čtvrtek 14. února 2019

Už nechci "páchat" dobro...

... raději budu pracovat na sobě a doufat, že tím inspiruji i někoho dalšího :-)



Před dvěma dny na mě vykouklo na Facebooku jedno zajímavé video, které tady bohužel nemohu sdílet (kvůli tomu, že je vytvořené přímo přes Facebook a ne Youtube). Ale oslovilo mě natolik, že jsem jej slovo od slova přepsala do textu níže. Věřím totiž, že myšlenky v něm mohou přinést zamyšlení, "AHA" momenty, užitečnou inspiraci a v konečném důsledku i velkou úlevu i mnohým dalším.

Na své fanpage je zveřejnila Miluška Matoušová - autorka videa i projektu "Akademie celostního zdraví", o kterém píše na svém webu tady.

"Dneska o tom, co je to páchat dobro. Kdysi, když jsem se seznámila s tím, jak s námi manipulují lékaři, výrobci potravin, farmacie, jak nás ovládají. A když jsem viděla většinu lidí, jak jako ovce dělají všechno, jen aby měli klid, tak jsem byla z toho taková docela rozlícená. A měla jsem potřebu to vykřičet do světa. Každým člověkem pořádně potřást, aby se probral. Chtěla jsem zachránit svět a bojovat. Jenže za čas mi došlo, že bojem se stejně nic nezmění. Že boj přináší jenom protiútok nebo silnější obranný val. Jediný způsob, jak zlikvidovat cokoli, co se mi nelíbí, je nepotřebovat to. Prostě to ignorovat. Nepodporovat to já sám. Protože jenom tím, že to nebude nikdo potřebovat, tak to vyhnije samo. A taky mi došlo, že nemůžu změnit život nikoho jiného než ten svůj. Že spousta lidí vůbec žádnou změnu nechce. Že se nemůžu zlobit na to, že já už pochopila něco víc než ti druzí. Přitom včera jsem na tom byla úplně stejně. Že jediné, o koho se musím postarat, jsem já sama. Tohle poznání pro mě bylo osvobozující. Protože od té chvíle respektuju každého, co si vybere. Ivana, děti, klienty. Je na každém, co si vybere, protože on nejlépe ví, proč potřebuje tu zkušenost. Nebo třeba jeho duše to ví. Proč potřebuje jíst hnusy, aby byl nemocný. A tak to zkuste opravdu brát tak, že není žádné špatně a žádné dobře. Protože jsme každý jinde a každý potřebujeme něco jiného. Někdo potřebuje špatnou zkušenost a potom je z naší strany "páchání dobra", pokud ho chceme před tou zkušeností zachránit. V konečné fázi to ani nejde. Starejte se o sebe. A jen doufejte, že tím inspirujete druhé. A že se to bude dít, to si pište. Jste úžasní, tak to zkuste."

Ta myšlenka pro mě není nová. V různých obměnách se mi dostávala pod nos už delší dobu. Anabáze k tomuto vnitřnímu rozpoložení u mě ale chvíli trvala... 

Krásně výše uvedené podle mě shrnuje ve třech větách citát níže:


"Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil," 

na který jsem narazila v jedné z knih (Den, kdy jsem se naučil žít) francouzského psychologa Laurenta Gounnella, o kterém už jsem psala dříve.

A platí to podle mě obecně, nejen na oblast zdraví, ale i ekologii, politiku ad. (doplňte si sami).

Jak to máte vy? Snažíte se "páchat" dobro nebo dobrem spíše "inspirujete"? Případně máte jinou svou cestu, jak se vypořádat s "velkými věcmi", které vám dokážou hodně hnout žlučí?

Hezký večer

A.

8 komentářů:

  1. Je to citát (modlitba) od T. Akvinského - „Bože, daruj mi silu prijať, čo zmeniť nemôžem,
    odvahu zmeniť, čo zmeniť môžem a múdrosť rozoznať jedno od druhého.“ Stále to prízvukujem svojej dcére - nikoho nepresviedčať, nenútiť, nepoučovať a nehnevať sa, keď koná tak, že sa nám to nepáči - jediné, čo zaberie (možno, snáď) je vlastný príklad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, je to nejspíš tak. V té zmiňované knize bylo mnoho citátů. Na tuto modlitbu si vzpomínám velmi dobře, ale už jsem nebyla schopna rychle přiřadit autorství. Díky za doplnění i sdílení vlastní zkušenosti. A.

      Vymazat
  2. Přeji krásný den, velmi pěkný článěk a ta vložka je skutečně pravdivá. Páchat dobro, či ne. Samozřejmě, že ano. Dobro je tu od té doby, co je lidstvo. Ovšem nejlépe tedy páchat dobro, když o to někdo sám požádá. Někdy a to vlastně hodně často, si dotyčný nepožádá z různých důvodů a přesto máme ten pocit, že Musíme pomoci, jednoduchá rada, pokud je ten pocit nutkavý, učinte tak. Nikdy nic není náhoda a vším si vytváříme svůj osud, karmu, pokud to tak někdo chce i nazvat. Ve vesmíru musí být rovnováha a tak se snažme ji udržovat. Pokud se miska vah nakloní na jednu stranu, běžme ji dorovnávat na druhé a tak je to se vším. Jinak...správně nakročeno, držím palečky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Magierin, díky za zastavení i komentář i to držení palečků :-)

      "Páchat" dobro podle mě ne - protože přímo to slovo evokuje něco negativního, násilného a násilím se dobra podle mě dosáhnout nedá.

      "Konat" dobro nebo lépe "inspirovat" dobrem ale určitě ano - a bude to mít větší efekt - netlačím věci násilím, ale mohu jiné ovlivňovat pozitivně tím, jak se sama chovám, jednám. Chci-li změnu, já sama jí musím být.

      A budu-li ve svém konání "uvěřitelná", mohu přesvědčit někoho dalšího a ten zase dalšího atd. V tom vnímám zásadní rozdíl mezi "pácháním" dobra (byť v dobrém úmyslu) a "konáním dobra/inspirováním dobrem".

      A může to mít dvě hlavní roviny - může se jednat o páchání/konání dobra vůči jednotlivcům a nebo páchání/konání dobra týkajícího se "vyšších" věcí, které se dotýkají nás všech, nebo nás dokonce přesahují (např. otázka ochrany životního prostředí, otázka svobodné společnosti, otázka vzdělávání, zdravotnictví, obrany, migrace ap.).

      V té první oblasti nepociťuji u sebe větší problém. Vnitřní pnutí ve mně ale vyvolávala ta druhá oblast, dotýkající se věcí, které jsou pro mě hodně důležité. Nedokázala jsem si představit, že jen tak v klidu přihlížím něčemu, co má negativní vliv i na mé žití a žití mých nejbližších.

      Jenže přesvědčování druhých o tom, že je třeba něco změnit, že my se musíme změnit, stěžování si... to je jako plácnutí do vody. Ve svých sociálních bublinách si můžeme pěkně poplácat po rameni, jak jsme to těm "druhým" nandali, ale ve výsledku se nic nemění nebo je to ještě horší. Ať už jde o cokoliv, každá strana má svou pravdu a pokud se jí snaží někdo přesvědčit o opaku, nebo dokonce napadat... jenom se utvrdí ještě víc ve svém postoji.

      "Inspirovat dobrem" není strategie pro rychlé akce, je to postoj, který si vyžádá svůj čas a hlavně naší trpělivost. Ale myslím, že může fungovat mnohem lépe, než to "páchání dobra".

      Pokud jde o ty nutkavé pocity - rozum mi říká "ne", ale pravda je, že v tuto chvíli nevím, jak bych se nakonec zachovala. Věci nejsou jen černé a bílé a dovedu si představit, že někdy nastane moment, kdy druhého člověka prostě nedokážu nechat "skočit" z pomyslné skály dolů, i když mou pomoc bude odmítat.

      S rovnováhou vesmíru určitě souhlasím - jen ty cesty, jak se k ní dostat, možná vidíme trochu jinak.

      Hezké dny

      A.

      Vymazat
  3. Aničko, už dávno jsem přestala páchat dobro a zkouším inspirovat ostatní. Sice někdy moje ego potřebuje pohladit, ale vždy jsem na stráži a uvědomím si to. Krásný víkend. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aničko, díky za komentář i sdílení osobní zkušenosti. Přemýšlím, jestli se to ego projevuje i v situacích, kdy nejde jen o pomoc jednotlivcům, ale jde o globální otázky (viz výše zmiňované v reakci na komentář Magierin)... Díky za námět k úvahám :-) Hezké dny A.

      Vymazat
  4. Ahoj Aničko, dost často mám nutkání někoho/ něco "zachraňovat", mnohdy jednám impulzivně (samozřejmě v dobré víře) a pozdě si říkám, NEMĚLA JSEM... Musím se naučit, jak píše paní Matoušová...
    krásný sluníčkový den! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaši návštěvu i chvilku na komentář, který mi zde po sobě zanecháváte. Dáváte mi tak najevo, že se vás mne psaní či fotky nějakým způsobem dotýká.

Chci přinášet především inspiraci, radost, povzbuzení, zamyšlení.... k tématům, které mě samotnou zajímají nebo na ně sama hledám odpovědi, i když jsou někdy z těch, na které se názory hodně různí.

Díky za slušnost, ohleduplnost k ostatním a odvahu podepsat se pod svůj vlastní názor.

Mějte krásný den

Anna