Dobrodružství

Když jsem si minulou sobotu po našem dalším dlouhém, ale krásném běžeckém tréninku říkala, že už se Sandy těším na další společné dobrodružství, nečekala jsem, že mi je osud přihraje tak brzy :-) To včerejší jsme si obě (každá po svém) užily plnými doušky.

Vyběhly jsme s tím, že se dneska během cesty ukáže, kterým směrem a kam nás to dneska bude nejvíc táhnout...

Kopečky nad Hodoňovicemi běháme pravidelně, akorát během týdne za tmy, takže dnes to bylo i s hezkými výhledy k beskydským vrchům nebo k Metylovickému Čupku a Palkovickým hůrkám.

 

Když jsme doběhly až do Kunčiček u Bašky, dostala jsem skvělý nápad podívat se po půl roce na jedno z našich podbeskydských "moří" v Bašce. Chtělo to jen přeběhnout most nad naší Frýdlantskou "magistrálou" .-) Během léta bývá u přehrady docela plno, ale teď pusto prázdno, jen pár kačen a jedna paní venčící dva malé psy.

Oběhly jsme celou přehradu a já se pak v dobrém rozmaru rozhodla směrem k Pržnu vyrazit po nové cestě, kterou jsem doteď neznala.

Všechno vypadalo tak idylicky. Spousta různých odboček, které se místy zase scházely dohromady, kolem nich hodně nově postavených domečků, zahrádky, cesta přes lesík, příjemně zvlněný terén a pak hezké výhledy směrem k Lysé hoře... Říkala jsem si, tak tady budu chodit běhat častěji i přes léto, máme novou trasu.

Sice jsem nevěděla, kudy přesně běžím, ale SMĚR BYL DOBRÝ - Lysou horu jsme měly stále na dohled a cestu lemovala značená stezka "k vinotéce" (no který abstinent by odolal, že? :-))

Když jsem byla na vrcholu svého běžeckého blaha a kochání se okolím, zpevněná cesta skončila. Skončily i domy, které ji lemovaly. Zůstaly louky, pole a ty krásné výhledy k Lysé hoře.

Všimla jsem si menší vyštěrkované cesty podél zahrady u posledního domu v ulici... SMĚR BYL DOBRÝ - vypadalo to, že by mě mohla dovést k naší "spojce" mezi Pržnem a Baškou, tak jsme se vydaly po ní.

A tady začalo naše velké dobrodružství. Štěrková cestička skončila na kraji pole. Vedle zarostlý lesík. SMĚR BYL ALE STÁLE DOBRÝ :-) Vydaly jsme se tedy přes pole.

Kdybych se o to sama snažila, nikdy se mi to tak dobře nepovede... Trénink se zátěží jako malovaný a to doslova (domů doběhla dvě čuňata) :-) Na poli jsem na své běžecké trailové botičky nasbírala po 2 - 3 kilech bahýnka na každou nohu.

Zatímco Sandy byla z pole vyloženě nadšená, když se nad ním jako laňka zlehýnka nadnášela, já jsem se na tom vlhkém poli osetém obilím propadala s každým krokem vpřed 15 čísel dolů a nadávala jako stará Blažková :-)

Když jsme pole "přecupitaly" a já se později napojila na známou stezku podél Ostravice, slíbila jsem si, že už nikdy, ale opravdu nikdy nebudu brblat, když po tmě při běhu vpadnu botou do kaluží.

Prostě není nad bahno! :-)

Mějte hezké dny. Nás příští týden čekají jarní prázdniny :-)

A.