Pro ty, co zajímal živý plot ze smrku...

... pár slibovaných obrázků smrkového živého plotu tak, jak by se mi líbil i před naší zahradou (výška by byla o kapánek vyšší, samozřejmě). Obrázky uloupeny mobilem při mé poslední návštěvě u našich. Snad se nám z těch našich smrčků podaří vypěstovat stejně pěkný... :-)


Krásný večer

Anička

Já když si něco vezmu do hlavy...

... tak jsem k nezastavení :-) 

Už dlouho jsem nenapsala příspěvek. Hlavní příčinou je naše zahrada, na které v poslední době údajně řádím jako "černá ruka" (říkala sousedka), ale také kola, na která vyrážíme čím dál častěji. Černé ruce nemám, ale lehce do bronzova už ano. Častý pobyt venku je nejen na odstínu mé kůže znát :-) O tom, jak mne to neuvěřitelně dobíjí, nemusím snad ani psát... A tak, alespoň obrazem pár důkazů z toho mého černorukého řádění... 

Možná si vzpomínáte, když jsem vyprávěla o obrubách záhonů u nás na zahradě a jak jsem s většinou spokojená a s částí z nich moc ne. A že jsem si vzala část z té "ne zcela ideální" části do parády a přitom "zfoukla" rozšíření záhonu u terasy nad suchou zídkou... No tak já jsem si umínila, že ve svém puntičkářském úsilí napravovat budu pokračovat... Vyžádalo si to sice další 2,2 tuny kačírku, ale je napraveno! :-)
 

Dva menší obrázky vpravo - rozšíření záhonu u terasy, ještě zbývá dosadit několik rostlin za skalničky, ale jinak už je "vymalováno" :-) Velký obrázek vlevo a spodní část obrázku vpravo dole - navázání na předchozí rozšířený záhon, zrušení dalších obrubníků - ubrala jsem trávníku a místo něj za kameny ve svahu dodala kačírek (myslím, že to vypadá přirozeněji než dřív a taky je to praktičtější při sekání trávy)

No a když jsem si tak ryla, tak jsem rozjela další akci (nejdřív jen v hlavě, ale i realizaci už mám nakonec hotovou). Zasadila jsem další "jedlý" strom (jeřáb sladkoplodý, kultivar Edulis) a aby mu nebylo smutno, rozšířila jsem až k němu jeden záhonek za kotcem, na který přibude ještě kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum) a pár nižších travinek. 

Při vymezování nových hranic záhonu a obhlídce z různých možných i nemožných stran mne napadlo udělat ještě jeden záhonek i naproti :-) No a co vám budu povídat, od myšlenky k její realizaci nemám až tak daleko, takže hotov je i tento neplánovaný záhon :-) Do společnosti sloupovité sakury (Prunus serrulata "AMANOGAWA"), hroznovce (Exochorda x macrantha "THE BRIDE"), plnokvěté zákuly japonské (Kerria japonica) a dvou hortenzií stromečkovitých (Hydrangea arborescens "Hills of snow") přibude ještě jedna hortenzie stromečkovitá (jako na truc měli v zahradnictví poslední dva kusy a já chtěla tři). 

Velký obrázek vlevo - vlevo protáhnutí stávajícího záhonku, který původně končil mými oblíbenými řebříčky, ve velkém obloučku pak zákula japonská, 3 x hortenzie stromečkovitá, hroznovec a sloupovitá sakura, ještě mi zbylo malé místečko mezi řebříčky a zákulou, to si šetřím na krásnou trvalku janebu drsnou. Dva malé obrázky vpravo dole - rozšíření záhonu za kotcem pro jeřáb sladkoplodý, kalinu vrásčitolistou a pár menších trvalek či travinek. A kousek od jeřábu dvě vyšší denivky - jednu z nich jsem v rámci rozšiřování záhonu (záhon u jeřábu se nejen rozšířil, ale malinko vzrostl i do výšky) musela přesadit od kotce dopředu.

A poslední, čerstvou novinkou z dneška, je odrytí části trávníku kolem naší skalky, tak aby se kolem ní lépe sekalo. Tentokrát jsem nedoplňovala až k začátku trávníku kačírek, ale pouze lehce zaštěrkovala. Myslím, že to vypadá u skalky lépe... Tuto akci jsem fotila jen mobilem, ale snad i tak je vidět, co je třeba :-)

Sousedi si už musí myslet, že jsem se začala transformovat do krtka, protože pořád chodím po zahradě s rýčem a cosi ryju... A nebo vozím kačírek :-) Za chvíli už ale stejně nebudu mít kde... Že bych zašla k sousedům?... :-)

Krásný večer

Anička

PS: díky za pěkné komentáře u předchozích příspěvků i e-maily, které od vás dostávám, určitě se k nim ještě vrátím individuálně, ale teď alespoň takto hromadné poděkování

PS2: náš Jiříček včera oslavil své první narozeniny... ten čas ale letí!

Pampeliškový...

... med či přesněji sirup jsme si uvařili včera ráno. Pampelišky jsme nasbírali s rodinou při procházce za našimi humny. Pampeliškový med jsem chtěla vyzkoušet už dřív, ale teprve letos jsem se k tomu dokopala... a včas.

Při jeho přípravě jsem vycházela z notoricky známého receptu - 300 pampeliškových květů, 1 - 2 kg cukru krupice, 2 - 3 nakrájené citróny, 1,5 -  2 l vody. Květy pampelišek důkladně opláchneme, dáme do většího hrnce a přidáme 2 - 3 nakrájené citróny, zalijeme 1-5 - 2 l vody a 10 - 15 minut povaříme. Necháme cca 24 hodin louhovat. Poté slijeme tekutinu a důkladně vymačkáme i tu, která zůstala v květech a citrónech. Do hrnce přidáme k výluhu 1 - 2 kg cukru a přivedeme k varu. Poté vaříme, dokud nezískáme sirup/med požadované konzistence (uvádí se 0,5 - 3 hodiny, já vařila 2 hodiny).

A když se dílo podaří, je z toho takový pěkný, dobrý a voňavý sirupomedík :-)

Krásný den

Anička

PS: ta jeho barva mi tak učarovala, že asi udělám ještě jednu várku... Přece jen 1,5 litru sirupu/medu bude pryč natotata...

Tak ještě jeden jarně-velikonoční...

... ze samotvrdnoucí hmoty, které nám ještě trochu zbylo od adventního tvoření, jsme s Viki před pár dny vykrajovaly jarní ozdůbky. 

Postup je velmi jednoduchý - samotvrdnoucí hmota se vyválí a vykrajovátky na cukroví vykrajujeme tvary dle libosti (chceme-li ozdůbky na zavěšení, nezapomeneme udělat špejlí dírku na provlečení nitky). Krásně vypadá, když otiskneme do hmoty při závěrečném válení nějakou strukturovanou látku (např. jutu) či krajku. 

Včera večer se pak malovalo (stačil nám na to žlutý a červený Balakryl - přetírala jsem nejprve jednou barvou důkladně a po zaschnutí druhou barvou jen lehce přes horní vrstvu - vynikne tak krásně struktura, kterou jsme udělali krajkou) a dnes ráno zdobilo okolo vstupu do domu. 

Narozdíl od předchozích let jsem venku nemusela ani moc uklízet, dřevěné květináče, které mi manžel na přání vyrobil, jsou prostě skvělé. Dobře se kolem nich udržuje pořádek a zdá se, že se v nich i rostlinám do nich na podzim zasazeným daří :-)

Tak krásnou velikonoční neděli

Anička

PS: ty bílé květy ve váze s kroucenou vrbou právě teď rostou na stromě/keři zvaném střemcha obecná.... pěkné, že?

Hračka pro Jiříčka

... krokodýl k jeho prvním narozeninám. Šitý podle Bellet a jejího časopisu Bellet Fabrics (číslo zima 2013).

Nevěřili byste, ale nejvíc mě potrápily zuby... Ani ne tak jejich přišívání, jako jejich vystřižení a ušití... Doteď nechápu proč :-) Každopádně je ale každý ze zubů originál nezaměnitelný s ostatními, co do velikosti i tvaru. A ačkoliv má krokodýl na každé straně stejný počet zubů, na jedné to vypadá, jako by mu jeden chyběl :-) Holt, ani v přírodě nejsou všichni krokodýli za modelky, ne? 

Krásný den

Anička

Už na tom dělám, už na tom makám...

...znáte píseň Marka Ebena a jeho bratrů Já na tom dělám? Tak i já už na tom dělám, já na tom makám :-) Tak snad už dneska večer.... Hračka pro Jiříčka k narozeninám. Schválně, poznáte, jaké zvířátko šiju? :-)))

Krásný den

Anička

Něco ke koledě aneb velikonoční zajíčci

Už potřetí, pro nejbližší velké i malé sousedy koledníky dáreček ke koledě. První dva roky dáreček z plsti (ptáčci první rok, zajíčci loni), letos je hlavním materiálem látka. Zatím vyrábím pokaždé zápichy, abychom s koledníky potěšili i maminky a ženy něčím pěkným do květináče :-) A protože jsem letos najela na "jemnou vlnu" už svým věnečkem ke vchodovým dveřím , pojala jsem i zajíčky v podobném duchu. 

První čtyři jsem šila na stroji s cílem usnadnit a urychlit si práci. Jak moc jsem se ale mýlila! Neustálé zákruty u tak malého dílka vyžadovaly maximální soustředění a velmi pomalou práci na šicím stroji. Včera navečer jsem nakonec vzala do rukou jehlu a bavlnky a šlo to jako po másle :-)

Tak ještě sešít dohromady zvířátko pro Jiříčka (28.4. má své první narozeniny) a mohu si odškrtnout ze seznamu to nejdůležitější tvoření pro tento týden a znovu vyrazit na zahradu - tedy pokud počasí a Jiříček dovolí :-)

Krásný, i když (alespoň u nás) poněkud chladný den

Anička

PS: pro svůj nový záhon jsem si objednala pár nových rostlin... a dnes část z nich dorazí, jupíí :-)

Velikonočně i u nás

... konečně. Donutila jsem se začít více konat, pokud jde o velikonoční výzdobu našeho domu. Nějak se letos před Velikonocemi víc soustředím na zahradu než na interiér. Možná to bude tím, že jsem loni v tomto čase byla v devátém měsíci těhotenství a napjatě očekávala, kdy se miminko rozhodne přijít na svět. A abych si zkrátila čekání, tak jsem vytvořila hromadu dekorací (které ale letos, jakoby se našly :-)). O takových projektech na zahradě jako teď v posledních dnech jsem si mohla nechat s miminkem v bříšku jenom zdát. Ale tak to má být. Letos si to maximálně vynahrazuji. A tvoření tak jde momentálně trochu stranou.

Pár nových dekorací ale přece jen vznikne i letos. Věneček ke vchodovým dveřím jsem vám už ukazovala. Možná vyrobím ještě jeden, úplně jiný. Nahlodala mě Ajka se svým "patchworkovým" věnečkem a taky Andrea se svým "látkově cupkatým" věnečkem. A včera odpoledne jsme s Viktorkou po dlouhé době zase společně tvořily. Vytáhla jsem zbytek zásob samotvrdnoucí hmoty Keraplast od předvánočního tvoření a vykrajovaly jsme velikonoční a jarní motivy. Až vyschnou, mám v plánu natřít je akrylovými barvami a možná i přestříkat bezbarvým lakem... A vajíčka? Mám jich od loňska tolik, že jich doděláme maximálně pár kousků, aby si Viki užila tvoření :-) I když, pokud nás to chytne... Kdo ví? :-))

Mějte krásný den

Anička

PS: na mail se mi přeposlalo pár komentářů od anonymních čtenářek, na které bych ráda odpověděla, ale u příspěvků na blogu se neobjevují, nemohu tak reagovat. Pokud se jedná o ten váš, napište jej prosím znovu k příspěvku nebo mně na mail uvedený na blogu. Stalo se to už někdy některé z vás blogerek? Nevíte, kde může být problém? 

Je po dešti...

... a pátečním umývání oken v celém domě, víkendovém kačírkování (na svůj rozšířený záhon nad suchou zídkou u terasy a doplnění na dalších záhonech po zahradě jsem si nechala přivést dvě tuny kačírku a přátelé... biju se teď neskromně do prsou, neb jsem si ty dvě tuny kačírku odvezla na kolečkách sama, bez pomoci jiných rukou! :-))) a sekání trávy (to už zajistil manžel :-))... Coby žena se sklonem k orientaci na výkon jsem spokojená. K tomu uklizená domácnost, uvařeno, děti oblečené, zabavené, nakrmené... 

Ačkoliv mě manžel ujišťoval, že objednávám kačírek stejné frakce jako posledně, dovezli nám o malinko větší.... Ale je to krásný omyl, ten větší se mi líbí ještě víc... Tak teď ještě pěkně opláchnout deštíkem, aby vizuálně pěkně zapadl k tomu stávajícímu.... a budu se chodit každý den kochat :-) 

Teď ale zpátky pod střechu domů. Ruční práce jsem teď trochu zanedbávala. Mám pár rozdělaných věcí, tak snad dnes a zítra?... Blíží se Jiříčkovy první narozeniny, jedním z dárků pro něj by měla být textilní hračka, kterou ušiji. A pak už téměř můj tradiční bonus pro koledníky z blízkého okolí... Na rozdíl od té loňské a předloňské však nebude plstěná, ale textilní... Tak držte palce, ať se vše zdaří, jak má :-)

Krásný den

Anička

Než přišel déšť...

... v úterý pozdě odpoledne, pustila jsem se do svého dalšího zahradního miniprojektu. Už nějakou dobu mi byla trnem v oku zahradní obruba, kterou jsme si kolem záhonu nad suchou zídkou u terasy sami před lety instalovali. 

Malé upozornění do začátku - po přečtení následujících odstavců si možná budete myslet, že to nemám v hlavě v pořádku, ale vše později vysvětlím... :-)

Inspirací nám byl jeden starší díl zahradnického pořadu (Zahrada je hra, bohužel už nevím, který díl to byl, ale kdo má čas a zajímá ho to, zde může hledat). Zahradníci v něm představovali levnější alternativu poměrně drahých neviditelných plastových obrub, které jsou na trhu k dostání. Pokud je člověk alespoň trochu zručný a má základní vybavení a materiál (akuvrtačku, gumové kladivo, vruty či kovové spojky a závitové tyče a hranolové plastové profily), vyrobí si záhonové obruby za nižší cenu sám. 

Jejich výhodou je, že jsou o trochu vyšší než ty neviditelné a drží lépe mulčovací materiál (v našem případě kačírek). I tak lze ale bez problémů jezdit jedním kolečkem sekačky po záhoně a druhým v trávě a sekat.

Závitové tyče se nejprve nacvakají kleštěmi na kratší cca 30-35centimetrové kousky. Poté se kousky závitových tyčí nabijí v odstupech vždy na jednu z užších stran profilů několik centimetrů hluboko, aby v profilu dobře držely. Ideální je předem si dírky pro zabíjení "bodců" ze závitové tyče předvrtat (na 2metrové délce profilu jsme dávali vždy cca 4-5 bodců). 

Profily s bodci pak zapíchneme do země a tvarujeme dle potřeby podél záhonů. Mezi sebou pak spojujeme vruty (vrtáno shora zešikma přes jeden a pak druhý profil) nebo spojkami z bočních stran.

Profily se vyrábí z recyklovaného plastu a dají se z nich, ač se to na první pohled nezdá, vyrábět plastové obrubníky i k záhonům ve tvarů křivek, nikoli jen rovné úseky. 

A teď se dostáváme k tomu vysvětlení - dělám tu reklamu na něco, co hned v úvodu kritizuji... Velmi podstatnou podmínkou toho, aby obruba z plastových profilů vypadala perfektně, je dostatečné nahřátí materiálu (ideálně nechat plastový profil v létě pár hodin na sluníčku a pak jej ohnout přímo na místě dle potřeby). 

To je věc, kterou jsme v pořadu nezaznamenali a na kterou jsme si museli přijít až postupně při realizaci záhonových obrub na celé zahradě. Naštěstí valná většina obrub dopadla na jedničku. Obloučky jsou krásně plynule vykroužené. 

O to víc člověka zamrzí, že hned pod nosem u terasy kouká na to ne zcela 100% dílo. Do těch 100 % mu chybí právě ono nahřátí před modelací (začínali jsme na podzim a to už bylo chladno a sluníčko moc nesvítilo a bez nahřátí profily do obloučků neohnete...). Díky tomu obloučky nejsou "hladké", ale "jemně hranaté" (abychom z rovného profilu udělali oblouček, musel manžel přiřezávat jednotlivé kratší kousky a spojovat je mezi sebou a to už není úplně ono...). Manžel se s tím smířil. Je pravda, že tráva rostoucí zboku hodně schová... Ale když to člověk ví... Puntičkáři ví, o čem mluvím :-)))

A protože jsem se nedávno rozhodla rozšířit si šířku záhonku nad suchou zídkou, neboť skalničky se rozrůstají a já je nechci krotit, ale naopak v tomto úsilí podporovat, spojila jsem zrušení stávajícího obrubníku z výše uvedených důvodů a rozšíření záhonku v jednu akci. Mezistav vidíte na obrázcích. 

Novou hranici záhonu jsem si nejprve vymezila hadicí. Poté v linii hadice vyryla žlábek. Kvůli omezení prorůstání plevelů používám černou netkanou textilii. Tu jsem z vnější strany záhonu (té, která přiléhá k trávníku) založila a připevnila ve vyrytém žlábku drátem (používám poplastovaný, se kterým se pracuje u pletivových poplastovaných plotů). Z druhé strany mám založeno a než přijde kačírek, zatíženo kameny. 

Finální stav záhonu bych mohla mít tak do konce měsíce - je ještě třeba navozit kačírek, pořádně "zaseknout" boční hrany trávníků (rozhodla jsem se pro tuto chvíli (a možná i napořád) zrealizovat obruby bez obrubníků (museli bychom dokupovat plastové profily a čekací lhůta by byla dlouhá) a dosadit rostliny (ty už se mi v jednom zahradnictví chystají :-)).

A jestli se vše vydaří, možná budu pokračovat se zrušením nepovedeného obrubníku i dál na severní straně zahrady... 

A tady malé přiblížení těch plastových obrub pro představu...

Velký obrázek a obrázek vpravo nahoře ukazují realizaci oblouků s plastovými profily. Dva obrázky vpravo dole přibližují detaily obrubníku, který jsem vytáhla najednou a dávám prozatím pryč - je na něm vidět spojování shora zešikma vrutem (druhý obrázek shora) nebo zboku spojkou (obrázek dole vpravo) a také samotné "bodce" ze závitové tyče

Krásný den

Anička

Jarně velikonoční věneček ke dveřím...

... jsem si vyrobila včera večer. Už dlouho jsem ho plánovala, ale až neúprosně se blížící Velikonoce mne konečně dotlačily pustit se do něj. 

Nějak teď víc ráda trávím čas venku prací na zahradě a pár týdnů už vyrážíme téměř každý slunečný den celá rodina na kole. Viki se naučila jezdit na tom svém a na delší trasy jí tatínek "zapřahá" za tyč za své kolo. No a já jezdím s Jiříčkem v cyklosedačce. Není to sice už ten pravý "odvaz" jako zamlada, ale má to zase jinou "dimenzi", kterou jízda na kole dříve neměla... No však vy víte, jak to myslím... :-)

Věneček je trochu recy a taky přírodní. Jednoduchý, jemný. Na jeho výrobu jsem použila jemné březové větvičky, tenký drátek na zpevnění, zbytky pravých a umělých kožešin na výrobu jednoduchých květin (různě velká kolečka z kožešiny jsou navrstvená na sebe a párkrát prošitá uprostřed, aby dobře držela), malé bílé fazolky, větší strakaté fazole, jedno pírko z našich procházek a malá polystyrenová a papírovo-vatová vajíčka. No a taky veselou zelenou pentli s bílými puntíky, to se rozumí :-)

No já jsem spokojená. Na to, že jsem na začátku nevěděla, co vlastně budu tvořit, dobrý, ne? :-)

A jak to máte s věnečkováním u vás doma? Motáte, motáte? :-)))

Krásný den

Anička

Staronová miniskalka v oblouku...

Dobrý večer,

včera jsem si trochu pohrála s jedním místem v blízkosti domu. Původní miniskalka tvořená před dvěmi lety tak nějak narychlo se změnila v novou. Na rozdíl od té první, jsem si ale včera dala více načas (ta původní byla rychlovka, na větší dílko kvůli osazování všech ostatních ploch nebyl čas).

Nejprve jsem odebrala všechny stávající kameny bokem, zvlášť do velkých kartonových krabic šel i veškerý kačírek a štěrk. Opatrně jsem vyjmula i skalničky a schovala v kyblíku před sluníčkem. Černou netkanou textilii jsem z jedné strany opatrně nadzvedla a doplněnou zeminou vymodelovala terén podle svých představ. Poté jsem textilii opět přikryla a začala umisťovat velké kameny, mezi ně zpátky kačírek a miniskalku jsem opět osadila vyjmutými skalničkami. 

Vzhledem k omezenému prostoru není skalka příliš vysoká, ale vyšší než ta předchozí určitě je a rozhodně je i členitější. 

Mám tam i místečko pro  minimálně jeden z hypertufů, o kterých jsem se vám zmiňovala minule. A kdyby si někdo lámal hlavu, cože je to za kmínek stromu, co je vidět v záběru, pak je to jeden z mých nových přírůstků - hloh tečkovaný - blíže o něm i těch ostatních zde.

Manžel to považuje za zbytečné plýtvání časem... Ale já se hrabu v záhonech tak moc ráda... :-)

Krásný večer nejen ostatním záhonovým "hrabalkám" :-)))

Anička

Znáte hyperfuf?

Že jste o něm nikdy neslyšeli? Hypertuf je směs na výrobu umělých "kamenných" koryt, květináčů, mís... a řady dalších dekorativních zahradních prvků. Velmi dobře hypertuf znají skalničkáři, kteří do nádob vyrobených z této hmoty sází skalničky. Klasická kamenná koryta už totiž nejsou lehce k dostání a pokud ano, stojí neskutečné peníze. 

Alternativou mohou být právě nádoby z nepoměrně levnějšího hypertufu. Lidé si je z něj vyrábí už řadu let a osvědčily se. Skalničky hypertuf milují. A nejen skalničky. I já se do něj zakoukala. Už když jsem před dvěma lety plánovala zahradu, myslela jsem si na něj :-) K jeho výrobě jsem se však dostala až minulý víkend.


Zdroj: www.drought-smart-plants.com, www.flickr.com, www.finegardening.com, www.zahrada.artmama.sme.sk

A jak se takový hypertuf vyrábí? Mezi postupy, jak takový hypertuf vyrobit, sice existují drobné nuance, ale vesměs se všichni shodují na těchto čtyřech základních surovinách - cement, rašelina, písek a/nebo perlit a samozřejmě voda. Osobně jsem vycházela z tohoto poměru jednotlivých surovin: 1 díl cementu, 1 díl rašeliny a 1 díl písku (případně perlitu - je lehčí). 

Vše smícháme dohromady a přidáme vodu tak, aby hmota byla mírně lepivá, ale nikoli tekutá, spíše sušší. Nyní můžeme vsypat do připravené formy - stačí naplnit štěrbinu mezi jádrem a bedněním směsí hypertufu, který se pořádně pěchuje hůlkou. Zapomenout nesmíme na odtokové otvory ve dně hypertufu. Necháme 4 - 5 dnů tvrdnout pod vlhkým hadrem. Poté opatrně vyklepneme z formy a necháme ještě doschnout (uvádí se 1 - 2 dny, záležet bude hodně na velikosti). Vzhled můžeme následně "dotáhnout" tak, že hypertuf nejprve pokropíme vodou a následně lehce odíráme kartáčem povrch, tak aby se lépe ukázala struktura.

Rašelina sice ubere hmotě na pevnosti (ve srovnání s klasickým betonem), na druhou stranu dodá hmotě správnou strukturu a především PH. A navíc - nestavíme dům, ani mosty :-) Pokud jde o tvar, dají se dělat nádoby vysoké, široké, úzké, nízké, hranaté, kulaté... zkrátka jaké právě potřebujeme a jaké se nám líbí. Tvar závisí jen na bednění, které je na ně třeba udělat. U kulatého tvaru nám postačí dva do sebe zapadající umělohmotné květináče (po vsazení do většího by měl mít ten menší od okrajů vzdálenost ideálně 3 - 5 cm). Na výrobu hranatých tvarů můžeme využít kartonové krabice. Větších nepravidelných oblých tvarů dosáhneme např. použitím staré dětské vaničky. Můžeme vyrábět i hypertufí placaté "kameny" ve tvaru obřích lopuších listů... Zkrátka nápadům se meze nekladou. Zajímavě působí kombinace dvou forem pro výrobu - například do hranaté se vloží kulatá a naopak....

Já vyráběla dva kulaté. Jako formu jsem použila velké květináče. Zatím hypertufy pěkně tvrdnou. Ve středu nebo ve čtvrtek se je pokusím vyklepnout ven... Snad se mi nerozsypou pod rukama... 

Ale pokud se povedou, chci je zakomponovat do mé staronové skalky. Dnešní část dopoledne jsem totiž věnovala její úpravě. No úpravě... to možná není úplně adekvátní slovo.... Ale o tom možná více, až ji nafotím :-) A brzy snad i obrázky mých dvou hypertufů :-))

Tak co, navnadila jsem vás aspoň trochu do hypertufího tvoření?

Krásný večer

Anička

PS: pokud chcete dosáhnout dříve té správné patiny, natřete po vyschnutí hypertuf z vnější strany zředěným zahradním hnojivem, aby se na stěnách vytvořila živná půda pro mechy a lišejníky :-)

Plůtek z proutí...

... jsem se pokusila vyrobit minulý týden na okraji svého minizeleninového záhonku.

Do plůtků z proutí jsem už nějakou dobu zakoukaná. Velkou studnicí inspirací je mi Pinterest. S realizací jsem ale dlouho otálela - ne že by chyběla chuť do práce, na naší mladé zahradě jsme na tom však s proutím tak trochu na štíru. 

Minulý týden se na mne ale usmálo štěstí. Kousek od nás si dělal soused průklest v lesíku a já ho při tom viděla z kuchyňského okna. Vyrazila jsem i s potřebným nářadím (zahradnické kleště už vozím pod kočárkem jako téměř permanentní výbavu, často zapomenu na čisté plenky, ale kleště mám vážně skoro pokaždé... :-)) směrem k místu činu.

Ambice jsem ale neměla veliké, zkusila jsem se zeptat jen na pár březových větývek na výrobu jarního věnečku. Že prý můžu a ještě mi nabídl i jeho super kleště, aby se mi to dobře stříhalo a omlouval se, že dělá s motorovou pilou kravál, který se asi nelíbí našemu Jiříčkovi.

Jenže Jiříčkovi byla nějaká motorovka úplně putna a já měla s sebou ty své kleště (to pana souseda docela pobavilo). Pustila jsem se do stříhání a přitáhla domů pořádnou kytici proutí (musím bohužel konstatovat, že zatím stále nezpracován do podoby onoho věnečku...). A pan soused na rozloučenou dodal, že to tam bude ještě nějakou chvíli, kdybych potřebovala...

Zdroj: https://www.flickr.com/photos/rounien/4537486631/sizes/o/in/photostream/, http://www.gardendesign.com/, http://www.instructables.com/, http://www.hgtv.com/, pinterest.com

Uplynulo pár dnů, kdy jsem přemýšlela, jestli jo nebo ne... Jako jestli ten plůtek z proutí zkusím vyrobit... Nakonec jsem se ale minulý pátek vydala opět k poraženým břízkám. Natahala jsem si k zahradě pár větších větví na špalíčky ke kotvení a další hromadu jemných proutků na proplétání. Byla to celkem piplačka (proutí nechtělo za kolíky pevně držet, možná jej ještě zpevním provlečeným provázkem...) a výsledek není úplně takový, jak jsem si představovala. 

Mám plůtek jen z jedné ze dvou nevyvýšených stran záhonku (záhonek je v mírném svahu, dvě strany jsou vyvýšeny už nyní díky malé suché zídce z kamenů) a není tak dokonalý jako na mých inspiračních obrázcích. Ale účel to snad splní - je nizounký, měl by přispět k ochraně před nájezdem slimáků, kterých letos bude po mírné zimě asi nespočet... Přestože výsledek nedopadl úplně podle mých představ, jsem ráda za osobní zkušenost. Pokud do budoucna seženu vrbové proutí, zkusím to z něj. Je delší a myslím, že se s ním proto bude pracovat lépe než s březovým.

A co vy? Máte někdo zkušenost s výrobou plůtků z proutí? Pokud ano, z jakého materiálu je vyrábíte? Máte nějaké tipy, jak na ně?

Krásný den

Anička

Poslední chybějící kousek "dřeva" do mé botanické sbírky

Dobré odpoledne,

po téměř dvouleté marné snaze se mi včera zcela nečekaně konečně podařilo sehnat poslední druh, se kterým počítal můj plán zahrady. Už jsem v to skoro nedoufala, ale naděje umírá poslední. A tak jsem včera zkusila po půlleté odmlce znovu zavolat do jednoho zahradnictví a uspěla jsem. Snad ani nemusím dodávat, že jsem ihned startovala auto a vyjela mu v ústrety :-)))

Druh, po kterém by snad ani pes neštěkl (soudě podle komentářů zahradníků prodejců, kteří na něm nevidí nic zajímavého) mi udělal nebývalou radost. Tu krásu v něm vidím asi jenom já ... A Ti, kdo tento kultivar vypěstovali :-)

Ale abych nenapínala - řeč je tady o kulovitém kultivaru trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia Umbraculifera). V závislosti na výšce kmínku, na který je naroubována, dorůstá do výšky tří až pěti metrů. A je to naprosto pohodový, nenáročný strom. Pozor si člověk musí dát pouze na to, aby strom nezasadil na místo, které je trvale podmáčené. 

Zdroj: www.gapphotos.com, www.dreviny-okrasne.cz

Má kompaktní, kulovitou korunu a na rozdíl od základní formy bíle kvetoucího trnovníku akátu nekvete (což je výhoda i nevýhoda současně - někdo by květ ocenil, jiný si je raději odpustí při představě hromady zvadlých květů pod stromem, které je třeba uklidit...). 

Pro mě osobně jsou kromě kulovitého tvaru koruny zajímavé hlavně listy. Ty nejsou jako u většiny stromů běžně rostoucích na zahradách jednoduché, ale naopak jsou složené z až 23 oválných lístků. Ty navíc přirůstají během celé sezóny a vydrží na stromě často až do prosince. Plusem je i fakt, že na rozdíl od základní formy akátu nemají větve trny.

Kulovitý tvar koruny je přirozený i bez stříhání, pokud ale chceme udržet velikost koruny menší, strom snáší dobře stříhání, ideálně od konce zimy do začátku léta. 

Můj stromeček už je pěkně v zemi a já se nemohu dočkat, až se korunka zazelená. A co vy? Líbí se vám akáty? Máte nějaký na své zahradě nebo v okolí?

Krásný den

Anička