Něco, co u růžích možná nevíte...

... aneb jak jsem se naučila efektivně využívat "kojící" čas :-)

Možná to znáte sami. Miminko pláče, má hlad a tak si sednete a začnete kojit... Sedíte a koukáte před sebe - v horším případě "do blba", v ještě horším na nějakou blbost v televizi, v lepším začnete přemýšlet, jak ten čas využit lépe (obzvlášť když se vám ho jinak moc nedostává)...

A tak si nejdřív začnete číst na etapy knížky o výchově dětí a jejich psychomotorickém vývoji (u druhého dítěte začínám konečně chápat, o čem se to tam mluví a že je to vážně velká věda :-)), pak začnete vyhledávat informace ohledně kojeneckých kolik (i když mám tohle už jednou za sebou, člověk rychle a rád na tato období pláče a utrpení zapomene a přijde-li dítě další, často začíná již jednou nastudované informace znovu vyhledávat). 

Když se věci "stabilizují", začnete se pídit po informacích, jak shodit těhotenská kila, se kterými vás (určitě nedopatřením) pustili z porodnice domů. 

No a pak po určité době zatoužíte po nějakém větším rozptýlení ... a začnete vyhledávat informace o tom, jak dělat z kopřivy jíchu a pohnojit jí rajčata, aby se měla dobře..., jak se zbavit mšic na růžích..., jak vyrobit dobrý bezinkový, mátový či meduňkový sirup...,  jak uvařit moc dobrou rajskou... či "špecle"..., zjišťujete mimoděk, že vám rostou na zahradě jedlé topinabury... 

No a to už máte většinou při kojení přistaven i stoleček s notebookem připojeným na internet :-)

Já jsem se takto postupně dopracovala až k růžím. Růže mám moc ráda a proto jsem si pár kousků navrhla i pro naší zahradu. Jedna věc je chtít růže vlastnit, pak je nakoupit a zasadit, druhá věc je ale umět se o ně dobře postarat tak, aby vám dělaly dlouho radost.

Letos na jaře jsem tak velmi dlouho dumala nad tím, jak je ostříhat. Všude se to sice hemžilo informacemi o sadových růžích, o floribundách, polyatkách.... a o tom, jak se o kterou z nich starat, že každá z jmenovaných skupin růží potřebuje své... Ale jak má proboha zahradník-laik poznat, že má na zahradě třeba floribundu?!

Na jaře jsem to tedy udělala tak nějak po svém a naše růže to naštěstí (zdá se bez úhony) přežily. Od příštího jara však budu mnohem poučenější - tento týden jsem totiž konečně narazila na článek, který doslova polopaticky vysvětluje, jak kterou ze skupin růží bezpečně poznáte. A jak kterou stříhat, už pak člověk najde opravdu všude :-)

Pokud také tápáte, tak jako jsem tápala doposud já, čtěte dál. Snad i vám níže uvedené informace pomohou.

Růže členíme do několika základních skupin, podle toho se pak odvíjí i způsob, jakým je řežeme. Jak už jsem zmínila, zařazení jednotlivých exemplářů do skupin je však trochu složitější.

Tzv. čajohybridy (růže velkokvěté) poznáme podle toho, že mají průměr otevřeného květu 9 cm a více, květ je plný, roste na lodyze samostatně nebo jen v málo rozvětveném květenství a průměrná výška rostlin je od 50 do 120 cm (jednotlivé výhony mohou růst výše). U těchto růží se uplatňuje radikální řez, po němž zbude jen asi 15 cm z třeba metrového keře.

Poznávacím znamením tzv. floribund (růže mnohokvěté) je výška od 50 do 120 cm a především menší květy (asi 6 - 9 cm), kterých roste vždy více pohromadě v květenství (4 - 9). Floribundy řežeme o poznání méně než čajohybridy a to tak, aby výška ponechané rostliny byla asi 30 cm.

Je-li naše růže velikosti od 50 do 120 cm doslova obsypána desítkami často i prázdných květů velkých jen kolem 4 cm, potom tato rostlina patří do skupiny tzv. polyantek (růže mnohokvěté). Tyto růže řezem zkrátíme přibližně na polovinu původní výšky, tedy asi na 50 cm.

Mohutné vzpřímené nebo mírně převislé keře, které převyšují 120 cm a mají často i tři metry a více, s květy různé velikosti, plnými i prázdnými, kvetoucími v červnu i později řadíme do skupiny růží sadových (jsou-li to druhy rostoucí divoce někde v přírodě, pak je označujeme jako botanické). U těchto růží řezem obvykle odstraníme pouze to zmrzlé, polámané a zahušťující a udržet tak keř v úhledném tvaru. Teprve po více letech u země vyřezáváme staré silné výhony a růže (nejlépe postupně) zmlazujeme.

Opírají-li se naše růže o konstrukce, označujeme je jako pnoucí. Dorůstají zpravidla tří až čtyř metrů. I v tomto případě může mít jejich kvetení nejrůznější podobu a řežeme je jako u předešlých sadových růží minimálně. Pečlivě se však snažíme jednotlivé větve vějířovitě přivazovat ke konstrukci, aby každá měla dostatek světla.

Některé růže tvoří malé kompaktní keříčky o výšce 30 - 50 cm. Ty označujeme jako miniaturní nebo také skalkové či trpasličí. Většinou opakovaně kvetou malými plnými květy. Při předjarním řezu je jen prosvětlujeme a odstraňujeme zbytky loňských odkvetlých květenství, čímž rostlinu snížíme asi na polovinu.

Předposlední skupinou jsou tzv. růže pokryvné. Jejich hlavním posláním je půdu neprostupně pokrýt, aby na ní nemohl růst plevel. Při předjarním řezu je usměrníme nůžkami na živé ploty na ideální výšku asi 50 cm. Růže pak zmlazujeme jednorázovým řezem u země až po více letech.

Zvláštním případem pěstování jsou růže stromkové. Tady je hlavním cílem udržet stranově vyváženou korunku, aby se rostlina nezlomila. Odrůdy s velkými květy řežeme více. 

Celý článek najdete v letošním dubnovém čísle časopisu Receptář.

Krásný den

Anička