovitá půda...

Modrý květ na velkém obrázku patří zahradní sasance (Anemone). Vysadila jsem jich už loni více, ale zatím se tvářily velmi nesměle. Tahle modrá ale stojí za zastavení :-)

Drobné modrofialové květy nakvétají i u půdopokryvné tařičky (Aubrieta), už se nemohu dočkat, až modrofialové koberce na naší suché zídce vykvetou naplno. Zatím pomalu nakvétající žluté drobné květy tařice skalní brzy naplno rozjasní naší skalku. Stejně jako tařička se velmi dobře rozrůstá do nízkých koberců a také se velmi dobře sama vysemeňuje. S Viki už jsme identifikovaly několik "tařicích miminek" a budeme bedlivě sledovat, jak se jim daří dál :-)

Keř s růžovým květem je meruzalka krvavá (Ribes sanguineum "KING EDWARD VII") a až odkvete, získají její listy zajímavé žlutozelené žíhání. Dorůstá se do 1 až 2 metrů, prosperuje dobře na sluníčku a v polostínu a je velmi nenáročná. Možná vám jméno meruzalka něco říká v souvislosti s ovocnářstvím a nemýlí se ten, kdo hádá, že se meruzalky zlaté používají jako podnož pro stromkové formy rybízu, josty či angreštu :-) 

Keř v betonovém květináči, jenž mi před rokem pomohl vyrobit manžel, je loni vysazená tavola kalinolistá (Physocarpus opulifolius), konkrétně žlutolistý kultivar "DART'S GOLD" s bílými květy (které přijdou teprve v červnu). Na tavoly nedám dopustit, je to velmi odolný keř tzv. "do nepohody", který je dekorativní květem (bílý či růžový květ), ale také barvou listů (žlutozelené či červené až vínově červené). Zvládne i těžší půdy a občasné zamokření. Je o něco vyšší než meruzalka krvavá, počítejte s výškou 1,5-3 m v závislosti na kultivaru (v květináči pak bývá menší než ve volné půdě).

A taky trocha těch jarních výhledů do krajiny by neměla chybět :-)

A pár jarních cibulovin pro dobrou náladu (vysoké a nízké tulipánky, bílé modřence).

A to nejlepší nakonec :-)

Mějte krásné jarní dny

A.