Pět stromečků v květináčích, dva adventní věnce k zavěšení a hromádka závěsných ozdůbek ze samotvrdnoucí hmoty :-)
Doufám, že se prodají a přinesou pro školu a školku nějaké penízky pro potřeby dětí.
A víte, co mi na tom adventním tvoření pro školu a školku udělalo největší radost?
Když jsem dneska viděla své děti, jak si pyšně vykračovaly s výrobky, aby je předaly paním učitelkám a jak se chvíli před tím domlouvaly, jak si je mezi sebe rozdělí. Mezi námi - ať by to udělaly jakkoliv - stejně se výrobky dostanou na stejný stoleček - školu a školku máme spojenou :-)))
Protože jsem poslední "šlehačkový" stromeček dokončila až včera pozdě odpoledne a adventní věnce dokončila až večer (větve, sušinu a ozdůbky - ty ze samotvrdnoucí hmoty - jsem měla rozložené po celé kuchyni :-)), nestihla jsem nafotit všechny výrobky pohromadě za dobrého světla.
Tak jen rychlovka před odjezdem do školy/školky. Adventní věnce jsem vyrobila tři - ten třetí bude pro nás ke vstupním dveřím.
Ještě vyfotím za dobrého světla... a možná přibude ještě jeden k terase jako loni... tomu se říká návyková činnost :-)
Krásný den
A.
pátek 30. listopadu 2018
čtvrtek 29. listopadu 2018
Na adventní notu...
... tentokrát s Jirkou. Tohle tvoření se samotvrdnoucí hmotou, následně "dotáhnuté" bílou akrylovou barvou a štětcem, má u nás dlouhodobě velký úspěch :-)
Práce se samotvrdnoucí hmotou (stačí 24 hodin a vytvrdne na suchu sama) je příjemná, levná, vyřádí se s ní i menší děti. Konzistencí mi trochu připomíná keramickou hlínu - jen se nevypaluje v peci (ale taky samozřejmě nemá tak široké použití). Pro tvorbu jednoduchých dekorací je však jako stvořená.
Tentokrát jsme z ní vyráběli drobné vánoční dekorace k zavěšení, ale třeba i nalepení tavnou pistolí nebo lepidlem na adventní věnce, přání, květináče ap.
Nejprve jsme vyváleli válečkem na těsto plát. Ke konci válení jsme do povrchu otiskli kousek paličkované krajky, ale hezký efekt udělají třeba i některé záclony.
Pak jsme vzali do rukou formičky na cukroví a vykrajovali z plátu ozdoby. Pokud je budete chtít později zavěsit, nezapomeňte si udělat dírky. My používáme obyčejnou dřevěnou špejli, kterou vykroužíme velikost dírky podle potřeby.
Necháme výrobky schnout alespoň 24 hodin na nějaké nepřilnavé podložce (my používáme třeba plastové jídelní podnosy).
Po vyschnutí téměř nasucho přetřeme větším štětcem nebo potupujeme kouskem kuchyňské houbičky nebo kouskem hadříku jednotlivé výrobky bílou akrylovou barvou (používám balakryl nebo eternal, které mám doma vždycky po ruce :-)). A pak už zbývá pouze protáhnout nitku nebo provázek připravenými otvory a zavěsit.
Zdobit se u nás teprve bude. Vymyslela jsem si jednu novinku do předsíně (ne, to ještě není ten projekt, o kterém jsem povídala v souvislosti s našim jelínkem, ale blýská se na lepší časy, i ten, zdá se, v dohledné době bude .-)), už mám přichystáno, s Viktorčinou pomocí i natřeno, jen potřebuji zavěsit... .-)
A na adventních věncích použiji nové kousky už brzo, hodně brzo... protože zítra ráno už pofičí do školy a do školky .-)
Jirka se pořád ptá, zda něco pošleme i na jarmark. Původně jsem to neplánovala, ale výrobků máme dost (a navíc nám zbyla ještě zhruba polovina balení, takže si je můžeme případně přidělat). Část bychom tedy opravdu mohli nabídnout dál. Co myslíte, zaujaly by vás takové výrobky?
Krásné dny
A.
Práce se samotvrdnoucí hmotou (stačí 24 hodin a vytvrdne na suchu sama) je příjemná, levná, vyřádí se s ní i menší děti. Konzistencí mi trochu připomíná keramickou hlínu - jen se nevypaluje v peci (ale taky samozřejmě nemá tak široké použití). Pro tvorbu jednoduchých dekorací je však jako stvořená.
Tentokrát jsme z ní vyráběli drobné vánoční dekorace k zavěšení, ale třeba i nalepení tavnou pistolí nebo lepidlem na adventní věnce, přání, květináče ap.
Nejprve jsme vyváleli válečkem na těsto plát. Ke konci válení jsme do povrchu otiskli kousek paličkované krajky, ale hezký efekt udělají třeba i některé záclony.
Pak jsme vzali do rukou formičky na cukroví a vykrajovali z plátu ozdoby. Pokud je budete chtít později zavěsit, nezapomeňte si udělat dírky. My používáme obyčejnou dřevěnou špejli, kterou vykroužíme velikost dírky podle potřeby.
Necháme výrobky schnout alespoň 24 hodin na nějaké nepřilnavé podložce (my používáme třeba plastové jídelní podnosy).
Po vyschnutí téměř nasucho přetřeme větším štětcem nebo potupujeme kouskem kuchyňské houbičky nebo kouskem hadříku jednotlivé výrobky bílou akrylovou barvou (používám balakryl nebo eternal, které mám doma vždycky po ruce :-)). A pak už zbývá pouze protáhnout nitku nebo provázek připravenými otvory a zavěsit.
Zdobit se u nás teprve bude. Vymyslela jsem si jednu novinku do předsíně (ne, to ještě není ten projekt, o kterém jsem povídala v souvislosti s našim jelínkem, ale blýská se na lepší časy, i ten, zdá se, v dohledné době bude .-)), už mám přichystáno, s Viktorčinou pomocí i natřeno, jen potřebuji zavěsit... .-)
A na adventních věncích použiji nové kousky už brzo, hodně brzo... protože zítra ráno už pofičí do školy a do školky .-)
Jirka se pořád ptá, zda něco pošleme i na jarmark. Původně jsem to neplánovala, ale výrobků máme dost (a navíc nám zbyla ještě zhruba polovina balení, takže si je můžeme případně přidělat). Část bychom tedy opravdu mohli nabídnout dál. Co myslíte, zaujaly by vás takové výrobky?
Krásné dny
A.
středa 28. listopadu 2018
Pěkně košatou korunu...
... má (zatím) poslední stromek v květináčku, který jsem vyrobila pro náš letošní školní adventní jarmark :-)
Technika "šlehačkového dortu" (jinak už to nenazvu), kterou jsem použila už u jednoho z předchozích stromků s kuželovitým tvarem koruny, má určitě něco do sebe.
Tak snad se v ní najde zalíbení i některý z účastníků jarmarku a stromeček si odnese s sebou domů... Jinak budu muset na konci skoupit celý les sama a pak si jej instalovat někde doma :-))
Krásné dny
A.
Technika "šlehačkového dortu" (jinak už to nenazvu), kterou jsem použila už u jednoho z předchozích stromků s kuželovitým tvarem koruny, má určitě něco do sebe.
Tak snad se v ní najde zalíbení i některý z účastníků jarmarku a stromeček si odnese s sebou domů... Jinak budu muset na konci skoupit celý les sama a pak si jej instalovat někde doma :-))
Krásné dny
A.
úterý 27. listopadu 2018
To je dost...
... že jsem se k tomu konečně dokopala!
Před více než dvěma měsíci jsem podrobila (nejen) naši domácnost velké "čistící" akci. Její součástí bylo i vytřídění nepotřebného oblečení a jeho postoupení dál známým nebo charitativnímu obchůdku ve vedlejší obci.
Při jedné z návštěv tohoto obchůdku jsem však neodcházela ani já s prázdnou. Odnášela jsem si velkou záclonu, se kterou jsem měla velký plán :-)
Trvalo opravdu hodně dlouho, než jsem se donutila záclonu nastříhat na menší obdélníky a ještě pár týdnů na to, než jsem obdélníky sešila. Stále však nebylo hotovo.
A já se sama před sebou styděla při každé návštěvě našeho obchůdku s potravinami, kdy jsem zase sáhla po igelitovém pytlíku, abych si v něm odnesla zeleninu, ovoce, případně pečivo...
Možná jsem to sama podvědomě cítila jako větší překročení své komfortní zóny, než jsem si připouštěla. A proto trvalo tak dlouho.
Snaha o redukci plastového odpadu totiž narazila už nás doma. Když jsem muži nadšeně povídala o svém plánu ušít hromadu pytlíků na potraviny, které jsme se v obchodech naučili v posledních letech automaticky balit do igelitových sáčků, dostala jsem přednášku o nesmyslnosti mého počínání. Protože těch sáčků vůbec není tolik a jsou lehké, zaberou málo místa a také o tom, jak doma přeci velkou část odpadu vzorně vytřídíme a odnášíme do k tomu určených kontejnerů, ze kterých se přece odváží ke zpracování a recyklují.
Až donedávna jsem svůj "přínos" pro životní prostředí viděla hodně podobně. A měla jsem ze sebe dobrý pocit.
Jenže čím víc se zajímám, sleduji, čtu, tím víc jsem přesvědčena o tom, že třídit prostě nestačí.
V té souvislosti mě v poslední době zaujalo několik článků z různých zdrojů.
Mj. i tento. Psal ho český psycholog. Už spojení psychologie a ekologie mi přišlo zajímavé a zajímavý pro mě byl i pohled autora článku, který podle mě docela dobře vystihl (nejen) českou realitu.
Tento příspěvek (a po něm i mnoho dalších, které si po naší poslední vášnivé diskusi na toto téma vyhledal můj muž sám) je hodně čerstvý a myslím, že může otevřít oči těm, kteří stále nevěří nebo nevidí obrovský problém, který před sebou tlačíme.
Nemá smysl strkat hlavu do písku a nemá ani smysl chodit s transparenty v ulicích. I když pomalu registruji snahy tam "nahoře" v té věci něco udělat, tenhle problém podle mě začíná a končí u každého jednotlivce. U rozhodnutí každého překonat své pohodlí a hledat cesty, jak být sám v té věci více prospěšný, jak přispět ke zlepšení.
Není určitě jediná. A určitě ještě nebyly vyčerpány všechny možnosti. Zkusme to a vydržme, hledejme inspiraci a inspirujme další, kterým není naše životní prostředí lhostejné.
Sama už řadu let celkem poctivě třídím odpad.
Napadá vás v souvislosti s plastovými obaly něco dalšího, co už třeba sami realizujete?
Nebo máte k tématu nějaké své vlastní postřehy, které byste rádi sdíleli?
Díky a krásný den přeji.
A.
Před více než dvěma měsíci jsem podrobila (nejen) naši domácnost velké "čistící" akci. Její součástí bylo i vytřídění nepotřebného oblečení a jeho postoupení dál známým nebo charitativnímu obchůdku ve vedlejší obci.
Při jedné z návštěv tohoto obchůdku jsem však neodcházela ani já s prázdnou. Odnášela jsem si velkou záclonu, se kterou jsem měla velký plán :-)
Trvalo opravdu hodně dlouho, než jsem se donutila záclonu nastříhat na menší obdélníky a ještě pár týdnů na to, než jsem obdélníky sešila. Stále však nebylo hotovo.
A já se sama před sebou styděla při každé návštěvě našeho obchůdku s potravinami, kdy jsem zase sáhla po igelitovém pytlíku, abych si v něm odnesla zeleninu, ovoce, případně pečivo...
Možná jsem to sama podvědomě cítila jako větší překročení své komfortní zóny, než jsem si připouštěla. A proto trvalo tak dlouho.
Snaha o redukci plastového odpadu totiž narazila už nás doma. Když jsem muži nadšeně povídala o svém plánu ušít hromadu pytlíků na potraviny, které jsme se v obchodech naučili v posledních letech automaticky balit do igelitových sáčků, dostala jsem přednášku o nesmyslnosti mého počínání. Protože těch sáčků vůbec není tolik a jsou lehké, zaberou málo místa a také o tom, jak doma přeci velkou část odpadu vzorně vytřídíme a odnášíme do k tomu určených kontejnerů, ze kterých se přece odváží ke zpracování a recyklují.
Až donedávna jsem svůj "přínos" pro životní prostředí viděla hodně podobně. A měla jsem ze sebe dobrý pocit.
Jenže čím víc se zajímám, sleduji, čtu, tím víc jsem přesvědčena o tom, že třídit prostě nestačí.
Pokud zůstaneme jen u plastu, pak 50 % vytříděného plastového odpadu se nerecykluje, ale skončí na skládkách spolu s dalším odpadem.
O řadu plastových obalů (např. právě zmiňované igelitové sáčky nebo plastové kelímky od jogurtů), už není mezi zpracovateli plastového odpadu vůbec zájem.
A největší zpracovatel a dovozce plastového odpadu - Čína - už další odpad z jiných oblastí světa odmítá přijímat.
V té souvislosti mě v poslední době zaujalo několik článků z různých zdrojů.
Mj. i tento. Psal ho český psycholog. Už spojení psychologie a ekologie mi přišlo zajímavé a zajímavý pro mě byl i pohled autora článku, který podle mě docela dobře vystihl (nejen) českou realitu.
Tento příspěvek (a po něm i mnoho dalších, které si po naší poslední vášnivé diskusi na toto téma vyhledal můj muž sám) je hodně čerstvý a myslím, že může otevřít oči těm, kteří stále nevěří nebo nevidí obrovský problém, který před sebou tlačíme.
Nemá smysl strkat hlavu do písku a nemá ani smysl chodit s transparenty v ulicích. I když pomalu registruji snahy tam "nahoře" v té věci něco udělat, tenhle problém podle mě začíná a končí u každého jednotlivce. U rozhodnutí každého překonat své pohodlí a hledat cesty, jak být sám v té věci více prospěšný, jak přispět ke zlepšení.
Není určitě jediná. A určitě ještě nebyly vyčerpány všechny možnosti. Zkusme to a vydržme, hledejme inspiraci a inspirujme další, kterým není naše životní prostředí lhostejné.
Sama už řadu let celkem poctivě třídím odpad.
Ale jak už jsem výše předeslala, nejlepší odpad je prostě takový, který vůbec nevznikne.
- Proto začínám s pytlíky (dnes už se dají i koupit třeba tady nebo tady, pokud se na vlastní šití pytlíků necítíte), kterými chci nahradit igelit z obchodu. V neděli mi je pomohly dokončit děti - chyběly už jen šňůrky na provlečení horním tunýlkem :-) A včera už se mnou vyrazily na první testování do našeho obchůdku. V tuto chvíli je mám rozdělené podle barvy šňůrek na pytlíky na ovoce/zeleninu a pytlíky na pečivo. Ale výhledově bych si ráda ušila na pečivo pytlíky plátěné. Pokud máte (stejně jako můj muž) úplně zbytečné obavy z toho, jak se na vás s nimi budou u pokladny dívat, uklidní vás možná tenhle pěkný článeček od minimalistky Marcely a má čerstvá zkušenost - úplně normálně jako kdykoliv předtím .-)
- Zvažuji nákup v bezobalových obchodech (suché potraviny jako luštěniny, rýži, mouky a krupice, vločky, káva, čaj, těstoviny, obilniny, sušené ovoce a ořechy, bylinky, čokoláda..., ale taky olej) - jejich stále se více rozšiřující síť v Čechách a na Moravě najdete třeba tady. Velmi často zde nakupujete potraviny v biokvalitě a z velké části z české produkce (tam, kde to jde - rýži, kávu nebo čaj u nás asi nevypěstujeme .-)).
- Jako bezva nápad mi přijde i možnost nákupu "čepované" drogerie (někde jsem zachytila informaci, že něco takového myslím rozjela drogerie DM v Německu... možná to tak brzy přijde i k nám. Každopádně jeden z výrobců ekodrogerie už ale rozjel 50 stáčíren i u nás - více se dozvíte zde. Některé z nich mají pod svými křídly i výše zmiňované bezobalové obchody. Na jednom místě tak nakoupíte (skoro) vše potřebné :-)
- Ruku v ruce spolu jdou nákupy do "bedýnek" u farmářů - spojíte tak dvě pozitiva současně - EKOpotravina i EKObalení .-) Namátkou třeba zde, zde nebo zde.
- Tam, kde to zatím nejde, preferuji alespoň nákup co největších balení daného výrobku - je to nejen o menším množství obalu, ale současně to bývá ekonomičtější.
- Je-li na výběr mezi nákupem potraviny v plastu či skle (papíru), je na místě preference skla (papíru).
- Velmi bych ocenila zavedení vratných lahví i u plastu. Na toto téma se už taky chvíli diskutuje a podle informací, které mám, už je to v některých evropských zemích i zavedeno. Zatím tak trochu fungujeme jen u nákupu mléka přímo od kraviček z mléčného automatu v naší nebo ve vedlejších obcích.
Napadá vás v souvislosti s plastovými obaly něco dalšího, co už třeba sami realizujete?
Nebo máte k tématu nějaké své vlastní postřehy, které byste rádi sdíleli?
Díky a krásný den přeji.
A.
pondělí 26. listopadu 2018
Fazolkový...
... stromeček vznikl jako recyklace "fazolkového kuželu", který jsem si vyrobila už před lety.
Když se dívám na to množství fazolek, které jsem tehdy musela jednu po druhé nalepit na polystyrenový podklad, stojím v údivu z toho, kde jsem ve svých útrobách dokázala vykřesat tolik trpělivosti :-)))
Už jen proto jsem mu musela dát znovu šanci .-)
Krásný den
A.
Když se dívám na to množství fazolek, které jsem tehdy musela jednu po druhé nalepit na polystyrenový podklad, stojím v údivu z toho, kde jsem ve svých útrobách dokázala vykřesat tolik trpělivosti :-)))
Už jen proto jsem mu musela dát znovu šanci .-)
Krásný den
A.
neděle 25. listopadu 2018
Stromečková mánie...
... u nás zavládla těsně před adventem.
Nejdřív jsem nevěděla kudy kam, pokud jde o letošní "produkci" na náš školní adventní jarmark. Ale co jsem začala pracovat na stromečcích v květináčích, tak se s nimi nemůžu zastavit :-)
Tenhle je ale pro mě. Vyzkoušela jsem si na něm zase trochu jinou techniku a moc se mi líbí. Děti to včera s mužem vyhodnotily jako technika "šlehačkového" dortu :-)
Mám radost, že se mi u něj opět podařilo zrecyklovat zbytky látek z většího šití. Líbí se mi i barevnost a vzory... takové jemné a decentní. Pracuje se se čtverci, které se poskládají do menších čtverečků a ty se pak připevní špendlíky k polystyrenovému podkladu. V galanterii jsem narazila na takové šikovné krátké špendlíky, které jsou k tomu účelu jako dělané.
Zbytek postupu je stejný jako u předchozích stromečků.
Tato technika pro mě není úplně nová, před pár lety jsem s ní vyráběla trochu jiný stromeček (kulatá koruna) z jutoviny.
Krásnou neděli
A.
Nejdřív jsem nevěděla kudy kam, pokud jde o letošní "produkci" na náš školní adventní jarmark. Ale co jsem začala pracovat na stromečcích v květináčích, tak se s nimi nemůžu zastavit :-)
Tenhle je ale pro mě. Vyzkoušela jsem si na něm zase trochu jinou techniku a moc se mi líbí. Děti to včera s mužem vyhodnotily jako technika "šlehačkového" dortu :-)
Mám radost, že se mi u něj opět podařilo zrecyklovat zbytky látek z většího šití. Líbí se mi i barevnost a vzory... takové jemné a decentní. Pracuje se se čtverci, které se poskládají do menších čtverečků a ty se pak připevní špendlíky k polystyrenovému podkladu. V galanterii jsem narazila na takové šikovné krátké špendlíky, které jsou k tomu účelu jako dělané.
Zbytek postupu je stejný jako u předchozích stromečků.
Tato technika pro mě není úplně nová, před pár lety jsem s ní vyráběla trochu jiný stromeček (kulatá koruna) z jutoviny.
Krásnou neděli
A.
sobota 24. listopadu 2018
Důkaz lásky...
Jedna chce nové auto, další větší prsa, jiné stačí jen pěkný šperk... a mně zase jelen :-)
Věc se má tak. Upekla jsem za poslední dva týdny už čtyři jablečné štrúdly (nutno dodat, že se považuju zcela oprávněně za pekařku čistě sváteční!).
Dnes jsem ještě trochu "přitvrdila" a k pečené kachničce s červeným dušeným zelím uvařila po dvouleté odmlce domácí bramborový knedlík (ten poslední totiž skončil jako bramboračka, neb jsem těsto ve spěchu zadělávala z horkých brambor...).
To vše proto, abych (po dobrém) přesvědčila svého muže k jedné menší kutilské akcičce v naší předsíni, kterou jsem si vymyslela při svém posledním malování.
Zatím vše marné. Nedostali jsme se dál než k fázi "to nebude tak lehké, jak si to představuješ...".
ALE mám jelena! Toho jsem si vysnila už těsně před létem. Po návštěvě známé u Hlučína, se kterou jsme řešily jejich zahrádku. Ona totiž inspirace, když má člověk oči otevřené, na vás číhá úplně všude :-) Ona ho měla a já ho chtěla .-)
Tehdy mě můj muž s roztomilostí sobě vlastní poslal do háje. Že na takové blbosti nemá čas. Ale dnes... dnes jsme si spolu a Jirkou a psem (Viki zůstala kvůli horečce v posteli) vyrazili na krátký výlet do blízkého lesa a přinesli s sebou vše, co jsme na výrobu jelínka potřebovali .-)
Moje původní (a jak se později ukázalo značně naivní) představa byla sbít to všechno pěkně dohromady během deseti minut a pak se celý den, týden, měsíc, rok radovat z toho, jak se to krásně povedlo.
Narazila jsem. Můj muž z toho udělal DOSLOVA vědecký projekt :-)
Jaképak hřebíky, jaképak vruty! Pěkně "vykružovátkem" na vrtačce (přesný název po mně vážně nechtějte) udělat otvory, do kterých se budoucí nožky jelínka z jedné strany a krk z té druhé zaklepou. Zkrátka čistá práce, že?
Na výrobě jelínka jsme tak strávili minimálně hodinu, ale spíš ještě déle. Poleno, které jsem si šetřila dlouho na střed jeho těla, totiž bylo pořádně tvrdé. Bodejť, vždyť to taky bylo sousedovo poleno do krbu, které mu spadlo k nám do záhonu přes plot.
Poctivě jsem ho před těmi dvěma lety chtěla vrátit, ale protože jsem v té době (to trvá) trpěla okouzlením "polenovými anděly" a sousedovi bylo jasné, že bych stejně o nějaké přišla škemrat, směla jsem si ho nechat (my vlastní dřevo nemáme, jako jediný dům v širokém okolí totiž nemáme kvůli pasivnímu domu ani komín :-))
Při výrobě mého lesního miláčka se nám tak podařilo zrušit už u druhého otvoru speciální "vykružovátka" (asi na měkké dřevo), které však muž operativně nahradil jinými (nějaké násadky z frézky či co). Ty byly odolnější a pomohly nám dokončit práci.
Během adventu a Vánoc jej chci zapojit do výzdoby poblíž domu. Na jaře se ale bude stěhovat do "lesního" koutku v naší zahradě, pro který jsem si jej původně i vysnila.
Děkuju za všechny ty "blbosti", které pro mě děláš, muži můj :-)
Krásný den všem kutilům i nekutilům
A.
PS: stejně jsme dvě nohy ještě "potuplovali" i vrutíky, jak jsem původně navrhovala .-)
PPS: tu předsíň ještě nevzdávám! :-)
PPPS: možná bude ještě jeden :-)
čtvrtek 22. listopadu 2018
Jedna, dva, tři...
... stromečky na náš školní adventní jarmark jsou hotovy :-) Poslední je laděn stejně jako předchozí opět do neutrálních barev, ale namixovala jsem v něm více vzorů a opět při tom zrecyklovala další zbytky látek z velkého šití :-)
Baví mě a ráda bych tak zkusila ještě nějaký zpracovaný jinou technikou. Tak uvidím, třeba ještě stihnu do jarmarku .-)
Krásný den
A.
Baví mě a ráda bych tak zkusila ještě nějaký zpracovaný jinou technikou. Tak uvidím, třeba ještě stihnu do jarmarku .-)
Krásný den
A.
pondělí 19. listopadu 2018
Dva...
... už jsou na světě. Na třetím pracuju. A čtvrtý - ten bych si ráda vyrobila pro sebe .-)
Adventní stromečky v terakotových květináčích chystám pro náš školní adventní jarmark.
Stáčení látkových "růžiček" chce trochu cviku a hlavně zkoušení, ale moc se mi tahle technika líbí. Zrecyklovala jsem u ní i některé zbytky látek z větších šicích projektů, které mi bylo líto vyhodit.
Jako "kmeny" stromů posloužily klacíky, které jsem si přinesla z procházky v lese. Stromečky jsou v květináčích ukotveny v sádře (klasická bílá modelářská).
Jako základ "koruny" jsem použila polystyrenové kužely, na které jsem látkové "růžičky" lepila tavnou pistolí. Vnitřek květináčků je dodekorovaný suchými stébly okrasných trav (dochan psárkovitý). Když jsem je na jaře ostříhala a místo kompostu suché natě skončily v kartonové krabici v garáži, muž protestoval, k čemu to zase potřebuju. Tak teď už ví :-)
A bez ozdobné stuhy z paličkované krajky by to prostě nebylo ono .-)
Krásný den
A.
Adventní stromečky v terakotových květináčích chystám pro náš školní adventní jarmark.
Stáčení látkových "růžiček" chce trochu cviku a hlavně zkoušení, ale moc se mi tahle technika líbí. Zrecyklovala jsem u ní i některé zbytky látek z větších šicích projektů, které mi bylo líto vyhodit.
Jako "kmeny" stromů posloužily klacíky, které jsem si přinesla z procházky v lese. Stromečky jsou v květináčích ukotveny v sádře (klasická bílá modelářská).
Jako základ "koruny" jsem použila polystyrenové kužely, na které jsem látkové "růžičky" lepila tavnou pistolí. Vnitřek květináčků je dodekorovaný suchými stébly okrasných trav (dochan psárkovitý). Když jsem je na jaře ostříhala a místo kompostu suché natě skončily v kartonové krabici v garáži, muž protestoval, k čemu to zase potřebuju. Tak teď už ví :-)
A bez ozdobné stuhy z paličkované krajky by to prostě nebylo ono .-)
Krásný den
A.
neděle 18. listopadu 2018
Ani mráz nás (zatím) nezastaví...
27 z celkových 32 tisícovkových vrcholů letošní beskydské výzvy máme za sebou :-)
Po včerejším výstupu zbývá do konce roku zdolat zbývajících pět. S výjimkou Kobylanky, na kterou se asi vydáme (pokud se vydáme) od nádrže Šance, jsou zbývající čtyři hory (Velký Polom, Ostrý, Smrčina a Šindelná) nejlépe dostupné z Těšínské strany Beskyd. Tak snad nám počasí i zdraví bude dále přát :-)
Muž včerejší sváteční výstup na horu "nad Kršlí" (1002 m.n.m.) označil za zatím nejkrásnější, který jsme letos zdolali. Jiříček mi povídal, že to bylo fakt super a že je moc dobře, že jsme je (jako já a náš tatínek) poslechli a vydali se na finální stoupání k vrcholu po jimi navrhované "pěšině", že to bylo dobrodružství :-)
A taky že bylo. Větší adrenalin jsme nezažili ani při výstupu na Smrk nebo Travný. A to už je co říct :-)
Ona totiž k vrcholu nevede žádná značená trasa (vyrazili jsme z Morávky - parkoviště u Bebků - po modré turistické trase, která se ale před vrcholem stáčí zpátky na Okrouhlice a Skalku) a ani na mapách nic není vidět. Když jsme posledních 500 - 800 metrů stoupali k vrcholu, neměla jsem daleko k pocitu, že stoupáme téměř po kolmici :-)
Finále tak bylo krátké (vzdušnou čarou), ale o to intenzivnější :-) Ani jedno z dětí (a to se Viki běžně ozývá při podstatně méně náročnějších výstupech) si ale ani jednou nepostěžovalo, nebo se desetkrát do minuty neptalo, kdy už budeme nahoře. Jen Jirka prohlásil, že je to teda dneska trochu "divočina" :-)))
Pohled z vrcholu dolů byl úchvatný a za tu námahu to rozhodně stálo.
Zpáteční cestu už jsme absolvovali po námi dospělými původně navrhované pěšině, kterou jsme zvládli za podstatně kratší dobu než výstup opačným směrem :-) Ale takhle jsme si připadali jako skuteční hrdinové a to za nic nevyměníte :-)
Krásnou neděli
A.
sobota 17. listopadu 2018
Na smetiště...
... a nebo ještě poslouží jako dekorace v naší předsíni?
Jasně, že to druhé! Starý slamák, který jsem trochu "zpevnila" bezbarvým lakem ve spreji, už mnoho užitku nepřinese. Manželovi koupím nový. Kovbojský klobouk si však případný zájemce může ještě směle narazit na hlavu a vyrazit do terénu .-)
Do té doby mu to bude slušet na té "staronové" zdi v naší předsíni, o které už jsem psala :-)
A ještě dvě věci by se mi tady hodně líbily... už jsem včera upekla i štrúdl, aby se mi podařilo umluvit muže k jejich spolurealizaci .-)
Krásný den
A.
Jasně, že to druhé! Starý slamák, který jsem trochu "zpevnila" bezbarvým lakem ve spreji, už mnoho užitku nepřinese. Manželovi koupím nový. Kovbojský klobouk si však případný zájemce může ještě směle narazit na hlavu a vyrazit do terénu .-)
Do té doby mu to bude slušet na té "staronové" zdi v naší předsíni, o které už jsem psala :-)
A ještě dvě věci by se mi tady hodně líbily... už jsem včera upekla i štrúdl, aby se mi podařilo umluvit muže k jejich spolurealizaci .-)
Krásný den
A.
pátek 16. listopadu 2018
Pomalu...
... jsem začala s přípravami na advent :-)
Ne, že bych tak hrozně spěchala na příchod Vánoc. Ale stejně jako v předchozích letech chci přispět nějakými výrobky na náš školní adventní jarmark. A ten už přijde za dva týdny a kousek.
Rozhodla jsem se rozložit síly rovnoměrně, abych se zbytečně předadventně nehonila .-) Dala jsem si tak vnitřní závazek každý večer se chvíli věnovat adventnímu tvoření. Osobní program to tak příliš nenaruší a trocha příjemného rozptýlení u tvoření před spaním mi určitě prospěje :-)
Docela dlouho jsem přemýšlela, čím bych letos mohla přispět svou troškou do mlýna. S největší pravděpodobností zase vyrobím několik adventních věnců, to je prostě srdcovka :-) Protože je dělám ale většinou z přírodnin vč. zeleného chvojí, chci si jejich výrobu nechat na pár dnů těsně před jarmarkem, aby co nejdéle vydržely v bezvadném stavu.
Do té doby chci připravit ještě několik dalších výrobků. Prvními, na kterých jsem začala pracovat, jsou tyhle stromečky... No zatím to stromečky ještě nejsou... Ale brzy budou! Jen se musím do lesa vydat pro větve, rozmíchat sádru, nabarvit květináče a všechno to i s krajkou naaranžovat dohromady... Však brzy uvidíte .-)
Vyrábíte taky výrobky pro školní jarmarky? Pokud ano, co vyrábíte nejraději nebo co jde u vás nejvíc "na dračku"?
Krásné dny
A.
Ne, že bych tak hrozně spěchala na příchod Vánoc. Ale stejně jako v předchozích letech chci přispět nějakými výrobky na náš školní adventní jarmark. A ten už přijde za dva týdny a kousek.
Rozhodla jsem se rozložit síly rovnoměrně, abych se zbytečně předadventně nehonila .-) Dala jsem si tak vnitřní závazek každý večer se chvíli věnovat adventnímu tvoření. Osobní program to tak příliš nenaruší a trocha příjemného rozptýlení u tvoření před spaním mi určitě prospěje :-)
Docela dlouho jsem přemýšlela, čím bych letos mohla přispět svou troškou do mlýna. S největší pravděpodobností zase vyrobím několik adventních věnců, to je prostě srdcovka :-) Protože je dělám ale většinou z přírodnin vč. zeleného chvojí, chci si jejich výrobu nechat na pár dnů těsně před jarmarkem, aby co nejdéle vydržely v bezvadném stavu.
Do té doby chci připravit ještě několik dalších výrobků. Prvními, na kterých jsem začala pracovat, jsou tyhle stromečky... No zatím to stromečky ještě nejsou... Ale brzy budou! Jen se musím do lesa vydat pro větve, rozmíchat sádru, nabarvit květináče a všechno to i s krajkou naaranžovat dohromady... Však brzy uvidíte .-)
Vyrábíte taky výrobky pro školní jarmarky? Pokud ano, co vyrábíte nejraději nebo co jde u vás nejvíc "na dračku"?
Krásné dny
A.
čtvrtek 15. listopadu 2018
Na zahradě...
... jsme minulou neděli strávili krásný čas. Počasí přálo a já si tak stihla udělat pořádek ve vyvýšených záhonech. Jak na ně, jsem psala už dříve na mém "kvetoucím" webu zde.
Fazole letos pořádně narostly a protože čas hodně pokročil, bylo třeba je před zimou obrat a vyloupat. Stejně tak jsem vyryla poslední kousky kořenové zeleniny - mrkev, červenou řepu a nebo pastiňák, na který nedám dopustit.
Během sezóny výplň vyvýšených záhonů trochu sedla, rozhodla jsem se jí tak doplnit o hrubý kompost. Protože ještě nebyl ale dostatečně uleželý, nepřišel nahoru, ale do spodnějších vrstev.
Postupně jsem si přeházela pěknou vrchní zeminu na jednu stranu záhonů a dospod doplnila kompost a pak přeházela vrchní zeminu zase zpátky. Zapracovala jsem tak dobré 3/4 obsahu kompostérů. Pokud by byl kompost hezky uleželý (aspoň 1 rok), navrstvila bych jej rovnou nahoru. Takhle jsem si trochu zaposilovala :-)
Jirka se nabídl s pomocí - loupal tak vedle mě posbírané fazole z lusků :-) Co se v mládí naučíš...
Ještě mi zbývá do zahrady vysadit několik nových přírůstků. Pořídila jsem si mj. i další růži. Neodolala jsem popínavé anglické růži "Veilchenblau". Má zvláštní fialovou barvu, je prakticky bez trnů a mnoho poloplných květů. Patří mezi ramblery (dlouhé ohebné výhony). Mám v plánu vysadit z jižní strany kotce - ještě kvůli toho musím rozebrat část zámkové dlažby :-) Tak že by tuto sobotu? Příští týden má podle předpovědi počasí sněžit... .-)
Krásný den
A.
Fazole letos pořádně narostly a protože čas hodně pokročil, bylo třeba je před zimou obrat a vyloupat. Stejně tak jsem vyryla poslední kousky kořenové zeleniny - mrkev, červenou řepu a nebo pastiňák, na který nedám dopustit.
Během sezóny výplň vyvýšených záhonů trochu sedla, rozhodla jsem se jí tak doplnit o hrubý kompost. Protože ještě nebyl ale dostatečně uleželý, nepřišel nahoru, ale do spodnějších vrstev.
Postupně jsem si přeházela pěknou vrchní zeminu na jednu stranu záhonů a dospod doplnila kompost a pak přeházela vrchní zeminu zase zpátky. Zapracovala jsem tak dobré 3/4 obsahu kompostérů. Pokud by byl kompost hezky uleželý (aspoň 1 rok), navrstvila bych jej rovnou nahoru. Takhle jsem si trochu zaposilovala :-)
Jirka se nabídl s pomocí - loupal tak vedle mě posbírané fazole z lusků :-) Co se v mládí naučíš...
Ještě mi zbývá do zahrady vysadit několik nových přírůstků. Pořídila jsem si mj. i další růži. Neodolala jsem popínavé anglické růži "Veilchenblau". Má zvláštní fialovou barvu, je prakticky bez trnů a mnoho poloplných květů. Patří mezi ramblery (dlouhé ohebné výhony). Mám v plánu vysadit z jižní strany kotce - ještě kvůli toho musím rozebrat část zámkové dlažby :-) Tak že by tuto sobotu? Příští týden má podle předpovědi počasí sněžit... .-)
Krásný den
A.
středa 14. listopadu 2018
Dejte mi do rukou barvičky...
... a máte ode mě pokoj na několik hodin :-)
Jako malé děcko jsem si vystačila s omalovánkami a pastelkami. Ale coby světem protřelý malířský "matador" už pokukuju i po něčem o něco trvalejším i větším.
Co je náš dům domem, jsem si tak ani jeden rok nenechala ujít příležitost vyzdobit jej kbelíkem malířské barvy nebo plechovkou Balakrylu nebo Eternalu :-)
Když mi loni při jedné takové akcičce v horní chodbě nečekaně došla zásoba bílého Primalexu, napadlo mě zkusit místo "klasické" výmalby něco, co by připomínalo "benátský štuk". Prostě něco "surovějšího". Cihlově červený podklad k tomu přímo vybízel.
Muže z toho sice po příchodu domů málem klepla pepka, ale po pár týdnech si zvykl a dneska už tohle malířské umění považuje za neoddělitelnou součást naší domácnosti :-)
Povzbuzena úspěchem v horní chodbě, pustila jsem se později do obdobného kumštýřského kousku i u jedné zdi v přízemí. Ta měla původně odstín světlounce žluté (čajová růže).
No a když se rok s rokem sešel a já se potřebovala zase trochu odreagovat a nabrat novou inspiraci do dalších projektů mého kvetoucího podnikání, přišel nápad zase trochu malovat.
Jestli se mi na téhle "technice" něco opravdu líbí, tak je to rychlost, naprostá volnost a improvizace (čím míň se snažíte, tím lepší to je) a nízkonákladovost (stačí jedna vrstva a velmi málo barvy) :-)
Za hodinku jsem měla i s úklidem hotovu jednu zeď v předsíni (ostatní jsou čistě bílé) i jednu zeď v pracovně (přece nebudu vytahovat malířské nářadí kvůli deseti minutám akce, že? .-))
A tím mé malířské kreace ve stylu "halabala" končí. Protože její zajímavost podle mě vynikne nejvíc na omezené ploše a v kombinaci s jednobarevnými zdmi, které ji hezky vyzdvihnou.
Původní obrázky na zdi doplnily další. Nové kousky jsem si pořídila od Péti a zarámovala je do bílých rámečků z IKEA. Určitě tuhle šikulu znáte a pokud ne, najdete ji na webu jako "Oringle" .-)
Jako na zavolanou dorazily i nové dekorace od šikovné "Angel" (dvě z nich teprve vystavím během adventu v blízkosti domu, třetí - dřevěná andělka - se ale musela narodit právě pro naši předsíň :-)
A v hlavě mám ještě pár dalších nápadů... ale ty ještě musím nechat chvíli uzrát a teprve připravit a vyrobit vše potřebné .-)
Na mé předchozí proměny předsíně, na které jsem dnes navázala, najdete v příspěvcích tady, tady, tady a tady.
Krásný den
A.
Jako malé děcko jsem si vystačila s omalovánkami a pastelkami. Ale coby světem protřelý malířský "matador" už pokukuju i po něčem o něco trvalejším i větším.
Co je náš dům domem, jsem si tak ani jeden rok nenechala ujít příležitost vyzdobit jej kbelíkem malířské barvy nebo plechovkou Balakrylu nebo Eternalu :-)
Když mi loni při jedné takové akcičce v horní chodbě nečekaně došla zásoba bílého Primalexu, napadlo mě zkusit místo "klasické" výmalby něco, co by připomínalo "benátský štuk". Prostě něco "surovějšího". Cihlově červený podklad k tomu přímo vybízel.
Muže z toho sice po příchodu domů málem klepla pepka, ale po pár týdnech si zvykl a dneska už tohle malířské umění považuje za neoddělitelnou součást naší domácnosti :-)
Povzbuzena úspěchem v horní chodbě, pustila jsem se později do obdobného kumštýřského kousku i u jedné zdi v přízemí. Ta měla původně odstín světlounce žluté (čajová růže).
No a když se rok s rokem sešel a já se potřebovala zase trochu odreagovat a nabrat novou inspiraci do dalších projektů mého kvetoucího podnikání, přišel nápad zase trochu malovat.
Jestli se mi na téhle "technice" něco opravdu líbí, tak je to rychlost, naprostá volnost a improvizace (čím míň se snažíte, tím lepší to je) a nízkonákladovost (stačí jedna vrstva a velmi málo barvy) :-)
Za hodinku jsem měla i s úklidem hotovu jednu zeď v předsíni (ostatní jsou čistě bílé) i jednu zeď v pracovně (přece nebudu vytahovat malířské nářadí kvůli deseti minutám akce, že? .-))
A tím mé malířské kreace ve stylu "halabala" končí. Protože její zajímavost podle mě vynikne nejvíc na omezené ploše a v kombinaci s jednobarevnými zdmi, které ji hezky vyzdvihnou.
Původní obrázky na zdi doplnily další. Nové kousky jsem si pořídila od Péti a zarámovala je do bílých rámečků z IKEA. Určitě tuhle šikulu znáte a pokud ne, najdete ji na webu jako "Oringle" .-)
Jako na zavolanou dorazily i nové dekorace od šikovné "Angel" (dvě z nich teprve vystavím během adventu v blízkosti domu, třetí - dřevěná andělka - se ale musela narodit právě pro naši předsíň :-)
A v hlavě mám ještě pár dalších nápadů... ale ty ještě musím nechat chvíli uzrát a teprve připravit a vyrobit vše potřebné .-)
Na mé předchozí proměny předsíně, na které jsem dnes navázala, najdete v příspěvcích tady, tady, tady a tady.
Krásný den
A.
úterý 13. listopadu 2018
Malinko jiná "krmítka"...
... pro ptáčky vznikla tak trochu neplánovaně u nás na zahradě z odkvetlých jednoletých slunečnic :-)
Fotila jsem z horního okna domu, že kvalita fotek nic moc...
Ale ptáčky na nich určitě poznáte - ornitolog jsem slabý. Původně jsem zvažovala nějakou sýkorku... ale teď si myslím podle té červené části kolem očí, světle hnědých "zad" a černobílého peří na ocase a koncích křídel, že by to mohl být spíš stehlík, co myslíte? .-)
Krásný den
A.
pondělí 12. listopadu 2018
Mimořádně na téma podzimní dekorace
Naše podzimní dekorace v blízkosti domu zaujala spolupracovnici Světa oken a spolu s několika dalšími blogerkami jsem tak byla oslovena k malé spolupráci.
Do adventu ještě nějaký čas zbývá, třeba vám tak ještě přijde vhod malá podzimní inspirace nejen do vašich oken a okýnek .-)
Více v článku zde.
Krásný den
A.
Pozdně podzimní...
... věnečkový "update" :-)
Takhle veselý byl na začátku podzimu a takhle romantický byl na svatého Martina :-)
Růže (The Fairy a The Lovely Fairy, u bělokvěté název neznám) stále kvetou o sto šest, tak proč toho nevyužít. Doplněno o stálezelené větvičky zimolezu kloboukatého.
Krásný den
A.
Takhle veselý byl na začátku podzimu a takhle romantický byl na svatého Martina :-)
Růže (The Fairy a The Lovely Fairy, u bělokvěté název neznám) stále kvetou o sto šest, tak proč toho nevyužít. Doplněno o stálezelené větvičky zimolezu kloboukatého.
Krásný den
A.
neděle 11. listopadu 2018
Je to jen v rukou každého z nás...
Tušila jsem, že živočišná výroba s sebou nese velkou zátěž na životní prostředí, ale poslední zveřejněná studie ve vědeckém časopise Nature, o které se v rozhovoru DVTV baví Martin Veselovský s Danou Kapitulčinovou z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, mi docela vyrazila dech.
Člověka až mrazí v zádech, kolik věcí spolu vzájemně souvisí a jak se navzájem ovlivňují.
Člověka až mrazí v zádech, kolik věcí spolu vzájemně souvisí a jak se navzájem ovlivňují.
Stojí rozhodně za shlédnutí.
Jak už to bývá, mnoho lidí bude čekat, až "ti nahoře" se mezi sebou nějak dohodnou. Ale jak je patrno už z reality kolem závazků ohledně omezování emisí jednotlivých zemí světa, na to už mnoho z nás nevěří (viz postoj USA) a navíc ani času není zrovna na rozdávání.
Dobrou zprávou je, že nikdo z nás na nic takového čekat nemusí, 2 ze 3 doporučení zprávy se totiž týkají jednotlivců, něčeho, co je v kompetenci každého z nás.
Pokud jde o kuchyňský odpad, snažíme se jej minimalizovat a jídlo nevyhazovat. Rezervy ale stále máme. Už když jsem realizovala svou velkou "třídící akci", uvědomila jsem si, kolik věcí jsme nakupovali zbytečně do zásoby a pak mnohem později nacházeli s prošlou lhůtou spotřeby.
Rozumné je tak nakupovat průběžně menší množství potravin, které se průběžně spotřebovává.
Přeplněná lednička (ale i spíž) stejně každého prudí (není věci už kam dávat, špatně se k jednotlivým potravinám dostáváme, některé tak zůstávají na dlouho zapomenuty na nejméně dostupném zadním místě) a já v souvislosti s výše uvedeným konečně začínám nacházet výhodu v její "dostatečné" velikosti :-) Na tento problém tak mám už pro sebe celkem jasnou odpověď.
Hodně přemýšlet však budu muset nad úpravou našeho rodinného jídelníčku. Sama jsem nikdy k masu příliš netíhla a kdysi hodně dávno jsem dokonce uvažovala i o vegetariánské stravě. Jirka to má podobně. Maso oba jíme, ale asi bychom jej bez větší lítosti oželeli ze svého "každodenního" talířem, vystačíme si s menším množstvím.
Manžel a Viki ale maso jedí rádi. Na druhou stranu však máme celá rodina ráda i luštěniny.
Začnu tak více přemýšlet o vegetariánských alternativách našich masových produktů a zapojovat do naší stravy ještě více luštěnin a obilovin.
Asi to (nejen pro mě) bude docela velká výzva i další pokus o překročení své komfortní zóny.
Protože budu svým "neživočišným" kuchařským umem muset přesvědčit i zbytek posádky :-)
Vzpomněla jsem si v souvislosti s tím i na krásný Bioabecedář Hanky Zemanové (psala jsem o ní už tady) i její Novou biokuchařku a také kuchařku "Jíme zdravě s Fitrecepty", které jsem si začátkem letošního roku koupila.
Je v nich plno zdravé a chutné především nemasité inspirace k zakousnutí, první z jmenovaných navíc velmi hezky povídá o jednotlivých potravinách a zahrnuje do nich i pohled různých výživových směrů. Oceňuji i řadu užitečných tipů a rad. Rozhodně chci dát receptům z nich mnohem větší prostor v naší kuchyni.
Osud tedy má z větší části ve svých rukou každý z nás.
To je bez debat!
Jaký dojem jste si z rozhovoru i prezentované studie odnesli vy? Věříte prezentovaným výstupům? Ovlivní nějak váš každodenní život? Pokud ano, jak? Máte v té souvislosti nějaké tipy, osobní postřehy, které byste sdíleli i tady?
Díky moc za reakce a přeji hezké dny
A.
sobota 10. listopadu 2018
Zpátky do hor...
... po malé přestávce způsobené nepřízní počasí i objevováním francouzského venkova.
Z našeho 32bodového seznamu Beskydských tisícovek odškrtáváme další dva kousky - Noříčí horu (1047 m.n.m.) a Zmrzlý vrch (1043 m.n.m). Zbývá jich už jen šest. Jsem zvědavá, jestli se mi podaří zbytek rodiny ještě i v chladnějších dnech přesvědčit, abychom je do konce letošního roku pokořili .-)
Vydali jsme se na ně od vrchní stanice lanovky na Pustevnách směrem na vrchol Tanečnice - těsně pod ním nebo i přímo z jeho vrcholu (tudy jsme šli my) vede po hřebenovce neznačená pěšina na Zmrzlý vrch a dále pak Noříčí horu. Poprvé jsme s sebou na lanovku vzali i našeho psa a klaplo to.
Je to velmi hezká delší (ale nenáročná) procházka (cca 7 km dohromady) a myslím i zajímavá alternativa podstatně vytíženějšího opačného směru z Pusteven na Radegast a Radhošť.
Po cestě jsme viděli i nově budovanou beskydskou stezku v oblacích (se kterou mě pojí hodně rozporuplný pocit - myšlenka hezká, ale ve spojení s lokalitou Pusteven vidím jako laik velké problémy do budoucna).
Později odpoledne jsme pak stihli i lampiónový průvod pořádaný našim místním rodinným centrem. Byla to moje první taková akce, u které jsem nebyla jako organizátorka. Viki to bylo líto, ale jsem moc ráda, že pomyslnou štafetu přebral nový tým maminek s novými nápady i energií a já navíc mohla být naplno se svou rodinou. Moc jsme si to celá rodina užili :-)
Krásný večer
A.
Z našeho 32bodového seznamu Beskydských tisícovek odškrtáváme další dva kousky - Noříčí horu (1047 m.n.m.) a Zmrzlý vrch (1043 m.n.m). Zbývá jich už jen šest. Jsem zvědavá, jestli se mi podaří zbytek rodiny ještě i v chladnějších dnech přesvědčit, abychom je do konce letošního roku pokořili .-)
Vydali jsme se na ně od vrchní stanice lanovky na Pustevnách směrem na vrchol Tanečnice - těsně pod ním nebo i přímo z jeho vrcholu (tudy jsme šli my) vede po hřebenovce neznačená pěšina na Zmrzlý vrch a dále pak Noříčí horu. Poprvé jsme s sebou na lanovku vzali i našeho psa a klaplo to.
Je to velmi hezká delší (ale nenáročná) procházka (cca 7 km dohromady) a myslím i zajímavá alternativa podstatně vytíženějšího opačného směru z Pusteven na Radegast a Radhošť.
Po cestě jsme viděli i nově budovanou beskydskou stezku v oblacích (se kterou mě pojí hodně rozporuplný pocit - myšlenka hezká, ale ve spojení s lokalitou Pusteven vidím jako laik velké problémy do budoucna).
Později odpoledne jsme pak stihli i lampiónový průvod pořádaný našim místním rodinným centrem. Byla to moje první taková akce, u které jsem nebyla jako organizátorka. Viki to bylo líto, ale jsem moc ráda, že pomyslnou štafetu přebral nový tým maminek s novými nápady i energií a já navíc mohla být naplno se svou rodinou. Moc jsme si to celá rodina užili :-)
Krásný večer
A.
pátek 9. listopadu 2018
Spřízněné duše...
Když jsem před časem psala o mém úklidu života a domova, zmiňovala jsem, že je jeho součástí i postupné "uvolňování" vztahů s lidmi. S lidmi, se kterými si už nemáme vzájemně co říci nebo si naopak říkáme až příliš mnoho věcí, které nás pak trápí, rmoutí, štvou... a nikam nás ani neposouvají (snad jen v tom negativním slova smyslu).
Tím, že jsem se vnitřně nastavila na to, že někteří lidé z mého života budou odcházet (nemyslím umírat) nebo do něj budou vstupovat podstatně méně, osvobodila jsem se i v komunikaci s nimi. Už nemám takovou potřebu všem vyhovět, s ostatními souhlasit (nebo diplomaticky mlčet, což mi stejně nikdy dobře nešlo), mnohem snáz se mi říká ne a "mám to jinak".
Přemýšlela jsem, proč tomu tak je. A myslím, že v tom velkou roli hraje moje vnitřní ochota "nechat" konečně lidi, ať si o mně myslí, co chtějí. Ochota být někdy otevřeně jiná, i když je to spojené s rizikem nutnosti vyčlenit se z davu. Dříve mě to znervózňovalo, teď mě to ale zvláštně uklidňuje :-)
Mám před sebou ještě dlouhou cestu, ale cítím, že se po mnoha letech zase vracím zpátky sama k sobě, k svému vnitřnímu já. Nesvázaná v řetězech přehnaného společenského taktu, se kterým jsem vnitřně bojovala. Cítím, že jsem "kompatibilnější" sama se sebou, dá-li se to tak říct - ta vnější, fyzická obálka s vnitřním já - duší.
Teď si řeknete: "Tak a je to tu, máme tu dalšího podivného samotáře, který odmítá kontakt se světem". Ale tak to není. Neumím si dost dobře představit, že by můj život opustili ostatní lidé.
Byla by škoda, kdyby pro tahle setkání se spřízněnými dušemi nebylo v našem životě dost místa. I horší dny jsou pak snesitelnější a dobré dny ještě lepší :-)
A jaká jsou vaše setkání se spřízněnými dušemi?
Krásný den
A.
Za tu dobu, po kterou se o to snažím, jsem zaregistrovala jednu zajímavou věc - neskutečně se mi ulevilo a tak nějak líp se mi dýchá, žije, spí i komunikuje.
Tím, že jsem se vnitřně nastavila na to, že někteří lidé z mého života budou odcházet (nemyslím umírat) nebo do něj budou vstupovat podstatně méně, osvobodila jsem se i v komunikaci s nimi. Už nemám takovou potřebu všem vyhovět, s ostatními souhlasit (nebo diplomaticky mlčet, což mi stejně nikdy dobře nešlo), mnohem snáz se mi říká ne a "mám to jinak".
Přemýšlela jsem, proč tomu tak je. A myslím, že v tom velkou roli hraje moje vnitřní ochota "nechat" konečně lidi, ať si o mně myslí, co chtějí. Ochota být někdy otevřeně jiná, i když je to spojené s rizikem nutnosti vyčlenit se z davu. Dříve mě to znervózňovalo, teď mě to ale zvláštně uklidňuje :-)
Mám před sebou ještě dlouhou cestu, ale cítím, že se po mnoha letech zase vracím zpátky sama k sobě, k svému vnitřnímu já. Nesvázaná v řetězech přehnaného společenského taktu, se kterým jsem vnitřně bojovala. Cítím, že jsem "kompatibilnější" sama se sebou, dá-li se to tak říct - ta vnější, fyzická obálka s vnitřním já - duší.
Teď si řeknete: "Tak a je to tu, máme tu dalšího podivného samotáře, který odmítá kontakt se světem". Ale tak to není. Neumím si dost dobře představit, že by můj život opustili ostatní lidé.
Mám ráda interakci s dalšími lidmi, já si ji přímo užívám. Těší mě, obohacuje, inspiruje, nutí k zamyšlení... Ale aby tomu tak bylo, potřebuji ve svém životě vytvořit dostatečně velký prostor hlavně pro své spřízněné duše, stávající, i ty nové, které teprve přijdou.
Své spřízněné duše potkávám, kde jen si vzpomenete - při své práci, v naší vesnici, při nákupu v sousedním městě, v čekárně u doktora, doma... ale i v online světě (radost je o to větší, když se naše "spříznění" podaří potvrdit i "naživo" :-))... nebo v letadle či letištní hale, jako se to stalo před pár dny se dvěma různými spřízněnými dušemi.
První byla česká spolucestující, se kterou jsem se potkala na letišti v Praze při cestě do Francie. A jaké to bylo krásné shledání, když jsme se znovu viděly i na zpáteční cestě z letiště v Nantes :-)) Nevěřili byste, kolik jsme toho ještě před nástupem do letadla stihly probrat, mj. i naše snahy o "minimální" domácnost a ekologičtější přístup k životu.
Druhou byl muž - Francouz, který cestoval s rodinou do Prahy, kde teď nějaký čas žije a pracuje. Seděl na sedadle v letadle vedle mě a krásně jsme se zasmáli, i popovídali. Bylo milé, že se zkouší naučit češtinu i to, že se zajímá o celou naši zemi od východu k západu.
Spoustu legrace jsme si užili, když jsme se snažili najít ten správný ekvivalent v druhé řeči pro nějaké slovíčko, které jsme si v cizím jazyce nemohli vybavit :-) Bylo to moc fajn a mě to utvrdilo v tom, že spřízněné duše nezastaví ani státní hranice a odlišný jazyk, kterým hovoří.
Spoustu legrace jsme si užili, když jsme se snažili najít ten správný ekvivalent v druhé řeči pro nějaké slovíčko, které jsme si v cizím jazyce nemohli vybavit :-) Bylo to moc fajn a mě to utvrdilo v tom, že spřízněné duše nezastaví ani státní hranice a odlišný jazyk, kterým hovoří.
Je pro mě těžké definovat přesně spřízněnou duši.
Ale když ji potkáte, oči se vám po chvíli rozzáří, je vám moc dobře tam hluboko "uvnitř", upřímně se radujete a jste šťastní, nevnímáte příliš dění okolo sebe, ještě hodinu po setkání s ní se usmíváte jako "blbeček" a i když se vidíte poprvé v životě, máte pocit, jako byste se znali sto let :-)
Byla by škoda, kdyby pro tahle setkání se spřízněnými dušemi nebylo v našem životě dost místa. I horší dny jsou pak snesitelnější a dobré dny ještě lepší :-)
A jaká jsou vaše setkání se spřízněnými dušemi?
Krásný den
A.
čtvrtek 8. listopadu 2018
Udělala jsem to!
Rtěnkám, natož červeným, jsem za celou svou existenci moc nepřivykla a použila jsem je tak jen párkrát za život... Nějak jsem se necítila na to zvýrazňovat své rty barevně víc, než to udělala příroda sama. A taky jsem měla strach, abych si pak nepřipadala jako některá ze slečen s krátkou sukní u E55 :-)
Před časem mi ale jedna dobrá duše nasadila brouka do hlavy... Dlouho se nedělo nic. Ale když jsem včera dopoledne jela po malém zákroku od kožní lékařky domů a stavovala se po cestě do drogerie, UDĚLALA JSEM TO!
Normálně jsem si koupila svou první ČERVENOU rtěnku a namalovala se s ní. Úplně mi u toho bušilo srdce a přemýšlela, jak se vlastně cítím.
No a je to DOBRÝ! Moc dobrý :-) Na fotkách jsem ukázala i zuby, protože si myslím, že s nimi ta rtěnka více vynikne... a taky mi hezky ladí k červené výšivce na šatech :-)))
Nabyla jsem dojmu, že jsem se pro tuhle rtěnku od značky přírodní kosmetiky Alverde v odstínu "elegant red" prostě narodila 😍 (hlavně mi teď aspoň pár dnů prosím nepište, že jako ani trochu ne 😉)
Ten malý zákrok (který jsem kvůli studu absolvovala až po minimálně 10 letech od té doby, kdy jsem malý kožní výrůstek na jednom svém intimním místě objevila), stejně jako ta rtěnka, to byly další mé pokusy o to zase trochu vystoupit ze své komfortní zóny... a povedlo se, jak málo někdy stačí ke štěstí .-)
Krásný den - s červenou, i bez červené :-)
A.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)