Krásný sobotní den, milé čtenářky mého blogu,
také Vám tak rychle utíká čas? Už řadu týdnů se nemohu každý pátek se zbavit dojmu, že právě včera byla neděle a před sebou mám nový týden... a přitom mám další víkend před sebou :-)
Jestli je pravda, že když člověku utíká čas rychle, nenudí se a baví ho, co dělá, tak jsem vážně šťastný člověk. A opravdu jsem. Mám také zdravou rodinu, oba mí rodiče žijí, mám dvě hodné sestry a ještě i babičku. A dá se říct, že teď žiji i svůj sen.
Ještě před dvěma lety bych si řekla, že začít sama podnikat v nové oblasti mimo svůj původně vystudovaný obor je vážně úlet a ťukala bych si při tom na čelo.. a teď v tom vážně lítám :-)
Nikdy bych nevěřila, kolik dovedností i schopností nabytých v dřívějších dobách mi vedle nezbytného zahradnického know-how má nová profese umožní z dřívějších dob uplatnit, ale také rozvíjet. Píšu, vysvětluji, učím, vedu, organizuji, naslouchám, motivuji, povzbuzuji... ale také fotím, začínám opět kreslit, dělat jednoduchou grafiku, rozvíjet web, zkoušet práci s různými SW a učit "se" či svou práci prodávat (a to je asi nejtěžší, teď už se neschovám za hlavičku firmy či instituce, leda za své jméno :-)).
Mám skvělé klienty, se kterými je radost pracovat. Jsou tak různorodí a přitom mají (i máme) tolik společného. Kromě rozzářených očí mých dětí není mnoho věcí, které by dokázaly přebít ten skvělý pocit, když se vracíte ze schůzky od klienta domů dobití pozitivní energií (přestože jste měli našlapaný týden a z hromady hodin práce u počítače už vám hučí v hlavě a venku k tomu celý den lije jako z konve)... Jsem vděčna i za zpětnou vazbu, kterou od nich dostávám - utvrzuje mě pokračovat v tom, co dělám, jak k práci přistupuji a že poctivost se vyplácí.
Proto nelituji toho, co bylo, ani toho co je. A čím jsem starší, tím víc věřím v to, že někdo nahoře nade mnou drží ochrannou ruku a moc mi fandí. A čím víc se snažím a pracuji na sobě, tím víc krásných příležitostí mi staví do cesty. Někdy se mi dokonce zdá, že nechce, abych moc zahálela. Takže i když jeden pracovní projekt po čase opustím, téměř okamžitě se objeví jiný.
I když zdaleka už ne v takové míře jako během MD/RD, ale i přesto čas od času ráda odběhnu i ke svým tvořivým radostem - ručním pracím, všelikému tvoření i kutění (často v tandemu s mužem, kterého se mi stále daří alespoň občas k dalšímu novému kutilskému počinu přemluvit). Když se to podaří, o to víc si toho užívám a vážím.
Učím se ale také neplýtvat energií a časem na věci, které mi přestaly přinášet radost a dělala jsem je dlouho jen proto, že se ode mne očekávaly jako samozřejmost a taky proto, že nerada "potápím lodě, když chybí jiný kapitán". Bohužel však přes svou snahu přistupovat k tomu, do čeho se pouštím, zodpovědně, se nedokážu zbavit v takovém případě dojmu, že věci nedávám tolik, jako kdybych pro ni "hořela" a cítím, že je třeba odejít dříve, než mne dočista znechutí.
Mám totiž jedno sobecké přání - chci zůstat šťastným člověkem :-)
A teď jeden dotaz na vás - jste také šťastní? Chodíte svému štěstí naproti? A co děláte proto, aby "neuteklo"? :-)
Mějte se krásně, na nás už se sluníčko krásně usmívá z oblohy :-)
A.
Ještě před dvěma lety bych si řekla, že začít sama podnikat v nové oblasti mimo svůj původně vystudovaný obor je vážně úlet a ťukala bych si při tom na čelo.. a teď v tom vážně lítám :-)
Nikdy bych nevěřila, kolik dovedností i schopností nabytých v dřívějších dobách mi vedle nezbytného zahradnického know-how má nová profese umožní z dřívějších dob uplatnit, ale také rozvíjet. Píšu, vysvětluji, učím, vedu, organizuji, naslouchám, motivuji, povzbuzuji... ale také fotím, začínám opět kreslit, dělat jednoduchou grafiku, rozvíjet web, zkoušet práci s různými SW a učit "se" či svou práci prodávat (a to je asi nejtěžší, teď už se neschovám za hlavičku firmy či instituce, leda za své jméno :-)).
Mám skvělé klienty, se kterými je radost pracovat. Jsou tak různorodí a přitom mají (i máme) tolik společného. Kromě rozzářených očí mých dětí není mnoho věcí, které by dokázaly přebít ten skvělý pocit, když se vracíte ze schůzky od klienta domů dobití pozitivní energií (přestože jste měli našlapaný týden a z hromady hodin práce u počítače už vám hučí v hlavě a venku k tomu celý den lije jako z konve)... Jsem vděčna i za zpětnou vazbu, kterou od nich dostávám - utvrzuje mě pokračovat v tom, co dělám, jak k práci přistupuji a že poctivost se vyplácí.
Proto nelituji toho, co bylo, ani toho co je. A čím jsem starší, tím víc věřím v to, že někdo nahoře nade mnou drží ochrannou ruku a moc mi fandí. A čím víc se snažím a pracuji na sobě, tím víc krásných příležitostí mi staví do cesty. Někdy se mi dokonce zdá, že nechce, abych moc zahálela. Takže i když jeden pracovní projekt po čase opustím, téměř okamžitě se objeví jiný.
I když zdaleka už ne v takové míře jako během MD/RD, ale i přesto čas od času ráda odběhnu i ke svým tvořivým radostem - ručním pracím, všelikému tvoření i kutění (často v tandemu s mužem, kterého se mi stále daří alespoň občas k dalšímu novému kutilskému počinu přemluvit). Když se to podaří, o to víc si toho užívám a vážím.
Učím se ale také neplýtvat energií a časem na věci, které mi přestaly přinášet radost a dělala jsem je dlouho jen proto, že se ode mne očekávaly jako samozřejmost a taky proto, že nerada "potápím lodě, když chybí jiný kapitán". Bohužel však přes svou snahu přistupovat k tomu, do čeho se pouštím, zodpovědně, se nedokážu zbavit v takovém případě dojmu, že věci nedávám tolik, jako kdybych pro ni "hořela" a cítím, že je třeba odejít dříve, než mne dočista znechutí.
Mám totiž jedno sobecké přání - chci zůstat šťastným člověkem :-)
A teď jeden dotaz na vás - jste také šťastní? Chodíte svému štěstí naproti? A co děláte proto, aby "neuteklo"? :-)
Mějte se krásně, na nás už se sluníčko krásně usmívá z oblohy :-)
A.
Aničko, takováto vyznání mám moc ráda! Krásně se čte, když si pisatel uvědomuje, jaké má v životě štěstí, má správně nastavené hodnoty, a neprská a netrápí se kvůli hovadinám... To je dost nepříjemný nešvar v současnosti, ta věčná nespokojenost. A přitom se všichni máme jak prasátka v žitě...;-)
OdpovědětVymazatMusím říct, že první dva měsíce letošního roku byly hodně náročné. Ale od toho, abych se vzdala, a přestala za své štěstí bojovat, mě udržely právě ty chvíle, kdy jsem si řekla: "Tak tohle jsem si přesně představovala, takhle chci žít..." Všechno v životě jsem si vždycky musela vybojovat a vydřít, a o to víc si potom úspěchu a radosti vážím...;-)
Aničko, moc Ti přeju, aby sis životní štěstí uchovala! Aby se Ti dařilo pracovně, abys měla spokojenou rodinu, a aby Tě případná trápení posílila (k životu bohužel patří)...
Uuuuf, tak dneska jsem ta ukecaná já...:-) Děkuju za milé víkendové "nakopnutí":-)
P.
Péťo, děkuji za milou reakci, krásné přání i za tu Tvou dnešní ukecanost :-)
VymazatVěřím, že o "štěstí" se musí člověk trochu zasloužit. A začít lze třeba tím, že si bude každý den večer rekapitulovat, co pěkného se ten den událo. Někdy to jsou opravdu maličkosti, které dělají naše dny šťastnější. Píšu maličkosti, ale dodávám, že podstatné :-)
Krásný zbytek víkendu
A.
Pěkné sobotní ráno,
OdpovědětVymazati já moc děkuji za taková krásná a milá slova. Je paráda tak po ránu číst, že se někomu daří a baví jej to, co dělá a že je spokojený sám se sebou, svou rodinou (protože zdraví je opravdu to nejpodstatnější a ostatní už nějak dokážeme zvládnout sami) a s pokorou i s nadhledem dokáže brát to, co mu do cesty přichází. Díky za ten pohled. Je to velice inspirativní a moc Vám přeji, aby se Vám i nadále dařilo a zůstala jste šťastná a spokojená, protože takto dokážete pozitivně ovlivnit i většinu lidí, se kterými se setkáváte. :)
A já? Ano, s pokorou přiznávám, že jsem momentálně spokojená, byť ne všechno kolem mě je tak růžové, jak bych si představovala, ale to podstatné mám taky: zdravou a snad spokojenou rodinu, trochu času na sebe a své koníčky a štěstí beru jen jako prchavý okamžik nebo chvíli, kdy se mi něco podaří, kdy se podaří něco lidem, na nichž mi opravdu ze srdce záleží, a nebo takovou tu chvíli, kdy jsem na kopci a kochám se výhledem okolo, když pocítím sounáležitost s okolní přírodou, s lesem, atd. Snad to nezní moc "ujetě", ale snad mi rozumíte... :)
Krásný víkend, Peťka :)
Peťko, děkuji za návštěvu i chvilku na milý komentář :-)
VymazatNení to ale tak, že bych sama byla se sebou tak úplně spokojená. Ale učím se mít se víc ráda, nebýt k sobě tolik kritická a radovat se z úspěchů, pokroků, které udělám, ať už jde o cokoliv :-)
Když jsem začínala s podnikáním, měla jsem spoustu pochyb, ale taky jednu velkou jistotu - když to nezkusím teď, tak už nikdy. Přestala jsem hledat důvody, proč to nepůjde (snažila jsem se přitom zapomenout na hromadu teorie, kterou jsem si odnesla o podnikání ze školy, ona mě hrozně svazovala a dělala věci složitější, než ve skutečnosti jsou a byla v konečném důsledku skoro největší koulí u nohy) a soustředila se na hledání cest, jak to udělat, aby to šlo.
A k tomu pozitivnímu ovlivňování okolí - nedávno jsem četla velmi inspirativní rozhovor s Larrym Ellisonem (zakladatelem společnosti Oracle a současně mužem, který patří mezi deset nejbohatších lidí světa). Málokdo ví, z jakých poměrů pochází a že neměl zrovna ustláno na růžích. O to neuvěřitelněji zní, jak se dokázal vypracovat. Líbí se mi jeho doporučení, která není třeba vztahovat jen na oblast businessu, ale i v osobní rovině. Mezi ta nejzásadnější patří: 1. Samosoucit (= schopnost přistupovat k vlastnímu neúspěchu stejně, jako bychom přistupovali k neúspěchu svého nejlepšího přítele, nejspíš bychom jej uklidnili, povzbudili, podpořili, motivovali... ale nesráželi, což často činíme u sebe samotných, díky samosoucitu si tedy dovolíme činit chyby a chyby s sebou nesou nejen negativní stránku, ale jedno velké pozitivum - učí nás a když se učíme, posouváme se kupředu .-)) 2. Vděčnost za to, co již máme (pokud se budeme zaměřovat pouze na to, co ještě nemáme a čeho jsme ještě nedosáhli, můžeme tím degradovat všechny své dosavadní úspěchy jako nedostatečné, i když mohou být úžasné, nestačí nám, navíc se tím nastavujeme do režimu "nebudu spokojený, dokud nedosáhnu toho či ono v budoucnu... což se nemusí stát taky nikdy"). 3. Zaměření se na menší vítězství - stanovujme si malé, dosažitelné cíle a postupně je zvětšujme. Počáteční úspěchy přinesou větší motivaci pokračovat v našem úsilí dál... To je příklad vnitřního nastavení, který by měl být inspirací, pro mě tedy rozhodně je a velkou.
K Vaší pokoře, rozhodně nic z toho, co jste napsala, mi nepřišlo ani trochu "ujeté" :-)
Krásný zbytek soboty a hezkou neděli.
A.
Aničko, moc hezky napsané, mám ráda takové pozitivní osoby, sama se snažím být také taková, usmívat se na lidi kolem, být šťastná i z maličkostí, věřím, že taková energie se dá předat druhým. Vy rozhodně takovou osobou jste, mám ráda Váš blog, hlavně co se týče zahrady, sama si teď zažívám radosti s vlastní "kvetoucí zahradou", ke které jste mi byla velkou inspirací. Moc přeji hodně dalšího šťastného bytí :) Petra
VymazatPetro, děkuji za zastavení i milý komentář. Ne vždy se člověku podaří být pozitivní, ale čas od času stojí za to zastavit se a připomínat si, jak je to důležité a zkoušet to :-) Ono se to zase vrátí zpátky, třeba odjinud, ale vrátí .-) A k Vaší zahrádce - přeji, ať Vám pod rukama jen vzkvétá a dělá radost. Já jsem v té své opravdu šťastná .-) Krásné dny A.
VymazatAničko, krásné vyznání. :-) Já se musím naučit používat to, co jsi napsala v odpovědi nade mnou. Být více pozitivní! V poslední době mi to nějak moc nejde. Ale pravda je- každý strůjcem svého štěstí!
OdpovědětVymazatAničko, moc Ti přeji Tvoje štěstí! D. :-)
Dášo, děkuji za komentář. On si člověk v tom kvaltu, ve kterém většina z nás žije, často neuvědomí, co je opravdu důležité a zbytečně řeší hlouposti, trápí se... Donutí nás k tomu často až nějaká kritická situace. Věřím, že by v lepším vnímání toho, co máme, mohly pomoci i tipy, na které se odkazuješ. Pár takových lidí, kteří si každý den udělají čas na zastavení a připomenutí si toho, co dobrého se ten den stalo, jsem už potkala a byli obdivuhodně klidní, vyrovnaní, spokojení, šťastní... prostě všechno, co chce snad každý :-) Pa A.
Vymazat